V sále zavládlo ticho, přerušované jen chraptivým oddechováním vězňů.
„Tato koruna nemá sklony k nerozhodnosti,“ prohlásila Elain. „Dnešního dne jsou rody Sarand, Marne a Arawn zbaveny titulů a majetku a jejich půda propadá koruně jako náhrada za jejich zločiny.“
Elenia zalapala po dechu a zvedla k ní oči. Arymilla zasténala a sesypala se na koberec se lvem uprostřed. Naean nereagovala. Vypadala ohromeně.
Ze salonku se okamžitě ozvalo mumlání hlasů. Tohle bylo horší než poprava. Když byli šlechtici popraveni, byli alespoň popraveni se svými tituly – poprava byla svým způsobem uznáním nepřítele hodného toho jména. Titul a země přešly na dědice a rod přežil.
Ale tohle… tohle bylo něco, o co by se kdy pokusilo jen málo královen. Kdyby měli ostatní šlechtici za to, že Elain zabírá pro trůn půdu a peníze, sjednotili by se proti ní. Tušila, o čem se ve vedlejší místnosti hovoří. Základy její moci byly vratké. Její spojenci, kteří před obléháním stáli při ní a sami čelili možnosti popravy, by se teď nyní klidně mohli začít vyptávat.
Nejlepší bude vyřešit to rychle. Elain pokynula a gardisté vytáhli tři vězeňkyně na nohy a odvedli je stranou. Dokonce i vzpurná Elenia vypadala ohromeně. Toto prohlášení bylo v podstatě rozsudkem smrti. Ty tři při nejbližší příležitosti spáchají sebevraždu, než aby čelily svým rodům.
Birgitte poznala svou narážku. V čele hloučku cairhienských šlechticů vešla dovnitř. Pozvali je, aby jim předvedli novou andorskou zbraň k „obraně proti Stínu“, a byla to směsice nejrůznějších lidí. Nejdůležitější z nich byl pravděpodobně buď Bertom Saighan nebo Lorstrum Aesnan.
Bertom byl malý, docela hezký muž. Ačkoli Elain se nelíbilo, jak si Cairhieňané holí a pudrují čela. Na opasku měl velký nůž – meče byly ve společnosti královny zakázány – a zdálo se, že ho Elainino zacházení s vězni znepokojuje. Což by mělo. Jeho sestřenici, Colavaere, Rand potrestal podobně, i když to nedopadlo na celý její rod. Raději se oběsila, než by čelila té hanbě.
Její smrt přinesla Bertomovi povýšení, a ačkoli si dával velký pozor, aby proti Randově vládě nevystupoval veřejně, Elaininy zdroje ho jmenovaly jako jednoho z těch, kdo Randa v Cairhienu v soukromí nejvíc kritizují.
Lorstrum Aesnan byl tichý, hubený muž, který chodil s rukama za zády a měl sklony dívat se na špičku nosu. Stejně jako ostatní ve skupině měl tmavé oblečení podle cairhienské módy a na kabátu pruhy v barvách svého rodu. Důležité postavení získal po Randově zmizení z Cairhienu. Zoufalá doba přispívala k rychlým povýšením a tento muž proti Randovi nepodnikl příliš rychle nějaké kroky, ale také se s ním ani nespojil. Toto neutrální postavení mu dalo moc a někteří si šeptali, že uvažuje, že se zmocní trůnu.
Kromě těchto dvou byli přítomní Cairhieňané houfem různorodé další šlechty. Ailil Riatin nebyla hlavou svého rodu, ale od chvíle, kdy zmizel její bratr – zmizení, které stále více a více vypadalo jako smrt – se chopila moci. Rod Riatinů byl velice mocný. Štíhlá žena středního věku byla na Cairhieňanku vysoká a měla na sobě tmavě modré, barevně prokládané šaty, tvarované obručemi v suknicích. Její rodina nedávno držela Sluneční trůn, byť krátce, a o ní se vědělo, že Elain hlasitě podporuje.
Za těmi důležitějšími se pak shlukli urozený pán a paní Osiellin, urozený pán a paní Chuliandred, urozený pán a paní Hamarašle a urozený pán Mavabwin. Všichni měli průměrnou moc a všichni – z toho či onoho důvodu – pravděpodobně pro Elain představovali překážku. Byl to hlouček pečlivě načesaných vlasů a napudrovaných čel, širokých šatů žen a kabátů a kalhot mužů a krajkových manžet.
„Mí urození pánové a paní,“ řekla Elain a postupně jmenovala všechny rody. „Líbila se vám naše ukázka?“
„To vskutku ano, Veličenstvo,“ řekl hubený Lorstrum a elegantně sklonil hlavu. „Ty zbraně jsou poměrně… zajímavé.“
Očividně z ní chtěl vymámit informace. Elain v duchu žehnala svým učitelům, že trvali na tom, aby rozuměla hře rodů. „Všichni víme, že se Poslední bitva rychle blíží,“ řekla Elain. „Domnívala jsem se, že by Cairhien měl být obeznámen se silou svého největšího a nejbližšího spojence. V blízké budoucnosti přijde doba, kdy se na sebe budeme muset navzájem spoléhat.“
„To jistě ano, Veličenstvo,“ řekl Lorstrum.
„Veličenstvo,“ ozval se Bertom a předstoupil. Malý muž si založil ruce. „Ujišťuji tě, že Cairhien je nadšený ze síly a stability Andoru.“
Elain si ho přeměřila pohledem. Nabízel jí podporu? Ne, zdálo se, že taky doluje informace, že chce vědět, jestli se Elain prohlásí za uchazečku o Sluneční trůn. Její úmysly by už měly být zřejmé – vyslání části Bandy do města byl očividný tah, pro lstivé Cairhieňany téměř až moc očividný.
„Kéž by byl Cairhien stejně stabilní,“ řekla Elain opatrně.
Několik z nich přikývlo, nepochybně v naději, že má Elain v úmyslu nabídnout trůn někomu z nich. Kdyby Andor někoho z nich podpořil, zaručilo by mu to vítězství. A v osobě královny či krále by získala příznivce.
Někdo jiný by takovou hru možná sehrál. Ona ne. Ten trůn bude její.
„Získat trůn je velice choulostivá záležitost,“ řekl Lorstrum. „V minulosti se ukázalo, že je to… nebezpečné. Takže mnozí váhají.“
„Vskutku,“ odvětila Elain. „Nezávidím Cairhienu nejistotu, kterou v posledních měsících zažívá.“ A je to tady. Elain se zhluboka nadechla. „Tváří v tvář síle v Andoru by si člověk mohl myslet, že očividně nastal čas na vytváření silných spojenectví. Trůn vlastně nedávno získal několik ne bezvýznamných majetků. Napadá mě, že tyto majetky nemají žádné správce.“
Všechno utichlo. Šepot ve vedlejší místnosti zmlkl. Slyšeli správně? Nabídla právě Elain statky v Andoru šlechtě?
Zakryla úsměv. Někteří to pomalu začínali chápat. Lorstrum se lstivě usmál a nepatrně na ni kývl.
„Cairhien a Andor spolu dlouho udržují vztahy,“ pokračovala Elain, jako by ji to napadlo právě teď. „Naši urození páni se žení s vašimi urozenými paními a máme řadu pokrevních pout a dobrých vztahů. Domnívám se, že moudrost několika cairhienských urozených pánů by pro můj dvůr byla velkým přínosem a možná mě poučila o mém dědictví z otcovy strany.“
Upřela pohled na Lorstruma. Zabere? Jeho země v Cairhienu byly malé a jeho vliv prozatím velký – ale to se mohlo změnit. Majetky, které zabavila třem vězeňkyním, patřily k těm nejzáviděníhodnějším v její zemi.
Musel to pochopit. Kdyby se cairhienského trůnu zmocnila silou, lid a šlechta by se proti ní vzbouřily. A pokud byla její podezření oprávněná, byla to částečně Lorstrumova vina.
Ale co kdyby části cairhienské šlechty dala majetky v Andoru? Co kdyby mezi jejich zeměmi vytvořila řadu spojení? Co kdyby dokázala, že jim nesebere jejich tituly – ale místo toho bude ochotná dát některým z nich větší državy? Bude to stačit, aby dokázala, že nemá v úmyslu ukrást půdu cairhienské šlechty a rozdat ji vlastním lidem? Uklidní to jejich obavy?
Lorstrum jí pohlédl do očí. „Vidím velké možnosti spojenectví.“
Bertom uznale přikývl. „Také se domnívám, že by se to dalo zařídit.“ Žádný z nich by se svých zemí samozřejmě nevzdal. Prostě měli v plánu získat majetky v Andoru. Výnosné.