„Zajímavý návrh,“ řekla Morgasa opatrně, nevšímajíc si uculení na tváři Lini, která se právě vracela opačným směrem.
„Má paní,“ řekl Tallanvor a sledoval Lini, „můžeme si promluvit v soukromí?“
Morgasa přikývla a poodešla na kraj tábora. Tallanvor ji následoval. O kousek dál se obrátila a podívala na něj. „Nuže?“
„Má paní,“ pokračoval mírnějším hlasem, „když to teď ví celý Aybarův tábor, andorský dvůr se určitě doslechne, že stále žiješ. Pokud se tam neukážeš a nevysvětlíš, že ses vzdala trůnu, zvěsti o tvém přežití by mohly podkopat Elaininu autoritu.“
Morgasa neodpověděla.
„Pokud Poslední bitva skutečně nadchází,“ řekl Tallanvor, „nemůžeme si dovolit…“
„Tak už mlč,“ řekla stroze. „Už jsem Lini a ostatním přikázala zabalit. Nevšiml sis, co dělají?“
Tallanvor zrudl, když si všiml Gilla, který přitáhl truhlu a naložil ji na dvoukolák.
„Omlouvám se za svou smělost. S tvým dovolením, má paní.“ Tallanvor na ni kývl a obrátil se k odchodu.
„Musíme se k sobě chovat tak formálně, Tallanvore?“
„Iluze skončila, má paní.“ Odešel.
Morgasa sledovala, jak odchází, a svíralo sejí srdce. Ta její zatracená paličatost! Zatracený Galad! Jeho příjezd jí připomněl její pýchu a královské povinnosti.
Mít manžela pro ni bylo špatné. To se naučila od Taringaila. Přes všechnu stabilitu, kterou sňatek s ním přinesl, s sebou každá výhoda nesla i hrozbu jejímu trůnu. Proto nikdy z Brynea či Torna neudělala oficiálního chotě a Gaebril jen dokázal, že její obavy byly oprávněné.
Každý muž, který by šiji vzal, by mohl představovat možnou hrozbu pro Elain i Andor. Její děti, kdyby ještě nějaké měla, by byly Elaininými soupeři. Morgasa si nemohla lásku dovolit.
Tallanvor se zastavil kousek od ní a Morgasa zatajila dech. Obrátil se a vydal se zpátky k ní. Tasil meč, sklonil se a uctivěji ho položil k nohám, zatímco ona tam stála v býlí a křoví.
„Když jsem předtím vyhrožoval, že odejdu, byla to chyba,“ řekl tiše. „Byl jsem raněný a bolest dělá z muže pitomce. Víš, že tady vždy budu, Morgaso. Předtím jsem ti to slíbil a myslím to vážně. V poslední době si připadám jako komár v orlím světě. Ale mám meč a srdce a obojí je tvé. Navždy.“
Vstal a chystal se odejít.
„Tallanvore,“ téměř zašeptala. „Víš, nikdy ses mě nezeptal. Jestli bych tě chtěla.“
„Nemůžu tě postavit do takové pozice. Nebylo by správné nutit tě, abys udělala, co musíš, když jsi teď byla odhalena.“
„A co musím udělat?“
„Odmítnout mě,“ odsekl a očividně začínal mít vztek. „Pro dobro Andoru.“
„Musím?“ zeptala se. „Pořád si to opakuju, Tallanvore, ale stejně mám pochybnosti.“
„K čemu jsem ti dobrý?“ zeptal se. „Přinejmenším by ses měla vdát tak, aby to Elain pomohlo zajistit si věrnost jedné z frakcí, kterous urazila.“
„Takže se mám vdát bez lásky,“ řekla. „Zase. Kolikrát musím své srdce obětovat pro Andor?“
„Nejspíš tolikrát, kolikrát je třeba.“ Zatínal pěsti a zněl nesmírně hořce. Nehněval se na ni, ale na situaci. Vždy to byl tak vášnivý muž.
Zaváhala a pak zavrtěla hlavou. „Ne,“ řekla. „Znovu už ne. Tallanvore, podívej se na oblohu. Viděl jsi ty věci, co kráčejí po světě, cítil jsi, jak na nás dopadají Temného kletby. Tohle není doba, kdy žít bez naděje. Bez lásky.“
„Ale co povinnost?“
„Povinnost se může zatraceně zařadit do fronty. Ta už si ze mě urvala svůj podíl. Všichni už měli svůj podíl, Tallanvore. Všichni kromě muže, kterého chci.“ Překročila jeho meč, který stále ležel v lopuší, a pak už se nebyla schopná zastavit. Za okamžik už ho líbala.
„Tak dobře, vy dva,“ ozval se za nimi přísný hlas. „Okamžitě jdeme za urozeným pánem Aybarou.“
Morgasa se odtáhla. Byla to Lini.
„Cože?“ Morgasa se pokusila uklidnit.
„Vezmete se,“ prohlásila Lini. „I kdybych vás tam měla dotáhnout za uši.“
„Já se rozhodnu sama,“ řekla Morgasa. „Perrin se mě pokusil…“
„Já nejsem on,“ přerušila ji Lini. „Nejlepší bude udělat tohle dřív, než se vrátíme k Elain. Jakmile budeš v Caemlynu, nastanou komplikace.“ Obrátila oči ke Gillovi, který už naložil truhlu. „A ty! Vybal věci mé paní.“
„Ale Lini,“ namítla Morgasa, „my jdeme do Caemlynu.“
„Zítra to bude stačit, dítě. Dneska večer budete slavit.“ Změřila si je pohledem. „A dokud nebude sňatek uzavřený, myslím, že není bezpečné nechávat vás dva o samotě.“
Morgasa zrudla. „Lini,“ zasykla. „Už mi není osmnáct!“
„Ne, když ti bylo osmnáct, bylas řádně vdaná. Mám tě popadnout za uši?“
„Já…“ začala Morgasa.
„Už jdeme, Lini,“ řekl Tallanvor.
Morgasa se na něj zaškaredila.
Zamračil se. „Co je?“
„Nezeptal ses.“
Usmál se a pak si ji přitáhl k sobě. „Morgaso Trakandovno, staneš se mojí ženou?“
„Ano,“ odpověděla. „A řeď jdeme najít Perrina.“
Perrin zatáhl za dubovou větev. Zlomila se a do vzduchu se vznesl dřevěný prach. Když větev zvedl, z konce se na hnědou trávu vysypaly piliny.
„Stalo se to včera v noci, můj pane,“ řekl Kevlyn Torr s rukavicemi v rukou. „Celý ten listnatý lesík támhle za jedinou noc zvadl a uschl. Odhaduju, že je to skoro stovka stromů.“
Perrin větev zahodil a oprášil si ruce. „Není to o nic horší, než co už jsme viděli.“
„Ale…“
„Nedělej si s tím starosti,“ řekl Perrin. „Pošli sem pár chlapů, aby tady nařezali dříví na oheň; zdá se, že bude hořet dobře.“
Kevlyn přikývl a odběhl. Mezi stromy vykukovali další znepokojeně se tvářící dřevorubci. Duby, jasany, jilmy a ořechovce, které přes noc zvadly, už to bylo dost zlé. Ale zvadnout a pak vyschnout tak, jako by byly mrtvé už roky? To bylo vysloveně znepokojující. Nejlepší bude vypořádat se s tím rychle a nedovolit, aby se lidé začali bát.
Perrin se vydal zpátky do tábora. V dálce zvonily kovadliny. Nakoupili surový materiál, každičký kousek železa, který v Bílém Mostě dokázali sehnat. Lidé dychtivě směňovali za jídlo a Perrin získal pět výhní společně s muži, kteří mu je přivezli a postavili, a k tomu kladiva, nástroje a uhlí.
Možná pár lidí ve městě zachránil před smrtí hlady. Přinejmenším na chvilku.
Kováři dál bušili. Perrin doufal, že Nealda a ostatní nehoní příliš tvrdě. Zbraně vytvořené pomocí jediné síly by jeho lidem poskytly zásadní výhodu. Neald nebyl schopný přesně přijít na to, co udělal, když pomáhal vykovat Mah’alleinir, ale Petřina to nepřekvapilo. Ta noc byla jedinečná. Položil ruku na zbraň, cítil její slabé teplo a myslel na Hopsala.
A Neald přišel na to, jak vyrábět čepele, které se neztupí ani nezlomí. Čím víc cvičil, tím ostřejší břity dokázal vyrobit. Aielové už se jich začali dožadovat na oštěpy a Perrin dal Nealdovi rozkaz postarat se o to jako první. Bylo to to nejmenší, co jim dlužil.
Na místě určeném pro cestování na okraji rozlehlého ležení stál Grady v kruhu s Annourou a Masuri a drželi otevřený průchod. Toto byla poslední skupina civilistů, kteří od něj chtěli odejít, skupina, která mířila do Caemlynu. Společně s nimi poslal vzkaz Elain. Brzy se s ní bude potřebovat sejít; nebyl si jistý, jestli si má nebo nemá dělat obavy. To ukáže čas.
Pár lidí se vracelo průchodem a vezlo dvoukoláky jídla, nakoupeného v Caemlynu, kde se stále ještě daly sehnat zásoby. Nakonec zahlédl Faile, jak se proplétá táborem směrem k němu. Zvedl ruku a přivolal ji k sobě.