Po Tamově boku seděl Perrinův nanicovatý tajemník Sebban Balwer. Kolik toho Perrin věděl o jeho minulosti? Byl zde i Jur Grady, v černém kabátě se stříbrným mečovým špendlíkem na límci. V ošlehané tváři sedláka měl propadlé oči a stále byl bledý následkem nemoci, kterou nedávno prodělal. Neald – druhý aša’man – tu nebyl. Ještě se z hadích kousnutí nezotavil.
Účastnily se i všechny tři Aes Sedai. Seonid a Masuri seděly s moudrými a Annoura vedle Berelain, odkud občas vrhala pohledy na šestici moudrých. Gallenne byl usazený po Berelainině druhém boku. Naproti nim měla místo Alliandre s Argandou.
Pohled na důstojníky přiměl Morgasu vzpomínat na Garetha Brynea. Už dlouho ho neviděla, od chvíle, kdy ho poslala do vyhnanství z důvodů, které stále nedokázala tak úplně vysvětlit. Jen máloco z toho životního období jí nyní dávalo smysl. Byla opravdu tak zblázněná do nějakého muže, že vyhnala Aemlyn a Ellorien?
Tak či onak, ty dny minuly. Nyní se Morgasa opatrně proplétala místností a starala se o to, aby lidé měli stále plné poháry.
„Trvalo vám to déle, než jsem čekal,“ řekl Perrin.
„Určil jsi nám, co máme udělat, Perrine Aybaro,“ odvětila Nevarin. „Splnily jsme to. Zabralo to tolik času, kolik bylo třeba, abychom to udělaly správně. Jistě nenaznačuješ, že to bylo jinak.“ Moudrá s pískovými vlasy seděla přímo před Seonid a Masuri.
„Dej pokoj, Nevarin,“ zabručel Perrin, zatímco před sebou na zemi rozvinoval mapu; nakreslil ji Balwer s použitím informací od Ghealdaňanů. „Já jsem vás nezpochybňoval. Ptal jsem se, jestli se při pálení vesnice objevily nějaké problémy.“
„Vesnice je pryč,“ řekla Nevarin. „A všechny rostliny, na kterých jsme našly sebemenší stopy Morny, jsou spálené na popel. Jak nejlíp to šlo. Vám mokřiňanům by dalo spoustu práce se s něčím tak smrtícím, jako je Moma, vypořádat.“
„Myslím,“ řekla Faile, „že bys byla překvapená.“
Morgasa zalétla pohledem k Faile, která se moudré upřeně zahleděla do očí. Faile seděla jako královna, opět oblečená tak, jak to odpovídalo jejímu postavení, v přepychových šatech zelené a fialové barvy, po stranách nařasených a rozstřižených pro jízdu na koni. Kupodivu to vypadalo, že čas strávený mezi Saidy její vůdcovské schopnosti posílil.
Morgasa a Faile se rychle vrátily ke vztahu paní a služebné. Morgasin život byl vlastně pozoruhodně podobný tomu, jaký vedla v šaidském táboře. Pravda, něco bylo jiné; například nebylo pravděpodobné, že by tady Morgasu někdo zpráskal řemenem. To neměnilo nic na tom, že – po nějakou dobu – si s ostatními čtyřmi ženami byla rovna. A už není.
Morgasa se zastavila vedle urozeného pána Gallenneho a dolila mu pohár, přičemž využila obratnost, kterou si vytříbila při posluhování Sevanně. Občas to vypadalo, že být sluhou vyžaduje větší nenápadnost než být zvěd. Nemělo ji být vidět, neměla rušit. Chovali se její sloužící v její společnosti stejně?
„Dobrá,“ ozval se Arganda, „pokud někoho zajímá, kam jsme se poděli, kouř z toho ohně je snadno rozeznatelné znamení.“
„Je nás příliš mnoho, než abychom uvažovali o tom, že se ukryjeme,“ řekla Seonid. Nedávno jim spolu s Masuri začaly dovolovat mluvit, aniž by je moudré pokáraly, přesto zelená i tak zalétla k Aielankám pohledem dřív, než promluvila. Morgasu to rozčilovalo. Sestry z Věže, z nichž se staly učednice bandy divoženek? Povídalo se, že je to na rozkaz Randa al’Thora, ale jak by nějaký muž – dokonce i Drak Znovuzrozený – dokázal něco takového?
Znepokojovalo ji, že se obě Aes Sedai už nejspíš svému postavení nevzpírají. Životní situace mohla člověka dramaticky změnit. Gaebril a pak Valda to Morgasu naučili. Zajetí mezi Aiely bylo prostě jen dalším krokem v tomto procesu.
Každá z těchto zkušeností ji stále více vzdalovala od královny, kterou bývala. Nyní už netoužila po hezkých věcech nebo svém trůnu. Jen chtěla nějakou jistotu. Jak se zdálo, ta byla zbožím cennějším než zlato.
„Na tom nezáleží,“ řekl Perrin a poklepal na mapu. „Takže jsme rozhodnutí? Za Gillem a ostatními prozatím vyrazíme pěšky, a když to bude možné, budeme posílat zvědy průchody, aby je našli. Doufejme, že je doženeme dřív, než dorazí do Lugardu. Jak dlouho potrvá cesta do města, co myslíš, Argando?“
„Záleží na bahně,“ odvětil šlachovitý voják. „To, že tomuhle ročnímu období říkáme bahnění, má svůj důvod. Moudří lidé během jarní oblevy necestují.“
„Moudrost je pro ty, kdo na ni mají čas,“ zamumlal Perrin a prsty odměřoval vzdálenost na mapě.
Morgasa se přesunula, aby dolila Annouře. Nalévat čaj bylo složitější, než se kdy domnívala. Musela poznat, čí šálek vzít stranou a dolít, a komu nalít, zatímco šálek drží. Musela vědět přesně, kolik nalít, aby se čaj nerozlil, a jak čaj nalévat bez řinčení porcelánu nebo šplouchání. Věděla, kdy ji nemá být vidět a kdy z dolévání udělat nenápadné představení pro případ, že někoho přehlédla, zapomněla na něj nebo špatně posoudila, co potřebuje.
Opatrně zvedla Perrinův šálek, který stál na zemi vedle něj. Rád při mluvení gestikuloval, a pokud si Morgasa nebude dávat pozor, mohl by jí šálek vyrazit z ruky. Celkem vzato bylo servírování čaje pozoruhodné umění – celý svět, kterého si královna Morgasa nikdy ani nevšimla.
Dolila Perrinův šálek a postavila ho zpátky vedle něj. Perrin položil několik dalších otázek ohledně mapy – okolní města, možné zdroje zásob… Jako vůdce byl slibný, dokonce i když byl poněkud nezkušený. Malá rada od Morgasy…
Tu myšlenku zahnala. Perrin Aybara byl vzbouřenec. Dvouříčí bylo součástí Andoru a on se prohlásil jeho pánem a vztyčil ten prapor s vlčí hlavou. Alespoň že sundali tu vlajku Manetherenu. Ta byla v podstatě téměř otevřeným vyhlášením války.
Morgasa už se nenaježila pokaždé, když ho někdo nazval urozeným pánem, ale také neměla v úmyslu nabízet mu jakoukoli pomoc. Ne dokud se nerozhodne, jak ho dostat zpátky pod křídla Andoru.
A kromě toho, přiznala si zdráhavé, Faile je dost chytrá na to, aby mu dala stejné rady jako já.
Faile se k Perrinovi vlastně dokonale hodila. Tam, kde on byl hrubé útočící kopí, byla ona jemný jezdecký luk. Jejich spojení – společně s Faileiným vztahem k saldejskému trůnu – bylo to, co Morgase opravdu dělalo starosti. Ano, sundal prapor Manetherenu, ale stejně tak už předtím nařídil, aby sňali zástavu s vlčí hlavou. Něco zakázat byl často ten nejlepší způsob, jak zajistit, aby se to stalo.
Alliandřin šálek byl napůl prázdný. Morgasa k ní zamířila, aby ho dolila; jako mnoho urozených paní i Alliandre vždycky čekala, že bude mít plný šálek. Alliandre na Morgasu pohlédla a v jejích očích se zatřpytil slabý náznak znepokojení. Alliandre si nebyla jistá, jaký by měly mít vztah. To bylo zvláštní, neboť Alliandre byla během jejich zajetí tak nadutá. Osoba, kterou Morgasa kdysi bývala, královna, se chtěla do Alliandre pustit a dlouze jí vysvětlit, jak si lépe zachovávat majestát.
Bude se to muset naučit sama. Morgasa už nebyla tou, co kdysi. Nebyla si jistá, čím vlastně je, ale naučí se vykonávat povinnosti služebné urozené dámy. To sejí stávalo vášní. Způsobem, jak si dokázat, že je stále silná a má svou cenu.