Perrin položil ruku na kladivo a tázavě pohlédl na Faile. Elain očividně čekala, že požádají, aby z něj formálně udělala urozeného pána. Nebo možná o shovívavost s tím, že jednoho předstíral, společně s formálním prominutím. Výsledkem tohoto rozhovoru mohlo být obojí.
Faile byla v pokušení žádat to první. Byla by to jednoduchá odpověď. Ale možná až příliš jednoduchá; než budou pokračovat, Faile musí vědět pár věcí. „Veličenstvo,“ řekla Faile opatrně, „mohli bychom tuto laskavost probrat ve větším soukromí?“
Elain se nad tím zamyslela – přinejmenším třicet vteřin, což Faile připadalo jako věčnost. „Tak dobře. Můj salon je připravený.“
Faile přikývla a sloužící otevřel dvířka v levé stěně trůnního sálu. Perrin k nim zamířil a pak zvedl ruku ke Gaulovi, Sulin a Argandovi. „Počkejte tady.“ Zaváhal a zalétl pohledem ke Gradymu. „Ty taky.“
Vypadalo to, že se to ani jednomu z nich nelíbí, ale poslechli. Varovali je, že se něco takového může stát.
Faile potlačila nervozitu – nelíbilo sejí, že tady nechávají aša’mana, který představoval jejich nejlepší možnost úniku. Obzvlášť když Elain měla v salonu nepochybně ukryté špehy a gardisty, připravené vyrazit v případě, že by se věci zvrhly. Faile by se líbilo mít podobnou ochranu, ale vzít si s sebou na rozhovor s královnou usměrňujícího muže… nu, bude to muset být takto. Byli na Elainině území.
Faile se zhluboka nadechla a připojila se v malém bočním pokoji k Perrinovi, Alliandre a Morgase. Byla zde rozestavená křesla; Elain tuto možnost předvídala. Než se posadili, čekali, až přijde Elain. Faile neviděla žádné místo, kde by se mohly ukrývat stráže.
Elain vešla a mávla rukou. Prsten s Velkým hadem na jejím prstu se zatřpytil ve světle lampy. Faile málem zapomněla, že je Aes Sedai. Možná kolem nečíhali žádní gardisté, aby jí v případě nutnosti pomohli – žena, která umí usměrňovat, byla stejně nebezpečná jako tucet vojáků.
Kterému z drbů ohledně otce Elainina dítěte se dalo věřit? Určitě ne tomu o tom pitomci z její gardy – to byla nejspíš jen zástěrka. Mohl by to být samotný Rand?
Morgasa vešla za Elain. Měla střízlivé šaty tmavě červené barvy. Posadila se vedle své dcery, pozorně je sledovala a mlčela.
„Takže,“ řekla Elain, „vysvětlete mi, proč bych vás dva prostě neměla popravit jako zrádce.“
Faile zamrkala překvapením. Perrin si nicméně jenom odfřkl. „Myslím, že Rand by z toho nebyl právě nadšený.“
„Já se mu nemusím zpovídat,“ řekla Elain. „Čekáš, že uvěřím, že to on stál za tím, že svádíš mé poddané a prohlašuješ se za krále?“
„Máš některé špatné informace, Veličenstvo,“ řekla Faile popuzeně. „Perrin se nikdy neprohlásil za krále.“
„Vážně? A ani nevztyčil prapor Manetherenu, jak mi tvrdili moji informátoři?“ zeptala se Elain.
„To jsem udělal,“ řekl Perrin. „A ze své vůle jsem ho zase sundal.“
„No, to něco znamená,“ odvětila Elain. „Možná ses neprohlásil za krále, ale vztyčit ten prapor bylo prakticky totéž. No tak, sedněte si.“ Mávla rukou. Ze stolku na opačné straně místnosti se vznesl tác a doplul k ní. Stály na něm poháry a džbán s vínem, konvice s čajem a šálky.
Podala si to pomocí jediné síly, pomyslela si Faile. Je to připomínka jejich schopnosti. Poměrně okatá.
„Přesto,“ řekla Elain, „udělám, co je pro mou říši nejlepší, bez ohledu na cenu.“
„Pochybuji, že rozčílit Dvouříčí,“ ozvala se váhavě Alliandre, „bude pro tvou říši to nej lepší. Poprava jejich vůdce by v té oblasti nepochybně vyvolala vzpouru.“
„Pokud je mi známo,“ řekla Elain a nalila několik šálků čaje, „už se vzbouřili.“
„Přišli jsme za tebou v míru,“ řekla Faile. „Tak sotva jednají vzbouřenci.“
Podle zvyku se Elain napila jako první, aby ukázala, že čaj není otrávený. „Moji vyslanci do Dvouříčí byli odmítnuti a vaši lidé mi poslali zprávu, cituji, ‚Země urozeného pána Perrina Zlatookého odmítají tvé andorské daně. Tai’šar Manetheren!’”
Alliandre zbledla. Perrin tiše zasténal, což se mírně podobalo zavrčení. Fale si vzala šálek a napila se čaje – mátový s moruškami; byl dobrý. Dvouříčští mají kuráž, to se muselo nechat.
„Toto jsou vášnivé časy Veličenstvo,“ řekla Faile. „Jistě dokážeš pochopit, proč by si lidé mohli dělat starosti; Dvouříčí pro tvůj trůn nebývalo právě často prioritou.“
„To je mírně řečeno,“ odfrkl si Perrin. „Většina z nás vyrostla a ani netušila, že patří k Andoru. Vůbec jste si nás nevšímali.“
„To proto, že se tam nikdo nebouřil.“ Elain upila čaj.
„Vzpoura není jediný důvod, proč by lidé mohli potřebovat pozornost královny, která si na ně dělá nárok,“ řekl Perrin. „Nevím, jestli ses to doslechla, ale loni jsme se sami museli postavit trollokům a koruna nám neposkytla pomoci ani za mák. Kdybys to věděla, pomohla bys, ale skutečnost, že poblíž nebyli žádní vojáci – nikdo schopný zjistit, v jakém jsme nebezpečí – o něčem vypovídá.“
Elain zaváhala.
„Dvouříčí znovu objevilo svou minulost,“ řekla opatrně Faile. „Nemohla se skrývat věčně, ne když je na obzoru Tarmon Gai’don. Ne poté, co v dětství chránilo Draka Znovuzrozeného. Jedna moje část přemýšlí nad tím, jestli Manetheren musel padnout, jestli muselo povstat Dvouříčí, aby poskytlo místo, kde mohl být Rand al’Thor vychován. Mezi sedláky s krví – a neústupností – králů.“
„Čímž je ještě důležitější, abych věci okamžitě uklidnila,“ řekla Elain. „Nabídla jsem ti laskavost, abys mohl žádat o odpuštění. Prominu ti a ujistím se, že tam budou posláni vojáci, aby tví lidé měli ochranu. Přijmi to a všichni se můžeme vrátit a žít tak, jak to má být.“
„To se nestane,“ řekl Perrin tiše. „Dvouříčí teď bude mít urozené pány. Dlouho jsem se tomu bránil. Ty možná budeš také, ale nic to nezmění.“
„Snad,“ odvětila Elain. „Ale uznat tebe by znamenalo souhlasit, že v mé zemi si kterýkoli člověk může prostě přivlastnit titul a pak si ho udržet tím, že paličatě postaví armádu. To by byl strašlivý precedent, Perrine. Nemyslím si, že si uvědomuješ, doják obtížné situace mě stavíš.“
„Nějak se tím protlučeme,“ řekl Perrin tím paličatým tónem, který používal, když nehodlal uhnout. „Já neodstoupím.“
„Tohle je vážně mizerný způsob, jak mě přesvědčit, že přijmeš moji autoritu,“ obořila se na něj Elain.
To není dobré, pomyslela si Faile a otevřela pusu, aby se do toho vložila. Konflikt by jim neposloužil.
Než však stačila promluvit, přerušil je jiný hlas. „Dcero,“ řekla Morgasa klidně a upila čaje. „Pokud máš v úmyslu tančit s ta’veren, ujisti se, že znáš správné kroky. Já jsem s tímto mužem cestovala. Viděla jsem svět, jak se kolem něj ohýbá; viděla jsem, jak se zavilí nepřátelé změnili ve spojence. Bojovat se samotným vzorem je jako snažit se přenést horu lžící.“
Elain zaváhala a pohlédla na matku.
„Prosím odpusť mi, pokud překračuju hranici,“ pokračovala Morgasa, „ale Elain, já jsem těmto dvěma slíbila, že se za ně přimluvím. Říkala jsem ti to. Andor je silný, ale bojím se, že by se o tohoto muže mohl rozbít. Slibuju ti, že tě nechce připravit o trůn, a Dvouříčí potřebuje dohled. Bylo by tak hrozné dovolit jim mít muže, kterého si sami vybrali?“