,Prosím vás, kde to jsem?’ zeptal se. ,Už jsem se málem rozhodl přenocovat tady na blatech, když jsem uviděl světlo vaší lucerny.’
,Jste u tréninkové stáje v King’s Pylandu,’ řekla. ,Ach tak! To mám ale štěstí!’ zvolal. ,Tam přece spí každou noc podkoní a je tam sám. To mu asi nesete večeři, ne? No, doufám, že nebudete natolik hrdá, abyste si nechtěla vydělat na nové šaty?’ Z kapsy u vesty vytáhl kus přeloženého bílého papíru. ,Odevzdejte dnes večer tohleto podkonímu a budete mít ty nejhezčí šaty, jaké se za peníze dají koupit.’
Služebná byla vyděšena neomaleností jeho chování a proběhla kolem něho k oknu, jímž obvykle podávala do stáje jídlo. Bylo už otevřené a Hunter seděl u malého stolku uvnitř. Začala mu vyprávět, co se jí stalo, když se cizinec objevil znova.
,Dobrý večer,’ řekl a nakoukl do okna, ,chtěl bych si s vámi pohovořit.’ Služebná přísahala, že si při jeho řeči všimla, jak mu ze sevřené ruky vykukuje růžek balíčku, omotaného papírem. ,Co tu pohledáváte?’ zeptal se podkoní. ,Jde o záležitost, ze které by vám mohlo něco kápnout do kapsy,’ řekl cizinec. ,Máte ve stáji dva koně, kteří poběží Wessexský pohár — Stříbrného lysáčka a Bayarda. Dejte mi správný tip a neproděláte na tom. Je pravda, že při stejné váze jezdce může dát Bayard tomu druhému stoyardový náskok a že na něho vsadila peníze sama stáj?’
,Tak vy patříte k těm zatraceným sázkařům,’ zvolal podkoní. ,Já vám ukážu — u nás v King’s Pylandu se s váma mazlit nebudem.’ Vyskočil a rozběhl se přes stáj odvázat psa. Služebná prchla domů, ale cestou se ohlédla a viděla, že se cizinec naklání do okna. Když ale za chvilku Hunter vyběhl se psem, už tam nebyl, a přestože podkoní oběhl všechna stavení, nenašel po něm ani stopy.“
„Moment!“ zvolal jsem. „Nechal za sebou podkoní otevřené dveře, když vyběhl ven se psem?“
„Výborně, Watsone, výborně!“ zabručel můj přítel. „Tato okolnost mi připadala tak důležitá, že jsem včera poslal do Dartmooru zvláštní telegram, abych si ji ověřil. Mladík dveře zamkl, než od nich odešel. A ještě mohu dodat, že okno není tak velké, aby se jím někdo mohl protáhnout.
Hunter počkal, až se vrátí druzí dva podkoní, a pak poslal trenérovi zprávu o tom, co se stalo. Strakera to velice rozčililo, ačkoli se zdá, že si nebyl plně vědom pravého dosahu zprávy. Vzbudila v něm však jakýsi neurčitý neklid a paní Strakerová, která se probudila v jednu hodinu v noci, viděla, že se obléká. Na dotaz jí odpověděl, že nemůže spát ze strachu o koně a že se zajde podívat do stáje, zda je všechno v pořádku. Prosila ho, aby zůstal doma, poněvadž slyšela, jak do oken bubnuje déšť, ale navzdory jejím prosbám si oblékl svůj dlouhý nepromokavý plášť a odešel z domu.
Paní Strakerová se probudila v sedm hodin ráno a zjistila, že manžel se dosud nevrátil. Hned se sama oblékla, zavolala služebnou a vydaly se do stáje. Dveře byly otevřené a uvnitř seděl na židli zhroucený Hunter ve stavu absolutní strnulosti a otupělosti; stání, v němž byl předtím favorizovaný kůň, bylo prázdné, a po trenérovi nebylo nikde ani stopy.
Oba mládence, kteří spali na seníku nad místností s postroji, hned vzbudili. V noci prý nic neslyšeli, poněvadž mají oba velice tvrdý spánek. Hunter byl zřejmě omámen nějakou silnou drogou, a jelikož se od něho nemohli nic dovědět, nechali ho, aby se prospal, zatímco oba podkoní a obě ženy se rozběhli pátrat po zmizelém muži a koni. Stále ještě doufali, že snad Straker z nějakého důvodu vyvedl koně na ranní trénink, ale když vystoupili na kopeček nedaleko vilky, odkud je výhled na blata do všech stran, neuviděli sice ani stopy po zmizelém koni, ale zato si všimli něčeho, co je upozornilo, že tu došlo k nějaké tragédii.
Asi čtvrt míle od stáje visel na hlodašovém keři kabát Johna Strakera. Hned za keřem je v bažině miskovitá prohlubeň, na jejímž dně nalezli mrtvolu nešťastného trenéra. Hlavu měl roztříštěnou brutálním úderem nějaké těžké zbraně a měl ránu i na stehně — dlouhý, čistě vedený řez, způsobený zřejmě nějakým velmi ostrým nástrojem. Nicméně bylo jasné, že se Straker útočníkům energicky bránil, poněvadž v pravé ruce držel nožík, potřísněný krví až k rukojeti, a v levé svíral červenočerný hedvábný nákrčník, o němž služebná vypověděla, že jej předchozího večera viděla na onom cizinci, který stáj navštívil.
Když se Hunter vzpamatoval ze svého omámení, označil majitele nákrčníku stejně bezpečně. S touž určitostí také prohlásil, že mu cizinec, když stál u okénka, musel do skopového nasypat nějakou drogu, aby zbavil stáj hlídače.
Pokud jde o pohřešovaného koně, našla se na bahnitém dně osudné úžlabinky spousta důkazů o tom, že v ní ve chvíli zápasu byl. Od toho jitra však kůň zmizel, a třebaže byla vypsána velká odměna a všichni cikáni z celého Dartmooru pátrají jako diví, nepřišla o něm žádná zpráva. Rozbor zbytků večeře z talíře podkoního později prokázal, že do jídla bylo nasypáno značné množství práškového opia; zatímco lidé z vilky, kteří ten večer jedli stejné jídlo, nepocítili žádné nepříjemné následky.
Taková jsou hlavní fakta tohoto případu, zbavená veškerých dohadů a vyložená s maximální jasností. A teď zrekapituluji, co v celé věci učinila policie.
Inspektor Gregory, jemuž byl případ svěřen, je mimořádně schopný policista. Kdyby měl navíc ještě trochu fantazie, mohl by to ve svém povolání dotáhnout daleko. Jakmile se dostavil na místo, okamžitě nalezl a zatkl muže, na něhož přirozeně padlo podezření. Nebylo těžké ho najít, poněvadž v okolí ho lidé dobře znali. Jmenuje se Fitzroy Simpson. Je to člověk z vynikající rodiny a neobyčejně vzdělaný, který promrhal celé jmění na dostizích a vydělává si teď na živobytí tím, že v londýnských sportovních klubech provozuje živnost diskrétního a seriózního bookmakera. Prozkoumání jeho sázkové knihy ukázalo, že přijímal sázky proti favoritovi až do výše pěti tisíc liber.
Když byl zatčen, dobrovolně vypověděl, že přijel do Dartmooru s nadějí, že získá nějaké informace o koních z King’s Pylandu, ale také o druhém favoritovi Desboroughovi, o kterého pečuje Silas Brown v capletonské stáji. Nesnažil se popírat, že si předchozího dne večer počínal tak, jak vypověděla služebná a podkoní, ale prohlásil, že neměl žádné špatné úmysly a chtěl pouze získat informace z první ruky. Když mu ukázali nákrčník, zbledl jako stěna a nedokázal vysvětlit, jak se mohl dostat do ruky zavražděného. Jeho promoklé šaty svědčily o tom, že byl předchozí noci za bouřky venku, a jeho hůl, vyrobená z větve malajské palmy a vyplněná olovem, byla přesně onou zbrani, jaká mohla několika údery způsobit strašná zranění, jimž trenér podlehl.
On sám však neměl na celém těle jediné škrábnutí, ačkoli Strakerův zakrvácený nůž přesvědčivě dokazoval, že přinejmenším jeden z útočníků jím musel být citelně poznamenán. Tak — tady to máte všechno v kostce, Watsone, a jestliže mi můžete nabídnout nějaké vysvětlení, budu vám nekonečně zavázán.“
S největším zájmem jsem vyslechl všechno, co mi Holmes s jasností pro něho příznačnou právě pověděl. Ačkoli jsem většinu faktů už znal, nedocenil jsem dostatečně jejich relativní závažnost ani vzájemnou spojitost.