„Ano, Dimano. Mnohokrát se omlouvám. Marille… já už tu chybu znovu neudělám, Dimano.“
Gawyn zvedl obočí. Co se s tou ženou dělo?
„Odpusť jí, můj pane,“ řekla Dimana. „Marille strávila dlouhou dobu jako damane a přizpůsobit sejí působí potíže.“
„Ty jsi Seančanka?“ zeptal se Gawyn. Jistěže. Měl jsem si všimnout přízvuku.
Marille důrazně přikývla. Bývalá damane. Gawyna zamrazilo. Tuhle ženu vycvičili, aby pomocí síly zabíjela. Třetí žena zůstávala zticha a vše zvědavě sledovala. Nevypadala zdaleka tak podřízeně.
„Měly bychom jít dál,“ řekla Dimana. „Není pro ni dobré, když vidí věci, které jí připomínají Seančan. Pojď, Marille. Myslím, že je to jenom trofej, kterou urozený pán Trakand získal v boji.“
„Ne, počkejte,“ řekl Gawyn a zvedl ruku. „Ty tu čepel poznáváš?“
Marille pohlédla na Dimanu, jako by žádala o svolení odpovědět. Žena z rodinky utrápeně přikývla.
„Je to krvavý nůž, můj pane,“ řekla Marille. „Nezískal jsi ho v boji, protože lidi nad Krvavými noži nevítězí. Ti se nedají zastavit. Padnou jen tehdy, když se proti nim obrátí jejich vlastní krev.“
Gawyn svraštil čelo. Co to bylo za nesmysl? „Takže tohle je seančanská zbraň?“
„Ano, můj pane,“ řekla Marille. „Nosí ji Krvavé nože.“
„Myslel jsem, žes říkala, že tohle je krvavý nůž.“
„To je, ale to jsou i ti, kdo je nosí. Zahalení nocí, vyslaní z vůle císařovny – kéž žije věčně – aby zahubili její nepřátele a zemřeli v jejím jménu a slávě.“ Marille sklopila oči. „Marille moc mluví. Omlouvá se.“
„Já se omlouvám,“ řekla Dimana s náznakem podráždění v hlase.
„Já se omlouvám,“ zopakovala Marille.
„Takže tyhle… Krvavé nože,“ řekl Gawyn. „Jsou toseančanštízabijáci?“ Ucítil mráz až v kostech. Je možné, že za sebou nechali sebevražedné vojáky, aby zabíjeli Aes Sedai? Ano. Dávalo to smysl. Vrah nepatřil k Zaprodancům.
„Ano, můj pane,“ odpověděla Marille. „Viděla jsem jeden z těch nožů viset v komnatách mojí paní; patřil jejímu bratrovi, který ho nosil se ctí, dokud se jeho krev neobrátila proti němu.“
„Jeho rodina?“
„Ne, jeho krev.“ Marille se ještě víc schoulila.
„Pověz mi o nich,“ řekl Gawyn naléhavě.
„Zahalení nocí,“ řekla Marille, „vyslaní z vůle císařovny – kéž žije věčně – aby zahubili její nepřátele a zemřeli v…“
„Ano, ano,“ řekl Gawyn, „To už jsi říkala. Jaké metody používají? Jak to, že se dokážou tak dobře ukrýt? Co víš o tom, jak tenhle zabiják udeří?“
Marille se při každé otázce choulila stále víc a začala fňukat.
„Urozený pane Trakande!“ ozvala se Dimana. „Ovládej se.“
„Marille toho moc neví,“ řekla damane. „Marille se omlouvá. Prosím, potrestej ji za to, že neposlouchala lépe.“
Gawyn se zarazil. Seančané s damane zacházeli hůř než se zvířaty. Marille jistě neřekli nic určitého o tom, co tyhle Krvavé nože dokáží. „Kde jste tyhle damane vzali?“ zeptal se Gawyn. „Zajali jsme nějaké seančanské vojáky? Musím s některým mluvit; nejlíp s důstojníkem.“
Dimana našpulila rty. „Tyhle zajali v Altaře a poslali nám jenom damane.“
„Dimano,“ ozvala se druhá žena. Neměla seančanský přízvuk. „A co ta sul’dam Kaisea byla níže urozená.“
Dimana se zamračila. „Kaisea je… nespolehlivá.“
„Prosím,“ řekl Gawyn. „Mohlo by to zachránit životy.“
„Tak dobře,“ řekla Dimana. „Počkej tady. Přivedu ji.“ Se svými dvěma svěřenkami zamířila k paláci a nechala nervózního Gawyna čekat. Za pár minut se vrátila, následovaná vysokou ženou ve světle šedých šatech bez pásku či vyšívání. Dlouhé černé vlasy měla spletené do copu a zdálo se, že je pevně rozhodnutá držet se přesně jeden krok za Dimanou – což ženě z rodinky, která se snažila mít druhou ženu na očích, dělalo starosti.
Došly ke Gawynovi a sn/ T/o/w – bylo to k neuvěření – klesla na kolena a s hlavou v hlíně se přitiskla k zemi. Úklona v sobě měla uhlazenou eleganci; Gawyn měl z nějakého důvodu dojem, jako by se mu vysmívala.
„Urozený pane Trakande,“ řekla Dimana, „toto je Kaisea. Nebo alespoň trvá na tom, abychom jí tak říkali.“
„Kaisea je dobrá služebnice,“ řekla žena bezvýrazně.
„Vstaň,“ vyzval ji Gawyn. „Co to děláš?“
„Kaisee řekli, že jsi královnin bratr; patříš k urozeným této země a já jsem nízká damane.“
„Damane? Ty jsi sul’dam.“
„Už ne,“ řekla žena. „Musím být uvázána, veliký urozený pane. Postaráš se o to? Kaisea je nebezpečná.“
Dimana kývla stranou, aby naznačila, že by si měli promluvit mezi čtyřma očima. Gawyn s ní poodešel kousek dál po růžové pěšině a nechal Kaiseu ležet na zemi.
„Ona je sul’dam?“ zeptal se Gawyn. „Nebo je to damane?“
„Všechny sul’dam je možné naučit usměrňovat,“ vysvětlila mu Dimana. „Elain si myslí, že až bude tato skutečnost odhalena, podkope to celou jejich společnost, takže chtěla, ať se soustředíme na to, abychom sul’dam naučily jejich moc využívat. Mnohé odmítají přiznat, že vidí tkaniva, ale pár nám přiznalo pravdu. Do poslední trvají na tom, že bychom z nich měli udělat damane.“
Kývla na Kaiseu. „Tahle nám dělá největší starosti. Myslíme si, že se záměrně snaží naučit tkaniva, aby mohla způsobit „nehodu‘ a použít proti nám naše vlastní argumenty – když s jedinou silou spáchá nějaké násilí, může prohlásit, že od nás byla chyba nechat ji na svobodě.“
Žena, kterou bylo možné naučit pomocí jediné síly zabíjet, kterou nevázaly tři přísahy a která byla rozhodnutá dokázat, že je nebezpečná? Gawyn se zachvěl.
„Většinou ji držíme pod vlivem ločidla,“ řekla Dimana. „Neříkám ti to proto, abych tě vyděsila, ale abych tě varovala, že na to, co říká a dělá, se možná nedá spolehnout.“
Gawyn přikývl. „Děkuj u.“
Dimana ho odvedla zpátky, kde sul’dam stále zůstávala na zemi. „Jak ti může Kaisea posloužit, veliký urozený pane?“ Její činy vypadaly jako parodie na Marilieinu podřízenost. To, co Gawyn původně považoval za výsměch, výsměch vůbec nebyl – byla to nedokonalá snaha někoho, kdo se narodil jako urozený, napodobovat nízko postaveného.
„Už jsi někdy nějaký viděla?“ zeptal se Gawyn nenuceně a vytáhl krvavý nůž.
Kaisea zalapala po dechu. „Kde jsi to našel? Kdo ti to dal?“ Téměř okamžitě se přikrčila, jako by si uvědomila, že vypadla z role.
„Pokusil se mě s tím zabít vrah,“ řekl Gawyn. „Bojovali jsme a on unikl.“
„To není možné, veliký urozený pane,“ řekla Seančanka už trochu klidnějším hlasem.
„Proč to říkáš?“
„Protože kdybys bojoval s jedním z Krvavých nožů, veliký urozený pane, byl bys mrtvý. Jsou to nejlepší zabijáci v celé říši. Bojují naprosto nemilosrdně, protože jsou už mrtví.“
„Sebevražední vojáci,“ přikývl Gawyn. „Máš o nich nějaké informace?“
Na Kaiseině tváři se zračily protichůdné pocity.
„Když se postarám o to, aby tě uvázali?“ zeptal se Gawyn. „Tak mi odpovíš?“