Rand přikývl a průvod opět vyrazil, tentokrát se strážemi.
„Nenazvali tě urozený pán Drak,“ zašeptala Min Randovi. Zamyšleně přikývl. Možná že Hraničáři nevěřili, že je Drak Znovuzrozený.
„Nebuď tady povýšený, Rande al’Thore,“ řekla Kadsuane, která k nim přiklusala a zařadila se vedle něj. „Ale neustupuj. Většina Hraničářů bude reagovat na sílu, když ji uvidí.“
Tak. Kadsuane oslovila Randa jménem, místo aby mu řekla „kluku“. Vypadalo to jako vítězství a Min to přimělo se usmát.
„Budu mít průchod připravený,“ pokračovala Kadsuane tišeji. „Ale bude velice malý. Studna mi poskytne dost jen na to, abych vytvořila takový, kterým se budeme muset proplazit. Neměli bychom ho potřebovat. Tihle lidé pro tebe budou bojovat. Budou pro tebe chtít bojovat. Jenom neuvěřitelná pošetilost by jim v tom mohla zabránit.“
„Jde víc než jen o tohle, Kadsuane Sedai,“ odvětil Rand tlumeným hlasem. „Něco je dohnalo na jih. Tohle je výzva, na kterou nevím jak odpovědět. Ale oceňuju tvoji radu.“
Kadsuane přikývla. Nakonec Min rozeznala řadu lidí, kteří čekali v čele vojska. Za nimi stály v řadách tisíce vojáků. Saldejci s křivýma nohama. Sajnarci s uzly vlasů na temeni. Arafellané, každý voják se dvěma meči na zádech. Kandořané s rozdělenými vousy.
Skupina v čele stála na zemi, bez koní. Na sobě měli vybrané šaty. Dvě ženy a dva muži, všem stály po boku zjevně Aes Sedai, někteří za sebou měli jednoho či dva sloužící.
„Ta vepředu je královna Ethenielle,“ zašeptala Kadsuane. „Je to přísná, ale spravedlivá žena. Je známá tím, že se plete do záležitostí jižních zemí, a řekla bych, že ostatní jí dnes přenechají velení. Ten hezký muž vedle ní je Paitar Načiman, král Arafelu.“
„Hezký?“ zeptala se Min, která si plešatějícího staršího Arafellana prohlédla. „Tenhle?“
„To záleží na úhlu pohledu, dítě,“ odvětila bez váhání Kadsuane. „Kdysi byl svou tváří známý široko daleko, a svým mečem stále je. Vedle něj stojí král Easar Togita ze Šajnaru.“
„Tak smutný,“ řekl Rand tiše. „Koho ztratil?“
Min svraštila čelo. Easar jí nepřipadal nijak zvlášť smutný. Snad vážný.
„Je to Hraničář,“ řekla Kadsuane. „Celý život bojuje s trolloky; myslím, že ztratil spoustu lidí, kteří mu byli drazí. Před několika lety mu zemřela žena. Říká se o něm, že má duši básníka, aleje to přísný muž. Kdyby sis dokázal získat jeho úctu, znamenalo by to hodně.“
„Takže ta poslední je Tenobie,“ řekl Rand a mnul si bradu. „Pořád si přeju, abych tady měl Bašereho.“ Bašere prohlásil, že jeho obličej by mohl podnítit Tenobiin hněv, a Rand v tomto případě poslechl hlas rozumu.
„Tenobie,“ řekla Kadsuane„ je jako požár. Mladá, drzá a zbrklá. Nenech se od ní zatáhnout do hádky.“
Rand přikývl. „Min?“
„Tenobii se nad hlavou vznáší oštěp,“ řekla Min. „Zakrvácený, ale třpytí se ve světle. Ethenielle se brzy provdá – poznám to podle bílých holubic. Má v plánu provést dneska něco nebezpečného, takže si dávej pozor. Těm dalším dvěma visi nad hlavou různé meče, štíty a šípy. Oba budou brzo bojovat.“
„V Poslední bitvě?“ zeptal se Rand.
„Nevím,“ přiznala. „Mohlo by to být tady a dneska.“
Jejich doprovod je vedl ke čtyřem monarchům. Rand sklouzl ze sedla a poplácal frkajícího Tai’daišara po krku. Min se také chystala sesednout, stejně jako Narišma, ale Rand je zvednutou rukou zastavil.
„Zatracený pitomec,“ zamumlala Kadsuane vedle Min, tak tiše, že to nemohl zaslechnout nikdo jiný. „Požádá mě, abych byla připravená dostat ho pryč, a pak se od nás odpojí?“
„Nejspíš měl na mysli, že máš dostat pryč mě,“ řekla Min tiše. „Jak ho znám, dělá si víc starosti o mě než o sebe.“ Po chvilce dodala: „Zatracenej pitomec.“
Kadsuane po ní vrhla pohled a pak se mirně usmála, než znovu obrátila pohled k Randovi.
Došel ke čtyřem monarchům, zastavil se a zvedl ruce k bokům, jako kdyby se ptaclass="underline" „Co ode mne chcete?“
Jak Kadsuane předpokládala, velení se ujala Ethenielle. Byla to kyprá žena s tmavými vlasy staženými z obličeje a svázanými vzadu. Vydala se k Randovi v doprovodu muže, který kráčel vedle ní a nesl pochvu s mečem s jílcem směřujícím k ní.
Poblíž zašramotily Děvy. Jako obvykle předpokládaly, že příkaz zůstat vzadu se jich netýká.
Ethenielle zvedla ruku a vrazila Randovi facku.
Narišma zaklel. Děvy se zahalily a vytáhly oštěpy. Min pobídla koně vpřed a prorazila řadou stráží.
„Stát!“ řekl Rand a zvedl ruku. Obrátil se a podíval se na Děvy.
Min zastavila svoji klisnu a poplácala ji po krku. Zvíře bylo poplašené, jak se dalo čekat. Děvy se zdráhavé stáhly, ovšem Kadsuane využila příležitost a došla s koněm vedle Minina.
Rand se obrátil zpátky k Ethenielle a mnul si tvář. „Doufám, že je to nějaký tradiční kandorský pozdrav, Veličenstvo.“
Zvedla obočí a pak pokynula na bok a k Randovi přistoupil král Šajnaru Easar. Hřbetem ruky udeřil Randa přes ústa takovou silou, až se Rand zapotácel.
Rand se narovnal a opět Děvy mávnutím ruky uklidnil. Pohlédl Easarovi do očí. Randovi stékal po bradě pramínek krve. Šajnarec si ho chvíli prohlížel, pak přikývl a ustoupil.
Jako další přišla na řadu Tenobie. Uhodila Randa levačkou tak silně, až rána zasvištěla vzduchem. Min z Randa ucítila záblesk bolesti. Po ráně si Tenobie ruku protřepala.
Poslední byl král Paitar. Stárnoucí Arafellan se zbytky vlasů zamyšleně kráčel s rukama za zády. Přistoupil k Randovi, natáhl se a dotkl se krve na Randově tváři. Pak dal Randovi hřbetem ruky takovou ránu, až ho srazila na kolena a z úst mu odlétla sprška krve.
Min už se na to nedokázala dívat. „Rande!“ vykřikla, seskočila ze sedla a rozběhla se k němu. Když se k němu dostala, podepřela ho a zuřivě se zamračila na monarchy. „Jak se opovažujete’. Přišel k vám v míru.“
„V míru?“ řekl Paitar. „Ne, mladá ženo, nepřišel na tento svět v míru. Zahltil zemi hrůzou. Chaosem a zkázou.“
„Jak předpověděla proroctví,“ ozvala se Kadsuane, která se k nim přiblížila, zatímco Min Randovi pomáhala na nohy. „Předkládáte mu břemena celého věku. Nemůžete si najmout muže, aby vám přestavěl dům, a pak ho kárat, když kvůli té práci shodí zeď.“
„To předpokládá, že on je Drak Znovuzrozený,“ založila si Tenobie ruce. „My…“
Zmlkla, když Rand vstal a pak opatrně tasil Callandor z pochvy, až třpytivá čepel zaskřípala. Podržel ho před sebou. „Popíráš toto, královno Tenobie, štíte severu a meči Momské hranice, hlavo rodu Kazadi? Pohlédneš na tuto zbraň a nazveš mě falešným Drakem?“
To ji umlčelo. Easar vedle ní přikývl. Za nimi to mlčky sledovali vojáci s vysoko zvednutými kopími, píkami a štíty. Jako by zdravili. Nebo se připravovali k útoku. Min vzhlédla a nezřetelně rozeznávala lidi, lemující hradby Far Maddingu, odkud všechno sledovali.
„Pokračujme,“ řekl Easar. „Ethenielle?“
„Velmi dobře,“ přikývla žena. „Řeknu ti toto, Rande al’Thore. Dokonce i když dokážeš, že jsi Drak Znovuzrozený, máš se hodně z čeho zodpovídat.“
„Můžete si svoji cenu vzít z mojí kůže, Ethenielle,“ odvětil Rand tiše a zasunul Callandor zpátky do pochvy. „Ale až poté, co se setkám s Temným.“
„Rande al’Thore,“ řekl Paitar. „Mám pro tebe otázku. Tvá odpověď rozhodne, jak dnešní den skončí.“