„Jakou otázku?“ dožadovala se Kadsuane.
„Kadsuane, prosím,“ řekl Rand a zvedl ruku. „Urozený pane Paitare, vidím ti to v očích. Ty víš, že jsem Drak Znovuzrozený. Je ta otázka nutná?“
„Je životně důležitá, urozený pane al’Thore,“ odvětil Paitar. „Přivedla nás sem, přestože to mí spojenci ze začátku nevěděli. Já jsem vždycky věřil, že jsi Drak Znovuzrozený. Proto byla má výprava sem ještě důležitější.“
Min se zamračila. Stárnoucí voják položil ruku na jílec meče, jako by se připravoval tasit. Děvy zostražitěly. Min si s leknutím uvědomila, že Paitar stále stojí blízko Randa. Příliš blízko.
V jediném okamžiku by mohl ten meč tasit a seknout Randa do krku, došlo jí. Paitar se sem postavil, aby byl připravený udeřit.
Rand nespouštěl z krále oči. „Polož svoji otázku.“
„Jak zemřela Tellindal Tirraso?“
„Kdo?“ zeptala se Min a pohlédla na Kadsuane. Aes Sedai zmateně zavrtěla hlavou.
„Odkud znáš to jméno?“ zeptal se naléhavě Rand.
„Odpověz na otázku,“ řekl Easar s rukou na jílci a napjatým tělem. Řady mužů kolem se připravily.
„Byla to učenka,“ řekl Rand. „Ve věku pověstí. Demandred, když si pro mě přišel po založení jednaaosmdesáti… padla v boji, blesk z oblohy… Její krev na mých rukou… Odkud znáš to jméno?
Ethenieile se podívala na Easara, pak na Tenobii a nakonec na Paitara. Přikývl, zavřel oči, a jak se zdálo, vydechl úlevou. Spustil ruku z meče.
„Rande al’Thore,“ řekla Ethenieile. „Draku Znovuzrozený. Byl bys tak laskav, posadil se a promluvil si s námi? Zodpovíme tvoje otázky.“
„Proč jsem o tomhle takzvaném proroctví nikdy neslyšela?“ zeptala se Kadsuane.
„Jeho povaha vyžadovala utajení,“ řekl král Paitar. Všichni seděli na polštářích ve velkém stanu uprostřed hraničářské armády. Z takového obklíčení Kadsuane svědila ramena, ale ten hloupý kluk – vždycky bude hloupý kluk, bez ohledu na to, jak starý je – vypadal naprosto v klidu.
Venku před stanem, který pro ně všechny nebyl dost velký, čekalo třináct Aes Sedai. Třináct. Al’Thor nad tím ani nemrkl. Který muž, co dokáže usměrňovat, by seděl mezi třinácti Aes Sedai a ani se nezpotil?
Změnil se, řekla si Kadsuane. Prostě ses tím budeš muset smířit. Ne snad že byji už nepotřeboval. Muži jako on začali být po čase přehnaně sebevědomí. Pár malých úspěchů a zakopne o vlastní nohy a spadne do nějakého průšvihu.
Ale… nu, byla na něj pyšná. Zdráhavé. Trochu.
„Pronesla ho Aes Sedai mého vlastního rodu,“ pokračoval Paitar. Muž s otevřenou tváří popíjel z malého šálku čaje. „Můj předek, Reo Myerši, byl jediný, kdo ho slyšel. Rozkázal, aby byla slova uchovávána a předávána z monarchy na monarchu, až dodnes.“
„Pověz mi je,“ řekl Rand. „Prosím.“
„Vidím ho před tebou!“ zacitoval Paitar. „Jeho, toho, kteiý žije mnoho životů, toho, který rozdává smrt, toho, který zvedá hory. Rozbije, co musí rozbít, ale nejprve stojí zde, před naším králem. Zkrvavíš ho! Vyzkoušíš jeho sebeovládání. Promluví! Jak zemřela padlá? Tellindal Tirraso, zavražděná jeho rukou, temnota, která přišla den po světle. Musíš se zeptat a musíš znát svůj osud. Když nedokáže odpovědět..
Jeho slova se vytratila a umlkl.
„Co?“ zeptala se Min.
„Když nedokáže odpovědět,“ řekl Paitar, „pak budete ztraceni. Rychle mu přivodíš konec, aby poslední dny mohly prožít svou bouři. Aby Světlo nebylo pohlceno jím, který ho měl zachovat. Vidím ho. A pláču.“
„Takže jste ho sem přišli zavraždit,“ řekla Kadsuane.
„Vyzkoušet ho,“ prohlásila Tenobie. „Nebo tak jsme se alespoň rozhodli, když nám Paitar o proroctví řekl.“
„Netušíte, jak blízko zkáze jste se ocitli,“ řekl Rand tiše. „Kdybych za vámi přišel jen o něco dřív, oplatil bych vám ty rány odřivousem.“
„Uvnitř ochránce?“ Tenobie s nelibostí nakrčila nos.
„Ochránce brání použití jediné síly,“ zašeptal Rand. „Pouze jediné síly.“
Co tím myslí? napadlo Kadsuane a svraštila čelo.
„Dobře jsme věděli, jaké je riziko,“ řekla Ethenieile hrdě. „Žádala jsem právo udeřit tě první. Kdybychom padli, naše armády měly rozkaz zaútočit.“
„Moje rodina analyzovala slova proroctví stokrát,“ řekl Paitar. „Význam se nám zdál jasný. Bylo naším úkolem vyzkoušet Draka Znovuzrozeného. Zjistit, zda se mu dá věřit a nechat hojit do Poslední bitvy.“
„Je to jen měsíc,“ ozval se Rand, „co bych ještě neměl vzpomínky na to, abych vám odpověděl. Tohle byl pošetilý manévr. Kdybyste mě zabili, pak by bylo všechno ztraceno.“
„Hazardní sázka,“ řekl Paitar klidně. „Možná by místo tebe povstal někdo jiný.“
„Ne,“ odpověděl Rand. „Tohle proroctví bylo jako ty ostatní. Prohlášení o tom, co by se mohlo stát, ne rada.“
„Já to vidím jinak, Rande al’Thore,“ řekl Paitar. „A ostatní se mnou souhlasili.“
„Mělo by být zaznamenáno,“ řekla Ethenieile, „že já jsem sem na jih nepřišla kvůli tomuhle proroctví. Mým cílem bylo zjistit, jestli bych do světa nemohla vnést trochu zdravého rozumu. A pak…“ zašklebila se.
„Co?“ zeptala se Kadsuane, která se konečně napila čaje. Chutnal dobře, jak to bylo v poslední době v al’Thorově blízkosti obvyklé.
„Bouře,“ řekla Tenobie. „Zastavil nás sníh. A potom se ukázalo, že najít tě je těžší, než jsme předpokládali. Tyhle průchody. Můžete je naučit naše Aes Sedai?“
„Naučíme to vaše Aes Sedai výměnou za slib,“ řekl Rand. „Složíte mi přísahu. Potřebuju vás.“
„Jsme svrchovaní vládci,“ obořila se na něj Tenobie. „Neskloním se před tebou tak rychle, jako to udělal můj strýc. O tom si mimochodem taky musíme promluvit.“
„Naše přísahy patří zemím, které chráníme,“ řekl Easar.
„Jak si přejete,“ řekl Rand, vstávaje. „Kdysi jsem vám dal ultimátum. Formuloval jsem ho mizerně a lituju toho, ale stále jsem vaší jedinou cestou k Poslední bitvě. Beze mě zůstanete tady, stovky lig od zemí, které jste přísahali chránit.“ Kývl na každého z nich a pak pomohl Min na nohy. „Zítra se setkám s panovníky světa. Potom se vydám do Šajol Ghúlu a rozbiju zbývající zámky na věznici Temného. Hezký den.“
Kadsuane nevstala. Seděla a popíjela čaj. Čtveřice vládců vypadala ohromeně. Vskutku, ten kluk rozhodně pochopil, jak má vypadat dramatický výstup.
„Počkat!“ vykoktal konečně Paitar a zvedl se. „Uděláš co?“
Rand se obrátil. „Roztříštím zámky, urozený pane Paitare. ‚Rozbiju, co musím rozbít’, jak praví tvoje vlastní proroctví. Nemůžete mě zastavit, ne když ta slova dokazují, co udělám. Nedávno jsem zasáhl a zabránil pádu Maradonu. Moc tomu nechybělo, Tenobie. Hradby jsou rozbité, tví vojáci zkrvavení. S pomocí jsem ho dokázal zachránit. Stěží. Vaše země vás potřebují. Takže máte dvě možnosti. Přísahat mi, nebo tu sedět a nechat všechny ostatní, ať bojují za vás.“
Kadsuane upila čaje. Tohle zacházelo trošku daleko.
„Nechám vás, abyste si moji nabídku probrali,“ řekl Rand. „Můžu vyšetřit hodinu – i když, ještě si o tom promluvíte, mohli byste kvůli mně pro někoho poslat? Ve vašem vojsku je muž jménem Hurin. Rád bych se mu omluvil.“
Pořád vypadali ohromeně. Kadsuane vstala, aby si promluvila se sestrami, které čekaly venku; pár jich znala a potřebovala si osahat ostatní. Nedělala si starosti, jak se Hraničáři rozhodnou. Al’Thor je dostal. Další armáda pod jeho praporem. Nemyslela jsem si, že tuhle zvládne.