Dyelin přikývla. Pohlédla na Morgasu – Dyelin nepatřila k těm, které královna v dobách Rahvinova vlivu zahanbila, ale nepochybně se k ní ty historky donesly. Pak Dyelin s Galadem a panem Norrym odešli. Jakmile se dveře zavřely, Morgasa se ohlédla na Birgitte; ta byla jedinou další osobou v místnosti.
„Věřím jí jako sestře, matko,“ řekla Elain. „Občas nesnesitelné starší sestře, ale přesto sestře.“
Morgasa se usmála, pak vstala, vzala Elain za ruce a vtáhla ji do objetí. „Dcero moje,“ řekla se slzami v očích. „Podívej se, cos dokázala! Skutečná královna!“
„Dobřes mě učila, matko,“ řekla Elain. Odtáhla se. „A jsi babička! Nebo brzo budeš!“
Morgasa svraštila čelo a přejela ji pohledem. „Ano, od pohledu jsem si to myslela. Kdo…?“
„Rand,“ zarděla se Elain, „ačkoli se to obecně neví a já bych byla ráda, aby to tak zůstalo.“
„Rand al’Thor,“ řekla Morgasa a zamračila se. „To je…“
„Matko,“ přerušila ji Elain a vzala jeji ruce do své. „Je to dobrý muž a já ho miluju. To, cos slyšela jsou přehnané nebo nepřátelské drby.“
„Ale on je… Elain, muž, který umí usměrňovat, Drak Znovuzrozený!“
„A stále muž,“ řekla Elain, která vzadu v mysli cítila ten hřejivý uzel emocí. „Jen muž, bez ohledu na to všechno, co se od něj žádá.“
Morgasa sevřela rty do tenké čárky. „Zdržím se soudů. Přestože mám v určitém směru pořád pocit, že jsem měla toho kluka nechat hodit do palácového žaláře ve chvíli, kdy jsme ho našli plížit se po zahradách. Řeknu ti, už tehdy se mi nelíbilo, jak se na tebe dívá.“
Elain se usmála a pak pokynula zpátky ke křeslům. Morgasa se posadila a Elain si tentokrát sedla přímo naproti ní, aniž pustila její ruce. Z Birgitte, která se opírala o stěnu na opačné straně místnosti a jedno koleno měla ohnuté tak, že chodidlo spočívalo na dřevěném obložení, ucítila pobavení.
„Co je?“ zeptala se Elain.
„Nic,“ odvětila Birgitte. „Je hezké vás vidět, jak se k sobě chováte jako matka s dítětem, nebo alespoň žena se ženou, místo toho, abyste na sebe zíraly jako dva kůly.“
„Elain je královna,“ řekla Morgasa škrobeně. „Její život náleží jejímu lidu a můj příchod mohl ohrozit její následnictví.“
„Pořád by mohl věci zamotat, matko,“ podotkla Elain. „Tvůj příchod by mohl otevřít staré rány.“
„Budu se muset omluvit,“ řekla Morgasa. „Možná nabídnout odškodnění.“ Zaváhala. „Měla jsem v úmyslu zůstat mimo, dcero. Nejlepší by bylo, kdyby mě ti, kdo mě nenávidí, stále považovali za mrtvou. Ale…“
„Ne,“ řekla Elain rychle a stiskla jí ruce. „Tohle je nejlepší. Prostě k tomu jenom budeme muset přistoupit obratně a opatrně.“
Morgasa se usmála. „Jsem na tebe pyšná. Budeš úžasná královna.“
Elain se musela přinutit nezářit. Její matka poklonami nikdy neplýtvala.
„Ale než budeme pokračovat, pověz mi,“ řekla Morgasa váhavěji. „Slyšela jsem zprávy, že Gaebril byl…“
„Rahvin,“ přikývla Elain. „Je to pravda, matko.“
„Nenávidím ho za to, co provedl. Vidím ho, jak mě využívá a vráží kolíky do srdcí a věrnosti mých nejdražších přátel. A přesto, zcela v rozporu se zdravým rozumem, ho jedna moje část touží znovu spatřit.“
„Použil na tebe nátlak,“ řekla Elain měkce. „Jiné vysvětlení není. Budeme muset zjistit, jestli to někdo z Bílé věže nedokáže vyléčit.“
Morgasa zavrtěla hlavou. „Ať to bylo cokoli, teď už je to slabé a dá se to zvládnout. Našla jsem si jiného, kterému můžu věnovat svoji přízeň.“
Elain svraštila čelo.
„Vysvětlím ti to později,“ řekla Morgasa. „Nejsem si jistá, že tomu už sama úplně rozumím. Nejdřív se musíme rozhodnout, co uděláme s mým návratem.“
„To je snadné,“ odvětila Elain. „Budeme slavit!“
„Ano, ale…“
„Ale nic, matko,“ řekla Elain. „Vrátila ses nám! Město, celá země budou slavit.“ Zaváhala. „A potom ti najdeme nějaké významné postavení.“
„Něco, co mě odvede z hlavního města, abych nemohla vrhat nešťastné stíny.“
„Ale povinnost, která je důležitá, aby to nevypadalo, jako že jsem tě odstranila někam na louku.“ Elain udělala obličej. „Možná bychom ti mohli svěřit správu západní čtvrtiny říše. Hlášení o tom, co se tam děje, se mi zrovna nelíbí.“
„Dvouříčí?“ zeptala se Morgasa. „A urozený pán Perrin Aybara?“
Elain přikývla.
„Perrin je zajímavý muž,“ řekla Morgasa zamyšleně. „Ano, tam bych snad mohla být k užitku. Už mezi námi zavládlo určité porozumění.“
Elain zvedla obočí.
„Zasloužil se o můj bezpečný návrat k tobě,“ řekla Morgasa. „Je to poctivý a čestný muž. Ale navzdory dobrým úmyslům taky vzbouřenec. Pokud se spolu dostanete do křížku, nebude to pro tebe lehké.“
„Tomu bych se raději vyhnula.“ Zašklebila se. Nejjednodušší způsob, jak se s tím vypořádat, by bylo najít ho a nechat popravit, ale to samozřejmě nehodlala udělat. 1 když nad hlášeními soptila tak, že si skoro přála, aby mohla.
„Tak na tom začneme pracovat.“ Morgasa se usmála. „Pomůže ti, když si poslechneš, co se se mnou dělo. Ach ano, a Lini je v bezpečí. Nevím, jestli sis o ni dělala starosti nebo ne.“
„Po pravdě řečeno, nedělala,“ přiznala Elain a trochu se zastyděla. „Připadá mi, že Lini by neublížilo ani zřícení samotné Dračí hory.“
Morgasa se usmála a pak začala líčit svůj příběh. Elain užasle a s nemalým vzrušením poslouchala. Její matka žila. Světlo buď požehnáno, v poslední době se toho tolik pokazilo, ale přinejmenším jedna věc dopadla dobře.
V noci byla Trojí země klidná a tichá. Většina zvířat byla aktivní v době soumraku či úsvitu, kdy nebylo ani strašlivé horko, ani mráz.
Aviendha seděla se zkříženýma nohama na malém skalním výběžku, hleděla dolů na Rhuidean v zemích Jenn Aielů, kmene, jenž není. Kdysi býval Rhuidean zahalen ochrannou mlhou. To bylo před tím, než přišel Rand. Narušil město třemi velice důležitými, velice znepokojivými způsoby.
První byl nejprostší. Rand zahnal mlhu. Město setřáslo svou kopuli jako algai’d’siswai odhalující si tvář. Nevěděla, jak Rand tu přeměnu způsobil; pochybovala, že to ví sám. Ale tím, že město odhalil, ho navždy změnil.
Druhý způsob, kterým Rand město změnil, bylo, že do něj dostal vodu. Vedle města leželo veliké jezero a voda se třpytila v přízračném měsíčním světle, pronikajícím mraky nahoře. Lidé tomu městu říkali Tsodrelle’Aman. Slzy Draka, přestože by se mu mělo říkat Slzy Aielů. Rand al’Thor netušil, kolik bolesti způsobí tím, co odhalí. Tak to s ním chodilo. Jeho činy byly často tak nevinné…
Třetí způsob, jakým Rand město zničil, byl nejvážnější. Aviendha ho pomalu začínala chápat. Nakomina slova jí dělala starosti a znervózňovala ji. Probudila v ní zastřené vzpomínky, věci z možných budoucností, které Aviendha viděla v kruzích během své první návštěvy Rhuideanu, ale její mysl si na ně nedokázala zcela vzpomenout, alespoň ne přímo.
Obávala se, že Rhuidean již brzy pozbude na významu. Kdysi bývalo nejdůležitějším účelem města ukázat moudrým a kmenovým náčelníkům tajnou minulost jejich lidu. Připravit je na den, kdy budou sloužit Drakovi. Ten den nadešel. Tak kdo by měl nyní do Rhuideanu chodit? Posílat aielské vůdce skrz skleněné sloupy by znamenalo připomínat jim řo/z, které už začali vyrovnávat.