„Elain,“ řekla Egwain. „Kam jsi odešla, než jsme se vrátily?“
„Co tím myslíš?“ zeptala se Elain.
„Když jsi sem dorazila poprvé, nebyly jsme tady. Šla jsi nás někam hledat?“
Elain vypadala vyjeveně. „Usměrnila jsem do svého ter’angrialu, šla spát, a když jsem se tu objevila, byly jste tady.“
„Tak kdo spustil ochrany?“ zeptala se Nyneiva.
Znepokojená Egwain ochrany znovu vztyčila a pak – opatrně – setkala převrácenu ochranu proti odposlouchávání, ale pozměnila ji tak, aby propouštěla trochu zvuku. Pomocí dalšího tkaniva ji promítla trochu dál od nich.
Ten, kdo by se k nim přiblížil, by je slyšel, jako kdyby šeptaly. Přiblížil by se víc, ale stále by slyšel jen šepot. To by jej možná coul po coulu přitáhlo blíž, jak by se snažil naslouchat.
Nyneiva s Elain sledovaly, jak vytváří tkanivo, a Elain se tvářila užasle, zatímco Nyneiva si pro sebe zamyšleně přikyvovala.
„Posaďte se, prosím,“ řekla Egwain, udělala si křeslo a posadila se do něj. „Musíme toho hodně probrat.“ Elain si vytvořila trůn, nejspíš bezděčně, a Nyneiva sedadlo podobné těm, na nichž seděly přísedící. Egwain samozřejmě amyrlinin stolec přesunula.
Nyneiva nespokojeně těkala pohledem od jednoho trůnu k druhému. Možná proto se těmto setkáním tak dlouho vyhýbala; Egwain a Elain se pozvedly tak vysoko.
Bylo načase zahnat hořkost trochou medu. „Nyneivo,“ řekla Egwain. „Byla bych moc ráda, kdyby ses mohla vrátit do Věže a naučila další sestry svým novým metodám léčení. Hodně se jich to učí, ale hodila by se jim další pomoc. Ajsou tam i jiné, které se zdráhají opustit staré způsoby.“
„Paličaté kozy,“ řekla Nyneiva. „Ukaž jim třešně, a ony budu stejně požírat shnilá jabka, pokud na to byly zvyklé dost dlouho. Ale nejsem si jistá, jestli by bylo moudré, abych tam chodila. Eee, matko.“
„Proč?“
„Rand,“ řekla Nyneiva. „Někdo na něj musí dohlížet. Přinejmenším někdo jiný než Kadsuane.“ Při vyslovení ženina jména stáhla koutky úst dolů. „V poslední době se změnil.“
„Změnil?“ zeptala se Elain a znělo to ustaraně. „Co tím myslíš?“
„Viděla jsi ho teď někdy?“ zeptala se Egwain.
„Ne,“ odpověděla Elain okamžitě. Až příliš rychle. Nepochybně to byla pravda – Elain by jí nelhala – ale něco o Randovi skrývala. Egwain už to nějakou dobu tušila. Mohla se s ním spojit?
„Změnil se, “ řekla Nyneiva. „Aje to moc dobře. Matko… nevíš, jak zlý to s ním bylo. Občas mě děsil. Teď… je to pryč. Je to stejný muž – dokonce mluví stejně jako předtím. Tiše, bez hněvu. Předtím to bylo jako ticho, v němž někdo vytahuje nůž, a teď je to jako tichý vánek.“
„Probudil se,“ řekla náhle Elain. „Teď je cítit teplem.“
Egwain svraštila čelo. „Co to znamená?“
„Já… no, vlastně nevím.“ Elain zrudla. „Vylítlo mi to. Promiň.“
Ano, spojila se s ním. Nu, to by mohlo být užitečné. Proč o tom nechtěla mluvit? Egwain si s ní někdy bude muset promluvit o samotě.
Nyneiva si Elain prohlížela přimhouřenýma očima. Taky si toho všimla? Zalétla očima k Elaininým prsům a pak dolů k břichu.
„Ty jsi těhotná!“ ukázala na ni náhle obviňujícím prstem.
Andorská královna zrudla. Pravda, Nyneiva o těhotenství nevěděla, zatímco Egwain se to doslechla od Aviendhy.
„Světlo!” prohlásila Nyneiva. „Nemyslela bych, že mi Rand zmizel z očí na dost dlouho. Kdy se to stalo?“
Elain se zarděla. „Nikdo neřekl, že on…“
Nyneiva se na Elain zpříma podívala a královna zrudla ještě víc. Obě věděly, co si Nyneiva myslí o slušném chování v těchhle věcech – a po pravdě řečeno s ní Egwain souhlasila. Ale do Elainina soukromí jí nic nebylo.
„Mám z tebe radost, Elain,“ řekla Egwain. „A z Randa. Nejsem si jistá, co si myslím o načasování. Měla bys vědět, že Rand plánuje rozbít zbývající zámky na věznici Temného, a tím riskovat, že ho vypustí do světa.“
Elain našpulila rty. „Stejně zbývají jenom tři zámky, a už se rozpadají.“
„Takže co na tom, že to riziko podstoupí?“ řekla Nyneiva. „Až se rozpadne poslední zámek, Temný bude volný; nejlepší bude, když u toho Rand bude, aby s ním mohl bojovat.“
„Ano, ale zámky? To je příliš riskantní. Rand se určitě může Temnému postavit, porazit ho a uvěznit, aniž by tak riskoval.“
„Možná máš pravdu,“ řekla Nyneiva.
Elain vypadala ustaraně.
To bylo vlažnější přijetí, než Egwain očekávala. Myslela si, že moudré jí budou odporovat, zatímco Nyneiva s Elain okamžitě pochopí, jaké nebezpečí hrozí.
Nyneiva byla v ye/zo blízkosti příliš dlouho, pomyslela si Egwain. Nejspíš ji dostihla jeho povaha ta’veren. Vzor se kolem něj ohýbal. Ti v jeho blízkosti začínali vidět věci jeho pohledem a nevědomky pracovat na tom, aby se stalo, jak si přeje.
Muselo to být tímhle. Nyneiva byla v těchto věcech obyčejně tak vyrovnaná. Nebo… no, Nyneiva nebyla vlastně zrovna vyrovnaná. Ale obvykle chápala, jak se věci mají správně udělat, pokud to ovšem neznamenalo, že se plete.
„Potřebuju, abyste se obě vrátily do Věže,“ řekla Egwain. „Elain, vím, co řekneš – a ano, uvědomuju si, že jsi královna a že je třeba se postarat o potřeby Andoru. Ale dokud nesložíš přísahy, nebudou tě ostatní Aes Sedai považovat za hodnou toho titulu.“
„Má pravdu, Elain,“ řekla Nyneiva. „Nemusíš tam zůstat dlouho – jen tak dlouho, než tě formálně pozvednou na Aes Sedai a přijmou do zeleného adžah. Andorská šlechta v tom neuvidí rozdíl, ale ostatní Aes Sedai ano.“
„To je pravda,“ řekla Elain. „Ale načasování je… nevhodné. Nevím, jestli chci riskovat skládání přísah, když jsem těhotná. Mohlo by to dětem ublížit.“
To Nyneivu umlčelo.
„To by mohla být pravda,“ řekla Egwain. „Nechám někoho, aby zjistil, jestli jsou přísahy během těhotenství nebezpečné. Ale tebe, Nyneivo, chci určitě zpátky.“
„To znamená, že na Randa nebude vůbec nikdo dohlížet, matko.“
„Obávám se, že není vyhnutí.“ Egwain pohlédla Nyneivě do očí. „Nedovolím, abys byla Aes Sedai a nesložila přísahy. Ne, zavři pusu – já vím, že se snažíš přísahy dodržovat. Ale dokud nebudeš holí přísahy vázaná, ostatní budou uvažovat, jestli by nemohly i ony.“
„Ano,“ řekla Nyneiva. „Asi ano.“
„Takže se vrátíš?“
Nyneiva zaťala zuby a zdálo se, že bojuje sama se sebou. „Ano, matko,“ řekla. Elain ohromeně vytřeštila oči.
„Tohle je důležité, Nyneivo,“ řekla Egwain. „Pochybuju, že ty sama bys dokázala udělat něco, čím bys teď Randa zastavila. Potřebujeme získat spojence a být jednotní.“
„Dobře,“ řekla Nyneiva.
„Starosti mi dělá zkouška,“ pokračovala Egwain. „Přísedící začaly tvrdit, že i když bylo správné pozvednout tě a ostatní v exilu, přesto byste měly projít zkouškou, když je teď Věž znovu jednotná. Mají dobré argumenty. Možná bych mohla namítat, že těžké zkoušky, které jste v poslední době podstoupily, by vám měly vysloužit výjimku. Nemáme čas vás dvě učit tkaniva, které budete potřebovat.“
Elain přikývla. Nyneiva pokrčila rameny. „Já tu zkoušku podstoupím. Když se mám vrátit, tak to klidně můžu udělat pořádně.“
Egwain překvapeně zamrkala. „Nyneivo, to jsou velice složitá tkaniva. Neměla jsem čas se je všechny naučit nazpaměť; přísahám, že spousta z nich je zbytečně vyšňořených, jenom aby byla těžká.“ Egwain neměla v úmyslu sama zkoušku podstoupit, a ani nemusela. Zákon byl jasný. Tím, že se stala amyrlin, se stala i Aes Sedai. Pokud šlo o Nyneivu a ostatní, které Egwain pozvedla, nebylo to tak jasné.