„Ano. Když nesložíš přísahu, udělám to. Ale možná si pro vás dojde Rand sám. Se mnou víš, na čem jsi. Budu k vám spravedlivý. Všechno, co žádám, je, aby se tvoji muži na rozkaz seřadili a pak bojovali, až dojde k bitvě. Rand… no, mně můžeš říct ne. Zjistíš, že říct to jemu je mnohem těžší. A taky pochybuju, že až nakonec řekneš ano, bude se ti výsledek líbit jen z poloviny stejně.“
Galad se zamračil. „Jsi neobvykle přesvědčivý muž, Perrine Aybaro.“
„Takže platí?“ Perrin natáhl ruku.
Galad sejí chopil. Nepřiměla ho k tomu ta hrozba, ale to, že si vzpomněl na Perrinův hlas, když našli zraněného Jeruma. Ten soucit. Tohle by nedokázal předstírat žádný temný druh.
„Máš moji přísahu,“ řekl Galad. „Že tě až do konce Poslední bitvy přijímám za svého vojenského velitele.“ Náhle se cítil slabší než předtím, vydechl a posadil se na kámen poblíž.
„A já přísahám tobě,“ řekl Perrin. „Dohlédnu na to, aby se o tvé muže starali stejně jako o ostatní. Seď a odpočiň si; prohledám támhle ten kus. Ta slabost brzy přejde.“
„Slabost?“
Perrin přikývl. „Vím, jaké to je, být polapen v potřebách taveren. Světlo, to teda vím.“ Pohlédl na Galada. „Uvažovals někdy nad tím, proč jsme skončili tady, na stejném místě?“
„Moji muži a já jsme se domnívali, že je to proto, že nám tě do cesty přivedlo Světlo,“ řekl Galad. „Abychom tě mohli potrestat.“
Perrin zavrtěl hlavou. „Tak to vůbec není. Pravdou je, Galade, že jsem tě zjevně potřeboval. A proto jsi skončil tady.“ S těmi slovy zamířil pryč.
Alliandre pečlivě složila obvaz a pak ho podala čekajícímu gaťšainovi. Prsty měl silné a mozolnaté, tvář ukrytou pod kápí šatů. Myslela si, že by to mohl být Niagen, Bezbratrý, o kterého měla zájem Lacile. Faile to pořád rozčilovalo, ale Alliandre nedokázala pochopit proč. Aiel by se k Lacile nejspíš hodil.
Alliandre začala smotávat další obvaz. S dalšími ženami seděla na malém palouku nedaleko bojiště, obklopená řídkým křovím a kalinami. V chladném vzduchu bylo slyšet jen nedaleké sténání raněných.
V jitřním světle uřízla další pruh plátna. Bývala to košile. Teď z ní byly obvazy. Nebyla to velká ztráta; podle toho, jak košile vypadala, nestála za nic.
„Bitva skončila?“ zeptala se Berelain tiše. Společně s Faile pracovala poblíž. Seděly na stoličkách proti sobě a rozřezávaly látku.
„Ano, vypadá to tak,“ odvětila Faile.
Obě zmlkly. Alliandre zvedla obočí, ale nic neřekla. Mezi těmi dvěma se něco dělo. Proč najednou začít předstírat, že jsou nejlepší přítelkyně? Zdálo se, že mnohé z mužů v ležení to ošálilo, ale podle toho, jak svíraly rty, když jedna druhou zahlédla, poznala Alliandre pravdu. Poté, co Faile zachránila Berelain život, se to trochu zmírnilo, ale nikdy zcela nezmizelo.
„Mělas s ním pravdu,“ řekla Berelain.
„Zníš překvapeně.“
„Když jde o muže, moc často se nemýlím.“
„Můj manžel není jako ostatní muži. On…“ Faile zmlkla. Přimhouřenýma očima se podívala na Alliandre.
Zatracenej popel, pomyslela si Alliandre. Seděla příliš daleko, takže musela natahovat uši a odposlouchávat. To bylo podezřelé.
Ty dvě opět umlkly a Alliandre zvedla ruku, jako by si prohlížela nehty. Ano, pomyslela si. Nevšímejte si mě. Na mně nezáleží, já jsem jenom ženská, co toho má až nad hlavu a snaží se vydržet. Faile a Berelain si to samozřejmě nemyslely, o nic víc než si Dvouříčští kdy mysleli, že byl Perrin nevěrný. Když jste je posadili a zeptali se jich – a opravdu je přinutili se nad tím zamyslet – došli k závěru, že se muselo odehrát něco jiného.
Avšak věci jako pověry či předsudky byly hlubší než pouhé myšlenky To, co si ty dvě o Alliandre myslely, a co podvědomě cítily, byly různé věci. Kromě toho Alliandre skutečně byla ženská, co toho má až nad hlavu a snaží se vydržet.
Nejlepší bylo vědět, kde máte silné stránky.
Alliandre se vrátila k řezání obvazů. Faile s Berelain trvaly na tom, že zůstanou a budou pomáhat; Alliandre nemohla odejít. Ne, když se ty dvě poslední dobou chovaly tak zatraceně úchvatně. Kromě toho jí práce nevadila. V porovnání s jejich zajetím mezi Aiely bylo toto vlastně docela příjemné. Naneštěstí se ty dvě k rozhovoru nevrátily. Berelain vlastně s rozmrzelým výrazem vstala a vydala se na opačnou stranu mýtiny.
Alliandre v podstatě cítila ženino mrazivé chování. Berelain se zastavila na místě, kde ostatní smotávaly pruhy látky. Alliandre vstala a přenesla si stoličku, nůžky a látky k Faile. „Nemyslím, že jsem ji někdy viděla tak rozrušenou,“ řekla.
„Nemá ráda, když se plete,“ poznamenala Faile. Zhluboka se nadechla a pak zavrtěla hlavou. „Vidi svět jako síť polopravd a domněnek a těm nejprostším lidem přisuzuje složité motivace. Myslím, že proto je velice dobrá ve dvorské politice. Ale já bych tak žít nechtěla.“
„Je velice moudrá,“ řekla Alliandre. „Ona vzt# věci, Faile. Rozumí světu, prostě má jen pár předsudků, jako většina z nás.“
Faile roztržitě přikývla. „Nejvíc lituju toho, že navzdory tomuhle všemu nevěřím, že byla kdy do Perrina zamilovaná. Lovila ho pro zábavu, kvůli politickým výhodám a kvůli Mayene. Nakonec to byla spíš výzva než cokoli jiného. Možná ho má ráda, ale nic víc. Kdyby šlo o lásku, možná bych ji dokázala pochopit.“
Po tomhle držela Alliandre jazyk za zuby a stříhala obvazy. V hromadě narazila nájemnou hedvábnou košili. Ta by jistě měla nějaké lepší využití! Nacpala ji mezi dvě další a položila vedle sebe, jako by to byla hromádka, kterou má v úmyslu nastříhat.
Perrin se nakonec přitoulal na mýtinu, následovaný nějakými muži v zakrvácených šatech. Okamžitě zamířil k Faile, posadil se na Berelaininu stoličku a svoje zázračné kladivo položil vedle do trávy. Vypadal vyčerpaně. Faile mu přinesla něco k pití a pak mu začala masírovat rameno.
Alliandre se omluvila a Perrina a jeho manželku opustila. Zamířila k místu, kde na kraji palouku stála Berelain a upíjela z šálku čaje, který si nalila z konvice na ohni. Berelain šiji změřila.
Alliandre si nalila šálek čaje a chvilku do něj foukala. „Oni se k sobě hodí, Berelain,“ řekla. „Nemůžu říct, že je mi líto, že vidím takový výsledek.“
„Všechny vztahy si zaslouží vyzkoušet,“ odvětila Berelain. „A kdyby v Maldenu zemřela – což se klidně mohlo stát – někoho by potřeboval. Nicméně přestat se o Perrina Aybaru zajímat pro mě není velká ztráta. Ráda bych si jeho prostřednictvím vytvořila spojení s Drakem Znovuzrozeným, ale budou i jiné příležitosti.“ Zdálo se, že není zdaleka tak rozčílená jako před chvílí. Ve skutečnosti se zdálo, že se vrátila ke svému chladně uvažujícímu já.
Alliandre se usmála. Chytrá ženská. Faile potřebovala vidět, že je její soupeřka zcela poražená, aby pokládala hrozbu za minulost. Proto dala Berelain něco ze svého pocitu marnosti najevo; víc, než by udělala za obvyklých okolností.
Alliandre upila čaj. „Takže pro tebe manželství nepředstavuje nic víc než chladné počty? Výhody, které získáš?“
„Taky je tady radost z lovu a vzrušení z kořisti.“
„A co láska?“
„Láskaje pro ty, kdo nevládnou,“ řekla Berelain. „Žena má mnohem větší cenu, než jen podle svých schopností se provdat, ale já musím myslet na Mayene. Pokud vstoupíme do Poslední bitvy, aniž si zajistím manžela, vydává to následnictví všanc. A když je v Mayene následnická krize, Tear si pěkně rychle dělá nároky. Láska představuje rozptýlení, které si…“