Nikdy ji nepovažovali za nejnebezpečnější nebo nejmocnější ze Zaprodanců, ale byla nanejvýš schopná. Elandria vysvětluje, že dělala, co bylo nutné. Zatímco ostatní pletichařili, ona pečlivě budovala obranu a cvičila nové rekruty.“ Saerin zaváhala. „Ona… no, zní to hodně podobně jako amyrlin, matko. Amyrlin Stínu.“
„Světlo,“ řekla Yukiri. „Není divu, že se usadila tady.“ Zdálo se, že to šedou velice zneklidňuje.
„Jediná další důležitá věc, kterou jsem dokázala vypátrat, matko,“ pokračovala Saerin, „byla zvláštní poznámka od modré badatelky Lannis, která naznačila, že pokud šlo o čirý hněv, překonal Mesaanu jen Demandred.“
Egwain svraštila čelo. „Myslela bych si, že všichni Zaprodanci jsou plni nenávisti.“
„Ne nenávist,“ řekla Saerin. „Hněv. Lannis se domnívala, že se Mesaana hněvá – na sebe, na svět, na ostatní Zaprodance – protože není v popředí. To by ji mohlo činit velice nebezpečnou.“
Egwain pomalu přikývla. Ona je organizátor, pomyslela si. Správce, který nesnáší, že ho odsunuli na tuhle pozici.
Bylo toto tím důvodem, proč zůstala ve Věži poté, co byly černé sestry odhaleny? Toužila Temnému předložit nějaký skvělý úspěch? Verin tvrdila, že Zaprodanci mají jeden společný rys: sobectví.
Pokusila se mu dodat rozbitou Bílou věž, pomyslela si Egwain. Ale neuspěla. Nejspíš byla i součástí pokusu o Randův únos. Další fiasko. A ženy, které poslaly zničit Černou věž?
Mesaana by potřebovala něco velkolepého, aby vyrovnala tolik neúspěchů. Zabití Egwain by fungovalo. To by mohlo Bílou věž znovu rozdělit.
Gawyna ohromilo, když navrhla, že by se mohla použít jako návnada. Troufala si na to? Svírala zábradlí na vrcholku Věže, nad městem, které na ní záviselo, a hleděla na svět, který ji potřeboval.
Něco se muselo udělat; musejí Mesaanu vylákat. Pokud to, co říká Saerin, je pravda, pak ta žena bude ochotná bojovat přímo – nebude se schovávat a bodat ze stínů. Egwaininým úkolem tedy bylo ji uvést do pokušení tím, že jí poskytne příležitost, takovou, která nebude vypadat okatě, které nedokáže odolat.
„Pojďte,“ řekla Egwain a vydala se k rampě dolů do Věže. „Musím provést nějaké přípravy.“
KAPITOLA 16
Sanna’har
Ve slábnoucím večerním světle procházela Faile táborem a mířila k proviantmistrovu stanu. Perrin poslal oddíl zvědů průchodem do Cairhienu; vrátí se zítra ráno.
Perrin pořád přemýšlel o bělokabátnících. Během posledních pár dnů si obě armády vyměnily několik dopisů, Perrin se pokoušel domluvit další, formálnější vyjednávání, zatímco bělokabátníci trvali na bitvě. Faile Perrina pěkně seřvala za to, že vyklouzl a šel se s bělokabátníky setkat bez ní.
Perrin hrál na čas, zatímco poslal Elyase a aielské zvědy na průzkum k bělokabátníkům, aby se pokusili najít způsob, jak dostat jejich lidi ven, ale nebylo pravděpodobné, že se to podaří. V Dvouříčí se to povedlo, ale tam byla jen hrstka zajatců. Tady jich byly stovky.
Perrin se s pocitem viny nevyrovnával dobře. Nu, Faile si s ním brzy promluví. Kráčela dál táborem kolem mayenerské části s vysoko vlajícími prapory.
S touhle se taky budu muset brzo vypořádat, pomyslela si Faile s pohledem upřeným nahoru na Berelaininu zástavu. Ty řeči o ní a Perrinovi působily potíže. Měla podezření, že se Berelain v její nepřítomnosti mohla o něco pokusit, ale vzít si ho na noc do stanu vypadalo příliš přímočaře.
Další kroky bude muset Faile podniknout nanejvýš opatrně. Její manžel, jeho lidé a jeho spojenci představovali křehkou rovnováhu. Faile se přistihla, jak touží po tom, aby mohla požádat matku o radu.
Ohromilo ji to a zarazila se na vychozené bahnité cestičce v udusané žluté trávě. Světlo, pomyslela si Faile. Podívejte se, co se se mnou stalo.
Před dvěma lety Faile – tehdy se jmenovala Zarin – utekla z domu v Saldeii, aby se stala hledačkou Valerského rohu. Vzbouřila se proti svým povinnostem prvorozené a výuce, na níž její matka trvala.
Neutekla proto, že nesnášela práci; vlastně se ukázalo, že je obratná ve všem, co od ní vyžadovali. Tak proč utekla? Částečně za dobrodružstvím. Avšak částečně – což si přiznala až teď – kvůli všem těm očekáváním. V Saldeii jste vždycky dělali, co se od vás očekávalo. Nikdo nepřemýšlel o tom, jestli budete konat své povinnosti, zvlášť když jste byli příbuzní samotné královny.
A tak… odešla. Ne proto, že nesnášela představu toho, čím se stane, ale proto, že sejí protivila skutečnost, že to vypadá tak nevyhnutelně. A teď je tady a využívá všechny ty věci, na nichž její matka trvala, aby seje naučila.
Faile to téměř rozesmálo. Stačil jí jediný pohled, aby o ležení dokázala říct spoustu věcí. Brzy budou muset ševcům sehnat nějaké dobré kůže. Voda nepředstavovala problém, protože v průběhu posledních dní často sprchlo, ale musejí vyřešit otázku suchého dříví na ohně. Bude třeba věnovat pozornost jedné skupině uprchlíků – sbírce bývalých mokřiňanských gai’šainů, kteří sledovali Perrinovy Aiely s nezastíraným nepřátelstvím. Cestou se pohledem ujišťovala, že v táboře vládne dostatečná čistota a že se o sebe vojáci starají. Někteří muži věnovali nejvyšší péči svým koním a pak se sami zapomínali pořádně najíst – nebo alespoň zdravě. Nemluvě o zvyku strávit polovinu noci tlacháním u ohně.
Zavrtěla hlavou, pokračovala v chůzi a vešla do kruhu se zásobami, kde se vykládaly vozy pro hromadu kuchařů a posluhovaček. Zásobovací kruh představoval téměř samostatnou vesničku, v níž stovky lidi rychle vyšlapávaly v rozbahněné trávě cestičky. Minula hlouček umazaných mladíků, kteří hloubili jámy do země, pak skupinku žen, klábosících při škrábání brambor, a děti, které sbíraly slupky a nosily je do jam. Dětí nebylo mnoho, ale Perrinovo vojsko přijalo mnoho hladovějících venkovských rodin, které žadonily, aby se k nim směly připojit.
Sluhové nosili koše brambor do velkých hrnců, které mladé ženy pomalu plnily vodou, přinášenou z potoka. Kuchařští tovaryši připravovali ohně na opékání, zatímco starší kuchaři přimíchávali koření do omáček, jež se daly přelévat přes maso, což byl vlastně jediný způsob, jak ochutit tak obrovské množství jídla.
Staré ženy – těch pár, které v ležení byly – se šouraly kolem s ohnutými zády a lehkými proutěnými košíky s bylinami. Šátky se jim vlnily ve větru a bavily se mezi sebou nakřáplými hlasy. Vojáci pospíchali dovnitř a ven s ulovenou zvěří. Nedospělí chlapci sbírali dříví na podpal; minula malý hlouček, jehož pozornost odvedlo chytání pavouků.
Byla to změť zmatku a pořádku, jako dvě strany jedné mince. Bylo zvláštní, jak dobře sem Faile zapadá. Když si vzpomněla, jaká byla jen před pár lety, ohromeně si uvědomila, že vidí rozmazlené sebestředné dítě. Odejít z Hraničních států, aby se stala hledačkou rohu? Opustila své povinnosti, domov a rodinu. Co si myslela?
Prošla kolem několika žen, které mlely obilí, pak kolem hromádky čerstvé divoké šalotky na pokrývce vedle nich, která čekala na to, až ji přidají do polévky. Byla ráda, že utekla a potkala Perrina, ale to její činy nijak neomlouvalo. Stáhla tvář, když si vzpomněla, jak Perrina nutila samotného putovat temnými Cestami. Ani už si nevzpomínala, čím ji vyprovokoval, i když by to před ním nikdy nepřiznala.