„Naopak,“ řekl Holmes, „mám za sebou třiapadesát vyřešených případů a moje jméno figurovalo pouze ve čtyřech. Z toho plyne, že policie má k dobru devětačtyřicet zbývajících. Nemám vám za zlé, že to nevíte, protože jste mladý a nezkušený, ale jestliže chcete úspěšně plnit své nové úkoly, měl byste pracovat se mnou, a ne proti mně.“
„Za jakékoli upozorněni vám budu vděčný,“ řekl detektiv a jeho chování se změnilo. „Zatím jsem si na tomhle případě ostruhy nevysloužil.“
„Jaké kroky jste podnikl?“
„Opatřil jsem si informace o vrátném Tangeyovi. Od pluku Coldstream Guards odešel s dobrým vysvědčením a nic se nám proti němu nepodařilo najít. Jeho žena ale má dost pochybnou pověst. Řekl bych, že toho o celé věci ví víc, než se zdá.“
„Dal jste ji sledovat?“
„Přilepila se na ni jedna naše policistka. Paní Tangeyová pije a ta naše žena s ní byla dvakrát, když byla hodně napařená, ale nepodařilo se jí z ní nic vytáhnout.“
„Slyšel jsem, že měli v domě exekutora.“
„Ano, ale nakonec zaplatili.“
„Kde vzali peníze?“
„To je v pořádku. On měl právě dostat penzi a jinak nic nenasvědčuje tomu, že by najednou získali nějaké větší peníze.“
„Jak vám vysvětlila, že šla za panem Phelpsem sama — když zazvonil a chtěl si objednat kávu?“
„Říkala, že manžel byl velice unaven a že ho chtěla zastoupit.“
„Ano, to by souhlasilo s tím, že ho za chvilku nato pan Phelps nalezl, jak spí v křesle. V jejich neprospěch tedy mluví jen povaha té ženy. Zeptal jste se jí, proč ten večer z ministerstva tak pospíchala? Měla tak nakvap, že si toho povšiml i policista.“
„Odcházela prý později než jindy a hleděla být co nejdřív doma.“
„Připomněl jste jí, že vy a pan Phelps jste se vydali na cestu nejméně o dvacet minut později, a přesto jste byli u nich v bytě dřív než ona?“
„Vysvětluje to rozdílem v rychlosti mezi omnibusem a drožkou.“
„Vysvětlila vám, proč se po návratu domů rozběhla dozadu do kuchyně?“
„Měla prý tam peníze, kterými chtěla zaplatit exekutorům.“
„Zřejmě měla odpověď na všechno. Ptal jste se jí, zda při odchodu nepotkala nebo neviděla v Charles Street někoho, kdo se tam potloukal?“
„Kromě policisty prý neviděla nikoho.“
„Dobrá; zdá se, že jste ji podrobil opravdu důkladnému křížovému výslechu. Co jste ještě podnikl?“
„Toho úředníka — Gorota — jsme sledovali celých devět neděl, ale bezvýsledně. Nemáme proti němu nic konkrétního.“
„Ještě něco jiného?“
„Nemáme nic, po čem bychom mohli jít — žádné důkazy.“
„Vytvořil jste si nějakou teorii o tom, jak to bylo s tím zvonkem?“
„Ne. Musím přiznat, že si s tím marně lámu hlavu. Ať to byl kdokoli, musel být velice chladnokrevný, když si troufal vyvolat poplach.“
„Hm, je opravdu podivné, že něco takového udělal. Děkuji za všechno, co jste mi pověděl. Dám vám vědět, až toho člověka budu moct odevzdat do vašich rukou. Pojďme, Watsone!“
„Kam se vydáme teď?“ zeptal jsem se, když jsme odcházeli z kanceláře.
„Teď půjdeme vyzpovídat lorda Holdhursta, ministra zahraničí a budoucího předsedu anglické vlády.“
Měli jsme štěstí a zastihli jsme lorda Holdhursta ještě v jeho úřadovně na Downing Street. Jakmile mu Holmes poslal navštívenku, byli jsme okamžitě uvedeni dál. Státník nás přijal s onou starosvětskou zdvořilostí, která je pro něho typická, a usadil nás do přepychových lenošek stojících po obou stranách krbu. Když pak stál na koberci mezi námi, štíhlý, vysoký muž s ostře řezanou, zamyšlenou tváři a vlnitými vlasy předčasně prokvetlými stříbrem, zdálo se, že ztělesňuje nepříliš častý typ šlechtice, který je opravdu ušlechtilý.
„Znám vaše jméno velice dobře, pane Holmesi,“ řekl s úsměvem. „A nehodlám samozřejmě předstírat, že mi není znám důvod vaší návštěvy. V našem ministerstvu došlo jen k jediné události, která mohla vzbudit vaši pozornost. Smím se vás zeptat, kdo vás pátráním v té věci pověřil?“
„Pan Percy Phelps,“ odpověděl Holmes.
„Ach tak — můj nešťastný synovec! Pochopíte jistě, že právě náš příbuzenský vztah mi znemožňuje, abych ho jakkoli kryl. Obávám se, že ta nešťastná událost bude mít velice neblahé následky pro jeho kariéru.“
„Kdyby se však dokument našel?“
„To by ovšem bylo něco jiného.“
„Rád bych vám položil několik otázek, lorde Holdhurste.“
„Rád vám poskytnu veškeré informace, které mám k dispozici.“
„Dal jste příkaz k pořízení kopie dokumentu v téhle kanceláři?“
„Ano, právě tady.“
„To vás mohl sotva někdo slyšet, že?“
„To je vyloučeno.“
„Zmínil jste se před někým, že máte v úmyslu dát pořídit kopii smlouvy?“
„Ne, před nikým.“
„Jste si tím jist?“
„Naprosto.“
„V tom případě, poněvadž ani vy, ani pan Phelps jste nikomu nic neřekli a nikdo jiný o té věci nic nevěděl, musel se zloděj objevit v kanceláři čistě náhodně. Uviděl příležitost a chopil se jí.“
Státník se usmál. „Víte, v tomhle já se opravdu nevyznám,“ řekl.
Holmes chvíli uvažoval. „Je tu ještě jeden velice důležitý bod, na který bych se vás chtěl zeptat,“ řekl. „Obával jste se, jestli se nemýlím, že by prozrazení detailů smlouvy mohlo mít neobyčejně vážná následky?“
Po státníkově výrazné tváři přelétl stín. „Ano, neobyčejně vážné následky.“
„A už se to nějak projevilo?“
„Dosud ne.“
„Kdyby se však smlouva dostala — dejme tomu — na francouzské nebo ruské ministerstvo zahraničí, asi byste se o tom dověděl, ne?“
„Měl bych,“ řekl lord Holdhurst s kyselou tváří.
„Poněvadž ale uplynulo už skoro deset týdnů a zatím jste se nic nedověděl, lze celkem opodstatněně předpokládat, že se tam smlouva z nějakých důvodů nedostala, ne?“
Lord Holdhurst pokrčil rameny.
„Těžko můžeme předpokládat, pane Holmesi, že zloděj odcizil smlouvu proto, aby si ji dal za rámeček a pověsil na zeď.“
„Čeká možná, že stoupne v ceně.“
„Jestli bude ještě nějaký čas čekat, nedostane za ni vůbec nic. Za pár měsíců přestane být smlouva tajná.“
„To je velice důležité,“ řekl Holmes. „Lze ovšem i předpokládat, že zloděj třeba náhle onemocněl — “
„Například mozkovou horečkou, ne?“ zeptal se státník a šlehl po něm pohledem.
„To jsem neřekl,“ prohlásil Holmes, nenechávaje se vyvést z klidu. „Už jsme vás ale připravili o spoustu drahocenného času, lorde Holdhurste, a proto bychom vám chtěli poděkovat a odporoučet se.“
„Přeji vašemu vyšetřování plný zdar, ať už zločin spáchal kdokoli,“ odpověděl šlechtic a s úklonou nás doprovodil ke dveřím.
„Skvělý chlapík,“ řekl Holmes, když jsme vyšli na Whitehall. „Bude však mít co dělat, aby si svou pozici udržel. Ani zdaleka není bohatý a má neuvěřitelnou spoustu vydání. Jistě vám neušlo, že měl čerstvě podražené boty. Teď bych vás ale, Watsone, už nerad odváděl od výkonu lékařské praxe. Dnes už stejně nebudu nic podnikat, ledaže bych dostal odpověď na ten inzerát ohledně drožky.