„Ten si pořád myslí, že jsem zabil jeho otce,“ řekl Aybara.
„Ne,“ odvětil Galad. „Myslím, že věří, žes to neudělal. Ale nenáviděl tě velice dlouho, urozený pane Aybaro, a ještě déle měl rád Byara.“ Zavrtěl hlavou. „Zabít přítele. Udělat správnou věc je někdy bolestné.“
Aybara zabručel. „Měl bys jít k ostatním zraněným,“ řekl, zvedl kladivo a zadíval se k místu, kde se stále tvrdě bojovalo.
„Když mi necháš koně, je mi dost dobře na to, abych mohl bojovat.“
„Tak dobře.“ Aybara si ho přeměřil. „Zůstanu s tebou, jenom pro případ, že by to vypadalo, že spadneš.“
„Děkuju ti.“
„Mám toho koně rád.“
Galad se k němu s úsměvem připojil a společně se vrátili do bitvy.
KAPITOLA 42
Silnější než krev
Gawyn opět seděl v malém prostém pokojíku v Egwaininých komnatách. Byl vyčerpaný, což vzhledem k tomu, čím si prošel, včetně léčení, nebylo překvapivé.
Jeho pozornost zcela pohltilo nové vědomí v jeho nitru. To nádherné, rozkvétající vědomí na pozadí jeho mysli, spojení s Egwain a jejími city. Bylo to zázračné spojení a přinášelo mu útěchu. Když ji cítil, věděl, že je naživu.
Protože dokázal předvídat její příchod, vstal, když se dveře otevřely. „Gawyne,“ řekla, jakmile vešla dovnitř, „ve svém stavu bys neměl stát. Prosím, sedni si.“ „Jsem v pořádku,“ řekl, ale udělal, jak přikázala.
Přitáhla si druhou stoličku a posadila se před něj. Byla klidná a vyrovnaná, ale cítil, že ji noční události přemohly. Služebníci se stále ještě starali o krvavé skvrny a těla, zatímco Chubain udržoval celou Věž v pohotovosti a kontroloval všechny sestry do poslední. Objevila se jedna další vražedkyně. Než ji zabili, přišli o dva vojáky a jednoho strážce.
Ano, za její klidnou tváří cítil bouřlivé city. Během posledních pár měsíců si Gawyn začal myslet, že se Aes Sedai možná naučily, jak vůbec žádné pocity nemít. Pouto mu poskytlo důkaz, že to tak není. Egwain měla city; jen jim prostě nedovolovala, aby se projevily v její tváři.
Když hleděl na její tvář a cítil tu bouři uvnitř, Gawyn – poprvé – získal jiný náhled na vztah strážce a Aes Sedai. Strážci nebyli jen osobní stráž; byli ti jediní, kdo spatřil pravdu o tom, co se děje v nitru Aes Sedai. Bez ohledu na to, jak moc byla Aes Sedai v ukrývání emocí zdatná, její strážce věděl, že za tou maskou je toho víc. „Našli jste Mesaanu?“ zeptal se.
„Ano, i když to nějakou dobu trvalo. Vydávala se za Aes Sedai jménem Danelle z hnědého adžah. Našli jsme ji v jejím pokoji, jak žvatlá jako dítě. Už se znečistila. Nejsem si jistá, co s ní budeme dělat.“
„Danelle. Tu jsem neznal.“
„Držela se stranou,” řekla Egwain. „Nejspíš proto šiji Mesaana vybrala.“
Chvíli seděli mlčky. „Takže,“ řekla nakonec Egwain„ jak se cítíš?“
„Víš, jak se cítím,“ řekl Gawyn upřímně.
„Prostě jsem jenom chtěla začít rozhovor.“
Usmál se. „Cítím se nádherně. Úžasně. Klidný. A cítím starost, obavy a úzkost. Jako ty.“
„Musíme něco udělat se Seančany.“
„Souhlasím. Ale to tě neznepokojuje. Dělá ti starosti, že jsem tě neposlechl, a přesto víš, že to byla správná věc.“
„Není to tak, žes mě neposlechl,“ namítla Egwain. „Řekla jsem ti, ať se vrátíš.“
„Zákaz hlídat tvůj pokoj jsi nezrušila. Mohl jsem narušit nějaké plány, způsobit poprask a vrahy vyplašit.“
„Ano,“ řekla. Její emoce byly stále nepokojnější. „Ale místo toho jsi mi zachránil život.“
„Jak se dostali dovnitř?“ zeptal se Gawyn. „Neměla ses probudit, když služebná omylem spustila poplach?“
Zavrtěla hlavou. „Byla jsem ponořená hluboko do snu a bojovala s Mesaanou. Věžová garda byla v dosahu a měla poplach slyšet,“ řekla. „Všechny je našli mrtvé. Vypadá to, že vrazi čekali, že přiběhnu. Jeden z nich se schovával v předpokoji, aby mě zabil poté, co zajmu zbylé dva.“ Zašklebila se. „Mohlo to fungovat. Cekala jsem černé adžah nebo možná šedého muže.“
„Poslal jsem ti varování.“
„Posla taky našli mrtvého.“ Podívala se na něj. „Dneska v noci ses zachoval správně, ale stejně mi to dělá starosti.“
„Nějak to vyřešíme,“ řekl Gawyn. „Dovolíš mi tě chránit, Egwain, a já tě poslechnu ve všem ostatním. Slibuju.“
Egwain zaváhala a pak přikývla. „No, budu si muset jít promluvit se sněmovnou. Teď už se nejspíš chystají vylomit mi dveře a domáhat se odpovědí.“ Poznal, že se v duchu šklebí.
„Mohlo by pomoct,“ řekl, „kdybys naznačila, že můj návrat byl vždycky součástí plánu.“
„Byl,“ odvětila Egwain. „Ačkoli načasování bylo nečekané.“ Zaváhala. „Když jsem si uvědomila, jak Silviana vyjádřila moji žádost, aby ses vrátil, bála jsem se, že vůbec nepřijdeš.“
„Málem jsem nepřišel.“
„A co to změnilo?“
„Musel jsem se naučit, jak se vzdát. To je něco, v čem jsem nikdy nebyl moc dobrý.“
Egwain přikývla, jako by to chápala. „Nechám do tohohle pokoje přinést postel. Vždycky jsem měla v úmyslu udělat z něho pokoj pro svého strážce.“
Gawyn se usmál. Spát v jiné místnosti? Pod tím vším stále zůstávalo něco z tradičně smýšlející dcery hostinského. Když vycítila jeho myšlenky, Egwain zrudla.
„Proč se nevezmeme?“ zeptal se Gawyn. „Právě tady, dneska. Světlo, Egwain, ty jsi amyrlin – tvoje slovo je v Tar Valonujako zákon. Prones ta slova a jsme svoji.“
Zbledla; zvláštní, jak jí to dnes večer rozrušilo. Gawyn pocítil bodnutí úzkosti. Říkala, že ho miluje. Nechtěla snad…
Ale ne, cítil její emoce. Milovala ho. Tak proč?
Když Egwain promluvila, znělo to zděšeně. „Myslíš, že bych se mohla podívat svým rodičům do očí, kdybych se vdala, aniž by to věděli? Světlo, Gawyne, alespoň pro ně budeme muset poslat\ A co Elain? Ty by ses oženil a předem jí o tom neřekl?“
Usmál se. „Samozřejmě máš pravdu. Spojím se s nimi.“
„Můžu…“
„Egwain, ty jsi amyrlinin stolec. Na ramenou ti spočívá tíha celého světa. Nech mě, ať se o to postarám.“
„Tak dobře,“ řekla. Vyšla ven, kde na ni čekala Silviana – Gawynovi věnovala jeden ze svých zamračených pohledů. Egwain poslala několik sloužících, aby mu přinesli postel, a pak společně s kronikářkou odešly, následované dvěma Chubainovými vojáky.
Gawyn by býval šel rád s ní. Kolem mohli stále pobíhat vrazi. Naneštěstí měla pravdu, když ho posílala spát. Měl problémy držet se vzpřímeně. Vstal na nejistých nohou a pak si venku všiml řady prostěradly zakrytých těl. Ta neodnesou dřív, než je sestry prohlédnou. V tuto chvíli bylo důležitější pátrání po Mesaaně a dalších zabijácích.
Se zaťatými zuby se přinutil k tělům dojít, odtáhnout prostěradla a odhalit Celarkovu a Mazoneho nehybnou tvář – ta Celarkova byla naneštěstí na hlavě položené vedle jeho těla, od něhož byla na krku oddělena.
„Vedli jste si dobře, chlapi,“ řekl. „Dohlídnu na to, aby se vaše rodiny dozvěděly, že jste zachránili život amyrlin.“ Měl vztek, že přišel o tak dobré muže.
Světlo spal tyhle Seančany. pomyslel si. Egwain má s nimi pravdu. Něco se musí udělat.