Ne. Elain s Nyneivou udělaly, co mohly, a byly pod neobyčejným tlakem. Kromě toho se říkalo, že vyjednávat s Mořským národem je jen o krůček bezpečnější než vyjednávat se samotným Temným.
Šajlyn konečně stroze přikývla, ačkoli zatímco o tom přemýšlela, její blůzka několikrát změnila barvu a pak se ustálila na karmínové, a její šperky neustále mizely a objevovaly se. „Tak dobře. Dlužíme ti za dar tohoto místa a přijímáme tvoji pohostinnost.“ Posadila se do křesla stranou od Egwain a ostatních Aes Sedai a její společnice učinily totéž.
Egwain tiše vydechla úlevou a vyvolala několik stolků s šálky teplého voňavého čaje. Hledačky větru nadskočily, zatímco moudré ani nehnuly brvou. Amys se nicméně natáhla pro šálek a čaj s růžovými lístky změnila na cosi mnohem tmavšího odstínu.
„Snad bys nám mohla vysvětlit účel tohoto setkání,“ řekla Bair, zatímco upíjela čaj. Ženy z Mořského národa si svoje šálky nevzaly, i když Aes Sedai začaly pít.
„Už jsme si to domyslely,“ řekla Šajlyn. „Tento střet je nutný, i když kéž by větry daly, aby tomu tak nebylo.“
„Tak tedy mluv,“ řekla Yukiri. „O co jde?“
Šajlyn se zaměřila na Egwain. „Mnoho období a přílivů jsme před Aes Sedai tajily povahu našich hledaček větru. Bílá věž vdechuje, ale nevydechuje – to, co je přivedeno dovnitř, nesmí nikdy odejít. Teď když o nás víte, nás chcete, protože nedokážete vystát představu žen, které usměrňují a vyje nemáte v hrsti.“
Aes Sedai se zamračily. Egwain si všimla, jak Melain souhlasně přikyvuje. Byla to pravdivá slova, ačkoli na věc hleděla jen z jedné stránky. Kdyby věděly, jak užitečný bude výcvik v Bílé věži a jak důležité je, aby lidé věděli, že se o usměrňovačky někdo stará a cvičí je…
Nicméně jí tyto úvahy připadaly klamné. Mořský národ měl vlastní tradice a své usměrňovačky dokázal dobře využívat i bez pravidel Bílé věže. Egwain nestrávila s Mořským národem tolik času jako Nyneiva nebo Elain, ale dostávala podrobné zprávy. Hledačky větru byly ohledně mnoha tkaniv nezkušené, ale jejich schopnosti s určitými tkanivy – zvláště těmi, které se zaměřovaly na vzduch – byly mnohem pokročilejší než ty Aes Sedai.
Tyto ženy si zasloužily pravdu. Nebylo to to, co Bílá věž a tři přísahy představovaly? „Máš pravdu, Šajlyn din Saburo Noční vody,“ řekla Egwain. „A od vašich lidí bylo možná moudré, že své schopnosti před Aes Sedai ukrývaly.“
Yukiri zalapala po dechu, což byla na Aes Sedai velmi nezvyklá reakce. Šajlyn ztuhla a řetízek mezi jejím nosem a uchem slabě cinkal, jak o sebe medailonky zvonily. Její blůzka změnila barvu na modrou. „Cože?“
„Možná jste se chovali moudře,“ řekla Egwain. „Netroufám si zpětně hodnotit své předchůdkyně v pozici amyrlin, ale jednu věc je třeba říci. Možná jsme se příliš horlivě snažily ovládat ženy, které vládnou jedinou silou. Je očividné, že hledačky větru si s vlastním výcvikem poradily dobře. Myslím, že by se od vás mohla Bílá věž hodně naučit.“
Šajlyn se opřela a studovala Egwaininu tvář. Egwain jí hleděla do očí a zachovávala klidný výraz. Ať vidí, že jsem odhodlaná, myslela si. Ať vidí, že to, co říkám, myslím vážně. Tohle není lichocení. Já jsem Aes Sedai. Mluvím pravdu.
„Dobrá,“ řekla Šajlyn. „Možná bychom mohly uzavřít dohodu, která nám dovolí cvičit vaše ženy.“
Egwain se usmála. „Doufala jsem, že pochopíš, jaké by to mělo výhody.“ Tři vedle ní sedící Aes Sedai si Egwain měřily s určitým odměřeným nepřátelstvím. Nu, uvidí. Nejlepší způsob, jak získat navrch, bylo otřást očekáváními jako brouky ve sklenici.
„A přesto,“ pokračovala Egwain, „přiznáváte, že existují věci, které Bílá věž zná, a vy ne. Jinak byste se nesnažily uzavřít dohodu o tom, že budou naše ženy učit vaše hledačky větru.“
„Tu dohodu nezrušíme,“ řekla Šajlyn rychle. Barva její blůzky se změnila na světle žlutou.
„Ach, nic takového neočekávám,“ řekla Egwain. „Je dobře, že teď máte učitelky z řad Aes Sedai. Ty, které s vámi obchodovaly, dosáhly něčeho nečekaného.“
Pravda, do posledního slova. Nicméně způsob, jakým je pronesla, naznačoval něco víc – že Egwain chtěla, aby byly Aes Sedai poslány na lodě Mořského národa. Šajlyn se zamračila ještě víc a opřela se v křesle. Egwain doufala, že uvažuje, jestli velké vítězství jejího lidu ohledně Větrné mísy nebylo od začátku naplánované.
„Pokud něco,“ pokračovala Egwain, „mám dojem, že předchozí dohoda nebyla dostatečně ctižádostivá.“ Obrátila se k moudrým. „Amys, souhlasila bys, že Aes Sedai mají znalosti o tkanivech, které moudré nemají?“
„Bylo by bláhové nepřiznat, že Aes Sedai jsou v těchto věcech velice zkušené,“ řekla Amys opatrně. „Tráví hodně času učením se tkanivům. Ale známe věci, které ony ne.“
„Ano,“ souhlasila Egwain. „Během svého výcviku mezi moudrými jsem se o vůdcovství naučila víc než v době, kdy jsem pobývala v Bílé věži. Také jste mi poskytly velice užitečný výcvik v Tel’aran’rhiodu a snění.“
„Tak dobrá,“ řekla Bair, „ven s tím. Celý ten rozhovor je jako hon za třínohou ještěrkou, kterou šťoucháte klackem, abyste zjistili, jestli se bude ještě hýbat.“
„Musíme svoje znalosti sdílet,“ řekla Egwain. „Naše tři skupiny – ženy, které dokáží usměrňovat – se musí spojit.“
„Předpokládám, že s Bílou věží v čele,“ řekla Šajlyn.
„Říkám jen to,“ odvětila Egwain, „že je moudré se dělit a učit od ostatních. Moudré, chtěla bych, abychom k vám posílaly přijaté z Bílé věže, aby se od vás učily. Obzvlášť užitečné by bylo, kdybyste je naučily ovládnout TeVaran’rhiod.“
Bylo nepravděpodobné, že se mezi Aes Sedai najde další snílek jako Egwain, i když vždycky mohla doufat. Toto nadání bylo velice vzácné. Přesto by bylo výhodné mít pár sester, které se v Tel’aran’rhiodu vyznají, i kdyby do něj musely vstupovat pomocí ter’angrialu.
„Hledačky větru,“ pokračovala Egwain. „I k vám bych poslala ženy, zvlášť ty zdatné v práci se vzduchem, aby se naučily volat vítr jako vy.“
„Život učednice není snadný,“ řekla Šajlyn. „Myslím, že vaše ženy by zjistily, že se to velice liší od pohodlného života v Bílé věži.“
Egwainin zadek si stále pamatoval bolesti „pohodlného“ života v Bílé věži. „Nepochybuji, že to bude náročné,“ řekla, „ale nepochybuji ani o tom, že to ze stejného důvodu bude velmi užitečné.“
„Nu, mám za to, že by se to dalo zařídit,“ řekla Šajlyn dychtivě a předklonila se. „Samozřejmě by bylo třeba zaplatit.“
„Stejným,“ řekla Egwain. „Dovolíme vám poslat některé z vašich učednic do Bílé věže a učit se u nás.“
„Už vám svoje ženy posíláme.“
Egwain si odfrkla. „Symbolické oběti, abychom nepodezíraly vaše hledačky větru. Vaše ženy se často drží stranou nebo k nám přicházejí jen zdráhavé. Chci, aby to přestalo – nemá cenu vašemu lidu upírat možné hledačky větru.“
„Tak jaký by v tom byl rozdíl?“ zeptala se Šajlyn.
„Ženám, které k nám pošlete, bude dovoleno se po výcviku vrátit,“ řekla Egwain. „Moudré, chtěla bych, abyste k nám posílaly i aielské učednice. Ne neochotně a ne proto, aby se z nich staly Aes Sedai, ale aby se u nás cvičily a poznávaly naše způsoby. I jim bude dovoleno se vrátit, pokud si to poté, co skončí, budou přát.“