„Ano, můj pane,“ odpověděl Dannil, z něhož byly cítit rozpaky.
Perrin s tím vším potřeboval skoncovat. Osvobodit se od toho. Teď. Protože v posledních dnech mu to začalo připadat přirozené. Jsem jenom… Zarazil se. Jenom co? Kovář? Mohl to pořád tvrdit? Co byli
Kus před ním seděl nedaleko prostoru pro cestování na pařezu Neald. V posledních dnech se mladý aša’man a Gaul na Perrinův rozkaz vydali na průzkum různými směry, aby zjistili, jestli průchody fungují, když se dostanou dost daleko od tábora. Samozřejmě se ukázalo, že ano, i když bylo třeba jít celé hodiny, aby zase začaly pracovat.
Neald ani Gaul si nevšimli žádné změny kromě toho, že tkaniva pro průchody opět fungovala. Na této straně nebyla žádná překážka nebo viditelné znamení, ale pokud to Perrin odhadoval správně, prostor, kde průchody nepracovaly, přesně odpovídal místu, které bylo ve vlčím snu zakryto kopulí.
Tbkoyv byl účel té kopule a proto ji Zabíječ hlídal. Nešlo o pronásledování vlků, i když mu to jistě přinášelo potěšení. Něco vyvolávalo jak kopuli, tak problémy s aša’many.
„Nealde,“ promluvil Perrin, když k aša’manovi došel. „Poslední průzkumná výprava proběhla bez problémů?“
„Ano, můj pane.“
„Když jste mi s Gradym poprvé řekli o selhávajícím tkanivu, zmínil ses, že už se to stalo. Kdy?“
„Když jsme se pokoušeli otevřít průchod, abychom vyzvedli průzkumný oddíl z Cairhienu,“ řekl Neald. „Nejprve jsme to zkusili a tkaniva se rozpadla. Ale chvíli jsme počkali a zkusili to znova. Tentokrát to fungovalo.“
To bylo hned po té první noci, co jsem kopuli viděl, pomyslel si Perrin. Objevila se jenom na chvíli a pak zmizela. Zabíječji musel zkoušet.
„Můj pane,“ ozval se Neald a přistoupil blíž. Byl to floutek, ale když ho Perrin potřeboval, bylo na něj spolehnutí. „Co se děje?“
„Myslím, že na nás někdo chystá past,“ řekl Perrin tiše. „Snaží se nás zavřít. Poslal jsem ven nějaké lidi, aby hledali věc, která to způsobuje; nejspíš je to nějaký předmět jediné síly.“ Obával se, že může být ukrytý ve vlčím snu. Mohlo něco uložené tam vyvolávat účinky ve skutečném světě? „Takže jsi si jistý, že nedokážete vytvořit vůbec žádné průchody? Dokonce ani ne někam blízko, uvnitř zasažené oblasti?“
Neald zavrtěl hlavou.
Takže na téhle straně platíjiná pravidla, napadlo Perrina. Nebo to má přinejmenším na cestování jiné účinky než na přesouvání ve vlčím snu. „Nealde, říkal jsi, že většími průchody – kdybyste použili kruh – byste mohli poslat skrz celou armádu za pár hodin?“
Neald přikývl. „Cvičili jsme.“
„Musíme na to být připravení,“ řekl Perrin s pohledem upřeným k obloze. Stále ve vzduchu cítil něco divného. Slabou zatuchlost.
„Můj pane,“ řekl Neald. „Budeme připraveni, ale pokud nedokážeme vytvářet průchody, bude to jedno. Ale mohli bychom vojsko přesunout mimo dosah těch účinků a uniknout odtamtud.“
Perrin měl naneštěstí podezření, že to nebude fungovat. Hopsal tomu říkal „věc z hluboké minulosti“. To znamenalo, že je zde velká pravděpodobnost, že Zabíječ spolupracuje se Zaprodanci. Nebo on sám je jedním ze Zaprodanců. To Perrina nikdy nenapadlo. Každopádně ten, kdo tuhle past chystá, je bude sledovat. Kdyby se jeho vojsko pokusilo uniknout, nepřítel past sklapne nebo kopuli přesune.
Zaprodanci Šaidy obalamutili s těmi krabičkami a přemístili je sem. A všude se šířil jeho obrázek. Bylo to všechno součástí téhle pasti, ať už byla jakákoli. Nebezpečí. Pronásledovalo jej tolik nebezpečí.
No a cos čekal? pomyslel si. Je to Tarmon Gai’don.
„Kéž by se vrátil Elyas,“ řekl. Poslal ho samotného na zvláštní výzvědnou výpravu. „Prostě buďte připravení, Nealde. Dannile, bude nejlepší, když moje upozornění předáš ostatním chlapům. Nechci žádné nehody.“
Dannil s Nealdem vyrazili každý po svém a Perrin zamířil k místu, kde byli uvázaní koně, aby našel Tanečníka. Gaul, tichý jako vítr, s ním srovnal krok.
Někdo mi kolem nohy utahuje smyčku, napadlo Perrina, pomalu, coul po coulu. Nejspíš čeká, až bude bojovat s bělokabátníky. Potom bude jeho armáda oslabená a zraněná. Snadná kořist. Při pomyšlení, že kdyby se do bitvy s Damodredem pustil dřív, past mohla sklapnout právě tehdy, ho zamrazilo. Soud začal být náhle ohromně důležitý.
Perrin musel najít způsob, jak bitvě zabránit, dokud ještě jednou nebude schopen navštívit vlčí sen. V něm se mu možná podaří najít způsob, jak zničit kopuli a osvobodit své lidi.
„Měníš se, Perrine Aybaro,“ ozval se Gaul.
„Cože?“ zeptal se Perrin, který si od pacholka bral Tanečníka.
„To je dobře,“ řekl Gaul. „Je dobré sledovat, že jsi přestal namítat, že nejsi náčelník. Je lepší dívat se, jak si velení užíváš.“
„Přestal jsem protestovat, protože mám na práci lepší věci,“ řekl Perrin. „A velení si neužívám. Dělám to, protože musím.“
Gaul přikývl, jako by s ním Perrin souhlasil.
Aielové. Perrin se vyhoupl do sedla. „Tak pojďme. Vojsko vyráží na pochod.“
„Tak běž,“ řekla Faile Aravine. „Armáda vyráží.“
Aravine se uklonila a odešla předat rozkazy uprchlíkům. Faile si nebyla jistá, co tenhle den přinese, ale chtěla, aby ti, kdo tu zůstanou, jen tak pro jistotu strhli tábor a připravili se na pochod.
Když Aravine odešla, všimla si Faile, že se k ní připojil účetní Aldin. Zdálo se, že v poslední době se s Aravine vídá docela často. Možná to s Arrelou konečně vzdal.
Pospíšila si ke svému stanu. Cestou minula Flanna Barstereho, Jona Gaelina a Marka Cormera, kteří si kontrolovali tětivy luků a opeření šípů. Všichni tři se na ni podívali a zamávali. Zdálo sejí, že v jejich očích vidí úlevu, což bylo dobré znamení. Kdysi se ti muži při pohledu na ni tvářili zahanbeně, jako by měli špatné svědomí z toho, jak Perrin údajně v době Faileiny nepřítomnosti koketoval s Berelain.
To, jak Faile trávila s Berelain čas, ve spojení s formálním popřením klepů postupně přesvědčovalo tábor o tom, že nedošlo k ničemu nepřístojnému. Zajímavé bylo, že největší vliv na změnu názorů lidí v táboře mělo nejspíš to, jak Faile během bubliny zla zachránila Berelain život. Díky tomu měli všichni za to, že mezi oběma ženami nepanuje žádná nevraživost.
Faile té ženě samozřejmě nezachránila život, jenom jí pomohla. Ale drby říkaly něco jiného a Faile potěšilo, když viděla, jak pro jednou pracují v její a Perrinův prospěch.
Došla ke stanu a rychle se umyla mokrým ručníkem. Nastříkala na sebe trochu voňavky a pak si oblékla nejhezčí šaty – tmavě šedozelené s živůtkem a lemem vyšívaným vzorem vinné révy. Nakonec se prohlédla v zrcadle. Dobře. Ukrývala úzkost. Perrin bude v pořádku. Bude.
Stejně si ale zasunula do opasku a rukávů pár nožů. Venku jí pacholek přivedl Svítání. Nasedla. Stýskalo sejí po Vlaštovce, kterou zabili Saidové. Dokonce i její nejlepší šaty měly suknici rozstřiženou pro jízdu na koni; necestovala by s ničím jiným. Matka ji naučila, že nic nezničí ženin respekt u vojáků rychleji, než když jezdí v dámském sedle. A kdyby se nemyslitelné stalo skutečností a Perrin padl, Faile se možná bude muset chopit velení jejich armády.