Všichni zachmuřeně přikývli. Světlo nám pomoz, jestli se mýlíme, pomyslel si Androl, který se znovu ohlédl na Taimovy oblíbence. A pomoz nám ještě víc, pokud máme pravdu.
KAPITOLA 47
Učebna
Faile netrpělivě seděla v sedle Svítání a snažila se neošívat, zatímco se otvíral průchod. Na druhé straně se rozprostírala hnědnoucí louka; Gaul s Děvami okamžitě proklouzli průchodem a vydali se na průzkum.
„Víš určitě, že nechceš jít taky?“ zeptal se Perrin Galada, který stál opodál a s rukama za zády pozoroval průvod.
„Ne,“ řekl Galad. „Večeře s Elain byla dostatečná, abychom to dohnali.“
Jak chceš,“ řekl Perrin. Obrátil se k Faile a ukázal k průchodu.
Pobídla koně do kroku. Už dávno bylo načase, aby se setkali s královnou Andoru, a ona musela potlačovat nervozitu. Perrin projel průchodem s ní; blízko na druhé straně ležel Caemlyn, velkolepé město se špičatými věžemi, červenobílými prapory a palácem uprostřed. Dolní Caemlyn, který se rozprostíral mimo městské hradby, vyrůstal v samostatné město.
Perrinův průvod je následoval průchodem; pečlivě to naplánovali tak, aby dělali dojem, ale nepůsobili nepřátelsky. Alliandre se stovkou stráží. Stovka dvouříčských lučištníků s luky s uvolněnými tětivami, které nesli jako hole. Stovka příslušníků vlčí gardy včetně velkého oddílu méně významných cairhienských šlechticů s barevnými šerpami z látek, nakoupených v Bílém Mostě, přes uniformy. A samozřejmě Gaul a Děvy.
Poslední šel Grady. Muž měl na sobě úhledně vyžehlený černý kabát se špendlíkem zasvěceného vyleštěným a zářícím na vysokém límci. Okamžitě pohlédl na západ k Černé věži. Časněji ráno poté, co mu dal Perrin svolení, se tam pokusil vytvořit průchod. Nefungoval. Perrina to znepokojilo. Měl v úmyslu to brzy prozkoumat, dnes nebo nejpozději zítra večer.
Gaul s Děvami se seřadili kolem Perrina a Faile a průvod se vydal na cestu. Arganda a oddíl Perrinovy vlčí gardy jel napřed, aby je ohlásil. Zbytek se vydal po cestě důstojným krokem. Caemlyn byl rozlezlý ještě hůř než Bílý Most. Poblíž Dolního Caemlynu tábořilo několik armád. Nejspíš sebraných různými urozenými pány, kteří podporovali Elainin nástup na trůn.
Něčím se to tady ale výrazně lišilo. Pokrývka mraků se kolem Caemlynu roztrhala. Jinak byla tak všudypřítomná, že Faile zůstala na čistou oblohu zírat. Mraky vytvořily kolem města otevřený, strašidelně pravidelný kruh.
Arganda a vlčí garda se vrátili. „Přijmou nás, můj pane, má paní,“ oznámil.
Faile s Perrinem jeli mlčky s celým průvodem dál. Nadcházející setkání probírali už tucetkrát; už si nebylo co říct. Perrin ji při diplomatických jednáních moudře předal vedení. Nemohli si dovolit válku mezi Andorem a Dvouříčím. Teď ne.
Když projížděli městskými branami, Perrin s Aiely začali být ostražitější. Mlčky jejich přehnaně ochranitelské chování snášela. Jak dlouho bude zajetí Šaidy vrhat stín na její život? Občas to vypadalo, že se Perrin zdráhá pustit ji bez tuctu stráží i na záchod.
Uvnitř hradeb se ulice hemžily lidmi a domy i tržiště byly plné. Začínaly se hromadit odpadky a davy se proplétalo hrozivé množství uličníků. Vyvolávači vykřikovali o nebezpečných časech – některé nejspíš zaměstnávali kupci, aby se snažili nahnat hodně lidí najedno místo. Perrinovi lidé zde nakoupili jídlo, ale bylo drahé; Elain na něj brzy bude muset začít přispívat, pokud už to neudělala. V jakém stavu byly královské zásobárny?
Projeli Novým Městem a pak vjeli do Vnitřního Města a pustili se vzhůru do kopce k samotnému paláci. Před branami paláce zasazenými ve starobylé bílé palácové hradbě stála v pozoru královnina garda v červenobílých tabardech, naleštěných kyrysech a kroužkových košilích.
Jakmile projeli bránou, sesedli. Do paláce Perrina a Faile doprovázel stočlenný doprovod. Všichni Aielové a menší čestná stráž z každého kontingentu. Chodby v paláci byly široké, ale s takovým množstvím lidí se Faile stále cítila stísněně. Cesta, kterou jí a Perrina vedli, byla jiná než cesta do trůnního sálu, kterou šla předtím. Proč nejdou přímo?
Vypadalo to, že od doby, kdy tady vládl Rand, se v paláci moc nezměnilo. Teď tu nebyli žádní Aielové – kromě těch, které přivedl Perrin. Prostředkem chodby se táhl stejný červený běhoun, v koutech stály stejné vázy, na stěnách visela stejná zrcadla, která chodbám dodávala zdání větší velikosti.
Stavba jako tato mohla stát neměnná celá staletí a nevšímat si toho, čí nohy šlapou po kobercích a čí zadek zahřívá trůn. V průběhu jediného roku tu vládla Morgasa, jeden ze Zaprodanců, Drak Znovuzrozený a nakonec Elain.
Faile vlastně napůl očekávala – když zahýbali za roh k trůnnímu sálu – že tam najde Randa, usazeného na Dračím trůnu, na ruce položený ten zvláštní poloviční oštěp a v očích třpytící se šílenství. Avšak Dračí trůn byl odstraněn a na Lvím trůnu opět seděla jeho královna. Rand ten trůn schoval a chránil, jako květinu, kterou chtěl dát své budoucí lásce.
Královna byla mladší verzí své matky. Pravda, Elainina tvář měla jemnější rysy. Měla však stejné rudozlaté vlasy a ohromující krásu. Byla vysoká a na břiše a prsou už bylo znát její těhotenství.
Trůnní sál byl vhodně vyzdobený, s pozlaceným dřevěným lemováním a úzkými sloupy v rozích, nejspíš na ozdobu. Elain udržovala sál lépe osvětlený než Rand a stojací lampy hořely jasným světlem. Dole napravo od trůnu stála samotná Morgasa a vlevo osm příslušníků královniny gardy. Boky místnosti lemovali méně významní šlechtici a s dychtivou pozorností vše sledovali.
Když Perrin, Faile a ostatní vstoupili, Elain se na trůnu předklonila. Faile pochopitelně udělala pukrle a Perrin se uklonil. Poklona nebyla hluboká, ale uklonil se. Podle dohody udělala Alliandre hlubší pukrle než Faile. Nad tím se Elain okamžitě zamyslí.
Oficiálním důvodem jejich návštěvy bylo uznání koruny, poděkování Perrinovi a Faile za to, že přivedli Morgasu zpátky. To byla samozřejmě jen zástěrka. Skutečným důvodem setkání bylo probrat budoucnost Dvouříčí. Ale to byl ten typ choulostivé záležitosti, o němž nikdo nemohl mluvit přímo, přinejmenším ne hned. Už jen prohlásit ten cíl by druhé straně odhalilo příliš.
„Ať je známo,“ pronesla Elain zpěvným hlasem, „že vás trůn vítá, urozená paní Zarine ni Bašere t’Aybaro. Královno Alliandre Maritho Kigarin. Perrine Aybaro.“ Pro něj žádný titul. „Dovolte, ať vám osobně vyjádříme naši vděčnost za navrácení naší matky. Vaše přičinlivost v této záležitosti vám vysloužila nejhlubší uznání koruny.“
„Děkuji ti, Veličenstvo,“ řekl Perrin se svou obvyklou strohostí. Faile s ním obšírně hovořila o tom, aby se nepokoušel obejít formálnost nebo obřadnost.
„Vyhlašujeme den oslav za bezpečný návrat mé matky,“ pokračovala Elain. „A za její… návrat k řádnému postavení.“
Ta odmlka znamenala, že Elain nebyla potěšena, když zjistila, že se s její matkou zacházelo jako se služebnou. Musela si uvědomovat, že Perrin a Faile nevěděli, co dělají, ale královnu taková věc i tak mohla rozhořčit. Možná to bylo ostří, které měla v plánu využít.
Možná toho Faile v těch slovech viděla až příliš, ale nemohla si pomoct. Být urozenou paní se v mnoha směrech podobalo tomu, být obchodnicí, a ji dobře naučili obě role.
„A nakonec,“ řekla Elain, „se dostáváme k účelu našeho setkání. Urozená paní Bašere, pane Aybaro. Je zde nějaká laskavost, kterou byste chtěli žádat oplátkou za dar, jenž jste věnovali Andoru?“