„To bylo jednoduché,“ řekla očividně potěšená Amys. „Dokázala by to kterákoli žena.“
„Jen málo věcí člověka uspokojí tolik, jako vzít provaz, který někdo zauzloval,“ řekla Bair, „a zase ho rozmotat. Ale když provaz není z dobrého materiálu, žádné rozmotání mu nepomůže. Ty jsi nám poskytla dobrý materiál, Egwain aTVere.“
„Kéž by tak bylo možné,“ řekla Egwain, „vycvičit ve způsobech moudrých víc sester.“
„Mohla bys je poslat k nám,“ řekla Amys. „Zvlášť pokud potřebují potrestat. Nemazlily bychom se s nimi jako Bílá věž.“
Egwain se naježila. Ty výprasky, které dostala, byly „mazlení“? Nicméně do tohoto boje se nehodlala pouštět. Aielové si budou vždycky myslet, že mokřiňané jsou příliš měkcí, a není možné to změnit.
„Pochybuju, že by s tím sestry souhlasily,“ řekla Egwain opatrně. „Ale mohlo by pomoct, kdybychom posílaly mladé ženy – ty, které se ještě cvičí – aby se u vás učily. To byl jeden z důvodů, proč byla moje výuka tak úspěšná; ještě jsem nepřivykla způsobům Aes Sedai.“
„Souhlasily by s tím?“ zeptala se Bair.
„Možná,“ řekla Egwain. „Kdybychom posílaly přijaté. Novicky by považovaly za příliš nezkušené, sestry za příliš důstojné. Ale přijaté… snad. Bylo by potřeba mít dobrý důvod, který by byl pro Bílou věž přínosem.“
„Měla bys jim nařídit jít,“ řekla Bair, „a očekávat, že tě poslechnou. Nemáš mezi nimi nejvíc cti? Neměly by poslouchat tvé rady, když jsou moudré?“
„Dělá kmen vždycky to, co žádá náčelník?“ zeptala se Egwain.
„Jistěže ne,“ odvětila Amys. „Ale mokřiňané se před králi a urozenými pány vždycky plazí. Vypadá to, že se jim líbí poslouchat. Cítí se tak v bezpečí.“
„Aes Sedai jsou jiné,“ řekla Egwain.
„Aes Sedai neustále naznačují, že bychom se všechny měly cvičit v Bílé věži,“ řekla Amys. Její tón naznačoval, co si o tomhle nápadu myslí ona. „Pořád melou svoje jako slepý pták, který nepozná, jestli je den nebo noc. Musejí pochopit, že nic takového nikdy neuděláme. Pověz jim, že posíláš ženy, aby se učily našim způsobům, abychom si navzájem porozuměly. Je to čistá pravda; taky musejí vědět, že čekáš, že je ta zkušenost posílí.“
„To by mohlo fungovat.“ Egwain to potěšilo; tenhle plán se jen nepatrně lišil od toho, čeho chtěla dosáhnout.
„O tomhle se budeme bavit v klidnějších časech,“ řekla Bair. „Cítím, že tě trápí něco většího, Egwain aTVere.“
„Mám větší problém,“ řekla. „Randa al’Thora. Pověděl vám, co prohlásil při návštěvě Bílé věže?“
„Řekl, že tě rozhněval,“ odpověděla Amys. „Zdá se mi, že se chová divně. Po všech těch řečech, že ho Aes Sedai zavřely a strčily do truhly, tě navštíví?“
„Když sem dorazil, byl… jiný,“ řekla Egwain.
„Objal smrt,“ řekla opět Bair a přikývla. „Stal se z něj skutečný Kar’a’karn.“
„Mluvil jako mocný muž,“ řekla Egwain, „ale jeho slova byla slova šílence. Řekl, že rozbije zámky na věznici Temného.“
Amys i Bair ztuhly.
„Víš to jistě?“ zeptala se Bair.
„Ano.“
„To je znepokojivá novina,“ řekla Amys. „Promluvíme si s ním o tom. Díky, že jsi nám o tom řekla.“
„Budu shromažďovat ty, kdo mu odporují.“ Egwain se uvolnila. Do této chvíle si nebyla jistá, kterým směrem se moudré vydají. „Možná že když bude hlasů dost, bude Rand naslouchat hlasu rozumu.“
„Není zrovna proslulý ochotou naslouchat rozumu,“ povzdychla si Amys a vstala. Egwain a Bair se také zvedly. Vzápětí měly moudré zavázané jupky.
„Už dávno minula doba, kdy mohla Bílá věž moudré ignorovat,“ řekla Egwain. „Nebo kdy se moudré mohly Aes Sedai vyhýbat. Musíme spolupracovat. Ruku v ruce jako sestry.“
„Pokud nebude trvat ta zaslepená směšná představa, že se moudré budou cvičit ve Věži,“ odvětila Bair. Usmála se na znamení toho, že žertuje, ale jenom se jí podařilo vycenit zuby.
Egwain se také usmála. Ona chtěla, aby se moudré cvičily ve Věži. Existovalo mnoho způsobů usměrňování, s nimiž to Aes Sedai uměly lépe než moudré. Na druhou stranu moudré uměly lépe spolupracovat a – jak Egwain zdráhavé přiznala — byly lepší vůdkyně.
Obě skupiny se od sebe mohly navzájem hodně naučit. Najde způsob, jak je spojit. Nějak.
Přátelsky se s oběma moudrými rozloučila a sledovala, jak se z Tel’aran’rhiodu vytrácejí. Kéž by už jen jejich rada stačila, aby Randa odvrátila od jeho šíleného plánu. Nebylo to však pravděpodobné.
Egwain se nadechla. Vzápětí stála ve věžové sněmovně, přímo na plameni Tar Valonu, namalovaném na podlaze. Od ní se směrem k okraji komnaty s klenutým stropem rozbíhalo sedm barevných spirál.
Nyneiva tam nebyla. Egwain sevřela rty. Ta ženská! Egwain dokázala srazit Bílou věž na kolena, dostat na svou stranu horlivé členky červeného adžah, vysloužit si úctu nejtvrdších moudrých. Ale Světlo jí pomoz, když potřebovala věrnost svých kamarádů! Randa, Gawyna, Nyneivy – všichni ji svým vlastním způsobem rozčilovali.
Založila si ruce a čekala. Snad Nyneiva ještě přijde. Pokud ne, nebude to poprvé, co Egwain zklame. Vzdálené zdi za amyrlininým stolcem vévodilo obrovské rozetové okno. Plamen uprostřed jiskřil, jako by za ním zářilo slunce, přestože Egwain věděla, že celou oblohu světa snů zakrývají vířící černá mračna.
Odvrátila se od okna a ztuhla.
Do skla pod plamenem Tar Valonu byla zasazená velká kresba v podobě Dračího Špičáku. Ten nebyl součástí původního okna. Egwain popošla vpřed, aby si sklo prohlédla.
Kromě Stvořitele a Temného existuje ještě třetí konstanta, promluvil Verinin pečlivý hlas, vzpomínka z jiných časů. Existuje svět, který leží uvnitř každého z ostatních zároveň. Nebo je možná obklopuje. Pisatelé ve věku pověstí ho nazývali Tel’aran’rhiod.
Představovalo toto okno jeden z nich, jiný svět, kde Drak a amyrlin vládli Tar Valonu ruku v ruce?
„To je zajímavé okno,“ ozval se za ní nějaký hlas.
Egwain sebou trhla a prudce se otočila. Stála tam Nyneiva, oblečená ve žlutých šatech, zeleně lemovaných kolem živůtku a suknice. Uprostřed čela měla červenou tečku a vlasy spletené do charakteristického copu.
Egwain pocítila příval úlevy. Konečně! Nyneivu už neviděla celé měsíce. V duchu si vynadala, že se nechala překvapit, ale zatvářila se nevzrušeně, uchopila zdroj a spletla vlákna ducha. Pár převrácených ochran by jí mohlo pomoct, aby ji něco znovu nepřekvapilo. Elain měla dorazit o něco později.
„Já si ten vzor nevybrala,“ řekla Egwain a obrátila se zpátky k rozetovému oknu. „Je to výklad Tel’aran’rhiodu.“
„Ale samotné okno je skutečné?“ zeptala se Nyneiva.
„Naneštěstí ano,“ odpověděla Egwain. „Jedna z děr, kterou po sobě zanechali Seančani po útoku.“
„Oni zaútočili!“ zeptala se Nyneiva.
„Ano,“ řekla Egwain. Věděla bys to, kdybys odpověděla na moje volání!
Nyneiva si založila ruce a přes místnost si jedna druhou prohlížely, plamen Tar Valonu na zemi uprostřed mezi nimi. Bude třeba postupovat patrně; Nyneiva se dokázala naježit jako to nejtrnitější křovi.
„No,“ řekla Nyneiva hlasem, z něhož bylo jasné, že není ve své kůži. „Vím, že máš spoustu práce, a Světlo ví, že já mám taky co dělat. Pověz mi ty novinky, co si myslíš, že mám vědět, a já zase zmizím.“