„Prosím, vyjádři Nej vznešenější mou vděčnost,“ řekla Melitene a uvolnila se. „Pokud to tu, jejíž oči hledí vzhůru, potěší, mohu Suffu přinutit to předvést. Ale možná dojde k dalším výbuchům.“
„Smíš pokračovat,“ pronesla Selucia.
Melitene poklekla vedle Suffy a promluvila na ni nejdřív ostře a pak chlácholivě. S bývalými marath’damane to uměla velice dobře. Fortuona si o sobě samozřejmě také myslela, že to s damane umí. Užívala si krocení marath damane stejně, jako si její bratr Halvate užíval krocení divokých grolmů. Vždycky jí bylo líto, že ho zavraždili. Byl to jediný z jejích bratrů, kterého kdy měla ráda.
Suffa se konečně zvedla na kolena. Fortuona se zvědavě předklonila. Suffa sklonila hlavu a vzduch před ní rozřízla čára zářivého čistého světla. Čára se kolem středové osy otočila na bok a otevřela přímo před Fortuoniným trůnem otvor. Za ním ševelily stromy a Fortuona zatajila dech, když viděla, jak od portálu odlétá jestřáb s bílou hlavou. Neuvěřitelně mocné znamení. Za normálních okolností ledově klidná Selucia zalapala po dechu, i když Fortuona netušila, zda nad portálem nebo nad znamením.
Fortuona zakryla vlastní překvapení. Takže to byla pravda. Cestování nebylo mýtus nebo vyprávění. Bylo skutečné. Tím se válka naprosto měnila.
Beslan k ní popošel, uklonil se a vypadal váhavě. Pokynula jemu a Galganovi, aby přešli na místo, odkud mohli otvorem viděl lesní mýtinu. Beslan na to zíral s otevřenou pusou.
Galgan si založil ruce za zády. Byl to zvláštní muž. Setkal se s nájemnými vrahy ve městě a vyptával se na cenu za Fortuonino zabití. Pak nechal každého, který mu řekl cenu, popravit. Byl to velice důvtipný manévr – jeho cílem bylo ukázat jí, že by ho měla považovat za hrozbu, protože nemá strach scházet se s vrahy. Nicméně to byl také zjevný projev věrnosti. Prozatím tě následuji, říkal ten čin, ale sleduji tě a jsem ctižádostivý.
V mnoha směrech jí jeho opatrné manévrování uklidňovalo víc než Beslanova zdánlivě neochvějná loajalita. To první mohla předvídat. To druhé… nu, nebyla si ještě jistá, jak si to má vysvětlovat. Bude Matrim stejně věrný? Jaké by to bylo, mít prince krkavců, proti kterému by nemusela spřádat intriky? Vypadalo to téměř jako fantazie, jako pohádka, co vyprávějí prostým dětem, aby mohly snít o nemožném manželství.
„To je neuvěřitelné!“ vyhrkl Beslan. „Nejvznešenější, s touhle schopností…“ Díky svému postavení byl jedním z mála lidí, kteří s ní mohli mluvit přímo.
„Císařovna si přeje vědět,“ pronesla Selucia, když si přečetla Fortuoniny prsty, Jestli některá ze zajatých marath’damane mluvila o té zbrani.“
„Pověz nejvyšší císařovně – kéž žije věčně – že ne,“ odpověděla Melitene ustaraně. „A mohu-li být tak smělá, věřím, že nelžou. Zdá se, že výbuch za městem byla ojedinělá událost – výsledek nějakého neznámého ter’angrialu, který někdo neopatrně použil. Možná žádní zbraň není.“
Bylo to možné. Fortuona už o pravdivosti té šeptandy začínala pochybovat. K výbuchu došlo před tím, než Fortuona dorazila do Ebú Daru, a podrobnosti byly zmatené. Možná to všechno byla nějaká intrika Suroth či jejích nepřátel.
„Generálkapitáne,“ pronesla Selucia. „Nejvznešenější si přeje vědět, co bys podnikl s takovou silou, jako je například tato schopnost cestování.“
„To záleží na situaci,“ řekl Galgan a promnul si bradu. „Jaký má dosah? Jak velký portál dokáže udělat? Mohou to udělat všechny damane? Jsou nějaká omezení ohledně toho, kam je možné díru otevřít? Pokud to nej vznešenější potěší, s tou damane si promluvím a získám odpovědi.“
„Císařovnu to potěší,“ pronesla Selucia.
Tohle je znepokojivé,“ řekl Beslan. „Mohli by zaútočit za našimi bitevními liniemi. Mohli by takový portál otevřít do císařovniných vlastních komnat, kéž žije věčně. Tímhle… všechno, co víme o válčení, se změní.“
Členové Smrtonosné gardy přešlapovali – to byla známka velkého neklidu. Pouze Furyk Karede se nepohnul. Pokud vůbec něco, jeho tvář ještě ztvrdla. Fortuona věděla, že brzy navrhne nové umístění jejích ložnic, které se bude neustále měnit.
Fortuona chvíli přemýšlela s pohledem upřeným na trhlinu ve vzduchu. Trhlinu v samotné realitě. Pak, navzdory tradicím, vstala. Naštěstí tady byl Beslan, jehož mohla oslovit přímo – a umožnit ostatním slyšet své rozkazy.
„Hlášení říkají,“ oznámila Fortuona, „že v místě nazývaném Bílé věž jsou stále ještě stovky marath’damane. Ty jsou klíčem ke znovuzískání Seaněanu, klíčem k udržení této země a klíčem k přípravě na Poslední bitvu. Drak Znovuzrozený bude Křišťálovému trůnu sloužit.
Získali jsme způsob, jak udeřit. Ať je generálkapitánovi řečeno, že by měl shromáždit své nejlepší vojáky. Chci, aby se do města vrátily všechny damane, které máme, do poslední. Vycvičíme je v tomhle cestování. A pak s vojskem vyrazíme k Bílé věži. Předtím jsme je píchli špendlíkem. Teď poznají plnou váhu našeho meče. Všechny marath’damane musejí být uvázány.“
Znovu se posadila a v místnosti zavládlo ticho. Jen velmi vzácně se stávalo, že císařovna takovéto prohlášení pronášela sama. Toto byl však čas na smělost.
„Neměla bys dovolit, aby se tohle rozneslo,“ řekla Selucia pevným hlasem. Nyní mluvila jako její pravdomluvčí. Ano, Fortuona si bude muset vybrat někoho jiného, kdo bude jejím hlasem. „Byla bys blázen, kdybys nepříteli umožnila s jistotou zjistit, že tohle cestování máme.“
Fortuona se zhluboka nadechla. Ano, to byla pravda. Ujistí se, že všichni v této místnosti budou zavázáni mlčením. Ale jakmile Bílou věž získají, budou o jejím prohlášení mluvit a na obloze a v okolním světě spatří znamení jejího vítězství.
Budeme muset udeřit brzy, ozvala se Selucia znakovou řečí.
Ano, odpověděla jí Fortuona. Náš předchozí útok je přiměje sbírat síly.
Náš další krok tedy bude muset být rozhodující, znakovala Selucia. Ale přemýšlej. Tajnou místností ve sklepení do Bílé věže zavést tisíce vojáků. Udeřit silou tisíce kladiv proti tisícům kovadlinám!
Fortuona přikývla.
Bílá věž byla odsouzena k záhubě.
„Myslím, že už toho není moc víc co říct, Perrine,“ řekl Tom, který se opíral v křesle a z jeho dlouhé fajfky stoupala spirála tabákového dýmu. Byla teplá noc a v krbu nehořel oheň. Jen pár svíček na stole, trocha chleba, sýr a džbán piva.
Perrin bafal z vlastní fajfky. V místnosti byli jen on, Tom a Mat. Gaul s Gradym čekali venku ve výčepu. Mat Perrina proklínal, že tyhle dva přivedl – Aiel s aša’manem byli dost nápadní. Perrin se ale s nimi cítil ve větším bezpečí než s celou kumpanií vojáků.
Nejprve se s Matem a Torném podělil o svůj příběh a vykládal jim o Maldenu, prorokovi, Alliandre a Galadovi. Pak mu svoje zážitky vylíčili oni. Perrina ohromilo, kolik se jejich trojici od chvíle, co se rozešli, stalo.
„Takže císařovna Seančanu?“ řekl Perrin, který sledoval, jak se v šeru pokoje nad ním kroutí kouř.