Brzy se k nim průvod přiblížil, čtverec strážců, obklopující vysokou postavu v obnošeném hnědém plášti, a za nimi dvacet šest Aes Sedai. Postava uvnitř jejím očím zářila. Měla nadání vidět ta’veren a al’Thor byl jedním z nejmocnějších, jací kdy žili.
Přinutila se té záře si nevšímat a prohlédla si samotného al’Thora. Vypadalo to, že se z chlapce stal muž. Všechny náznaky měkkých mladických rysů zmizely a nahradily je tvrdé linie. Už nechodil mimoděk shrbený jako mnoho mladíků, zvláště těch vysokých. Místo toho se pohyboval vzpřímeně, jak by muž měl, a velitelsky. V době, kdy byla amyrlin, se Siuan setkala s falešnými Draky. Zvláštní, jako moc se jim tento muž podobal. Bylo to…
Pohlédla mu do očí a ztuhla. Bylo v nich něco nepopsatelného, tíha, věk. Jako by muž za nimi hleděl skrze světlo tisíce životů, smíchaných do jednoho. Jeho tvář vypadala jako tvář Aes Sedai. Přinejmenším v očích měl bezvěkost.
Drak Znovuzrozený zvedl pravou ruku – levou měl založenou za zády – a průvod zastavil. „Když dovolíte,“ řekl strážcům a prošel mezi nimi.
Ohromení strážci ho nechali projít; Drakův tichý hlas je přiměl ustoupit. Měli by být lepší. Al’Thor zamířil k Siuan a ona se obrnila. Byl neozbrojený a odštítěný. Nemohl jí ublížit. Přesto se Bryne postavil vedle ní a položil ruku na meč.
„Klid, Garethe Bryne,“ řekl al’Thor. „Nikomu neublížím. Předpokládám, že jsi ji nechal, ať se s tebou spojí? Zajímavé. Elain to bude zajímat. A ty, Siuan Sanče. Od našeho posledního setkáni ses změnila.“
„Kolo se otáčí a my všichni se měníme.“
„To je opravdu odpověď Aes Sedai.“ Al’Thor se usmál. Uvolněným, mírným úsměvem. Překvapilo ji to. „Zajímalo by mě, jestli si na to někdy zvyknu. Kdysi jsi za mě chytila šíp. Poděkoval jsem ti za to?“
„Pokud si vzpomínám, neudělala jsem to záměrně,“ řekla suše.
„Ale stejně ti děkuju.“ Obrátil se ke dveřim do věžové sněmovny. „Jaká amyrlin je?“
Proč se ptá mě? Nemohl o blízkém vztahu Siuan a Egwain vědět. „Je neuvěřitelná,“ řekla Siuan. „Jedna z největších, jaké jsme měly, navzdory tomu, že stolec drží teprve krátce.“
Znovu se usmál. „Neměl jsem očekávat nic menšího. Zvláštní, cítím, že znovu ji spatřit bude bolestivé, ačkoli je to rána, která se úplně a skutečně zahojila. Myslím, že si tu bolest pořád pamatuju.“
Světlo, on její očekávání úplně mátl! Bílá věž byla místem, které by mělo znervózňovat každého muže, který umí usměrňovat, Drak nedrak. Přesto nevypadal ani v nejmenším ustaraně.
Otevřela pusu, ale přerušila ji Aes Sedai, která se protlačila davem. Tiana?
Žena vytáhla cosi z rukávu a podala to Randovi. Malý dopis s červenou pečetí. „Tohleje pro tebe,“ řekla. Její hlas zněl napjatě a prsty sejí třásly, třebaže to bylo tak slabé chvění, že by si ho většina lidí nevšimla. Siuan se však naučila všimat si u Aes Sedai známek emocí.
Al’Thor zvedl obočí, pak se natáhl a dopis si vzal. „Co je to?“
„Slíbila jsem, že to doručím,“ řekla Tiana. „Odmítla bych, ale nikdy by mě nenapadlo, že bys skutečně přišel… chci říct…“ Odmlčela se a zavřela pusu. Pak zacouvala zpátky do davu.
Al’Thor si vzkaz strčil do kapsy, aniž si ho přečetl. „Až budu hotový, snaž se Egwain uklidnit,“ řekl Siuan. Pak se zhluboka nadechl, a nevšímaje si stráží, vyrazil vpřed. Spěchali za ním a strážci vypadali zaraženě, ale jak procházel dveřmi do věžové sněmovny, nikdo se ho neodvážil dotknout.
Když Rand bez doprovodu vešel do místnosti, zježily se Egwain chloupky na pažích. Aes Sedai venku se shlukly kolem dveří a snažily se tvářit, jako když neciví. Silviana vrhla po Egwain pohled. Mělo by být toto setkání zapečetěno pro sněmovnu?
Ne, pomyslela si Egwain. Potřebují vidět, jak se mu postavím. Světlo, na tohle se necítím připravená.
Nebylo ale jiné cesty. Obrnila se, opakujíc si v hlavě slova, nad kterými přemítala celé ráno. Tohle nebyl Rand al’Thor, kamarád z dětství, muž, o němž si myslela, že se za něj jednoho dne provdá. K Randu al’Thorovi by mohla být shovívavá, ale v tomto případě by shovívavost mohla přivodit konec světa.
Ne. Tento muž byl Drak Znovuzrozený. Nejnebezpečnější muž, jaký se kdy nadechl. Vysoký, mnohem sebevědomější, než jak si ho pamatovala. Na sobě měl prosté šaty.
Zamířil přímo do středu sněmovny a strážci, kteří ho hlídali, zůstali venku. Zastavil se uprostřed plamene na podlaze, obklopený přísedícími, sedícími v křeslech.
„Egwain,“ řekl Rand a jeho hlas se rozléhal komnatou. Kývl na ni, jakoby uctivě. „Vidím, že svou práci jsi odvedla. Štola amyrlin ti padne dobře.“
Podle toho, co o Randovi v poslední době slýchala, nečekala, že bude tak klidný. Možná to byl klid zločince, který se konečně vzdal.
Takto o něm smýšlela? Jako o zločinci? Některé jeho činy rozhodně působily jako zločiny; ničil, dobýval. Když s Randem naposledy strávila delší dobu, putovali Aielskou pustinou. V průběhu těch měsíců se z něj stal tvrdý muž a ona v něm tu tvrdost stále viděla. Ale bylo zde i cosi dalšího, hlubšího.
„Co se ti stalo?“ slyšela se ptát, zatímco se na amyrlinině stolci předklonila.
„Byl jsem zlomený,“ řekl Rand s rukama založenýma za zády. „A pak jako zázrakem znovu zkut. Myslím, že mě skoro dostal, Egwain. To Kadsuane mě poslala to napravit, i když to udělala omylem. Ale i tak myslím, že budu muset zrušit její vyhnanství.“
Mluvil jinak. V jeho slovech byla formálnost, kterou nepoznávala. U jiného člověka by to považovala za vliv výchovy a vzdělání. Rand ale nic takového neměl. Mohli ho učitelé vycvičit tak rychle?
„Proč jsi předstoupil před amyrlinin stolec?“ zeptala se. „Přišel jsi s prosbou, nebo ses přišel vzdát a nechat vést Bílou věží?“
Pozorně si ji prohlížel, s rukama stále založenýma za zády. Těsně za ním do sněmovny tiše vstoupilo třináct sester obklopených září saidaru, jak udržovaly štít.
Zdálo se, že je to Randovi jedno. Prohlížel si místnost a různé přísedící. Chvíli se pohledem zdržel u křesel červených, z nichž dvě byla prázdná. Pevara s Javindhrou se ještě nevrátily ze své tajemné výpravy. Přítomná byla pouze Barasine, nově zvolená jako náhrada za Duharu. Bylo jí ke cti, že se setkala s Randovým pohledem a zachovala klid.
„Předtím jsem vás nenáviděl,“ řekl Rand, který se obrátil zpět k Egwain. „V posledních měsících mnou cloumaly spousty emocí. Zdá se, že od chvíle, kdy Moirain dorazila do Dvouříčí, jsem se ze všech sil snažil vyhnout provázkům Aes Sedai. A přesto jsem dovolil, aby mě jiné provázky – mnohem nebezpečnější – bez povšimnutí omotaly.
Zdá se mi, že jsem se snažil příliš usilovně. Bál jsem se, že když vám budu naslouchat, budete mě ovládat. Nepoháněla mě touha po nezávislosti, ale strach z bezvýznamnosti. Strach, že to, co vykonám, budou vaše činy, a ne moje.“ Zaváhal. „Vlastně bych si měl takovou příhodnou spoustu hlav, na které by mohla padnout vina za moje zločiny, přát.“
Egwain se zamračila. Drak Znovuzrozený dorazil do Bílé věže, aby tady vedl plané filozofické řeči? Možná se opravdu zbláznil. „Rande,“ řekla Egwain mírnějším hlasem. „Nechám několik sester, aby si s tebou promluvily a rozhodly, jestli s tebou… není něco v pořádku. Prosím, snaž se to pochopit.“