„Troufalý?“ zeptala se Birgitte, otírajíc si bradu. „Je zatraceně šílený. Elain, stěží držíš Andor.“
„Tím je načasování ještě lepší,“ řekla Elain. „Ještě jsme rozjetí. Kromě toho, pokud se na Cairhien vydáme teď, bude to znamení, že hodlám být víc než jenom nějaká culící se navoněná královnička.“
„Pochybuju, že si tohle o tobě někdo myslí,“ řekla Birgitte. „Pokud ano, během bojů nejspíš schytali příliš ran do hlavy.“
„Má pravdu, jakkoli neomaleně ji podává,“ souhlasila Dyelin. Pohlédla na Birgitte a Elain skrz pouto ucítila bodavou nechuť. Světlo! Co musí udělat, aby spolu ty dvě vycházely? „Nikdo nepochybuje o tom, že jsi silná královna, Elain. To ostatním nezabrání, aby se nesnažili získat co největší moc; vědí, že je nepravděpodobné, že by se jim to později podařilo.“
„Na rozdíl od matky nemám patnáct let na to, abych svoji vládu upevnila,“ řekla Elain. „Podívejte, všichni víme, co Rand pořád říká o tom, abych se zmocnila Slunečního trůnu. Teď tam vládne správce a čeká na mě – a po tom, co se stalo Colavaere, se nikdo neodváží Randovy výnosy neuposlechnout.“
„Když se toho trůnu zmocníš,“ řekla Dyelin, „riskuješ, že budeš vypadat, jako když al’Thorovi dovolíš, aby ti ho dal.“
„No a?“ zeptala se Elain. „Andor jsem musela získat sama, ale není nic špatného, když od něj jako dar přijmu Cairhien. To jeho Aielové ho osvobodili. Prokázali bychom Cairhieňanům službu, kdybychom zabránili boji o nástupnictví. Můj nárok na trůn je opodstatněný, přinejmenším stejně jako nárok kohokoli jiného, a ti, kdo jsou věrní Randovi, budou na mojí straně.“
„A neriskuješ, že toho na tebe bude moc?“
„Možná,“ řekla Elain, „ale myslím, že za to riziko to stojí. Jedním krokem bych se mohla stát jedním z nejmocnějších vládců od dob Artuše Jestřábí křidlo.“
Další debatu přerušilo zdvořilé zaklepání na dveře. Elain se podívala na Dyelin, jejíž zamyšlený výraz znamenal, že zvažuje to, co Elain řekla. Nu, Elain se o získání Slunečního trůnu pokusí, s Dyelininým souhlasem nebo bez něj. Ta žena byla Elain jako poradkyně stále užitečnější – Světlo budiž pochváleno, že Dyelin nechtěla trůn pro sebe! – ale královna si nemohla dovolit nechat se chytit do pasti tím, že se bude příliš spoléhat na jedinou osobu.
Birgitte otevřela dveře a pustila dovnitř pana Norryho, podobajícího se čápovi. Byl oblečený v červené a bílé a v dlouhé tváři měl charakteristický vážný výraz. Pod jednou paží nesl kožené desky a Elain potlačila zasténání. „Myslela jsem, že pro dnešekjsme skončili.“
„Také jsem si to myslel, Veličenstvo,“ řekl. „Ale objevilo se několik nových záležitostí. Myslel jsem, že by tě mohly… ehm… zajímat.“
„Co tím myslíš?“
„Nu, Veličenstvo,“ řekl Norry, „víš, že určitý druh práce nemám… zrovna rád. Ale ve světle toho, jaké jsem v poslední době získal lidi, mám za to, že musím věnovat pozornost více věcem.“
„Mluvíš o Harkovi, že?“ zeptala se Birgitte. „Jak si ten bezcenný kus špíny vede?“
Norry na ni pohlédl. „On je… ehm… řekl bych špinavý.“ Znovu se podíval na Elain. „Ale když má dobrou motivaci, je docela šikovný. Prosím, odpusť, jestli jsem byl příliš smělý, ale po těch nedávných setkáních – a hostech, kteří po nich přibyli do tvých kobek-jsem to pokládal za moudré.“
„O čem to mluvíš, pane Norry?“ zeptala se Elain.
„O paní Basaheen, Veličenstvo,“ řekl Norry. „První pokyn, který jsem našemu dobrému panu Harkovi dal, bylo sledovat obydlí Aes Sedai – jistý hostinec, známý jako Uvítací síň.“
Elain se napřímila a ucítila příval nadšení. Duhara Basaheen se opakovaně pokoušela získat přijetí u Elain tím, že zastrašovala nejrůznější zaměstnance paláce. Ti však nyní všichni věděli, že ji nemají pouštět dál. Aes Sedai nebo ne, byla to Elaidina vyslankyně a Elain neměla v úmyslu mít s ní cokoli společného.
„Nechal jsi ji sledovat,“ řekla Elain dychtivě. „Prosím, řekni mi, že jsi přišel na něco, co bych mohla použít a tu nesnesitelnou ženskou vyhodit.“
„Takže nejsem v nemilosti?“ zeptal se pan Norry opatrně, stále tak suše a nevzrušeně jako vždy. Pokud šlo o špehování, neměl ještě zkušenosti.
„Světlo, ne,“ řekla Elain. „Měla jsem to přikázat sama. Přehlédla jsem to, ale tys mě zachránil, pane Norry. Pokud je tvůj objev dost dobrý, možná ti dám i pusu.“
Tohle reakci vyvolalo; vytřeštil oči hrůzou. Stačilo to, aby se Elain zasmála, a Birgitte se taky uchechtla. Dyelin se netvářila moc nadšeně. Nu, pokud šlo o Elain, mohla si třeba žižlat kozí nohu.
„Ehm… tedy,“ řekl Norry, „to nebude nutné, Veličenstvo. Myslel jsem si, že když byly ve městě temné družky, předstírající, že jsou Aes Sedai,“ – stejně jako ostatní se naučil nemluvit v Elainině přítomnosti o Falion a ostatních jako o „Aes Sedai“ – „mohli bychom chtít sledovat každou, která tvrdí, že je z Bílé věže.“
Elain dychtivě přikývla. No tedy, Norry ale dokázal přeskakovat z tématu na téma!
„Obávám se, že tě musím zklamat, Veličenstvo,“ řekl Norry, který si očividně všiml Elainina vzrušení, „pokud tedy doufáš v důkaz, že ta žena je temná družka.“
„Ach.“
„Nicméně,“ zvedl Norry štíhlý prst. „Mám důvod věřit, že Duhara Sedai by mohla mít prsty v dokumentu, s nímž, jak se zdá, zacházíš s… ehm… neobvyklou úctou.“ Zalétl pohledem k papírům, které Elain odhodila na podlahu. Na jedné byl zřetelný otisk její boty.
„Duhara se schází s Ellorierí?“ zeptala se Elain.
„To vskutku ano,“ řekl pan Norry. „Návštěvy jsou stále častější. Také je do určité míry drží v tajnosti.“
Elain se podívala na Dyelin. „Proč chce Duhara osvobodit moje soupeře?“
Dyelin vypadala ustaraně. „Nemůže být tak hloupá, aby si myslela, že se jí podaří proti tobě vyvolat povstání, zvlášť když k tomu použije hlouček zkrachovalých šlechticů.“
„Veličenstvo?“ zeptal se Norry. „Jestli mohu něco podotknout…“
„Samozřejmě, pane Norry.“
„Možná se Aes Sedai snaží ucházet o přízeň urozené paní Ellorien. Nevíme jistě, že se spikly při přípravě tohoto návrhu; prostě se to jen zdálo pravděpodobné, vzhledem k četnosti návštěv Aes Sedai a jejich načasování. Ale možná nemá takový důvod podporovat tvé nepřátele, jako důvod být zadobře s někým z místní šlechty.“
Bylo to možné. Nebylo pravděpodobné, že se Duhara vrátí do Bílé věže, bez ohledu na to, jak často jí to Elain navrhovala. Znamenalo by to vrátit se k Elaidě s prázdnýma rukama a nepřátelským Andorem. Žádná Aes Sedai by se nedala tak snadno odradit. Kdyby se však dokázala vrátit se slibem věrnosti od části andorské šlechty, bylo by to aspoň něco.
„Když Duhara odešla z hostince, aby navštívila Ellorienin dům,“ řekla Elain, „jak se oblékla?“ Přestože Ellorien krátce hovořila o tom, že se vrátí na své statky, neodjela, snad že si uvědomila, že to zatím není politicky užitečné. V tuto chvíli se zdržovala ve svém sídle v Caemlynu.
„V plášti, Veličenstvo,“ řekl Norry. „Se staženou kápí.“
„Honosném, nebo obyčejném?“
„Já… já nevím,“ odvětil Norry a zněl rozpačitě. „Mohl bych přivést pana Harka…“
„To nebude třeba,“ řekla Elain. „Ale pověz mi, šla sama?“