„M’Hael se o tom doslechne,“ řekl Koteren. „Že neposloucháte, co jste se učili. Šípy nebo luky nepotřebujete – ne když můžete zabíjet silou!“
„To není pravda, že neposloucháme,“ prohlásil Nalaam paličatě.
„Ticho, chlapče,“ řekl Androl. „Pozor na jazyk.“
Koteren se zasmál. „Poslouchejte tady poslíčka, vy chásko. M’Hael se dozví i o vaší drzosti.“ Soustředil pozornost na Androla. „Uchop zdroj.“
Androl zdráhavé poslechl. Zaplavil ho sladký saidín a on se nervózně rozhlédl. Po stínech nebyla ani stopy.
„To je ubohý,“ řekl Koteren. „Znič támhleten kámen.“
Byl na něj příliš velký. Ale s tyrany měl co do činění už i předtím a Koteren byl ta nejnebezpečnější odrůda tyrana – ten s mocí a autoritou. Nejlepší bude poslechnout. Zahanbení byl malý trest. Zdálo se, že tohle si uvědomuje jen málo tyranů.
Androl spředl požadované tkanivo ze vzduchu a země a udeřil do velkého kamene. Do slabého tkaniva vložil téměř všechnu sílu, kterou dokázal, ale z balvanu to urazilo jenom pár úlomků.
Koteren se hlasitě rozesmál, stejně jako hlouček zasvěcených, kteří jedli pod nedalekým stromem. „Zatracenej popel, ty jsi úplně k ničemu!“ prohlásil Koteren. „Zapomeň, co jsem předtím říkal, poslíčku. Ty ten luk potřebuješ’.“
Androl jedinou sílu pustil. Koteren se pobavil; bude spokojený. Androl naneštěstí ucítil, jak se muži za ním chápou zdroje. Jonneth, Kanler a Nalaam se postavili vedle něj, všichni naplnění jedinou silou a zježení vzteky.
Muži, kteří jedli, vstali a taky uchopili zdroj. Bylo jich dvakrát víc než Androlových kamarádů. Koteren se ušklíbl.
Androl pohlédl na Kanlera a ostatní. „No tak, mládenci,“ zvedl ruku, „aša’man Koteren jenom dělá, co mu M’Hael rozkázal. Snaží se mě rozzuřit, abych se do toho opřel ze všech sil.“
Obě skupiny zaváhaly. Divokost pohledů, které na sebe upíraly, se téměř vyrovnala síle v jejich nitru. Pak Jonneth zdroj propustil. Nalaam následně učinil totéž a nakonec se odvrátil i rozmrzelý Kanler. Koteren se zasmál.
„Nelíbí se mi to,“ zamumlal Kanler, když společně odcházeli. Ohlédl se přes rameno. „Vůbec se mi to nelíbí. Proč jsi nás zastavil, Androle?“
„Protože by nás rozsekali napadrť dřív, než stihneš zaklít, Kanlere,“ odsekl Androl. „Světlo, chlape! Moje usměrňování nestojí ani za zlámanou grešli a Emarin tu ještě není ani měsíc. Jonneth se učí rychle, ale všichni víme, že pomocí síly až doteď skutečně nebojoval, zatímco polovina Koterenových mužů byla v bitvě pod urozeným pánem Drakem! Opravdu si myslíš, že ty a Nalaam byste prakticky sami zvládli deset chlapů?“
Kanler byl pořád naježený a něco si mumlal, ale přestal se hádat.
„Makašak na falamašten morkase,“ zamumlal Nalaam, „delf takaksaki mere!“ S divokým výrazem v očích se pro sebe zasmál. Androl ten jazyk nepoznával – zaručeně nešlo o starý jazyk. Nejspíš to nebyl vůbec žádný jazyk.
Nikdo z ostatních nic neřekl. Nalaam si pro sebe občas žvatlal v té hatmatilce. Když se ho na to někdo zeptal, tvrdil, že mluvil úplně normální řečí. Vypadalo to, že Emarina a Jonnetha ten výbuch silně vyvedl z míry. Nikdy neviděli, jak jejich kamarádi zešíleli a pozabíjeli všechny kolem. Světlo dej, aby to teď už nikdy nemuseli vidět. Ať už si Androl myslel o urozeném pánovi Drakovi za to, že je tady nechal samotné, cokoli, očištění al’Thorovi vysloužilo vykoupení. Usměrňování teď bylo bezpečné.
Nebo přinejmenším bezpečnější. Usměrňování nikdy nebude bezpečné, zvláště když na ně Taim tolik tlačí.
„Pořád víc a víc lidí bere ty Taimovy zatracené osobní hodiny,“ zamumlal Nalaam, zatímco mířili do stínu stromů. „Nensenův úspěch chlapy navnadil. Za posledních pár týdnů jich dobrý tucet přešel k Taimovi. Brzo nezůstane kromě nás nikdo. S půlkou chlapů, kterým jsem dřív věřil, se teď bojím mluvit.“
„Norleyovi se dá věřit,“ řekl Kanler. „Evinovi Hardlinovi taky.“
„To je krátkej seznam,“ řekl Nalaam. „Příliš krátkej.“
„Chlapi z Dvouříčí jsou s náma,“ řekl Jonneth. „Do posledního.“
„Pořád málo,“ namítl Nalaam. „A není mezi náma jediný aša’man.“
Všichni se podívali na Androla. Ten se ohlédl na Taimovy lokaje, kteří se zase v hloučku smáli.
„Copak, Androle?“ zeptal se Nalaam. „Nepokáráš nás za to, že takhle mluvíme?“
„Jak?“ zeptal se Androl a vrátil se k nim pohledem.
„Jako že to jsme my proti nim.“
„Nechtěl jsem, abyste skončili mrtví nebo zavření, ale to neznamená, že ten problém nevidím.“ Pohlédl na ně. „Jo, máme tady potíže, které se sbírají jako bouřka.“
„Chlapi, kteří od M’Haela dostávají soukromé hodiny, se učí příliš rychle,“ řekl Nalaam. „Ještě nedávno byl Nensen sotva dost silný, aby z něj mohl být zasvěcený. Teď je aša’man. Děje se tu něco hodně divnýho. A tyhle Aes Sedai. Proč Taim souhlasil, aby se s námi spojily? Víš, že všechny svoje oblíbence chrání tím, že Aes Sedai brání vybírat si muže s dračím špendlíkem. Ať shořím, ale nevím, co budu dělat, když si nějaká vybere mě. Nenechám se nějakou Aes Sedai uvázat na provázek.“
Ozvalo se několik souhlasných zamumlání.
„Taimovi chlapi šíří mezi nováčky řeči,“ řekl Jonneth tiše. „Mluví o urozeném pánu Drakovi a jak dobré muže dohnal ke zradě. Vykládají, že nás opustil a že zešílel. M’Hael nechce, aby bylo vidět, že se ty řeči šíří od něj, ale ať shořím, jestli všechny nepocházejí právě od něj.“
„Možná má pravdu,“ řekl Kanler. Ostatní na něj ostře pohlédli a ošlehaný muž se zamračil. „Neříkám, že přejdu do Taimova tábora. Ale urozený pán Drak? Co pro nás udělal on? Vypadá to, jako by na tohle místo zapomněl. Možná vážně zešílel.“
„Nezešílel,“ zavrtěl hlavou Emarin. „Setkal jsem se s ním těsně před tím, než jsem přišel sem.“
Ostatní se na něj překvapeně odívali.
„Udělal na mě dojem,“ řekl Emarin. „Mladý, ale se silnou vůlí. Věřím mu. Světlo! Mluvil jsem s ním stěží půltucetkrát, ale věřím mu.“
Ostatní pomalu přikývli.
„Ať shořím,“ prohlásil Kanler, „ale řek bych, že mi to stačí. Ale přál bych si, aby poslouchal! Slyšel jsem Logaina nadávat, že ho urozený pán Drak neposlouchá, když ho varuje před Taimern.“
„A kdybychom mu přinesli důkaz?“ zeptal se Jonneth. „Co kdyby se nám podařilo najít něco, co dokazuje, že Taim má něco za lubem?“
„Na Nensenovi je něco divného,“ zopakoval Nalaam. „A tenhle Kaš. Odkud se tu vůbec vzal a jak tak rychle získal takovou sílu? Co kdybychom měli pro Logaina nějaké informace, až se vrátí? Nebo bychom s nima mohli jít přímo za urozeným pánem Drakem…“
Všichni se obrátili k Androlovi. Proč na něj, nejslabšího z nich? Dokázal jenom vytvářet průchody. Proto ta Koterenova přezdívka. Poslíček. Jediné, k čemu byl dobrý, bylo nosit zprávy a posílat lidi na různá místa.
Ale ostatní k němu vzhlíželi. Ať už z takového či onakého důvodu, vzhlíželi k němu.
„Tak dobře,“ řekl Androl. „Uvidíme, co se nám podaří zjistit. Zasvěťte do toho Evina, Hardlina a Norleye, ale nikomu jinýmu to neříkejte, dokonce ani mládencům z Dvouříčí. Nedrážděte Taima nebo jeho chlapy… ale jestli něco opravdu najdete, přijďte s tím za mnou. A já uvidím, jestli se mi podaří vymyslet způsob, jak se spojit s Logainem, nebo alespoň zjistit, kam odešel.“