„Muselo by to být víc než to,“ řekla Amys. „Dělá mi obavy, co by se stalo s ženami, které by si příliš zvykly na měkké mokřiňanské způsoby.“
„Jistě byste je nechtěly nutit…“ začala Egwain.
Bair ji přerušila. „Pořád by to byly učednice moudrých, Egwain aTVere. Děti, které musejí dokončit svůj výcvik. A to za předpokladu, že s tímto plánem budeme souhlasit; z čehosi na něm se mi svírá žaludek, jako když se na oslavě příliš najíš.“
„Pokud Aes Sedai dovolíme zaseknout do našich učednic háčky,“ řekla Melain, „nebude snadné je vytáhnout.“
„A chcete, aby ano?“ zeptala se Egwain. „Vidíš, co ve mně máte, Melain. Amyrlin, která se mcz/čz u Aielů? Za jakou oběť by to vašim lidem stálo, aby nás takových bylo víc? Aes Sedai, které chápou ji’e’toh a rozumí Trojí zemi, které si moudrých váží, místo aby je považovaly za soupeřky nebo divoženky?“
Tři Aielanky se na sebe neklidně podívaly.
„A co vy, Šajlyn?“ řekla Egwain. „Nestálo by tvým lidem za to, aby měli amyrlin, která se u vás učila, považuje vás za přátele a chová v úctě vaše způsoby?“
„To by mohlo být cenné,“ připustila Šajlyn. „Za předpokladu, že ženy, které nám pošlete, budou mít lepší náturu než ty, které jsem až dosud viděla. Ještě jsem nepotkala Aes Sedai, které by neprospělo viset pár týdnů nahoře na stěžni.“
„To proto, že jste trvaly na tom, že chcete Aes Sedai,“ řekla Egwain, „které už jsou uvyklé svým způsobům. Kdybychom vám místo toho posílaly přijaté, byly by mnohem poddajnější.“
„Místo toho?“ řekla Šajlyn okamžitě. „O takové dohodě jsme nemluvily.“
„Mohly bychom,“ odvětila Egwain. „Pokud usměrňovačkám z Mořského národa dovolíme se k vám vrátit, místo abychom požadovaly, aby zůstaly ve Věži, už tolik nebudete potřebovat učitelky z řad Aes Sedai.“
„Tohle musí být jiná dohoda.“ Šajlyn zavrtěla hlavou. „A nebude snadněji uzavřít. Aes Sedai jsou hadi, jako ty prsteny, které nosíte.“
„Co když vám nabídnu, že součástí budou i snové ter’angrialy, které jsem vám zapůjčila?“ zeptala se Egwain.
Šajlyn pohlédla na svou ruku, v níž, ve skutečném světě, držela malou destičku, která – s trochou usměrněného ducha – umožňovala ženě vstup do Tel’aran’rhiodu. Egwain jim samozřejmě nedala ter’angrialy, které člověku umožnily vstoupit i bez usměrňování. Ty byly všestrannější, a tudíž mocnější. Bude lepší zachovat je v tajnosti.
„V Tel’aran’rhiodu? řekla Egwain a předklonila se, „můžete jít kamkoli. Můžete se setkat s těmi, kdo jsou od vás daleko, aniž byste tam musely cestovat, můžete zjistit, co je skryto, a tajně se scházet.“
„Navrhuješ nebezpečnou věc, Egwain aTVere,“ řekla Amys přísně. „Pustit je tam jen tak by bylo jako nechat hlouček mokřiňanských dětí pobíhat po Trojí zemi.“
„Nemůžete si tohle místo nechat pro sebe, Amys,“ odvětila Egwain.
„Nejsme tak sobecké,“ řekla moudrá. „Mluvím o jejich bezpečí.“
„Pak možná,“ řekla Egwain, „by bylo nejlepší, kdyby Mořský národ posílal některé své učednice, aby se učily u moudrých – a možná vy byste mohly na oplátku posílat nějaké k nim.“
„Aby žily na lodích?1 zeptala se Melain zděšeně.
„A jak lépe porazit váš strach z vody?“
„My sejí nebojíme,“ obořila se na ni Amys. „Myji respektujeme. Vy mokřiňani…“ Vždycky o lodích mluvila tak, jako jiní lidé o lvovi v kleci.
„Tak jako tak,“ obrátila se Egwain zpátky k Mořskému národu. „Pokud bychom se dohodly, mohly by ty ter’angrialy být vaše.“
„Už jsi nám je dala,“ řekla Šajlyn.
„Půjčila jsem vám je, Šajlyn, jak jsem po ženách, které vám je přinesly, velmi jasně vzkázala.“
„A ty bys nám je dala napořád?“ zeptala se Šajlyn. „Bez všech těch nesmyslů o tom, že všechny ter’angrialy patří Bílé věži?“
„Je důležité, aby existoval zákon, který brání těm, kdo ter’angrialy najdou, aby si je nechávali,“ řekla Egwain. „Jinak bychom nemohly pošetilému kupci nebo sedlákovi vzít předmět, který může být nebezpečný. Ale byla bych ochotná udělat oficiální výjimku pro hledačky větru a moudré.“
„Takže skleněné sloupy.řekla Amys. „Byla jsem zvědavá, jestli se na ně někdy Aes Sedai pokusí vznést nárok.“
„Pochybuji, že k tomu dojde,“ řekla Egwain. „Ale také si myslím, že Aiely uklidní, když oficiálně prohlásíme, že tyto ter’angrialy – a další, které vlastníte – patří vám a že si na ně sestry nemohou činit nárok.“
Nad tím se moudré vážně zamyslely.
„Stále mi taková dohoda připadá divná,“ řekla Bair. „Aielanky, které se cvičí v Bílé věži, ale nestanou se z nich Aes Sedai? Tak se to nedělá.“
„Svět se mění, Bair,“ odpověděla měkce Egwain. „V Emondově Roli rostl poblíž potoka záhon nádherných květin. Můj otec tam rád chodíval a miloval jejich krásu. Ale když pak postavili nový most, lidi se začali courat přes záhon, aby se k němu dostali.
Můj otec se celé roky snažil je udržet mimo. Vyráběl malé plůtky, cedule. Nic nepomáhalo. A pak ho napadlo prostředkem záhonu postavit chodníček z říčních kamenů a květiny nechat růst vedle něj. Pak po nich lidé přestali šlapat.
Když se blíží změna, můžeš vřískat a snažit se přimět věci, aby se neměnily. Ale obvykle tě nakonec pošlapou. Když však dokážeš změny řídit, můžou ti posloužit. Stejně jako nám slouží síla, ale jen poté, co se jí poddáme.“
Egwain se postupně podívala na všechny ženy. „Naše tři skupiny měly začít spolupracovat už dávno. Poslední bitva je tady a Drak Znovuzrozený hrozí, že Temného osvobodí. A kdyby to nestačilo, máme dalšího společného nepřítele – který by chtěl zničit Aes Sedai, hledačky větru i moudré.“
„Seančany,“ řekla Melain.
Renaile, která seděla vzadu mezi hledačkami větru, při tom slově potichu zasykla. Její oblečení se změnilo a náhle na sobě měla zbroj a v ruce meč. Vzápětí zmizely.
„Ano,“ řekla Egwain. „Společně můžeme být dost silné, abychom se jim postavily. Rozdělené…“
„Musíme tuto smlouvu uvážit,“ řekla Šajlyn. Egwain si všimla, že místností zavál vítr, nejspíš omylem vytvořený některou z Mořského národa. „Sejdeme se znovu a možná složíme slib. Pokud ano, podmínky budou tyto: Pošleme vám každý rok dvě učednice a vy pošlete dvě nám.“
„Ne vaše nejslabší,“ řekla Egwain. „Chci vaše nejslibnější.“
„A vy nám pošlete tytéž?“ zeptala se Šajlyn.
„Ano,“ řekla Egwain. Byl to začátek. Jakmile se ukáže, že ten plán funguje, budou si nejspíš chtít vyměňovat větší množství učednic. Ale prozatím by na to neměla tlačit.
„A my?“ zeptala se Amys. „Jsme my součástí téhle ‚dohody‘, jak ji nazýváte?“
„Dvě přijaté,“ řekla Egwain, „na oplátku za dvě učednice. Budou se cvičit nejméně šest měsíců, ale ne déle než dva roky. Jakmile budou naše ženy u vás, budou považovány za vaše učednice a musejí dodržovat vaše pravidla.“ Zaváhala. „Po skončení výcviku se všechny učednice a přijaté musí vrátit ke svým lidem alespoň najeden rok. Pokud se potom vaše rozhodnou, že se chtějí stát Aes Sedai, mohou se vrátit, abychom o nich rozhodly. To samé platí pro naše ženy, pokud by se rozhodly místo toho připojit k vám.“