„To, že jsem tady,“ řekl, „mi připomnělo, jaký můj život býval dřív. Zvlášť osvobozující je zbavit se Aes Sedai. Nějakou dobu jsem si byl jistý, musím být s Egwain. Když jsem opustil molodce, abych jel za ní, měl jsem pocit, že to je nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal. Ale vypadá to, že už mě nepotřebuje. Tak moc se stará o to, aby byla silná, aby byla amyrlin, že nemá místo pro nikoho, kdo se nesklání před všemi jejími vrtochy.“
„Pochybuju, že je to tak hrozné, jak říkáš, Gawyne. Egwain… no, ona musí vypadat silně. Kvůli svému mládí a způsobu, jakým ji pozvedly. Ale není domýšlivá. Ne víc, než je nutné.“
Elain ponořila prsty do vody a polekala zlatou rybičku. „Cítila jsem se stejně, jako se musí cítit ona. Tvrdiš, že chce někoho, kdo sejí bude klanět a šoupat nohama, ale vsadila bych se, že to, co doopravdy chce – co doopravdy potřebuje – je někdo, komu může naprosto věřit. Někdo, komu může zadávat úkoly a pak se nemusí starat o to, jak budou splněny. Má obrovské zdroje. Peníze, vojáky, opevnění, služebnictvo. Ale ona je jenom jedna, takže pokud si všechno vyžaduje její přímou pozornost, je to, jako by žádné zdroje neměla.“
„Já…“
„Tvrdíš, že ji miluješ,“ řekla Elain. „Řekls mi, že jsi jí oddaný, že bys pro ni umřel. No, takových lidí má Egwain celé armády, stejně jako já. Výjimečný je člověk, který dělá, co mu řeknu. Nebo ještě lépe člověk, který dělá, co ví, že bych mu řekla, kdybych měla možnost.“
„Nejsem si jistý, že dokážu být takový,“ řekl Gawyn.
„Proč ne? Myslela bych si, že ze všech mužů, kteří jsou připravení podporovat ženu se sílou, to budeš právě ty.“
„S Egwain je to jiné. Nedokážu vysvětlit proč.“
„Tak pokud se chceš oženit s amyrlin, musíš se rozhodnout.“
Měla pravdu. Rozčilovalo ho to, ale měla pravdu. „Už o tom nemluvme,“ řekl. „Všiml jsem si, že jsme změnili téma a nemluvíme o al’Thorovi.“
„Protože už o něm nebylo co říct.“
„Musíš se od něho držet dál, Elain. Je nebezpečný.“
Elain mávla rukou. „Saidín je očištěný.“
„Jasně, že on to bude tvrdit.“
„Nenávidíš ho,“ řekla Elain. „Slyším ti to v hlase. Tady nejde o matku, že ne?“
Zaváhal. V tom, jak změnit téma, začala být vážně dobrá. Byla to královna v ní, nebo Aes Sedai? Skoro člun obrátil k molu. Ale tohle byla Elain. Světlo, bylo tak příjemné mluvit s někým, kdo mu opravdu rozuměl.
„Proč nenávidím al’Thora?“ řekl. „No, jde o matku. Ale nejen o ni. Nenávidím to, co se z něj stalo.“
„Drak Znovuzrozený.“
„Tyran.“
„To nevíš, Gawyne.“
„Je to ovčák. Co mu dává právo svrhávat trůny a měnit svět tak, jak to dělá?“
„Hlavně když ty ses zatím krčil ve vesnici?“ Pověděl jí většinu z toho, co se s ním za posledních pár měsíců dělo. „Zatímco on dobýval země, tys byl nucen zabíjet svoje kamarády a pak tě tvoje amyrlin poslala na smrt.“
„Přesně.“
„Takže je to žárlivost,“ řekla Elain tiše.
„Ne. Nesmysl. Já…“
„Co bys udělal, Gawyne?“ zeptala se Elain. „Vyzval bys ho na souboj?“
„Možná.“
„A co by se stalo, kdybys vyhrál a proklál ho mečem, jaks chtěl? Odsoudil bys nás všechny k záhubě, jen abys uspokojil chvilkovou vášeň?“
Na to neměl odpověď.
„To není jenom žárlivost, Gawyne,“ řekla Elain a vzala mu vesla. „To je sobectví. Teď si nemůžeme dovolit být krátkozrací.“ Navzdory jeho námitkám začala s člunem veslovat nazpátek.
„Tohle,“ řekl, „mi říká žena, která osobně zaútočila na černé adžah?“
Elain zrudla. Poznal, že si přeje, aby se o tom byl nikdy nedozvěděl. „Bylo to nutné. A kromě toho jsem řekla ‚my‘. Ty a já máme stejný problém. Birgitte mi pořád vykládá, že se musím naučit chovat umírněněji. A ty se kvůli Egwain budeš muset naučit totéž. A ona tě potřebuje, Gawyne. Možná si to neuvědomuje; možná je přesvědčená, že musí nést tíhu celého světa sama. Plete se.“
Loďka narazila do mola. Elain vytáhla vesla a natáhla ruku. Gawyn vystoupil a pak jí pomohl na molo. Laskavě mu stiskla ruku. „Ty to vyřešíš,“ řekla. „Zbavuju tě povinnosti být mým hlavním kapitánem. Prozatím nejmenuju nového prvního knížete mečů, ale můžeš si ten titul ponechat a dočasně tě uvolním z plnění povinností. Pokud se občas ukážeš při oficiálních příležitostech, nemusíš si dělat starosti s ničím dalším, co bych snad od tebe chtěla. Okamžitě to dám ve známost a uvedu, že v předvečer Poslední bitvy musíš plnit jiné povinnosti.“
„Já… děkuju,“ řekl, ačkoli si nebyl jistý, že to tak cítí. Až příliš se to podobalo Egwaininu trvání na tom, že nemusí hlídat její dveře.
Elain mu ještě jednou stiskla ruku, pak se obrátila a vyšla ke svému doprovodu. Gawyn sledoval, jak s nimi klidně hovoří. Zdálo se, že je každým dnem královštější; bylo to jako sledovat rozkvétat květinu. Přál si, aby byl býval v Caemlynu a sledoval to celé od začátku.
Když se obrátil, aby pokračoval v procházce po růžové pěšině, usmíval se. Tváří v tvář dávce Elainina vrozeného optimismu bylo těžké zůstávat zklamaný. Jenom ona dokázala muže označit za žárlivce tak, že se mu to líbilo.
Procházel vonící cestičkou a na krku cítil sluneční paprsky. Kráčel místy, kde si s Galadem jako děti hráli, a myslel na matku, jak se s Brynem prochází zahradami. Vzpomínal si na její starostlivé pokyny, když udělal chybný krok, a na její úsměv, když se choval tak, jak by princ měl. Ty úsměvy byly jako východ slunce.
Tohle místo bylo její. Žila dál, v Caemlynu, v Elain – která sejí každou hodinou víc a víc podobala – v bezpečí a síle andorského lidu. Zastavil se u jezírka, přesně na tom místě, kde ho Galad jako dítě zachránil před utopením.
Možná měla Elain pravdu. Možná neměl al’Thor s Morgasinou smrtí nic společného. A pokud snad přece ano, Gawyn to nikdy nebude schopný dokázat. Ale na tom nezáleželo. Rand al’Thor byl už tak odsouzený zemřít v Poslední bitvě. Tak proč ho dál nenávidět?
„Ona má pravdu,“ zašeptal Gawyn a sledoval vážky, tančící nad hladinou. „Skončili jsme, al’Thore. Od téhle chvíle se o tebe nestarám.“
Bylo to, jako by mu někdo sňal z ramen obrovské břemeno. Gawyn dlouze, uvolněně vydechl. Teprve když ho Elain zprostila povinností, si uvědomil, jak velkou vinu za svou nepřítomnost v Andoru cítil. Ta také zmizela.
Nastal čas soustředit se na Egwain. Sáhl do kapsy, vytáhl vrahův nůž, podržel ho ve slunečním světle a prohlížel si červené kameny. Bylo jeho povinností Egwain chránit. 1 kdyby ho proklínala, nenáviděla a vypověděla; nestály by ty tresty za to, kdyby se mu povedlo zachránit jí život?
„Při hrobě mé matky,“ ozval se za ním ostrý hlas. „Kdes vzal tohlel“
Gawyn se prudce otočil. Ženy, které předtím zahlédl, stály na cestičce za ním. Vedla je Dimana s prokvetlými vlasy a vráskami kolem očí. Neměla práce se sílou tyto známky stárnutí potlačit?
Byly s ní dvě další ženy. Jedna kyprá mladá s černými vlasy, druhá statná ve středním věku. Promluvila ta druhá; měla velké, nevinně vyhlížející oči. A vypadala vyděšeně.
„O co jde, Marille?“ zeptala se Dimana.
„Ten nůž,“ řekla Marille a ukázala na Gawynovu ruku. „Marille už takový viděla!“
„Já už jsem takový viděla,“ opravila ji Dimana. „Jsi osoba, ne věc.“