Uvědomoval si, jak vypadal, když tam stál uprostřed deště jisker a ocel před ním při každém úderu tepala a zářivě ožívala? Jeho zlaté oči plály stejně jasně jako ocel; každý úder kladiva byl téměř ohlušující.
„Uplynulo mnoho staletí od chvíle, co tato země byla svědkem stvoření zbraně pomocí jediné síly,“ řekla Berelain. Většina ostatních odešla splnit Perrinovy rozkazy a ony dvě zde osaměly, až na Gallenneho, který stál poblíž, studoval mapu a mnul si bradu. „Ten mladý muž právě prokázal silné nadání. To bude užitečné. Perrinova armáda bude mít zbraně, stvořené pomocí jediné síly, které ji posílí.“
„Zdálo se, že ten proces je velice vyčerpávající,“ řekla Faile. „Dokonce i pokud Neald dokáže zopakovat to, co udělal, pochybuju, že bude mít čas těch zbraní vyrobit hodně.“
„Každá malá výhoda pomůže,“ řekla Berelain. „Tahle armáda, kterou tvůj muž vykoval, bude něco neuvěřitelného. Tady působí ta’veren. Shromažďuje lidi a ti se učí neobyčejně rychle a schopně.“
„Snad,“ řekla Faile, která pomalu obcházela kovadlinu a nespouštěla oči z Berelain, která kroužila naproti ní. Co to tady Berelain hrála za hru?
„Pak si s ním musíme promluvit,“ pokračovala Berelain. „Odvrátit ho od téhle cesty.“
„Téhle cesty?“ zeptala se upřímně zmatená Faile.
Berelain se zastavila a v jejích očích cosi zahořelo. Vypadala napjatě. Je znepokojená, uvědomila si Faile. Něco jí dělá velké starosti.
„Urozený pán Perrin nesmí na bělokabátníky zaútočit,“ řekla Berelain. „Prosím, musíš mi pomoct ho přesvědčit.“
„On na ně nezaútočí,“ řekla Faile. Byla si tím docela jistá.
„Připravuje dokonalé přepadení,“ řekla Berelain. „Aša’manové, kteří použijí jedinou sílu, lučištníci z Dvouříčí, kteří budou z kopců střílet dolů na tábor dětí. Jezdci, kteři pak sjedou dolů a smetou zbytek.“ Zaváhala a zdálo se, že ji to trápí. „Dokonale to na ně nalíčil. Řekl jim, že pokud on i Damodred přežijí Poslední bitvu, podrobí se trestu. Ale Perrin se ujistí, že se bělokabátníci do Poslední bitvy ani nedostanou. Tak může dodržet přísahu a zároveň se vyhnout tomu, aby se musel vydat.“
Faile zavrtěla hlavou. „To by nikdy neudělal, Berelain.“
„Můžeš si tím být jistá?“ zeptala se Berelain. „Naprosto jistá?“
Faile zaváhala. Perrin se v poslední době měnil. Většina těch změn byla dobrá, třeba jako rozhodnutí konečně přijmout vůdcovství. A ten útok ze zálohy, o kterém Berelain mluví, by dával jakýsi dokonalý, nelítostný smysl.
Ale také byl špatný. Strašlivě špatný. Bez ohledu na to, jak moc se změnil, by Perrin něco takového neudělal. Tím si Faile mohla být jistá.
„Ano,“ řekla. „Dát Galadovi slib, a pak bělokabátniky takhle zmasakrovat, to by Perrina rozervalo. On takhle neuvažuje. To se nestane.“
„Doufám, že máš pravdu,“ řekla Berelain. „Doufala jsem, že než odejdeme, šlo by to s jejich velitelem nějak urovnat…“
Bělokabátník. Světlo! Nemohla si vybrat a věnovat pozornost některému z urozených pánů v jejich ležení? Tedy nějakému, co není ženatý? „Ty to s vybíráním mužů moc neumíš, že ne, Berelain?“ Ta slova jí prostě ujela.
Berelain se k ní obrátila zpátky a rozevřela oči šokem či vzteky. „A co Perrin?“
„K tobě by se vůbec nehodil,“ ohrnula Faile nos. „To jsi dneska předvedla, když si myslíš, že by byl schopný něčeho takového.“
„Je jedno, jak moc by se ke mně hodil. Slíbil mi ho.“
„Kdo?“
„Urozený pán Drak,“ řekla Berelain.
„Cože? “
„V Tearském Kameni jsem přišla za Drakem Znovuzrozeným,“ řekla. „Ale on mě nechtěl – dokonce ho moje pokusy o sblížení rozhněvaly. Uvědomila jsem si, že on, Drak Znovuzrozený, má v úmyslu oženit se s mnohem urozenější dámou, nejspíš Elain Trakandovnou. Dává to smysl – nemůže se všech říší zmocnit mečem; některé bude muset získat prostřednictvím spojenectví. Andor je velice mocný, vládne mu žena a bylo by výhodné ho získat sňatkem.“
„Perrin tvrdí, že Rand takhle neuvažuje, Berelain,“ řekla Faile. „Není tak vypočítavý. Podle toho, co o něm vím, bych řekla totéž.“
„A totéž říkáš o Perrinovi. Chceš, abych věřila, že jsou to všechno takoví prosťáčci. Bez kouska rozumu.“
„To jsem neřekla.“
„A přesto pořád namítáš totéž. To je únavné. Takže, uvědomila jsem si, co urozený pán Drak naznačuje, a obrátila jsem pozornost k jeho blízkým společníkům. Možná mi je ‚neslíbil‘. To byla špatně zvolená slova. Ale věděla jsem, že ho potěší, pokud se spojím s jedním z jeho blízkých spojenců a přátel. Vskutku, myslím si, že si přál, ať to udělám – koneckonců, urozený pán Drak mě a Perrina poslal splnit tenhle úkol společně. Nemohl ale o svém přání mluvit otevřeně, aby Perrina neurazil.“
Faile zaváhala. Na jednu stranu to, co Berelain vykládala, bylo zcela bláhové… Ale na druhou stranu, chápala, co ta žena mohla vidět. Nebo snad co chtěla vidět. Rozbít manželství pro ni nebylo nic nemorálního. Byla to politika. A logicky vzato, Rand k sobě nejspíš měl chtít země připoutat prostřednictvím sňatků s těmi, kdo mu byli nejbližší.
To nic neměnilo na skutečnosti, že on ani Perrin nehledí na srdeční záležitosti takto.
„Perrina jsem se vzdala,“ řekla Berelain. „V tom držím slovo. Ale ocitla jsem se tak ve složité situaci. Už dlouho si myslím, že spojení s Drakem Znovuzrozeným je pro Mayene jediná možnost, jak si v nadcházejících letech zachovat nezávislost.“
„Sňatek není jenom o získávání politických výhod,“ řekla Faile.
„A přesto jsou ty výhody tak očividné, že je nelze přehlížet.“
„A ten bělokabátník?“
„Nevlastní bratr královny Andoru,“ řekla Berelain a lehce se zarděla. „Pokud má urozený pán Drak v úmyslu vzít si Elain Trakandovnu, poskytne mi to k němu spojení.“
Bylo v tom mnohem víc než jen tohle; Faile to poznala z Berelainina chování, z toho, jak se tvářila, když o Galadu Damodredovi mluvila. Ale pokud si to chtěla odůvodňovat politikou, Faile neměla důvod jí to vymlouvat, alespoň pokud to pomáhalo odvádět pozornost od Perrina.
„Udělala jsem, cos chtěla,“ řekla Berelain. „A tak nyní žádám tvoji pomoc. Pokud to bude vypadat, že na ně zaútočí, prosím přidej se ke mně a pokusíme se mu to rozmluvit. Společně se nám to možná podaří.“
„Tak dobře,“ řekla Faile.
Perrin jel v čele armády, která mu poprvé připadala jednotná. Prapor Mayene, prapor Ghealdanu, zástavy urozených rodů mezi uprchlíky. Dokonce i pár praporů, které chlapci vyrobili a které představovaly jednotlivé části Dvouříčí. Nad nimi všemi se třepotala vlčí hlava.
Urozený pán Perrin. Na to si nikdy nezvykne, ale to možná bylo dobře.
S Tanečníkem doklusal k otevřenému průchodu, zatímco jednotky procházely skrz a salutovaly mu. Teď je ozařovaly pochodně. Perrin doufal, že usměrňovači později dokážou bojiště osvětlit.
Vedle Tanečníka se zastavil nějaký muž a Perrin zavětřil zvířecí kůže, jíl a králičí krev. Zatímco čekal, až se armáda shromáždí, vyrazil Elyas na lov. Lovit králíky v noci vyžadovalo bystrého lovce. Elyas říkával, že je to větší výzva—
„Kdysi jsi mi něco řekl, Elyasi,“ řekl Perrin. „Řekls mi, že pokud někdy začnu mít rád sekeru, měl bych ji zahodit.“