Nyneiva znovu pokrčila rameny. „Těch sto zkušebních tkaniv není tak hrozných. Kdybys chtěla, mohla bych ti je předvést hned tady a teď.“
„Kdys měla čas se je naučit?“ vyhrkla Elain.
„Nestrávila jsem posledních pár měsíců zevlováním a sněním o Randu al’Thorovi.“
„Získání andorského trůnu není zevlování!“
„Nyneivo,“ skočila jim do řeči Egwain, „pokud ses ty tkaniva pravdu naučila, tak by mi moc pomohlo, kdyby tě pozvedly řádně. Nevypadalo by to tak moc, že svoje kamarádky zvýhodňuju.“
„Zkouška je údajně nebezpečná,“ řekla Elain. „Jsi si jistá, že ty tkaniva zvládáš?“
„Budu v pořádku,“ odvětila Nyneiva.
„Výborně,“ prohlásila Egwain. „Budu tě tady čekat ráno.“
„Tak brzo!“ řekla zděšeně Nyneiva.
„Čím dřív budeš držet hůl přísahy, tím dřív si o tebe budu moct přestat dělat starosti. Elain, pokud jde o tebe, s tím budeme muset něco udělat.“
„Těhotenství,“ řekla Elain, „mi překáží při usměrňování. Zlepšuje se to – naštěstí jsem se sem dokázala dostat – ale pořád je to problém. Vysvětli sněmovně, že by pro mě a pro děti bylo příliš nebezpečné podstoupit zkoušku, když nedokážu pořádně usměrňovat.“
„Můžou navrhnout, ať počkáš,“ řekla Nyneiva.
„A nechat mě pobíhat bez přísah?“ zeptala se Elain. „Ačkoli bych chtěla vědět, jestli už některá skládala přísahy těhotná, jen tak pro jistotu.“
„Zjistím, co budu moct,“ řekla Egwain. „Do té doby mám pro tebe jiný úkol.“
„Vládnutí Andoru mi zabírá dost času, matko.“
„Já vím,“ řekla Egwain. „Naneštěstí nemám nikoho jiného, koho bych mohla požádat. Potřebuju víc snových ter’angrialů.“
„To bych možná svedla,“ řekla Elain. „Za předpokladu, že začnu spolehlivě usměrňovat.“
„Co se stalo s těma snovýma ter’angrialama, cos měla?“ zeptala se Nyneiva Egwain.
„Ukradli je,“ řekla Egwain. „Šeriam – která, mimochodem, byla černá adžah.“
Obě zalapaly po dechu a Egwain si uvědomila, že o odhalení stovek černých sester nevědí. Zhluboka se nadechla. „Na tohle se připravte,“ řekla. „Mám pro vás bolestnou novinu. Než Seančani zaútočili, přišla za mnou Verin a…“
V tu chvíli se jí opět v hlavě rozezněl zvonek. Egwain se přinutila přemístit. Místnost kolem v okamžiku zmizela a ona náhle stála venku v chodbě, kde umístila své ochrany.
Ocitla se tváří v tvář Talvě, hubené ženě s uzlem zlatých vlasů. Kdysi patřívala ke žlutému adžah, ale byla jednou z černých sester, které uprchly z Věže.
Kolem Talvy se zvedla tkanivo ohně, ale Egwain už začala pracovat na štítu. Vrazila ho mezi druhou ženu a zdroj a okamžitě utkala vzduch, aby ji chytila.
Zpoza ní se ozval nějaký zvuk. Egwain nepřemýšlela; přesunula se, spoléhajíc se na svou obeznámenost s Tel’aran’rhiodem. Objevila se za ženou, která vypouštěla proud ohně. Alviarin.
Egwain zavrčela a začala splétat další štít, zatímco Alviarinino tkanivo ohně zasáhlo nešťastnou Talvu, která se rozječela, jak se jí pálilo maso. Alviarin se prudce otočila, vyjekla a zmizela.
Ať shoří! pomyslela si Egwain. Alviarin stála v čele seznamu lidí, které chtěla chytit. Chodba utichla a Talvina mrtvola – zčernalá a kouřící – se zhroutila na podlahu. Už se nikdy neprobudí; zemřete zde, a zemřete i ve skutečném světě.
Egwain se zachvěla; vražedné tkanivo bylo určeněji. Příliš jsem se spoléhala na usměrňování, napadlo ji. Myšlenky jsou rychlejší než tkaniva. Měla jsem si kolem Alviarin představit provazy.
Ne, Alviarin by se i tak dokázala z provazů vysmeknout. Egwain neuvažovala jako snílek. V poslední době se soustředila na Aes Sedai a jejich problémy a tkanivo pro ni bylo přirozené. Ale nesměla si dovolit zapomínat, že na tomto místě byla myšlenka mocnější než jediná síla.
Egwain vzhlédla, když Nyneiva vyrazila ze sněmovny a Elain ji obezřetněji následovala. „Cítila jsem usměrňování,“ řekla Nyneiva. Pohlédla na ohořelou mrtvolu. „Světlo!“
„Černé sestry,“ řekla Egwain a založila si ruce. „Zdá se, že se jim ty snové ter’angrialy moc dobře hodí. Řekla bych, že mají rozkaz po nocích slídit po Bílé věži. Možná nás hledat, možná hledat informace, které by mohly použít proti nám.“ Egwain s ostatními dělaly za Elaidiny vlády přesně totéž.
„Neměly bychom se scházet tady,“ řekla Nyneiva. „Příště použijeme jiné místo.“ Zaváhala. „Pokud ti to tak vyhovuje, matko.“
„Možná,“ odvětila Egwain. „Možná ne. Pokud je nedokážeme najít, nikdy je neporazíme.“
„Nakráčet do pasti je sotva ten nejlepši způsob, jak je porazit, matko,“ prohlásila bez obalu Nyneiva.
„To záleží na tom, jak se připravíme,“ řekla Egwain. Zamračila se. Zahlédla teď kmitnutí černé látky, mizící za rohem? Vzápětí tam Egwain byla; za ní se chodbou rozlehlo Elainino polekané zaklení. Páni, ta ženská ale měla ostrý jazyk.
Místo bylo prázdné. Strašidelné, téměř až příliš tiché. To bylo v Tel’aran’rhiodu normální.
Egwain v sobě stále držela velké množství jediné síly, ale přesunula se zpět ke zbývajícím dvěma. Vyčistila Bílou věž, ale zamoření zůstalo, skryté v jejím srdci.
Já tě najdu, Mesaano, pomyslela si Egwain a pak mávla na ostatní, aby se k ní připojily. Přesunuly se na úbočí kopce, kde byla předtím, na místo, kde jim mohla podrobněji vylíčit, o co přišly.
KAPITOLA 15
Použij oblázek
S aša’manem Naeffem po boku pospíchala Nyneiva dlážděnými ulicemi Tearu. Stále cítila bouři na severu, vzdálenou, avšak strašlivou. Nepřirozenou. A pohybovala se na jih.
Někde tam nahoře byl Lan. „Světlo ho ochraňuj,“ zašeptala.
„Cos říkala, Nyneivo Sedai?“ zeptal se Naeff.
„Nic.“ Nyneiva si na muže v černých kabátech kolem začínala zvykat. Při pohledu na Naeffa necítila nepříjemné mrazení. To by bylo pošetilé. Saidín byl očištěn, ona sama s tím pomáhala. Nebylo třeba se zneklidňovat. Dokonce i když aša’manové občas skutečně zírali do prázdna a něco si pro sebe mumlali. Jako Naeff, který s rukou na meči hleděl do stínu nedaleké budovy.
„Buď opatrná, Nyneivo Sedai,“ řekl. „Sleduje nás další myrddraal.“
„Víš to… jistě, Naeffe?“
Vysoký muž s hranatou tváří přikývl. Pro práci s tkanivem měl nadání – zvlášť dobře to uměl se vzduchem, což bylo u muže neobvyklé – a k Aes Sedai se choval velice zdvořile, na rozdíl od některých jiných aša’manů. „Ano, vím to jistě,“ řekl. „Nevím, proč je dokážu vidět a ostatní ne. Asi pro to musím mít nadání. Schovávají se ve stínech, řek bych, že to musejí být nějací zvědové. Ještě neudeřili; myslím, že si dávají pozor, protože vědí, že je vidím.“
Zvykl si procházet se v noci po Tearském Kameni a sledovat myrddraaly, které viděl jenom on. Jeho šílenství se nezhoršovalo, ale staré zranění nezmizelo. Ponese si tuto jizvu navždy. Ubožák. Alespoň jeho šílenství nebylo tak zlé jako u jiných.