„Pošlu s várna vojáky,“ řekl Mat. „Až dorazíte do Tar Valonu, přivedou mi koně zpátky.“
Joline otevřela pusu, jako by si chtěla stěžovat, ale pak ji zavřela. Co by mohla namítnout?
„To bude přijatelné, Cauthone,“ řekla Teslyn a přitáhla si černého valacha blíž.
„Přikážu jim, aby vás poslouchali,“ obrátil se na ni Mat. „Takže budete mít koho komandovat a bude vám mít kdo stavět stany. Ale má to podmínku.“
Teslyn zvedla obočí.
„Chci, abys amyrlin něco vyřídila,“ řekl. „Jestli je to Egwain, mělo by to být snadný. Ale dokonce i když to nebude ona, pověz jí to. Bílá věž má něco, co patří mně, a je skoro načase, abych to dostal zpátky. Nechci, ale jak se zdá, v týhle době na mých přáních ani za mák nezáleží. Takže přijdu a nemám v úmyslu nechat se zatraceně odbýt.“ Usmál se. „Použij přesně tyhle slova.“
Teslyn posloužilo ke cti, že se zasmála. „Postarám se o to, i když pochybuji, že jsou ty zvěsti pravdivé. Elaida by se amyrlinina stolce nevzdala.“
„Možná budeš překvapená.“ Mat rozhodně byl, když narazil na ženy, které mluvily o Egwain jako o amyrlin. Netušil, co se v Bílé věži stalo, ale měl nepříjemný pocit, že Aes Sedai zapletly ubohou Egwain do svých intrik tak pevně, že sejí nikdy nepodaří uniknout. Skoro měl chuť se tam vydat a podívat se, jestli by ji nedokázal dostat ven.
Ale měl před sebou jiné úkoly. Egwain se o sebe bude muset zatím postarat sama. Byla to schopná holka; nejspíš to bez něj chvilku zvládne.
Tom mu stál po boku a vypadal zamyšleně. Nevěděl jistě, že Mat zadul na roh – přinejmenším mu to Mat nikdy neřekl. Snažil se na tu proklatou věc zapomenout. Ale Tom to nejspíš uhodl.
„No, myslím, že byste měly jet,“ řekl Mat. „Kde je Setalle?“
„Setalle tu zůstává,“ řekla Teslyn. „Říkala, že ti chce zabránit napáchat příliš mnoho chyb.“ Zvedla obočí a Joline s Edesinou bystře přikývly. Všechny předpokládaly, že Setalle je uprchlá služebná z Bílé věže, která možná jako děvče utekla, protože něco provedla.
Což znamenalo, že se jich všech nezbaví. Ale i tak, kdyby si měl vybrat jednu, co zůstane, byla by to panímáma Anan. Nejspíš bude chtít najít způsob, jak se zase setkat s manželem a rodinou, kteří z Ebú Daru uprchli lodí.
Dorazil Juilin s Therou. Bývala tahle vyděšená hubená žena opravdu panarcha Tarabonu? Mat už viděl i myši, které nebyly tak bázlivé. Matoví vojáci přivedli dvojici koně. Celkem vzato ho tahle výprava bude stát asi čtyřicet koní a oddíl vojáků. Ale bude to stát za to. Kromě toho měl v úmyslu si vojáky i koně vzít zpátky – spolu s informacemi o tom, co se skutečně v Tar Valonu děje.
Kývl na Vanina. Tlustého zloděje koní moc nepotěšilo, když mu Mat nařídil jet s nimi do Tar Valonu a posbírat informace. Vzhledem k tom, jak zbožňoval Aes Sedai, předpokládal Mat, že bude nadšený. Nu, ještě méně ho potěší, až zjistí, že Juilin jede s nimi; Vanin měl sklony kolem chytače zlodějů našlapovat po špičkách.
Vanin nasedl na hnědého valacha. Pokud Aes Sedai věděly, patřil k výše postaveným Rudým pažím a byl jedním z Matových polních zvědů, ale nebyl nijak podezřelý. Nevypadal příliš hrozivě, leda snad že je nebezpečný míse vařených brambor. Možná proto byl ve své práci tak dobrý. Mat zrovna nepotřeboval ukrást koně, ale Vaninovo nadání se dalo využít i pro jiné úkoly.
Mat se obrátil zpátky k Aes Sedai. „Tak to vás už nebudu zdržovat.“ Ustoupil a vyhnul se pohledu na Joline – která měla v očích dravčí výraz, jenž mu až příliš připomínal Tylin. Teslyn zamávala a Edesina na něj kupodivu uctivě kývla. Juilin mu a Tomovi také zamával a Leilwin Matovi pokynula. Ta ženská žvýkala k snídani kamení a k večeři hřebíky, ale byla férová. Možná by si mohl promluvit s Tuon a nechat ji zase vrátit do původního stavu, nebo tak něco.
Nebuď pitomec, pomyslel si, zatímco mával Baylemu Domonovi. Nejdřív musíš přesvědčit Tuon, ať z tebe nedělá da’covale. Byl napůl přesvědčený, že z něj chce mít sluhu, manžel nemanžel. Při tom pomyšlení se mu zpotil krk.
Zanedlouho už se za nimi zvedal prach na cestě. Tom přistoupil k Matovi, který sledoval jezdce. „Vdolky?“
„U nás v Dvouříčí je to tradice.“
„Nikdy jsem o ní neslyšel.“
„Je málo známá.“
„Aha, chápu. A co jsi s těma buchtama provedl?“
„Barvičník,“ řekl Mat. „Bude z toho mít týden modrou pusu, možná dva. A o buchty se s nikým nepodělí, leda snad se svýma strážcema. Joline je na vdolcích závislá. Od chvíle, co jsme dorazili do Caemlynu, jich musela sníst snad sedm nebo osm pytlíků.“
„Pěkné,“ řekl Tom a kotníky prstů si pohladil knír. „Ale trochu dětinské.“
„Snažím se vrátit zpátky ke kořenům,“ prohlásil Mat. „Víš, znovu získat něco z mýho ztracenýho mládí.“
„Je ti sotva dvacet!“
„Jistě, ale když jsem byl mladší, mnohem víc jsem žil. No tak. Panímáma Anan zůstává, a to mě na něco přivedlo.“
„Potřebuješ se oholit, Matrime Cauthone.“ Panímáma Anan si ho prohlížela se založenýma rukama.
Zvedl ruku a dotkl se tváře. Vždycky ho holíval Lopin, každé ráno. Když mu Mat takové věci nedovolil, byl ten chlap mrzutý jako pes v dešti, ačkoli v poslední době si Mat nechával narůst vousy, aby se vyhnul pozornosti. Pořád to svědilo jako týden starý strup.
Našel Setalle u zásobovacích stanů, jak dohlíží na oběd. Vojáci z Bandy tam dřepěli, krájeli zeleninu, dusili fazole a vrhali kradmé pohledy jako muži, kteří dostali přísné pokyny. Setalle tam nebylo třeba; kuchaři Bandy vždycky dokázali uvařit jídlo i bez ní. Zeny však neměly nic raději než to, když mohly najít pár odpočívajících mužů a komandovat je. Kromě toho byla Setalle bývalá hostinská a – což bylo pozoruhodné – bývalá Aes Sedai. Mat ji často přistihl, jak dohlíží na věci, které dohled nepotřebují.
Nikoli poprvé si přál, aby Tuon stále cestovala s ním. Setalle se obvykle stavěla na Tuoninu stranu, ale společnost Dcery Devíti měsíců ji často zaměstnávala. Nic neohrožovalo mužskou příčetnost víc než žena, která má příliš mnoho času.
Setalle byla stále oblečená v ebúdarském stylu, což se Matoví – vzhledem k hlubokému výstřihu – líbilo. Takové kypré ženě, jako byla Setalle, tento druh šatů obzvlášť slušel. Ne že by si toho všímal. Měla zlaté kroužky v uších, důstojné vystupování a šediny ve vlasech. Drahokamy zdobený svatební nůž, který jí visel na krku, vypadal podle toho, jak jí spočíval ve výstřihu, trochu jako varování. Tedy, Mat si samozřejmě nevšímal ani tohoto.
„Nechávám si ten plnovous narůst schválně,“ odvětil Mat. „Chci…“
„Máš špinavý kabát,“ řekla a kývla na vojáka, který jí přinesl cibule, co oloupal. Aniž pohlédl na Mata, bázlivěje nasypal do hrnce. „A vlasy máš jako vrabčí hnízdo. Vypadáš, jako by ses porval, a to ještě není ani poledne.“
„Jsem v pořádku,“ řekl Mat. „Umyju se později. Neodjela jsi s Aes Sedai.“
„Každý krok k Tar Valonu mě odvádí dál od místa, kde mám být. Musím poslat zprávu manželovi. Když jsme se loučili, netušila jsem, že skončím zrovna v Andoru.“
„Myslím, že už brzo získám přístup k někomu, kdo tady dokáže udělat průchod,“ řekl Mat. „A já…“ Zamračil se, když se přiblížila další jednotka vojáků, kteří nesli pár podměrečných křepelek, které ulovili. Vojáci vypadali, že se za svůj mizerný úlovek stydí.
Aniž Matoví věnovala jediný pohled, nařídila jim Setalle ptáky oškubat. Světlo, musí ji z tohohle tábora dostat. Dokud všechny nezmizí, nebude to tady normálně fungovat.