Elain se podívala na Faile, pak se usmála a dlouze se napila čaje. „Začínám si myslet, že nepopravit vás byl dobrý nápad.“
„To je jistě úleva,“ řekla s úsměvem Alliandre. Jakožto nejméně mocná v alianci z ní hodně získá.
„Veličenstvo…“ začala Faile.
„Říkej mi Elain,“ řekla a nalila Faile pohár vína.
„Tak dobře, Elain,“ usmála se Faile, odložila čaj a vzala si víno. „Musím se zeptat. Víš, co se děje s Drakem Znovuzrozeným?“
„Ten pitomý hromotluk,“ řekla Elain a zavrtěla hlavou. „Ten zatracenej chlap Egwain pěkně rozzuřil.“
„Egwain?“ zeptal se Perrin.
„Konečně je z ní amyrlin,“ řekla Elain, jako by to bylo nevyhnutelné. Perrin přikývl, ovšem Faile to ohromilo. Jak se tohle stalo, a proč to Perrina nepřekvapilo?
„Co provedl?“ zeptal se Perrin.
„Tvrdí, že rozbije zbývající zámky na věznici Temného,“ řekla zamračeně Elain. „Samozřejmě ho budeme muset zastavit. Pošetilý plán. S tím bys mohl pomoct. Egwain sbírá vojsko, aby ho přesvědčila.“
„Myslím, že bych mohl pomoct,“ řekl Perrin.
„Víš, kde teď je?“ zeptala se Faile. Perrin měl ze svých vizí docela dobrou představu, ale chtěl vědět, co ví Elain.
„Nevím,“ odpověděla Elain. Ale vím, kde bude…“
Fortuona Athaem Devi Paendrag, vládkyně slavné Seančanské říše, vkráčela do své učebny. Na sobě měla velkolepou róbu ze zlaté látky, střiženou podle nejvyšší říšské módy. Suknice byla vpředu rozstřižená těsně nad kolena a tak dlouhá, že potřebovala pět da’covale, aby ji nesli po stranách a vlečku vzadu.
Na hlavě měla bohatě zdobený diadém ze zlata a karmínového hedvábí s překrásnými hedvábnými křídly ve tvaru letící sovy a na pažích se jí třpytilo třináct náramků, každý s jinou kombinací drahokamů. Na krku měla dlouhou šňůru křišťálů. Včera v noci slyšela nad svým oknem sovu, a když vyhlédla ven, pták neodlétl. Znamení, které ukazuje, že je třeba si dávat velký pozor a že v příštích dnech učiní důležitá rozhodnutí. Správnou odpovědí bylo vzít si šperky, které mají mocnou symboliku.
Když vstoupila do komnaty, lidé uvnitř se vrhli tváří k zemi. Pouze Smrtonosná garda – muži v krvavě rudé a tmavě zelené zbroji – byli výjimkou; uklonili se, ale oči nesklopili a sledovali, zda nehrozí nebezpečí.
Ve velké místnosti nebyla žádná okna. Na jednom konci stály řady keramických nádob, místo, kde damane nacvičovaly ničivá tkaniva. Zem byla pokrytá tkanými rohožemi, na nichž sráželi tvrdohlavé damane na zem, kde se pak svíjely v bolestech. Nebylo by vhodné, aby si fyzicky ublížily. Damane patřily k nejdůležitějším nástrojům, které říše měla, cennějším než koně nebo rakeni. Nezabili jste zvíře, protože se pomalu učilo; trestali jste ho, dokud se nenaučilo.
Fortuona prošla komnatou k místu, kde postavili řádný císařský trůn. Často sem přicházela, aby sledovala, jak s damane pracují nebo je krotí. Uklidňovalo ji to. Trůn stál na malém pódiu; vyšla po schodech a za ní šustila vlečka, kterou nesli da’covale. Obrátila se čelem k místnosti a dovolila sloužícím, aby jí upravili šaty Uchopili ji za paže a zvedli na trůn a její dlouhé zlaté sukně spustili z čelní strany pódia jako tapisérie.
Tyto sukně byly pošity nápisy o říšské moci. Císařovna JE Seančan. Císařovna BUDE žít věčně. Císařovnu MUSÍTE uposlechnout. Seděla jako živoucí prapor moci říše.
Selucia zaujala postavení na nižších stupních pódia. Poté se dvořané zvedli. Damane samozřejmě zůstaly klečet. Bylo jich zde deset, se skloněnými hlavami, jejich sul’dam držely vodítka a – v několika případech – je laskavě poplácávaly po hlavě.
Vstoupil král Beslan. Oholil si většinu hlavy a nechal si jenom tmavý pruh na temeni a sedm nehtů měl nalakovaných. O jeden víc než kdokoli na této straně oceánu s výjimkou samotné Fortuony. Místo seančanského oděvu stále nosil altarské šaty – zelenobílou uniformu. V tomto směru na něj nenaléhala.
Pokud věděla, od svého povýšení Beslan nespřádal žádné plány na její zavraždění. Pozoruhodné. Kterýkoli Seančan by okamžitě začal intrikovat. Někteří by se pokusili o atentát; jiní by se rozhodli jen plánovat, ale stáleji podporovat. Ale všichni by uvažovali o tom, že ji zabijí.
Mnozí na této straně oceánu uvažovali odlišně. Nikdy by tomu nevěřila, nebýt času, který strávila s Matrimem. To byl očividně hlavní důvod, proč měla Fortuona jít s ním. Jen si přála, aby si ta znamení bývala vyložila dříve.
S Beslanem dorazil generálkapitán Lunal Galgan a pár níže urozených. Galgan byl širokoplecí chlapík s hřebenem bílých vlasů na hlavě. Ostatní urození se mu podřizovali; věděli, že má její přízeň. Pokud tady vše proběhne dobře a znovu získají zpátky Seančan, byla velká pravděpodobnost, že ho pozvedne do císařské rodiny. Koneckonců, až se Fortuona vrátí a znovu nastolí pořádek, bude třeba řady císařské rodiny doplnit. Mnohé nepochybně zavraždili nebo popravili. Galgan byl cenný spojenec. Nejenže otevřeně vystupoval proti Suroth, ale také navrhl útok na Bílou věž, který proběhl dobře. Mimořádně dobře.
Melitene, Fortuonina der’sul dam popošla vpřed a znovu se uklonila. Statná prošedivělá žena vedla damane s tmavě hnědými vlasy a krví podlitýma očima. Tato zjevně často brečí.
Melitene měla dost rozumu, aby ji ten brekot uvedl do rozpaků, a uklonila se obzvlášť nízko. Fortuona se rozhodla nevšímat si toho, že se damane chová tak neuspokojivě. Navzdory své nevrlosti tahle představovala dobrý úlovek.
Fortuona udělala k Selucii řadu gest, kterými ji nařídila, co říci. Žena ji sledovala bystrýma očima, polovinu hlavy zakrytou látkou, zatímco čekala, až jí tam dorostou vlasy, druhou polovinu oholenou. Fortuona si nakonec bude muset vybrat jiný hlas, neboť Selucia nyní byla její pravdomluvčí.
„Ukažte nám, co tahle žena dokáže,“ pronesla Selucia slova, která jí znakovou řečí řekla Fortuona.
Melitene poplácala damane po hlavě. „Suffa předvede císařovně – kéž žije věčně – moc roztínání vzduchu.“
„Prosím,“ řekla Suffa a prosebně se zahleděla na Fortuonu. „Prosím, poslouchej mě. Já jsem amyrlinin stolec.“
Melitene zasykla a Suffa vytřeštila oči, očividně pod náporem bolesti z a’dámu. Damane však stejně pokračovala. „Mohu ti nabídnout obrovské výkupné, mocná císařovno! Pokud mě vrátíte, dám vám za sebe deset žen. Dvacet! Těch nejmocnějších, které Bílá věž má. Já…“ Se sténáním zmlkla a zhroutila se na zem.
Melitene se potila. Pohlédla na Selucii a rychle a nervózně promluvila. „Prosím, vysvětli císařovně nás všech – kéž žije věčně – že mám sklopené oči za to, že jsem tuto řádně nevycvičila. Suffa je překvapivě paličatá, navzdory tomu se rychle rozbrečí a nabízí za sebe jiné.“
Fortuona chvíli seděla a nechala Melitene, ať se potí. Nakonec Selucii ukázala, ať promluví.
„Císařovna se na tebe nehněvá,“ pronesla Selucia. „Tyto marath’damane, které si říkají Aes Sedai, se všechny ukázaly jako sveřepé.“