Perrin něco zavětřil; sílící špatnost ve vzduchu. Společně s vlky se připlížil k vysokému úbočí a pak nahlédli za velkou puklinu v zemi. Přímo před nimi, snad padesát kroků od nich, rostl trs starších stromů. Když zvedl hlavu, usoudil, že už musejí být velice blízko středu kopule. Pomocí vlčího přesouvání během několika minut překonali vzdálenost, která by zabrala několik hodin chůze.
Tady to je, vyslal Perrin. Podíval se na Hopsala. Vlkův pach byl zakrytý, ale on už začínal znát vlky dost dobře na to, aby z Hopsalova pohledu a způsobu, jakým stál s lehce přikrčenými předními tlapami, poznal, že má starosti.
Něco se změnilo.
Perrin nic neslyšel. Nic nevětřil. Ale něco cítil, nepatrné chvění v zemi.
Běžte! vyslal a zmizel. Objevil se deset kroků daleko a viděl, jak se do úbočí v místě, kde předtím stál, zarazil šíp. Střela rozštípla velký kámen a až po černé opeření se zabodla do skály a hlíny.
Skrčený Zabíječ vstal a obrátil se, aby se na Perrina, stojícího nedaleko, podíval. Jeho oči vypadaly černé, ostře řezaná tvář zastíněná a vysoké tělo svalnaté a nebezpečné. Tak jako často se usmíval. Vlastně se šklebil. Na sobě měl kožené kalhoty a tmavě zelenou košili s vyhrnutými rukávy a v ruce svůj strašlivý luk z tmavého dřeva. Neměl toulec; vytvářel si šípy podle toho, jak je potřeboval.
Perrin mu hleděl do očí a popošel vpřed, jako by ho vyzýval. To stačilo, aby to odvedlo pozornost od vlků, kteří na něj zaútočili zezadu.
Zabíječ zaječel a obrátil se, když do něj Nespoutaný narazil. Vzápětí tam Perrin byl a udeřil kladivem. Zabíječ se rozplynul a Perrin udeřil jen do země, ale zachytil pach místa, kam Zabíječ zmizel.
Sem? Pach patřil stejnému místu, na němž stál Perrin. Polekaně zvedl hlavu a spatřil Zabíječe, jak se vznáší ve vzduchu hned nad ním a nasazuje šíp na tětivu.
Vítr, pomyslel si Perrin. Je tak silný!
Šíp vylétl, ale nečekaný poryv ho smetl stranou. Zabodl se do země těsně vedle Perrina. Ani sebou necukl, zvedl ruce a v nich se objevil jeho vlastní luk. Už natažený, se založeným šípem.
Zabíječ vytřeštil oči a Perrin vystřelil. Zabíječ zmizel a objevil se na zemi kousek od něj – a shora na něj skočil Hopsal a strhl ho k zemi. Zabíječ hrdelně zaklel a zmizel.
Tady, vyslal Hopsal a ukázal mu úbočí.
Vzápětí tam Perrin byl, s kladivem ruce a smečkou po boku. Zabíječ jednou rukou zvedl meč a druhou nůž, zatímco na něj Perrin se čtveřici vlků zaútočili.
Perrin udeřil jako první a s řevem máchl kladivem. Zabíječ se ponořil do země, jako by byla tekutá, a tím se vyhnul úderu. Vrazil nůž vpřed – a ve spršce šarlatové krve probodl Dubové tanečnici hruď a zároveň se zhoupl stranou a sekl Jiskru přes tvář.
Dubová tanečnice neměla čas zavýt; zhroutila se k zemi a Zabíječ zmizel, když se po něm Perrin znovu rozehnal kladivem. Kňučící Jiskra vyslal utrpení a paniku a zmizel. Přežije. Ale Dubová tanečnice byla mrtvá.
Zabíječův pach byl opět cítit tímto místem. Perrin se otočil, aby udeřil kladivem do Zabíječova meče, který se ho snažil zezadu probodnout. Zabíječ po něm opět vrhl překvapený pohled. Muž vycenil zuby, stáhl se a obezřetně sledoval zbývající dva vlky, Hopsala a Nespoutaného. Zabíječ krvácel z paže v místě, kam ho Hopsal kousl.
„Jak je ta kopule vytvořená. Luku?“ zavolal Perrin. „Ukaž mi to a běž. Nechám tě odejít.“
„Drzá slova, vlče,“ zavrčel Zabíječ. „Na někoho, kdo se právě díval, jak zabíjím jednu z jeho smečky.“
Nespoutaný zuřivě zavrčel a skočil vpřed. Ve stejnou chvíli zaútočil i Perrin, ale zem se jim zatřásla pod nohama.
Ne, pomyslel si Perrin. Stál pevně, zatímco Nespoutaný byl sražen k zemi.
Zabíječ udělal výpad a Perrin zvedl kladivo, aby jeho útok odrazil – ale Zabíječova zbraň se změnila v kouř a prošla přímo skrz a na druhé straně se opět zhmotnila. Perrin se s vyjeknutím pokusil stáhnout, ale čepel ho sekla do hrudi, prořízla se košilí a zanechala šrám od jedné paže k druhé. Ucítil planoucí bolest.
Perrin zalapal po dechu a klopýtl vzad. Zabíječ udeřil, ale něco na něj shora narazilo. Hopsal. Prošedivělý vlk znovu srazil Zabíječe k zemi, vrčel a tesáky se mu blýskaly.
Zabíječ zaklel a vlka odkopl. Hopsal s bolestivým zakňučením odlétl asi šest kroků daleko. Vedle nich Nespoutaný zastavil otřesy země, ale zranil si tlapu.
Perrin ze sebe setřásl bolest. Zabíječ byl v ovládání tohoto světa silný. Pokaždé, když Perrin udeřil kladivem, zlenivělo, jako by zhoustl samotný vzduch.
Když Zabíječ zabil Dubovou tanečnici, usmíval se. Perrin se rozzuřeně vrhl vpřed. Zabíječ stál na nohou a ustupoval po úbočí dolů ke stromům. Perrin se hnal za ním, nevšímaje si svého zranění. Nebylo tak vážné, aby ho zastavilo, i když si na něm představil obvaz a šaty spravené a pevně obepínající hruď, aby zastavily krvácení.
Vešel mezi stromy těsně po Zabíječi. Větve se jim splétaly nad hlavou a z temných stínů švihaly šlahouny. Perrin se je nenamáhal odrážet. Popínavé rostliny se takhle nechovaly. Nemohly se ho dotknout. A vskutku, jakmile se k němu přiblížily, uvadly a znehybněly.
Zabíječ zaklel a pak se začal pohybovat ráznými kroky, až se za ním táhla rozmazaná čára. Perrin jej následoval a sám zrychloval.
Perrin se nerozhodl klesnout na všechny čtyři vědomě, ale během jediného úderu srdce tak učinil a hnal se za Zabíječem, jako když lovil bílého jelena.
Zabíječ byl rychlý, ale byl to jen člověk. Mladý býk byl součástí samotné země, stromů, křoví, kamenů, řek. Prolétal lesem jako vítr údolím, držel se Zabíječem krok, přibližoval se k němu. Každý kmen, který se Zabíječi objevil v cestě, představoval překážku, ale pro Mladého býka to byla jen součást stezky.
Mladý býk skočil stranou a při obrátce se tlapami odrazil od stromu. Vznášel se přes kameny a skály, skákal z jedné na druhou a ve vzduchu po něm zůstávala jen rozmazaná čmouha.
Poprvé byl ze Zabíječe cítit strach. Zmizel, ale Mladý býk jej následoval a objevil se na poli, kde tábořilo vojsko, ve stínu velkého kamenného meče. Zabíječ se ohlédl přes rameno, zaklel a opět zmizel.
Mladý býk šel za ním. Na místo, kde rozbili tábor bělokabátníci.
Na malou náhorní plošinu.
Do jeskyně zavrtané v úbočí.
Doprostřed jezírka. Mladý býk lehce běžel po hladině.
Kamkoli Zabíječ šel, následoval jej, a každým okamžikem se dostával blíž. Nebyl čas na meče, kladiva či luky. Tohle byl lov a tentokrát byl lovcem Mladý býk. On…
Skočil doprostřed pole a Zabíječ tam nebyl. Cítil však, kam muž odešel. Vydal se za ním a objevil se na jiném místě stejného pole. Všude kolem cítil pach různých míst. Cože?
Perrin se zastavil a jeho nohy v těžkých botách zaskřípaly o zem. Zmateně se otočil. Zabíječ musel rychle proskočit několika různými místy na stejném poli a tak zmást stopu. Perrin se snažil určit, který pach sledovat, ale všechny se rozplynuly a promísily.
„Ať shoří!“ řekl.
Mladý býku, ozvalo se volání. Jiskra. Vlk byl zraněný, ale neuprchl, jak Perrin předpokládal. Vyslal obraz stříbrného prutu, dvě dlaně vysokého, který trčel ze země uprostřed trsu sadců.
Perrin se usmál a poslal se tam. Zraněný vlk, který stále krvácel, ležel vedle onoho předmětu. Očividně šlo o nějaký ter’angrial. Zdálo se, že je vyrobený z tuctů a tuctů jemných kovových drátků, spletených jako cop. Byl asi dvě dlaně dlouhý a zaražený špičkou do měkké hlíny.