„Takže začneme s tímhle,” řekla Egwain. „Seaine?“
„Nu,“ řekla Seaine. „Začnu tím, že řeknu, že jedna ze Zaprodanců má nepochybně znalosti, o kterých se nedokážeme ani dohadovat. Takže nedokážeme zjistit, jak překonala hůl přísahy. Například by mohl existovat způsob, jak ji na nějakou dobu vyřadit z činnosti, nebo možná jsou nějaká zvláštní slova, která se dají použít, aby se člověk vyhnul účinkům hole. Hůl pochází z věku pověstí, a ačkoli jsme ji používaly tisíce let, ve skutečnosti jí nerozumíme. Ne víc než většině ter’angrialů.“
„Velmi dobře,“ řekla Egwain.
„Ale,“ pokračovala Seaine a vytáhla list papíru, „vezmeme-li to v úvahu, mám tři teorie, jak by někdo mohl vyzrát na přísahu na hůl. Za prvé, je možné, že ta žena má další hůl přísahy. Říkalo se, že kdysi existovaly další, a je docela dobře možné, že tě jedna hůl může uvolnit z přísah na jinou. Mesaana mohla jednu potají držet. Mohla složit tři přísahy na naši hůl a pak nějak použít druhou, aby přísahy zrušila dřív, než odpřisáhla, že není temná družka.“
„To je slabé,“ řekla Egwain. „Jak by se uvolnila, aniž bychom o tom věděly? Vyžaduje to tkanivo ducha.“
„To jsem vzala v úvahu,“ odpověděla Saerin.
„To mě nepřekvapuje,“ řekla Yukiri.
Seaine ji přejela pohledem a pak pokračovala. „To je důvod, proč by Mesaana potřebovala druhou hůl přísahy. Mohla do ní usměrnit ducha a pak tkanivo převrátit a zůstat s holí ve spojení.“
„To zní nepravděpodobně,“ namítla Egwain.
„Nepravděpodobně?“ odvětila Saerin. „Zní to směšně. Měla jsem dojem, žes tvrdila, že něco z toho je rozumné, Yukiri.“
„Tahle je z těch tří nejméně pravděpodobná,“ řekla Seaine. „Druhý způsob by byl snazší. Mesaana mohla poslat někoho podobného, oblečeného do Mlžného zrcadla. Nějakou nešťastnou sestru – nebo novicku, či dokonce nějakou necvičenou ženu, která dokáže usměrňovat – pod vlivem silného nátlaku. Ta žena mohla být přinucena složit přísahy místo Mesaany. Pak, protože ůy to nebyla temná družka, mohla po pravdě prohlásit, že není.“
Egwain zamyšleně přikývla. „To by vyžadovalo spoustu příprav.“
„Podle toho, co jsem o ní dokázala zjistit,“ řekla Saerin, „byla Mesaana v přípravách dobrá. Vynikala v tom.“
Saerininým úkolem bylo zjistit co možná nejvíc o Mesaanině skutečné povaze. Všechny slyšely ty historky – kdo by neznal nazpaměť jména všech Zaprodanců a jejich nejstrašlivějších skutků? Egwain ale příběhům nepřikládala příliš velkou váhu; chtěla pokud možno něco hmatatelnějšího.
„Říkalas, že existuje třetí možnost?“ zeptala se Egwain.
„Ano,“ odvětila Seaine. „Víme, že některá tkaniva si pohrávají se zvukem. Různé variace hlasových tkaniv se používají k zesílení hlasu při promlouvání k davům a v ochranách proti odposlouchávání – vskutku, používají se při různých tricích, jak si poslechnout, co se někde blízko povídá. Komplexní použití Mlžného zrcadla může osobě změnit hlas. S trochou cviku jsme s Doesine dokázaly vytvořit variaci tkaniva, která změnila slova, co jsme říkaly. Výsledkem bylo, že jsme něco řekly, ale druhá osoba slyšela něco úplně jiného.“
„Pohybuješ se po nebezpečné půdě, Seaine,“ řekla Saerin stroze. „Takové tkanivo by se dalo zneužít ke špatným účelům.“
„Nedokázala jsem ho použít ke lži,“ řekla Seaine. „Zkusila jsem to. Přísahy drží – dokud tam to tkanivo bylo, nemohla jsem pronést slova, o nichž jsem věděla, že je někdo jiný uslyší jako lži, dokonce ani když by při opuštění mých rtů byla pravdivá. Nicméně bylo snadné to tkanivo vytvořit. Svázané a převrácené viselo přede mnou a měnilo má slova způsobem, který jsem popsala.
Teoreticky, pokud by Mesaana použila tohle tkanivo, mohla zvednout hůl přísahy a přísahat cokoli chtěla. Třeba něco jako ‚přísahám, že budu lhát, kdykoli se mi bude chtít’. Hůl přísahy by ji přiměla přísahu dodržet, ale tkanivo by změnilo zvuky, jakmile by jí vyšly z úst. Slyšely bychom, jak skládá řádné přísahy.“
Egwain zaťala zuby. Předpokládala, že porazit hůl přísahy bude těžké. A přesto zde bylo prosté tkanivo, které to dokázalo. Měla to vědět – jak jeji matka často říkávala, nepoužívej balvan, když stačí oblázek.
„S tímhle,“ řekla Egwain, „mohli pašovat temné druhy do řad Aes Sedai už celé roky.“
„Nepravděpodobné,“ namítla Saerin. „Žádná z černých sester, které jsme zajaly, tohle tkanivo neznala. Kdyby ano, pokusily by se ho použít, když jsme je přinutily znovu složit přísahy. Myslím, že pokud Mesaana tenhle trik zná, nechala si ho pro sebe. Jakmile by se o něm dozvědělo přiliš mnoho lidí, přestalo by být užitečné.“
„I tak,“ řekla Egwain. „Co uděláme? Když to tkanivo známe, nejspíš bychom dokázaly přijít na způsob, jak ho odhalit – ale pochybuju, že sestry budou ochotné znovu podstoupit skládáni přísah.“
„A kdyby se nám podařilo chytit jednu ze Zaprodanců?“ zeptala se Yukiri. „Chytit lišku, co se schovává v kurníku, by mohlo stát za trochu pocuchaného peří.“
„Nenechala by se chytit,“ řekla Egwain. „Kromě toho nevíme, jestli používá některou z těchhle metod. Seainina logika ukazuje, že by mohlo být možné hůl přísahy bez větších problémů porazit. Skutečný způsob, který Mesaana použila, není tak důležitý jako možnost, že to jde.“
Seaine zalétla pohledem k Yukiri. Žádná z trojice nezpochybnila Egwaininu informaci, že jedna ze Zaprodanců je ve Věži, ale Egwain věděla, že o tom máji pochybnosti. Nu, alespoň teď chápaly, že může být možné hůl přísahy obelstít.
„Chci, abyste pokračovaly v práci,“ řekla Egwain. „S ostatními se vám podařilo chytit několik černých sester a vypudit krysy z doupat. Tohle je skoro totéž.“ Jenom mnohem, mnohem nebezpečnější.
„Pokusíme se, matko,“ řekla Yukiri. „Ale jedna sestra mezi stovkami jiných? Jedno z nejmazanějšich a nejďábelštějších stvoření, co kdy žilo? Pochybuju že po sobě nechá moc stop. Naše vyšetřování vražd až dosud nevykazuje příliš valné výsledky.“
„Stejně v něm pokračujte,“ prohlásila Egwain. „Saerin, co tvoje hlášení?“
„Historky, řeči a šeptanda, matko,“ zatvářila se kysele Saerin. „Nejslavnější historky o Mesaaně nejspíš znáš – jak vedla školy v zemích poražených Stínem během války jediné síly. Pokud můžu zatím říct, jsou ty legendy celkem pravdivé. Marsim z Manetherenu to podrobně líčí ve svých Letopisech posledních nocí a ona je často spolehlivý zdroj. Alrom sepsala docela podrobnou zprávu o životě v takové škole a zlomky se zachovaly. Mesaana se chtěla stát badatelkou, ale odmítli ji. Podrobnosti jsou nejasné. Pokud se dá Alromině zprávě věřit, také vedla Aes Sedai, které přešly na stranu Stínu. Nejsem přesvědčená, že se tomu dá věřit; myslím, že Mesaanino vůdcovství bylo víc obrazné.“
Egwain pomalu přikývla. „Ale co její charakter? Co je zač?“
Saerin zavrtěla hlavou. „Zaprodanci jsou pro většinu lidí spíš netvory než skutečnými,charaktery’, matko, a mnohé bylo ztraceno nebo nesprávně citováno. Pokud můžu říct, mezi Zaprodanci bys ji mohla považovat za realistu – někoho, kdo se místo sezení vysoko na trůnu zapojí a ušpiní si ruce. Elandria Borndat ve svém Náhledu do Rozbití trvá na tom, že na rozdíl od Moghedien a Graendal byla Mesaana ochotná se přímo chopit otěží.