„Já to ještě neucítím, Veličenstvo. Ne, dokud nebudou silnější.“ Začala s každodenní rutinou. Poslechla si Elainino srdce, pak dítěte. Melfane stále nevěřila, že to budou dvojčata. Potom Elain prohlédla a prošťouchala a provedla všechny zkoušky ze svého tajného seznamu otravných a zahanbujících věcí, které lze ženám provádět.
Konečně si Melfane dala ruce v bok a změřila si Elain, která si zavazovala noční košili. „Myslím, že ses v poslední době příliš přepínala. Chci, abys řádně odpočívala. Dcera mojí sestřenice Tess před necelýma dvěma lety porodila a dítě při narození sotva dýchalo. Světlu díky, že přežilo, ale ona předchozího dne pracovala na poli až do večera a pořádně nejedla. Jen si to představ! Dobře se o sebe starej, moje královno. Tvoje děti ti za to budou vděčné.“
Elain uvolněně přikývla. „Počkat!“ vyhrkla a posadila se. „Děti? “
„Ano,“ řekla Melfane cestou ke dveřím. „Ve tvém lůně bijí dvě srdce tak jistě, jako že já mám dvě ruce. Nemám ponětí, jaks to věděla.“
„Ty jsi slyšela tlouct jejich srdce!“ vykřikla nadšeně Elain.
„Ano, jsou tam, jasné jako slunce.“ Melfane zavrtěla hlavou, odešla a poslala dovnitř Naris a Sefanii, aby Elain oblékly a učesaly.
Elain to celé snášela jako u vytržení. Melfane tomu věřila! Nedokázala se ubránit úsměvu.
O hodinu později seděla usazená ve svém malém salonku, jehož všechna okna byla dokořán, aby pustila dovnitř sluneční světlo, a popíjela horké kozí mléko. Pan Norry vešel na hubených nohách dovnitř, zpoza uší mu trčely chomáče vlasů, tvář měl dlouhou a špičatou a pod paží držel kožené desky. Doprovázela jej Dyelin, která se ranních schůzek obvykle neúčastnila. Elain na ni zvedla obočí.
„Mám informaci, o kterous žádala, Elain,“ řekla Dyelin a nalila si trochu ranního čaje. Dnes byl moruškový. „Doslechla jsem se, že Melfane slyšela tlukot srdcí?“
„To opravdu slyšela.“
„Gratuluji, Veličenstvo,“ řekl pan Norry. Otevřel složku a začal na vysokém úzkém stolku vedle jejího křesla rozkládat papíry. V Elainině společnosti se jen málokdy posadil. Dyelin si sedla do jednoho z dalších pohodlných křesel u krbu.
O jaké informace Elain ženu žádala? Nevzpomínala si na nic určitého. Tato otázka odváděla její pozornost, zatímco Norry procházel denní hlášení o nejrůznějších armádách v oblasti. Měl i seznam šarvátek mezi jednotlivými žoldnéřskými oddíly.
Také mluvil o potížích s jídlem. Navzdory tomu, že ženy z rodinky otevíraly průchody do Randových zemí na jihu, aby odtud mohli přivážet zásoby – a navzdory nečekaným zásobám jídla, které ve městě nacházeli – Caemlynu jídlo docházelo.
„A nakonec, co se našich, ehm, hostů týče,“ řekl Norry. „Dorazili poslové s očekávanými odpověďmi.“
Ani jeden ze tří rodů, jejichž příslušnice byly zajaty, si nemohl dovolit zaplatit výkupné. Statky Arawnů, Sarandů a Mamů kdysi patřily k nejvýnosnějším a nejrozsáhlejším v Andoru – a nyní byly rody na mizině, jejich truhlice prázdné, pole suchá a holá. A Elain dva z nich nechala bez vedení. Světlo, to byl ale binec!
Norry pokračoval. Dostala dopis od Talmanese, který souhlasil, že přesune několik kumpanií vojáků z bandy Rudé ruky do Cairhienu. Nařídila Norrymu, aby mu poslal list její pečetí, který dá vojákům oprávnění „poskytnout pomoc při znovunastolení pořádku“. Což byl samozřejmě nesmysl. Nastolovat pořádek nebylo třeba. Ale pokud se Elain někdy skutečně pokusí získat Sluneční trůn, musí v tom směru podniknout nějaké předběžné kroky.
„O tomhle jsem si chtěla promluvit, Elain,“ řekla Dyelin, když Norry začal sbírat papíry a pečlivě je skládal. Světlo jim pomoz, kdyby se některá z těch vzácných stránek roztrhla nebo se na ní udělala skvrna.
„Situace v Cairhienu je… složitá,“ řekla Dyelin.
„A kdy nebyla?“ zeptala se Elain s povzdechem. „Máš informace o tamním politickém ovzduší?“
„Je to pěkná šlamastyka,“ řekla Dyelin prostě. „Musíme si promluvit o tom, jak zvládneš řídit dvě země, z toho jednu v nepřítomnosti.“
„Máme průchody,“ řekla Elain.
„Pravda. Ale musíš vymyslet způsob, jak převzít Sluneční trůn, aniž by to vypadalo, že Andor Cairhien spolkne. Tamní šlechta by tě možná přijala jako svou královnu, ale jen tehdy, když se uvidí jako rovné Andořanům. Jinak ve chvíli, kdy zmizíš z dohledu, vyraší intriky jako kvásek v misce s teplou vodou.“
„Oni si budou s Andořany rovni,“ namítla Elain.
„Pokud dovnitř nakráčíš s armádou, neuvidí to tak,“ řekla Dyelin. „Cairhieňané jsou hrdí lidé. Když si představí, že žijou poražení pod nadvládou andorské koruny…“
„Žili pod Randovou nadvládou.“
„Se vším respektem, Elain,“ řekla Dyelin, „on je Drak Znovuzrozený. Ty ne.“
Elain se zamračila, ale co na to mohla namítnout?
Pan Norry si odkašlal. „Veličenstvo, rada urozené paní Dyelin nevychází z marných spekulací. Já jsem, ehm, něco zaslechl. Protože vím o tvých zájmech v Cairhienu…“
Ve shromažďování informací byl stále lepší. Už z něj udělala opravdového mistra špeha!
„Veličenstvo,“ pokračoval Norry tlumenějším hlasem. „Šíří se zvěsti, že se brzy přijdeš zmocnit Slunečního trůnu. Už se mluví o povstání proti tobě. Jsem si jistý, že jde jenom o plané spekulace, ale…“
„Cairhieňané si dovedou představit Randa jako císaře,“ řekla Dyelin. „Ne cizího krále. To je něco jiného.“
„No, nemusíme přesouvat armády, abychom získali Sluneční trůn,“ řekla Elain zamyšleně.
„Já… tím si nejsem jistý, Veličenstvo,“ řekl Norry. „Ty řeči jsou dosti rozšířené. Zdá se, že jakmile urozený pán Drak oznámil, že trůn dostaneš ty, začaly v zemi působit určité živly – velice nenápadně – které tomu chtějí zabránit. Kvůli té šeptandě se mnoho lidí bojí, že cairhienské šlechtě vezmeš jejich tituly, a místo toho je dáš Andořanům. Jini tvrdí, že ze všech Cairhieňanů uděláš druhořadé občany.“
„Nesmysl,“ řekla Elain. „To je prostě směšné!“
„Očividně,“ souhlasil Norry. „Ale koluje spousta drbů. Mají sklony, ehm, narůstat jako šlahouny. Je to velice rozšířený názor.“
Elain zaskřípala zuby. Svět se brzy změní na místo pro ty, kteří uzavřeli silná spojenectví, svázané krevními a papírovými pouty. Měla větší šanci, že sejí podaří Cairhien a Andor sjednotit, než kterákoli jiná královna za celá pokolení. „Víme, kdo ty řeči rozdmýchává?“
„Zjistit to je velice složité, má paní,“ řekl Norry.
„Kdo z toho bude mít největší prospěch?“ zeptala se Elain. „Tam bychom po zdroji měli pátrat nejdřív.“
Norry pohlédl na Dyelin.
„Kdokoli by z toho mohl mít prospěch,“ řekla Dyelin, zatímco si míchala čaj. „Řekla bych, že nejvíc by to prospělo těm, kdo by měli největší šanci, že sami získají trůn.“
„Ti, kteří vzdorovali Randovi,“ navrhla Elain.
„Možná,“ řekla Dyelin. „A možná ne. Těm nejsilnějším ze vzbouřenců věnoval Drak velkou pozornost a mnozí z nich byli buď obráceni, nebo zničeni. Takže bychom měli nejspíš podezřívat jeho spojence – ty, kterým věří nejvíc, nebo ty, kteří mu nejhlasitěji prohlašovali věrnost. Koneckonců, mluvíme o Cairhienu.“