,Dovíme se, jestli o tom budete někde mluvit,’ řekl. ,Máme vlastní zdroje informací. Teď ale na vás čeká kočár a můj přítel vás doprovodí.’
Spěšně mě odvedli halou ke kočáru a znova jsem letmo zahlédl stromy a zahradu. Pan Latimer šel těsně za mnou a bez jediného slova zaujal v kočáře místo naproti mně. Znova jsme mlčky jeli nekonečně dlouho, opět s vytaženými zatemněnými okny, a teprve krátce po půlnoci kočár zastavil.
,Tady si vystoupíte, pane Melasi,’ řekl můj průvodce. ,Je mi líto, že vás zanechávám tak daleko od vašeho domova, ale nic jiného mi nezbývá. Jakýkoli pokus sledovat kočár by pro vás dopadl velice neblaze.’
Při těch slovech otevřel dveře a já měl stěží čas vyskočit, poněvadž kočí vzápětí práskl do koní a kočár oddrkotal. V úžasu jsem se rozhlédl kolem sebe a zjistil jsem, že jsem na nějakém vřesovišti, porostlém tu a tam tmavými skvrnami hlodašových keřů. V dálce se táhla řada domů a v horních patrech tu a tam svítilo nějaké světýlko. Na druhé straně jsem uviděl červené signální lampy železnice.
Kočár, který mě přivezl, byl už z dohledu. Stál jsem tam, rozhlížel jsem se kolem sebe a uvažoval jsem, kde to proboha mohu být, když jsem pojednou uviděl, že ke mně ve tmě kdosi přichází. Když se ten člověk přiblížil, zjistil jsem, že je to hlídač trati.
‚Můžete mi říct, kde to jsem?’ zeptal jsem se.
‚Ve Wandsworth Commonu,’ řekl.
‚Dostanu se odtud vlakem do Londýna?’
,Půjdete‑li asi míli tímhle směrem, přijdete do Clapham Junctionu,’ řekl, ,a chytíte ještě poslední vlak, který přijíždí na nádraží Victoria.’
To byl konec mého dobrodružství, pane Holmesi. Nevím, kde jsem byl, ani s kým jsem mluvil. Vím jen to, co jsem vám už pověděl. Jsem ale přesvědčen, že jde o nějakou velice špinavou záležitost, a je‑li to v mých silách, chtěl bych tomu nešťastníkovi pomoci. Hned druhý den ráno jsem vyprávěl celou tu historii panu Mycroftu Holmesovi a později i policii.“
Po tomto nezvyklém vyprávění jsme všichni seděli nějaký čas tiše. Pak se Sherlock podíval na svého bratra.
„Podnikl jsi něco?“ zeptal se.
Mycroft zvedl výtisk Daily News, který ležel na postranním stolku.
»Odměněn bude každý, kdo může podat nějakou informaci o Řekovi jménem Paul Kratides z Atén, který nemluví anglicky. Táž odměna bude vyplacena každému, kdo podá jakoukoli informaci o řecké dámě, jejíž křestní jméno je Sofie. X 2473.«
„Tohle bylo ve všech denících. Nikdo se však neozval.“
„A co řecké vyslanectví?“
„Informoval jsem se tam, ale nic nevědí.“
„Pak budeme muset poslat telegram policejnímu řediteli v Aténách.“
„Do Sherlocka se vtělila veškerá energie naší rodiny,“ řekl Mycroft, obraceje se ke mně. „Nu, ujmi se toho případu všemi prostředky a dej mi vědět, až něco pozitivního zjistíš.“
„Samozřejmě,“ odpověděl můj přítel a vstal z křesla. „Dám ti vědět a panu Melasovi také. Zatím však, být na vašem místě, pane Melasi, měl bych se velice na pozoru, neboť z těch inzerátů se pochopitelně dověděli, že jste je zradil.“
Když jsme společně kráčeli domů, Holmes se zastavil na telegrafním úřadě a poslal odtamtud několik telegramů.
„Tak to vidíte, Watsone,“ poznamenal, „rozhodně jsme nepromrhali večer nadarmo. Některé z mých nejzajímavějších případů mi nahrál právě Mycroft. Problém, který jsme vyslechli, může mít sice jen jediné vysvětlení, ale přesto má některé pozoruhodné aspekty.“
„Doufáte, že jej rozřešíte?“
„No, když toho už víme tolik, museli bychom mít z pekla smůlu, abychom se nedověděli i zbytek. Jistě jste si už sám vytvořil nějakou teorii, vysvětlující veškerá fakta, která jsme vyslechli.“
„Ano, ale zcela neurčitou.“
„Co vás tedy napadlo?“
„Připadá mi jasné, že tu řeckou dívku unesl mladý Angličan jménem Harold Latimer.“
„Odkud ji unesl?“
„Nejspíš z Atén.“
Sherlock Holmes zavrtěl hlavou. „Ten mladík neumí řecky ani slovo. Kdežto ta dáma hovoří anglicky celkem slušně. Z čehož plyne, že ona byla nějaký kratší čas v Anglii, ale on nebyl v Řecku.“
„Pak ale můžeme předpokládat, že přijela do Anglie na návštěvu a že ji ten Harold přemluvil, aby s nim uprchla.“
„To už je pravděpodobnější.“
„Pak přijede z Řecka její bratr — domnívám se totiž — že je mezi nimi tenhle příbuzenský vztah — a chce zakročit. Neprozřetelně se vydá do rukou mladíka a jeho staršího kumpána. Ti dva se ho zmocní a násilím ho nutí k podepsání nějakých listin, s nimiž by mohli uchvátit dívčin majetek — možná že ho má ve svěřenské péči nebo tak. To ovšem on odmítá. Aby ho k tomu donutili, musí si opatřit tlumočníka a seženou pana Melase, když už předtím použili někoho jiného. Děvčeti o příjezdu jejího bratra neřeknou, takže se to nakonec doví čirou náhodou.“
„Výborně, Watsone,“ zvolal Holmes. „Opravdu mám dojem, že nejste daleko od pravdy. Sám vidíte, že máme všechny karty v hrsti a musíme se už jen obávat nějakého skrytého násilného skutku z jejich strany. Poskytnou‑li nám čas, určitě je dopadneme.“
„Jak ale zjistíme, kde ten dům je?“
„Jestliže je náš dohad správný a to děvče se jmenuje nebo aspoň jmenovalo Sofie Kratidesová, nemělo by být těžké ji vystopovat. V tom spočívá naše hlavní naděje, poněvadž bratra tu samozřejmě nikdo nezná. Je jasné, že musel uplynout nějaký čas od té doby, co Harold navázal s dívkou styky — přinejmenším několik týdnů — neboť bratr v Řecku musel mít dostatek času, aby se o tom dověděl a přijel do Anglie. Jestli v té době bydleli společně, je pravděpodobné, že dostaneme na Mycroftův inzerát nějakou odpověď.“
Při rozmluvě jsme dorazili k našemu domu v Baker Street. Holmes vystupoval po schodech první, a když otevřel dveře našeho pokoje, překvapeně sebou trhl. Podíval jsem se mu přes rameno a byl jsem udiven stejně jako on. Jeho bratr Mycroft tam seděl v křesle a pokuřoval.
„Pojď dál, Sherlocku! Pojďte dál, pane doktore,“ řekl přívětivě, usmívaje se našim překvapeným tvářím. „Na takovou energii ode mne nejsi zvyklý, že, Sherlocku? V tomhle případě mě ale něco přitahuje.“
„Jak ses sem dostal?“
„Předjel jsem vás v kočáře.“
„Stalo se něco nového?“
„Dostal jsem odpověď na inzerát.“
„Ach!“
„Ano; přišla pár minut po vašem odchodu.“
„A jaký je výsledek?“
Mycroft Holmes vytáhl list papíru.
„Tady je,“ řekl, „a je napsaná redis perem na prvotřídním žlutém papíře. Psal ji muž ve středních letech se slabou fyzickou konstitucí. ,Pane’“ stojí tu, ,v odpověď na Váš inzerát z dnešního dne dovoluji si Vám sdělit, že zmíněnou mladou dámu velmi dobře znám. Kdybyste se obtěžoval mě navštívit, mohl bych Vám sdělit jisté podrobnosti jejího strastiplného příběhu. V současné době bydlí na adrese The Myrtles, Beckenham. — S úctou J. DAVENPORT. ’“
„Píše z Lower Brixtonu,“ řekl Mycroft Holmes. „Nezdá se ti, Sherlocku, že bychom se za ním měli hned rozjet a ty podrobnosti se dovědět?“