Zabíječ zatlačil silněji. Perrin na okamžik pocítil slabost, a jak se Zabíječem padali, rána na jeho hrudi tepala. Nůž Perrinovi prořízl rukáv a zabodl se mu do předloktí.
Perrin zaječel. Vítr byl tak hlasitý. Byly to pouhé vteřiny. Zabíječ nůž vytrhl.
Hopsale!
Perrin zařval, kopl po Zabíječi, odstrčil ho a vyprostil se z jeho sevření. S paží planoucí bolestí se obrátil ve vzduchu. Zem se neuvěřitelně rychle přibližovala. Silou vůle se přesunul jinam, objevil se těsně pod Hopsalem, vlka chytil a narazil do země. Kolena se mu podlomila; zem kolem něj roztříštila. Ale Hopsala bezpečně položil.
Z oblohy přilétl černě opeřený šíp, probodl Hopsalovi hřbet, projel celým jeho tělem a zasáhl Perrina do stehna, které měl pod vlkem.
Perrin zařval a ucítil, jak se jeho bolest mísí s náhlou vlnou utrpení od Hopsala. Vlkova mysl bledla.
„Ne!“ vyslal Perrin a v očích se mu zaleskly slzy.
Mladý’ býku… vyslal Hopsal.
Perrin se pokusil odeslat pryč, ale mysl měl zamlženou. Brzy přiletí další šíp. Věděl to. Podařilo se mu odkulit z cesty, když zasáhl zem, ale noha už ho neposlouchala a Hopsal byl tak těžký. Perrin znovu klesl na zem, pustil vlka a odvalil se.
Zabíječ dopadl kousek od něj s dlouhým hrozivým černým lukem v ruce. „Sbohem, Aybaro.“ Zabíječ zvedl luk. „Vypadá to, že dneska zabiju pět vlků.“
Perrin zíral vzhůru na šíp. Vše bylo rozmazané.
Nemůžu opustit Faile. Nemůžu opustit Hopsala.
Neopustím!
Když Zabíječ vystřelil, Perrin si zoufale představil sebe sama, jak je silný, a ne slabý. Cítil, jak je jeho srdce zase plné síly a energie mu proudí v žilách. Zaječel a v hlavě se mu rozjasnilo natolik, aby se dokázal nechat zmizet a objevil se za Zabíječem.
Rozmáchl se kladivem.
Zabíječ se nenuceně otočil a odrazil kladivo neuvěřitelně silnou paží. Perrin klesl na koleno a noha jej stále bolela. Zalapal po dechu.
„Nemůžeš se vyléčit,“ řekl Zabíječ. „Existují způsoby, ale prostě si představit, že jsi v pořádku, nepomáhá. Ale vypadá to, že jsi přišel na to, jak si doplnit krev, což je užitečné.“
Perrin cosi ucítil. Hrůzu. Byla jeho vlastní?
Ne. Ne, tam. Za Zabíječem byly otevřené dveře do Bílé věže. Uvnitř vládla temnota. Nejen stín, temnota. Perrin s Hopsalem cvičil dost, aby poznal, co to je.
Noční můra.
Zabíječ otevřel pusu, aby něco řekl. Perrin zavrčel a celou vahou se vrhl vpřed a narazil do něj. Noha mu zavřískla bolestí.
Překotili se přímo do temnoty noční můry.
KAPITOLA 38
Zranění
Temnými chodbami Bílé věže šlehaly proudy ohně a zanechávaly za sebou husté a štiplavé kouřové stopy, které se kroutily ve vzduchu. Lidé vřískali, ječeli a nadávali. Stěny se otřásaly pod výbuchy; úlomky a kusy zdivá se odrážely od tkaniv vzduchu, vytvořených na ochranu.
Tamhle. Egwain si všimla místa, odkud několik černých sester házelo oheň do chodby. Byla mezi nimi i Evanellein.
Egwain se odeslala do místnosti sousedící s tou, kde stály; slyšela je za zdí. Otevřela ruce a vypustila na stěnu mohutný poryv země a ohně a odpálila ji směrem od sebe.
Ženy za ní se zapotácely a padaly, krvácející Evanellein se zhroutila. Druhá žena byla dostatečně rychlá a odeslala se pryč.
Egwain zkontrolovala, zda je Evanellein mrtvá. Byla. Egwain spokojeně přikývla; Evanellein patřila k těm, které dychtila najít nejvíc. Teď jen kdyby dokázala vystopovat Kateřinu nebo Alviarin.
Usměrňování. Za ní. Egwain se vrhla k zemi a nad hlavou jí prolétl poryv ohně. Mesaana, kolem jejíhož těla vířila černá látka. Egwain zaskřípala zuby a odeslala se pryč. Netroufala si té ženě čelit přímo.
Egwain se objevila v nedalekém skladišti a pak klopýtla, když celým místem otřásl výbuch. Mávla rukou, vytvořila ve dveřích okénko a uviděla, jak se kolem žene Amys. Moudrá měla oblečený cadin’sor a nesla oštěpy. Spálené rameno jí krvácelo. Blízko ní udeřil další výbuch, ale ona zmizela. Následkem výbuchu se vzduch venku rozžhavil, Egwainino okénko se rozteklo a přinutilo ji ustoupit.
Saerinin průzkum byl správný. Navzdory otevřenému boji Mesaana neuprchla ani se neukryla, jak by to možná udělala Moghedien. Možná si dostatečně věřila. Možná se bála; nejspíš potřebovala Egwaininu smrt, aby Temnému dokázala vítězství.
Egwain se zhluboka nadechla a připravila vrátit k boji. Nicméně když se zamyslela nad tím, jak se objevil Perrin, zaváhala. Počínal si, jako by ona byla nováček. Odkud se v něm vzalo tolik sebevědomí, tolik síly? Nepřekvapily ji ani tak ty věci, které dělal, jako skutečnost, že je dělal právě on.
Jeho vystoupení pro ni byla lekce. Egwain si musí dávat velký pozor a nespoléhat se na tkaniva. Bair nedokázala usměrňovat, přesto však bojovala stejně účinně jako ostatní. Nicméně se zdálo, že pro některé věci jsou tkaniva lepší. Například nechat zeď vybuchnout ven jí připadalo snazší pomocí tkaniva než tím, že by si to představovala, neboť soustředit vůli na tak velkou a silnou plochu mohlo být složité.
Byla Aes Sedai a snílek. Musela využívat obojí. Egwain se obezřetně odeslala zpátky do místnosti, kde viděla Mesaanu. Byla prázdná, i když zeď byla stále jen hromadou suti. Zprava se ozývaly výbuchy a Egwain nahlédla za roh. Tím směrem létaly sem a tam ohnivé koule a ve vzduchu poletovala tkaniva.
Egwain se odeslala za jednu z bojujících skupin a na ochranu si kolem sebe vytvořila tlustý skleněný válec. Věž tady byla pobořená a zjizvená a ze stěn se kouřilo. Egwain zahlédla, jak postava v modrých šatech ustupuje za hromadu suti.
Nicola? pomyslela si rozčileně Egwain. Jak se sem dostala? Myslela jsem si, že už jí můžu věřit! Ta hloupá holka musela získat ter angrial od jedné z těch, co už se probudily.
Egwain se připravila k dívce přiskočit a poslat ji pryč, ale pod Nicolou se náhle rozervala zem a vyšlehl oheň. Nicola se zaječením vylétla do vzduchu a kolem ní se rozprskl roztavený kámen.
Egwain vykřikla, poslala se tam a představila si pod Nicolou silnou kamennou zeď. Dívka spadla a dopadla na ni, zakrvácená a s nevidomýma očima. Egwain zaklela a poklekla vedle ní. Děvče nedýchalo.
„Ne!“ řekla Egwain.
„Egwain al’Vere! Pozor!“ Melainin hlas.
Egwain se polekaně obrátila, když se vedle ní objevila stěna z pevné žuly, která odrazila několik ohnivých střel, přilétajících zezadu. Melain se objevila vedle Egwain, oblečená celá v černém a dokonce i s černou kůží. Ukrývala se ve stínech vedle chodby.
„Tohle místo pro tebe začíná být příliš nebezpečné,“ řekla Melain. „Nech to na nás.“
Egwain pohlédla dolů. Nicolina mrtvola se rozplynula. Hloupé děcko! Nahlédla za zeď a spatřila dvě černé sestry – Alviarin a Ramolu – jak tam stojí zády k sobě a posílají ničivá tkaniva různými směry. Za nimi byla místnost. Egwain by mohla udělat totéž co už několikrát, skočit do místnosti, zničit stěnu a obě je zasáhnout…
Hloupé děcko, řekla Bair, tvůj vzorec je očividný.
Tohle Mesaana chtěla, ať Egwain udělá. Dvě černé sestry byly návnada.