NE! pomyslela si Nyneiva, napřímila se a znovu usměrnila odřivous. Zničila druhého psa, pak třetího. Zpoza skalních formaci vyskakovali další netvoři. Odkud se všichni berou? Nyneiva vyrazila vpřed a zakázaným tkanivem je spalovala.
Při každém úderu se země zachvěla, jakoby bolestí. Odřivous by neměl zemi takto prorážet. Něco nebylo v pořádku.
Došla až k Lanoví. Měl zlomenou nohu. „Nyneivo!“ řekl. „Musíš jít!“
Nevšímala si ho, klekla si, a když se za troskami vynořil další pes, spředla odřivous. Psů bylo stále víc a ona byla tak unavená. Pokaždé, když usměrnila, byla si jistá, že je to naposledy.
Ale nemohlo být. Ne když Lanovi hrozí nebezpečí. Vytvořila složité tkanivo léčení, vložila do něj všechnu zbývající sílu a vyléčila mu nohu. Vyškrábal se na nohy, popadl meč a obrátil se, aby odrazil útok temného psa.
Bojovali bok po boku, ona odřivousem, on ocelí. Avšak jeho údery byly otupělé a jí pokaždé trvalo o několik úderů srdce déle, než odřivous vytvořila. Zem se otřásala a duněla a ruiny se hroutily.
„Lané!“ řekla. „Připrav se utíkat!“
„Cože?“
Z posledních sil spředla odřivous a namířila ho přímo dolů před ně. Země se zavlnila v agónii, téměř jako živá bytost. Nedaleko se vytvořila trhlina a pohltila temné psy. Nyneiva se zhroutila a jediná sílají vyklouzla. Byla příliš unavená, než aby dokázala usměrňovat.
Lan ji popadl za paži. „Musíme jít!“
Vyškrábala se na nohy a vzala ho za ruku. Společně se rozběhli do dunícího svahu. Za nimi vyli temní psi a část smečky přeskočila průrvu.
Nyneiva běžela ze všech sil a svírala Lanovu ruku. Vyběhli na kopec. Země se strašlivě otřásala; Nyneiva nemohla uvěřit, že chatrč stále stojí. Společně s Lanem klopýtala z kopce k ní.
Zakopl a vykřikl bolestí. Jeho ruka jí vyklouzla z prstů.
Obrátila se. Za nimi se na vrcholku kopce vynořila záplava temných psů, vrčeli, blýskaly se jim zuby a od tlam odletovaly sliny. Lan na ni s vytřeštěnýma očima mával, ať běží dál.
„#<?. “ Popadla ho za ruku a táhla dolů po svahu. Společně se propotáceli dveřmi a…
… a Nyneiva s lapáním po dechu vypadla z ter’angrialu. Samotná se nahá zhroutila na podlahu, ležela a třásla se. V hlavě sejí vynořila záplava vzpomínek. Každičký strašlivý okamžik zkoušky do posledního. Každá zrada, každé rozčilující tkanivo. Bezmoc, vřískání děti, smrti lidí, které znala a milovala. Stočila se na podlaze do klubíčka a rozbrečela se.
Celé tělo měla jako v ohni bolestí. Rameno, nohy, paže a žádají stále krvácely. Po celém těle měla pruhy kůže spálené až na puchýře a přišla o větší část copu. Rozcuchané vlasy jí padaly přes tvář a pokoušela se potlačit vzpomínky na to, co udělala.
Nedaleko slyšela povzdechy a kalnýma očima viděla, jak Aes Sedai v kruhu přerušují tkaniva a sesouvají se. Nenáviděla je. Nenáviděla je do poslední.
„Světlo!“ Saerinin hlas. „Někdo ji vylečte!“
Všechno začínalo být rozmazané. Hlasy splývaly. Jako zvuky pod vodou. Poklidné zvuky…
Zalilo ji něco studeného. Zalapala po dechu a vytřeštila oči, jak jí otřásl ledový šok léčení. Vedle ní klečela Rosil. Žena vypadala ustaraně.
Z Nyneivina těla odplynula bolest, ale její vyčerpání se zdesetinásobilo. A bolest v nitru… ta zůstala. Světlo. Slyšela dětský křik.
„Nuže,“ ozvala se někde poblíž Saerin, „zdá se, že to přežije. A teď, mohla by mi některá z vás vysvětlit, co to ve jménu samotného stvoření mělo znamenat?“ Zněla rozzuřeně. „Zúčastnila jsem se mnoha povýšení, dokonce i takových, kdy žena nepřežila. Ale nikdy v životě jsem neviděla, aby žena musela projít něčím takovým, co právě vytrpěla tato.“
„Bylo nutněji řádně vyzkoušet,“ řekla Rubinde.
„Řádně?“ obořila se na ni vztekle Saerin.
Nyneiva neměla sílu se na ně podívat. Ležela, nadechovala se a vydechovala.
„Řádně?” zopakovala Saerin. „To nebylo řádné. To bylo vyloženě pomstychtivé, Rubinde! Téměř každá z těch zkoušek byla horší, než co jsem kdy viděla být požadováno od jiných žen. Měly byste se stydět. Všechny. Světlo, podívejte se, co jste tomu děvčeti udělaly!“
„To není důležité,“ řekla Barasine chladně. „U zkoušky neuspěla.“
„Cože?“ zaskřehotala Nyneiva a konečně zvedla pohled. Ter’angrial zmatněl a Rosil přinesla pokrývku a Nyneivino oblečení. Egwain stála stranu s rukama spojenýma před tělem. S klidnou tváří naslouchala ostatním. Nebude hlasovat, ale ostatní ano, o tom, zda Nyneiva zkouškou prošla.
„Neuspělas, dítě,“ řekla Barasine a měřila si Nyneivu cituprostým pohledem. „Nezachovala jsi důstojnost.“
Lelaine z modrého adžah přikývla a zdálo se, že ji rozčiluje, že musí s červenou souhlasit. „Toto byla zkouška tvé schopnosti být klidná jako Aes Sedai. To jsi neprokázala.“
Ostatní vypadaly, že jim to není příjemné. O konkrétním obsahu zkoušky se nemělo mluvit. To Nyneiva věděla. Také věděla, že ve většině případů znamená neúspěch totéž co smrt. I když jak o tom teď uvažovala, příliš ji nepřekvapilo, že slyší tvrzení, že neuspěla.
Porušila pravidla zkoušky. Rozběhla se, aby zachránila Perrina a ostatní. Usměrňovala dřív, než měla. Bylo pro ni těžké toho litovat. V tuto chvíli byly všechny ostatní emoce pohlceny tupým pocitem ztráty.
„Barasine má pravdu,“ řekla Seaine váhavě. „Na konci jsi byla nezastřeně rozzuřená a k mnoha značkám jsi běžela. A pak je tu otázka toho zakázaného tkaniva. Nanejvýš znepokojivé. Neříkám, že bys měla propadnout, ale jsou zde věci v rozporu s pravidly.“
Nyneiva se pokusila vyškrábat na nohy. Rosil jí položila ruku na rameno, aby jí v tom zabránila, ale Nyneiva se jí chytila za paži a použila ji jako oporu, aby se vytáhla na roztřesené nohy. Vzala si přikrývku, přehodila si ji přes ramena a před tělem přitáhla okraje k sobě.
Cítila se taky vyčerpaná. „Udělala jsem, co jsem musela. Která z vás by neběžela, kdyby viděla lidi v nebezpečí? Která z vás by si zakázala usměrňovat, kdyby viděla útočit zplozence Stínu? Jednala jsem tak, jak by Aes Sedai měla.“
„Tato zkouška,“ řekla Barasine, „má zajistit, že se žena bude schopná oddat vyššímu cíli. Ze dokáže ignorovat chvilková rozptýlení a směřovat k vyššímu dobru.“
Nyneiva nakrčila nos. „Dokončila jsem tkaniva, která jsem měla. Udržela jsem soustředění. Ano, nezůstala jsem klidná – ale zachovala jsem si dostatečně chladnou hlavu, abych své úkoly dokončila. Po člověku by se neměl žádat klid jen pro něj samotný. A zakazovat běh, když jsou zde lidé, které musíte zachránit, je bláhové.
Při této zkoušce bylo mým cílem dokázat, že si zasloužím být Aes Sedai. Takže to bych se mohla dohadovat, že životy lidí, které jsem viděla, byly důležitější než získat ten titul. Pokud by ztráta mého titulu byla cenou za záchranu něčího života – a kdyby to nemělo jiné následky – udělala bych to. Pokaždé. Nezachránit je by neznamenalo sloužit vyššímu dobru; prostě by to jen bylo sobecké.“
Barasine hněvivě rozevřela oči. Nyneiva se obrátila a vydala se – s určitými obtížemi – na kraj místnosti, kde se mohla posadit na lavičku a odpočívat. Ženy se shlukly a tiše rozmlouvaly a Egwain stále klidně zamířila k Nyneivě. Amyrlin se posadila vedle ní. Přestože jí bylo dovoleno zúčastnit se zkoušky a vytvořit některé z těch událostí, které Nyneivu zkoušely, volba, zda umožnit povýšení, bude na ostatních.