Perrin ho vytáhl ze země. Kopule nezmizela. Převracel prut v ruce, ale neměl ponětí, jak se kopule zbavit. Silou vůle se pokusil změnit prut na něco jiného, na klacík, a ohromilo ho, když byl odmrštěn. Vypadalo to, jako by předmět jeho mysl skutečně odstrčil.
Je to tady ve svojí skutečnosti, vyslal Jiskra. Snažil se něco sdělit, že ten předmět je nějak skutečnější než většina věcí ve snovém světě.
Perrin neměl čas nad tím přemýšlet. Nejdůležitější pro něj bylo odstranit kopuli, pokud to půjde, z místa, kde táboří jeho lidé. Poslal se na místo, kde vstoupil do kopule.
Jak doufal, střed kopule se přesunul s ním. Stál na místě, kde vstoupil, ale okraje kopule změnily polohu a střed se přemístil tam, kde stál Perrin. Kopule stále vládla obloze a táhla se daleko všemi směry.
Mladý býku, vyslal Jiskra. Jsem volný. Ta špatnost je pryč.
Běžte, vyslal Perrin. Vezmu to a zbavím se toho. Každý vyrazte jiným směrem a zavyjte. Zmátněte Zabíječe.
Vlci odpověděli. Jedna Perrinova část, lovec v jeho nitru, byla rozčílená, že nedokázal Zabíječe porazit přímo. Ale tohle bylo důležitější.
Pokusil se přesunout na daleké místo, ale nešlo to. Zdálo se, že přestože drží ter’angrial stále je spoután pravidly kopule.
Místo toho se tedy přesunul, jak daleko to šlo. Neald říkal, že z jejich tábora jsou to k okraji asi čtyři ligy, takže se Perrin přesunul takhle daleko na sever, pak znovu a znovu. Obrovská kopule se přemisťovala s ním a její střed se mu vždy objevil přímo nad hlavou.
Vezme hrot někam do bezpečí, někam, kde ho Zabíječ nedokáže najít.
KAPITOLA 36
Pozvání
Egwain se v Tel’aran’rhiodu objevila oděná v zářivě bílých šatech, sešitých a vyšívaných zlatou nití a s drobnými kousky obsidiánu – vyleštěného, ale netvarovaného – přišitého zlatém na lemu živůtku. Byly to strašlivě nepraktické šaty, ale tady na tom nezáleželo.
Stála ve svých komnatách, kde se chtěla objevit. Poslala se do chodby před obydlím žlutého adžah. Nyneiva tam čekala se založenýma rukama a v šatech v mnohem rozumnější světle a tmavě hnědé barvě.
„Chci, abys byla velice opatrná,“ řekla Egwain. „Jsi tady jediná, kdo se přímo střetl s někým ze Zaprodanců, a taky máš větší zkušenosti s Tel’aran’rhiodem než ostatní. Pokud se Mesaana objeví, povedeš útok.“
„Myslím, že s tím si poradím,“ řekla Nyneiva a koutky úst se jí zvedly. Ano, s tím si poradí. Zabránit Nyneivě, aby se nezapojila do útoku, to by byl těžký úkol.
Egwain přikývla a Nyneiva zmizela. Zůstávala v úkrytu poblíž věžové sněmovny a číhala na Mesaanu či černé sestry, které sem přijdou slídit po klamném setkání, které slouží jako návnada. Egwain se odeslala na jiné místo ve městě, do síně, kde se odehraje skutečná schůzka mezi ní, moudrými a hledačkami větru.
V Tar Valonu bylo několik velkých síní, používaných k hudebním představením nebo shromážděním. Tahle, známá jako Hudebníkova cesta, poslouží jejím potřebám dokonale. Byla zdobená dokonalým obložením z kalinového dřeva, vyřezávaným tak, aby vypadalo jako les, obrůstající místnost. Křesla byla ze stejného dřeva, vyzpívaného ogiery, a každé z nich představovalo nádherné dílo. Stála uspořádaná v kruhu čelem k pódiu uprostřed. Klenutý strop byl vykládaný mramorem vytesaným do podoby hvězdné oblohy. Výzdoba byla úžasná; nádherná, a přesto ne křiklavá.
Moudré už dorazily – Amys, Bair a Melain, která už měla ve vyšším stupni těhotenství velké břicho. V síni se po jedné straně táhla vyvýšená plošina, kde se moudré mohly pohodlně usadit na zemi, aniž by na ně ty, co sedí v křeslech, hleděly svrchu.
V křeslech naproti moudrým seděly Leana, Seaine a Yukiri, každá s jedním z Elaininých zkopírovaných snových ter’angrialů, a vypadaly zastřeně a nehmotně. Elain zde měla být také, ale upozorňovala, že jí možná bude činit potíže usměrnit dost na to, aby mohla do Tel’aran’rhiodu vstoupit.
Aes Sedai a moudré se navzájem měřily a vznášelo se nad nimi téměř hmatatelné ovzduší nepřátelství. Aes Sedai považovaly moudré za mizerně vycvičené divoženky; moudré naopak Aes Sedai za nafoukané.
Když dorazila Egwain, objevila se přesně uprostřed místnosti skupina žen s tmavou kůží a černými vlasy. Hledačky větru se podezíravě rozhližely. Když je Siuan učila, zjistila, že Mořský národ má své legendy o Tel’aran’rhiodu a jeho nebezpečích. To hledačkám větru nebránilo, aby se ve chvíli, kdy zjistily, že je svět snů skutečný, o něm nenaučily všechno, co šlo.
V čele hledaček větru stála vysoká štíhlá žena s úzkýma očima a dlouhou šíjí, která měla na řetízku, spojujícím nos a levé ucho, řadu medailonků. To bude Šajlyn, jedna z těch, o nichž Nyneiva Egwain vyprávěla. Mezi zbývajícími třemi hledačkami větru byla důstojná žena s bílými prameny vlasů, propletenými mezi černými. Podle Nyneiviných pokynů a dopisů, které poslaly, to bude Renaile. Egwain měla za to, že má mezi nimi čelné postavení, ale zdálo se, že je ostatním podřízená. Ztratila své postavení hledačky větru paní lodí?
„Vítejte,“ přivítala je Egwain. „Prosím, posaďte se.“
„Zůstaneme stát,“ řekla Šajlyn. Hlas měla napjatý.
„Co jsou tyhle zač, Egwain al’Tere?“ zeptala se Amys. „Děti by neměly Tel’aran’rhiod navštěvovat. Není to opuštěné doupě písečného jezevce, které můžou zkoumat.“
„Děti?“ zeptala se Šajlyn.
„Tady jste děti, mokřiňanko.“
„Amys, prosím,“ přerušila je Egwain. „Půjčila jsem jim ter’angrialy, aby sem mohly přijít. Bylo to nutné.“
„Mohly jsme se sejít mimo svět snů,“ řekla Bair. „Srdce bitevního pole by mohlo být bezpečnější.“
Vskutku, hledačky větru byly velice málo obeznámeny s tím, jak Tel’aran’rhiod funguje. Jejich zářivé oblečení neustále měnilo barvy – vlastně právě ve chvíli, kdy se na ni Egwain dívala, Renailina halenka úplně zmizela. Egwain zrudla, přestože se Elain zmiňovala, že když jsou na moři, muži i ženy z Mořského národa pracují do pasu vysvlečení. Vzápětí byla blůzka zpátky. Rovněž jejich šperky se neustále měnily.
„Mám své důvody, proč jsem udělala, co jsem udělala, Amys,“ řekla Egwain, popošla vpřed a posadila se. „Šajlyn din Sabura Noční vody a její sestry o nebezpečích tohoto místa vědí a přijaly odpovědnost za své vlastní bezpečí.“
„Je to trochu… jako když dáš dítěti hořící dřevo a soudek s olejem,“ zamumlala Melain, „a prohlásíš, že jsi jeho udělala odpovědným za jeho bezpečí.“
„Musíme snášet tohle hašteření, matko?“ zeptala se Yukiri.
Egwain se nadechla a pokusila se uklidnit. „Prosím, jste vůdkyněmi svých lidí, moudré a jasnozřivé ženy. Nemůžeme se k sobě alespoň chovat slušně?“ Egwain se obrátila k Mořskému národu. „Hledačko větru Šajlyn, přijalas mé pozvání. Jistě mou pohostinnost neodmítneš tím, že budeš při celém jednání stát?“
Žena zaváhala. Působila hrdě; díky nedávným stykům mezi Aes Sedai a Mořským národem byla troufalejší. Egwain potlačila záchvěv hněvu; podrobnosti dohody ohledně Větrné mísy sejí nelíbily. Nyneiva s Elain měly mít rozum. Měly…