„Bylo ode mne bezpochyby pošetilé, že jsem vyhrožovala tak statečnému muži, jako jste vy.“
„Pošetilé bylo především to, madam, že jste se vydala do rukou bandě darebáků, kteří vás mohou vydírat nebo prozradit.“
„Ne, ne! Tak prostoduchá nejsem. Jelikož jsem slíbila mluvit upřímně, mohu vám prozradit, že krom Barneyho Stockdalea a jeho ženy Susan nemá nikdo ani potuchy, pro koho pracují. A pokud jde o Stockdaleovy, není to poprvé –“ Usmála se a přikývla s okouzlující koketní důvěrností. „Chápu. Už jste si je vyzkoušela.“
„Jsou to dobří ohaři, a mlčenliví.“
„Takoví ohaři obvykle dříve či později svého chlebodárce pokousají. Za tuhletu loupež budou zatčeni. Policie je jim už na stopě.“
„Přijmou, co je čeká. Za to jsou placeni. Já do toho nebudu zatažena.“
„Ledaže se o to postarám já.“
„Ne, ne, to byste neudělal. Jste gentleman. Jde o tajemství dámy.“
„Především mi musíte vrátit rukopis.“ Rozesmála se a přikročila ke krbu. Na roštu ležela spečená hmota; rozlomila ji pohrabáčem. „Tohle vám mám vrátit?“ zeptala se. Vypadala tak šelmovsky a půvabně, jak před námi stála s vyzývavým úsměvem, že by mne bylo nepřekvapilo, kdyby byl Holmes seznal, že v tomto případě se těžko ubrání soucitu s pachatelem. On však byl proti citům imunní.
„Tím jste zpečetila svůj osud,“ prohlásil chladně. „Jednáte rychle, madam, ale tentokrát jste se přepočítala.“
Pohrabáč dopadl lomozně na zem.
„Neznáte slitování!“ zvolala. „Smím vám vypovědět celý ten příběh?“
„Myslím, že bych vám ho mohl vyprávět sám.“
„Musíte na to však hledět mýma očima, pane Holmesi. Musíte to chápat z hlediska ženy, která vidí, že to, po čem celý život prahla, je v posledním okamžiku ohroženo. Divíte se takové ženě, když se brání?“
„Na počátku stojí váš hřích.“
„Ano, ano! Doznávám to. Douglas byl milý chlapec, ale nadešel čas, kdy už překážel mým záměrům. Chtěl sňatek – sňatek, pane Holmesi! – s člověkem bez majetku, bez titulu. Nic jiného mu nestačilo. Tvrdošíjně naléhal. Jelikož jsem se mu oddala, domníval se, že to tak musí zůstat napořád, že má na mne právo jen on. Bylo to nesnesitelné. Nakonec jsem ho musela přimět, aby ustoupil.“
„Najala jste hrdlořezy, kteří ho zbili pod vašimi vlastními okny.“
„Zřejmě víte skutečně vše. Ano, máte pravdu. Barney a jeho chlapci ho odehnali a nepočínali si přitom zrovna ohleduplně, to připouštím. Ale co na to on? Věřil byste, že je gentleman schopen takové podlosti? Sepsal román, v němž vylíčil, co sám zažil. Nevynechal nic; jména ovšem pozměnil, ale kdo v celém Londýně by to nepochopil? Co na to říkáte, pane Holmesi?“
„Inu, měl k tomu právo.“
„Jako by mu Itálie a její atmosféra vjela do krve a napojila ji odvěkou krutostí italského ducha. Napsal mi a poslal mi kopii svého románu, abych se nad tím předem mučila. Podle jeho slov existovaly dvě kopie – jedna byla určena pro mne a jedna pro jeho nakladatele.“
„Jak jste věděla, že nakladatel svou ještě nedostal?“
„Znám jeho nakladatele. Douglas napsal víc románů, chápejte. Zjistila jsem si, že dosud nedostal z Itálie žádnou zásilku. Pak Douglas nečekaně zemřel. Dokud existoval někde na světě ten opis, hrozilo mi nebezpečí. Musel ovšem zůstat mezi jeho věcmi, a ty byly vráceny jeho matce. Vyzvala jsem ty lidi, aby se pustili do práce. Susan nastoupila u staré paní do služby. Chtěla jsem postupovat poctivě. Opravdu; musíte mi to věřit. Byla jsem ochotná koupit dům se vším všudy. Nabídla jsem, aby si sama určila cenu. Druhý způsob jsem zkusila, když všechno ostatní selhalo. Uznávám, že jsem se k Douglasovi zachovala příliš tvrdě – a ví bůh, že toho lituji – ale co jiného jsem si měla počít, když je v sázce celá má budoucnost?“
Sherlock Holmes pokrčil rameny. „Hm, předpokládám, že se jako obvykle budu muset dopustit hrdelního zločinu. Kolik stojí cesta kolem světa první třídou?“
Dáma na něho užasle zírala.
„Dalo by se to pořídit za pět tisíc liber?“
„No, to bych prosila!“
„Výborně. Myslím, že mi na tuto částku napíšete šek a já se postarám, aby byl doručen paní Maberleyové. Dlužíte jí malou změnu vzduchu. A vy, madam,“ zahrozil jí výstražně prstem, „se zatím mějte na pozoru! Nemůžete si pořád zahrávat s nabroušeným ostřím, aniž si jednou poraníte ty křehké ručky!“
Upír v Sussexu
Holmes si pozorně přečetl list, který mu listonoš právě doručil. Krátce se zasmál, což u něho patřilo k vrcholným projevům veselí, a hodil mi jej.
„Hledáte-li kombinaci moderní doby a středověku, reality a divoké fantazie, pak sotva najdete dokonalejší ukázku,“ řekl. „Co o tom soudíte, Watsone?“
Přečetl jsem dopis.
Old Jewry čp. 46
19. listopadu
věc: upíři
Vážený pane,
náš klient pan Robert Ferguson, společník firmy Ferguson a Muirhead, zprostředkovatelé na plodinové burze, se na nás obrátil v dopise z dnešního dne s dotazem týkajícím se upírů. Jelikož se naše firma zabývá převážné daňovými odhady strojového zařízení, nespadá tato záležitost do naší kompetence, a proto jsme doporučili panu Fergusonovi, aby se spojil s vámi a předložil problém k posouzení vám. Máme ještě v živé paměti, jak úspěšně jste zasáhl v případě Matildy Briggsové.
„Matilda Briggsová nebyla žádná slečinka, Watsone,“ řekl Holmes vzpomínkovým hlasem. „Byla to paroloď, která měla jistou souvislost s obrovitou krysou ze Sumatry, avšak na tento příběh nedozrál ještě čas. A copak víme my dva o upírech? Spadá to snad do naší kompetence? Všechno je lepší než nečinnost, jenže tady se zřejmě přenášíme do světa Grimmových pohádek. Natáhněte ruku, Watsone, a podívejte se, co máme v kartotéce pod U.“
Zaklonil jsem se a sňal z police svazek z obsáhlého souboru, který měl na mysli. Holmes si jej rozevřel na klíně a zvolna a láskyplně přejížděl očima po záznamech starých případů, prokládaných informacemi, které za celý život nashromáždil.
„Ulrika Scottová, její plavba,“ četl. „To byla nepěkná záležitost. Vzpomínám si, že jste ji zaznamenal, Watsone, ačkoli jsem vám k výsledku nemohl blahopřát. Underwood Victor, padělatel. Úhoř namodro. To byl pozoruhodný případ. Una, cirkusová krasavice. Updike, zázrak z Hammersmithu. Ústřice. Aha, aha! Taková užitečná kartotéka. Není nad ni. Poslechněte si tohle, Watsone. Upíři v Maďarsku. A ještě: Upíři v Transylvánii. Obracel dychtivě stránky, avšak po nedlouhém listování svazek se zklamaným zamručením odhodil.
„Samé nesmysly, Watsone! V jednom z těchto záznamů se popisuje příslušná pověra. Máme však takovým věcem vážně věnovat pozornost? Naše firma stojí pevně nohama na zemi a na zemi musí zůstat. Svět je pro nás dost veliký. Nadpřirozené jevy se nemusí hlásit. Obávám se, že nemůžeme brát pana Roberta Fergusona příliš vážně. Možná že tenhle dopis je od něho a že nám poněkud objasní, co ho trápí.
Zvedl se stolu druhý list, který zatím ležel nepovšimnut, dokud Holmes věnoval pozornost prvnímu. Začal jej číst s pobaveným úsměvem, avšak ten postupně přešel ve výraz velmi soustředěného zájmu. Když dočetl, seděl nějakou chvíli hluboce zamyšlen, s dopisem volně sevřeným mezi prsty. Konečně se prudce napřímil a vytrhl ze zadumání.