Ituraldeho muži mu neústupně stáli po boku na zadním svahu kopce. Nařídil zrušit dolní tábor a ustoupit podél břehu řeky na jih, kam až to půjde. Mezitím se armáda stáhla z opevnění. Hrozně nerad se vzdával vyvýšeného postavení, ale kdyby je během útoku tlačili z tohoto příkrého kopce dolů, bylo by to smrtící. Měl kam ustupovat, takže když teď bylo opevnění ztraceno, využil toho.
Rozmístil svá vojska na úpatí kopce poblíž místa, kde předtím stál dolní tábor. Domanští vojáci měli ocelové klobouky a svá takřka dva a půl sáhu dlouhá kopí zarazili koncem do země a drželi je ocelovými hroty směrem k valící se vlně trolloků. Klasické obranné postavení: tři řady kopiníků a štítonošů, kopí skloněná směrem k vrcholku svahu. Když první řada kopí zabila trolloky, kopiníci ustoupili, vytáhli kopí a nechali druhou řadu postoupit vpřed a zabíjet. Pomalý, opatrný ústup, řada za řadou.
Dvojitá řada lučištníků vzadu začala střílet šípy a do zplozenců Stínu narážela jedna vlna za druhou a zanechávala na svahu těla. Ta se valila dolů, některá ještě s vřískotem, a rozstřikovala kolem sebe tmavou krev. Větší množství netvorů však postupovalo dál, přes těla svých bratrů, a snažilo se dostat ke kopiníkům.
Přímo před Ituraldem zemřel nabodnutý na kopí trollok s orlí hlavou. Tvor měl zobák lemovaný ostny a jeho hlava – s dravčíma očima – seděla na býčí šíji a okraj jejího peří pokrývala nějaká tmavá olejovitá hmota. Umírající netvor zaskučel hlubokým, jen vzdáleně ptačím hlasem a nějak se mu podařilo vyslovit hrdelní slova v jazyce trolloků.
„Vydržte!“ zařval Ituralde, který obrátil koně a projel s ním kolem řady kopiníků. „Držte formaci, Světlo vás spal!“
Trolloci se valili dolů ze svahu a umírali na kopích. Bude to jen dočasný odklad. Trolloků bylo příliš mnoho a dokonce i střídající se řady kopiníků budou nakonec přemoženy. Byla to jen zdržovací taktika. Zbytek vojska za nimi zahájil ústup. Jakmile řady prořídnou, břímě obrany převezmou aša’manové, kteří kopiníkům získají čas k ústupu.
Pokud na to aša’manové seberou sílu. Tlačil na ně tvrdě. Možná až příliš. Neznal hranice jejich možností, jako je znal u běžných vojáků. Kdyby dokázali zastavit postup trolloků, jeho armáda by se stáhla na jih. Ústup je povede kolem Maradonu, kde by mohli být v bezpečí, ale nepustí je dovnitř. Ti uvnitř odmítli všechny Ituraldeho pokusy o diskusi. „Vetřelcům nepomáháme,“ zněla pokaždé odpověď. Zatracení pitomci.
Alespoň že trolloci nejspíš Maradon obklíčí a oblehnou, což Ituraldemu a jeho mužům poskytne čas, aby se stáhli do lépe bránitelného postavení.
„Vydržte!“ vykřikl Ituralde znovu, když jel kolem místa, kde tlak trolloků začínal přinášet výsledky. Na vrcholku jednoho z opevnění opatrně číhala smečka trolloků s vlčí hlavou, zatímco jejich druhové před nimi útočili. „Lučištníci!“ řekl Ituralde a ukázal rukou.
Následovalo krupobití šípů, které trolloky s vlčí hlavou, kterým Dračí spřísahanci v Ituraldeho armádě začali říkat „mozky“, zasypaly. Trolloci měli vlastní tlupy a organizaci, ale jeho muži často nazývali jednotlivce podle význačných rysů. „Rohy“ říkali kozlům, „zobany“ jestřábům, „paže“ medvědům. Ti s vlčími hlavami často patřili k těm chytřejším; někteří Saldejci tvrdili, že je slyšeli mluvit lidským jazykem, aby s nepřáteli vyjednávali neboje oklamali.
Ituralde toho teď o trollocích věděl hodně. Svého nepřítele jste museli znát. Naneštěstí u trolloků byly velké rozdíly v inteligenci i osobnostech. A existovalo mnoho trolloků, kteří sdíleli fyzické rysy různých skupin. Ituralde by přísahal, že viděl zvrácenou ohavnost s jestřábím peřím, ale kozlími rohy.
Trolloci na vrcholku opevnění se pokusili uhnout šípům z cesty. Velká smečka hromotluckých bestií za nimi je s řevem sehnala z kopce. Obvykle – pokud neměli hlad – byli trolloci zbabělá stvoření, ale když je vybičovali k zuřivosti, bojovali dobře.
Za touto první vlnou půjdou mizelci. Jakmile lučištníkům dojdou šípy a trolloci zlomí odpor mužů dole. Ituralde se na to netěšil.
Světlo, pomyslel si. Doufám, že jim dokážeme utéct. Aša’manové čekali v dálce na jeho rozkaz. Kéž by je měl blíž. Ale nemohl to riskovat. Byli příliš cenní, než aby je ztratil kvůli zbloudilému šípu.
Ituralde doufal, že přední řady trolloků budou důkladně pobity kopiníky a jejich pokroucené mrtvoly se nakupí před kopími – a trolloci za nimi budou klopýtat a padat na krvavé ostatky vlastních druhů. Ituraldeho zbývající Saldejci zpustoší každého, kdo pronikne útokem aša’manů. Pak by se kopiníci měli být schopní stáhnout a následovat zbytek ustupující armády. Jakmile budou za Maradonem, mohli by použít průchody a přesunout se na další pozici, kterou vybral, zalesněný průsmyk asi deset lig na jih.
Jeho muži by měli být schopni uniknout. Měli by. Světlo, jak strašně se mu protivilo, když byl nucen velet při takto příliš rychlém ústupu.
Zůstaň pevný, řekl si, zatímco pokračoval v jízdě a vykřikoval rozkazy vydržet. Bylo důležité, aby slyšeli jeho hlas. Ten kluk je Drak Znovuzrozený. Splní své sliby.
„Můj pane!“ vykřikl nějaký hlas. Ituraldeho stráž se rozestoupila a nechala k němu přijet mladého chlapce, který lapal po dechu. „Můj pane, poručík Lidrin!“
„Padl?“ zeptal se naléhavě Ituralde.
„Ne, můj pane. On je…“ Chlapec se ohlédl přes rameno. V nedaleké řadě kopiníků se vojáci vysouvali směrem k vlně trolloků, místo aby ustupovali.
„Co to při Světle je?“ řekl Ituralde a patami pobídl Rozbřeská. Bílý valach vyrazil vpřed a Ituraldeho stráž a mladý posel se k němu za dunění kopyt připojili.
Navzdory válečné vřavě slyšel Lidrinův křik. Mladý domanský důstojník stál před řadou kopí a s řevem útočil na trolloky mečem a štítem. Lidrinovi muži se k němu protlačili, aby ho bránili, což do řad kopiníků vneslo zmatek.
„Lidrine, ty pitomče.“ Ituralde zarazil koně.
„Pojďte!“ zařval Lidrin a zvedl proti trollokům meč. Hlasitě se zasmál, hlas napůl šílený, tvář pocákanou krví. „Pojďte! Postavím se vám všem. Můj meč žízní!“
„Lidrine!“ zaječel Ituralde. „Lidrine!“
Muž se ohlédl. Oči měl vytřeštěné šíleným veselím. Ituralde už něco takového viděl, v očích vojáků, kteří bojovali příliš dlouho a příliš tvrdě. „Umřeme, Rodele,“ zavolal Lidrin. „A takhle je vezmu s sebou! Alespoň jednoho nebo dva! Přidej se ke mně!“
„Lidrine, vrať se a…!
Muž si ho nevšímal, obrátil se zpátky a vyrazil.
„Dostaňte jeho muže zpátky,“ zaječel Ituralde a mával rukou. „Zavřete řadu kopiníků! Rychle. Nemůžeme…“
Trolloci se vrhli vpřed. Lidrin se smíchem padl ve spršce krve. Nápor na jeho muže byl příliš silný a oni se v polovině rozdělili. Kopinici se znovu seřadili, ale narazila do nich pěst trolloků. Někteří trolloci padli.
Většina ne.
Při pohledu na díru v obraně začaly nejbližší nestvůry vřískat a výt. Vyškrábaly se přes těla na úpatí kopce a vrhly se na kopiníky.
Ituralde zaklel a pak pobídl Rozbřeská vpřed. Ve válce, stejně jako při sedlačení, jste se někdy museli zapojit a brodit se po kolena v bahně. S řevem narazil do trolloků. Jeho stráž jela s ním a uzavřela trhlinu. Vzduch se změnil v hřmící bouři kovu řinčícího o kov a bolestivého sténáni.