Egwain ženě pohlédla do očí. Velkých a modrých, zasazených ve strohé tváři, lemované po bradu dlouhými černými vlasy. V očích byla moc a Egwain okamžitě věděla, komu čelí. Proč bojovat? Nemohla…
Egwain cítila, jak se její mysl mění a začíná tuto představu přijímat. V záchvatu paniky se tomu postavila a v okamžiku prozření se odeslala pryč.
Objevila se ve svých komnatách, zvedla si ruku k hlavě a posadila se na postel. Světlo, ta žena ale byla silná.
Za ní se něco ozvalo; v místnosti se někdo objevil. Egwain se s připravenými tkanivy vymrštila na nohy. Stála tam Nyneiva, oči rozšířené vzteky. Natáhla ruce před sebe a začala vytvářet tkaniva, ale pak se zarazila.
„Do zahrad,“ řekla Egwain, která svým pokojům nedůvěřovala. Neměla sem chodit; Mesaana bude tohle místo znát.
Nyneiva přikývla a Egwain zmizela a objevila se v dolní věžové zahradě. Nad hlavou sejí táhla podivná fialová kopule. Co to bylo a jak to sem Mesaana dostala? Nyneiva se objevila vzápětí.
„Pořád jsou tam nahoře,“ zašeptala Nyneiva. „Právě jsem zahlídla Alviarin.“
„Já viděla Mesaanu,“ řekla Egwain. „Málem mě dostala.“
„Světlo! Jsi v pořádku?“
Egwain přikývla. „Mestra je mrtvá. Taky jsem viděla Evanellein.“
„Tam nahoře je tma jako v hrobce,“ zašeptala Nyneiva. „Myslím, že to udělaly ony. Siuan s Leanou jsou v pořádku; viděla jsem je před chvílí, jak se drží spolu. Těsně předtím se mi podařilo trefit Notori poryvem ohně. Je mrtvá.“
„Dobře. Černé adžah ukradly devatenáct ter’angrialů. To nám může poskytnout odhad, s kolika černými adžah musíme bojovat.“ Proti ní, Siuan, Nyneivě, Leaně a třem moudrým stála přesila – ale zdálo se, že černé adžah nemají s Tel’aran’rhiodem mnoho zkušeností.
„Vidělas moudré?“
„Jsou nahoře.“ Nyneiva se zašklebila. „Zdá se, že si to užívají.“
„Tomu věřím,“ řekla Egwain. „Chci, abychom my dvě zůstaly spolu. Budeme se objevovat zády k sobě na křižovatkách a rychle se rozhlédneme po světle nebo lidech. Když uvidíš černou, zaútoč. Pokud někdo uvidí tebe, řekni ‚běž‘ a skočíme zpátky sem.“
Nyneiva přikývla.
„První křižovatka je ta před mým pokojem,“ řekla Egwain. „Chodba na jižní straně. Zaplavím ji světlem; buď připravená. Odtamtud skočíme o jednu chodbu dál, ke dveřím schodiště pro služebnictvo. A pak po řadě dál.“
Nyneiva rázně přikývla.
Svět kolem Egwain zmizel. Objevila se v chodbě a okamžitě si to místo představila osvětlené a zaměřila na ně svou vůli. Celý prostor zalilo světlo. U stěny se krčila žena s kulatou tváří, oblečená v bílém. Sedore, jedna z černých sester.
Sedore se s rozzuřeným výrazem prudce otočila a kolem ní vyskočila tkaniva. Egwain byla rychlejší a vytvořila sloup ohně těsně předtím, než Sedore vypustila vlastní. Egwain nepracovala s tkanivy. Jen s ohněm.
Egwain spatřila, jak černá vytřeštila oči, když se kolem ní rozhučel oheň. Sedore zavřeštěla, ale zmlkla, když ji oheň pohltil. Její kouřící, spálená mrtvola se zhroutila na podlahu.
Egwain ulehčené vydechla. „Někdo na tvojí straně?“
„Ne,“ řekla Nyneiva. „Kohos to trefila?“
„Sedore.“
„Vážně?“ obrátila se Nyneiva. Sedore bývala žlutou přísedící.
Egwain se usmála. „Další chodba.“
Skočily a zopakovaly svou taktiku a zaplavily chodbu světlem. Nikdo tam nebyl, takže pokračovaly dál. Další dvě chodby byly prázdné. Egwain se právě chystala odejít, když nějaký hlas zasyčeclass="underline" „Hloupé děcko! Tvůj vzorec je očividný.“
Egwain se prudce otočila. „Kde…“
Zmlkla, když spatřila Bair. Letitá moudrá si změnila oblečení a dokonce i samotnou kůži, aby splývala s bilými zdmi a dlaždicemi. Prakticky neviditelná se krčila ve výklenku.
„Neměla bys…“ začala Bair.
Stěna vedle nich vybuchla ven a rozlétly se z ní kusy kamene. Za ní stálo šest žen, které uvolnily tkaniva ohně.
Jak se zdálo, čas plížení skončil.
Perrin vylezl na vrcholek hradby, obklopující pozemky Bílé věže, a se zaduněním seskočil. Vlčí sen zůstával nezvyklý; nyní nejen že cítil zvláštní pachy, ale také slyšel zvláštní zvuky. Hřmění zevnitř Věže.
Hnal se za Zabíječem, který přeběhl pozemky a pak vyběhl vzhůru po vnější zdi samotné Věže. Perrin jej následoval a rozběhl se nahoru do vzduchu. Zabíječ se držel těsně před ním, váček s ter’angrialem přivázaný u pasu.
Perrin vytvořil dlouhý luk. Natáhl tětivu a ztuhl na místě, na stěně Věže. Vystřelil, ale zabiják vlků vyskočil vzhůru a propadl oknem do Věže. Šíp mu prolétl nad hlavou.
Perrin skočil k oknu a dovnitř. Hopsal se vrhl za ním, zanechávaje po sobě jen rozmazanou čáru. Ocitli se v ložnici se závěsy z modrého brokátu. Dveře se zabouchly a Perrin se vrhl za Zabíječem. Nenamáhal se dveře otevírat; roztříštil je kladivem.
Zabíječ se hnal chodbou.
Zrz ním, vyslal Perrin Hopsalovi. Odříznu ho.
Vlk se rozběhl za Zabíječem. Perrin vyrazil doprava a chodbou. Pohyboval se rychle, stěny se míhaly kolem něj.
Minul chodbu, která vypadala plná lidí. Tak ho to překvapilo, že ztuhl a chodba kolem něj se zakymácela.
Byly to Aes Sedai a bojovaly. V chodbě bylo světlo a z jednoho konce na druhý létal oheň. Zvuky, které předtím slyšel, nebyly přeludy. A, pomyslel si, ano…
„Egwain?“ zeptal se Perrin.
Stála přitisknutá zády k nedaleké stěně a pozorně hleděla chodbou. Když promluvil, obrátila se k němu a zvedla ruce. Cítil, jak ho něco popadlo. Jeho mysl okamžitě zareagovala a vzduch odstrčila.
Když sejí nepodařilo ho chytit, Egwain sebou škubla.
Popošel vpřed. „Egwain, neměla bys tady být. Tohle místo je nebezpečné.“
„ Perrine? “
„Nevím, jak ses sem dostala,“ řekl Perrin. „Ale musíš odejít. Prosím.“
„Jaks mě zastavil?“ vyptávala se. „Co tady děláš? Jsi s Randem? Řekni mi, kde je.“
Mluvila teď s takovou autoritou. Vypadala téměř jako jiná osoba, o desítky let starší než ta dívka, kterou znával. Perrin otevřel pusu, aby jí odpověděl, ale Egwain ho přerušila.
„Na tohle nemám čas,“ řekla. „Je mi lito, Perrine. Vrátím se pro tebe.“ Zvedla ruku a on ucítil, jak se jeho okolí mění. Objevily se provazy a spoutaly ho.
Pobaveně pohlédl dolů. Ve chvíli, kdy si představil, že jsou provazy příliš volné, z něho sklouzly.
Egwain zamrkala a sledovala, jak provazy padají na zem. „Jaks…“
Z nedalekého pokoje někdo vyrazil ven, vysoká žena se štíhlou šíjí a havraními vlasy, oblečená v hladkých bílých šatech. Usmála se, zvedla ruce a před ní se objevilo světlo.
Perrin nepotřeboval vědět, co dělá. Byl vlk; on byl vládcem tohoto místa. Tkaniva nic neznamenala. Představil si, jak ho ženin útok míjí; věděl, že to tak dopadne.
Z ženy vyrazil tenký proud žhavého bílého světla. Perrin před sebe a Egwain zvedl ruku. Světlo zmizelo, jako by jej zastavila jeho dlaň.
Egwain se obrátila, stěna nad ženou vybuchla a dolů se snesla sprška kamení. Jeden úlomek ženu tvrdě zasáhl do hlavy a srazil na zem. Světlo, po takové ráně byla nejspíš mrtvá.