„Jaká je ta paní Masonova?“ zeptal se Holmes.
„Na pohled nepůsobí zvlášť přitažlivě, jak jste se mohli přesvědčit, ale srdce má ze zlata a dítě miluje jako vlastní.“
„Máš ji rád, Jacku?“ obrátil se Holmes náhle na mladíčka. Senzitivní, pohyblivý obličej se zachmuřil a hoch zavrtěl hlavou.
„Jacky prožívá velmi hluboce své lásky a nelásky,“ řekl Ferguson a objal chlapce kolem ramenou. „Naštěstí patřím k jeho láskám.“
Chlapec blaženě vzdychl a položil si hlavu otci na hruď. Ferguson se mu ohleduplně vyprostil.
„Běž, hošíčku,“ řekl a pohledem plným něhy sledoval syna, dokud nezmizel z dohledu. „Podívejte, pane Holmesi,“ pokračoval, když chlapec odešel, „tuším, že jsem vás sem vytáhl zbytečně, neboť co jiného pro mne můžete udělat, než mi vyslovit účast? Jistě se vám to musí jevit jako mimořádně tíživá a složitá situace.“
„Tíživá situace to je,“ řekl přítel s pobaveným úsměvem, „ale dosud jsem neměl důvod k domněnce, že by byla příliš složitá. V tomto případě bylo třeba rozumně posoudit všechny okolnosti, ale když si člověk může postupně svůj prvotní rozumový úsudek potvrzovat bod za bodem řadou nezávislých ukazatelů, pak se subjektivní přístup změní v objektivní a my můžeme s důvěrou prohlásit, že jsme dosáhli svého cíle. Dospěl jsem k jistému závěru vlastně ještě předtím, než jsme opustili Baker Street, a nezbývalo už nic, než si jej stvrdit pozorováním.“
Ferguson vznesl mocnou ruku k svraštělému čelu.
„Proboha, Holmesi,“ řekl chraptivě, „jestli jste v tomhle všem rozpoznal pravdu, nenechávejte mne už déle v nejistotě. Jak se věci mají? Co si počnu? Nezáleží mi na tom, jak jste zjistil fakta, pokud je skutečně znáte.“
„Jsem vám samozřejmě dlužen vysvětlení a také se vám ho dostane. Dovolíte mi však, abych na to šel svým způsobem? Je milostivá paní s to nás přijmout, Watsone?“
„Je chorá, ale zcela při smyslech.“
„Výborně. Pouze v její přítomnosti totiž můžeme věci objasnit. Pojďme k ní.“
„Nechce mne vpustit!“ zvolal Ferguson.
„Ale ano, vpustí vás,“ řekl Holmes. Načrtl pár řádek na list papíru. „Vy k ní máte přístup, Watsone. Předal byste laskavě madam tento vzkaz?“
Vyběhl jsem znovu nahoru a předal lístek Dolores, jež opatrně otevřela dveře. Za okamžik jsem zevnitř zaslechl výkřik, v němž jako by se prolínala radost s překvapením. Dolores vykoukla ze dveří.
„Ať oni přijdou. Bude je slyšet,“ řekla.
Vyzval jsem tedy Fergusona s Holmesem, aby se dostavili. Když jsme vešli do ložnice, Ferguson chtěl přistoupit k manželce; ta se však pozvedla na loži a vztáhla proti němu ruku, aby se nepřibližoval. Sklesl do křesla a Holmes usedl vedle něho; předtím se však naklonil k dámě, která na něho hleděla očima rozšířenýma úžasem.
„Myslím, že bychom se obešli bez Dolores,“ řekl Holmes. „Prosím, milostivá paní, je-li vám milejší, aby zůstala, nemám námitek. Podívejte, pane Fergusone, jsem zaměstnaný člověk, zabývám se mnoha případy, a proto jsem stoupencem přímého a stručného postupu. Čím je chirurgický řez rychlejší, tím méně bolesti způsobí. Nejprve řeknu to, co vám přinese úlevu. Máte předobrou, milující choť, která se stala obětí velké nespravedlnosti.“
Ferguson poposedl a radostně vzkřikl.
„Dokažte to, pane Holmesi, a budu vám zavázán až do smrti.“
„Dokážu, ale přitom vám musím jinak způsobit hlubokou bolest.“
„Nezáleží mi na ničem, pokud očistíte mou ženu. Všechno ostatní je mi v porovnání s tím nedůležité.“
„Pak vás tedy seznámím s úvahami, které se mi honily hlavou ještě u mne doma. Věřit v upíra mi připadalo nesmyslné. Takové jevy se v anglické kriminální praxi nevyskytují. A přitom vaše pozorováni přesně odpovídalo skutečnosti. Opravdu jste viděl, jak milostivá paní vstává od postýlky vlastního dítěte s jeho krví na rtech.“
„Ano, to jsem viděl.“
„A nenapadlo vás, že je možno sát otevřenou ránu ještě za jiným účelem, než napájet se z ní krví? Nevysála kdysi jistá anglická královna podobným způsobem z rány jed?“
„Jed!“
„Jihoamerická domácnost. Vytušil jsem tyto zbraně na stěně dřív, než jsem na nich spočinul očima. Mohlo jít i o jiný jed, ale ze všeho nejdřív mne napadly otrávené zbraně. Jakmile jsem spatřil ten prázdný toulec vedle malého luku na ptáky, věděl jsem, že mne tušení nezklamalo. Škrábl-li někdo dítě jedním z těch šípů napuštěných kurare nebo nějakým jiným ďábelským lektvarem, znamenalo to pro ně jistou smrt, pokud by se rána důkladně nevysála.
A pak ten pes! Kdyby někdo hodlal použít takového jedu, nevyzkoušel by si ho dřív, aby se přesvědčil, zda neztratil na účinnosti? Nepředvídal jsem toho psa, ale aspoň jsem ihned pochopil důvod jeho ochrnutí. To všechno podporovalo mou teorii.
Chápete už? Vaše paní se obávala takového činu. Už jednou ho při tom přistihla a zachránila dítěti život, avšak váhala odhalit vám pravdu, neboť věděla, jak na tom chlapci lpíte, a obávala se, že vám to zlomí srdce.“
„Jacky!“
„Pozoroval jsem ho před chvílí, když jste se mazlil s robátkem. Jeho obličej se jasně odrážel v okenních tabulích, zastíněných zezadu okenicemi. Viděl jsem tolik žárlivosti a tolik kruté nenávisti, kolik jsem jí zřídkakdy spatřil na lidské tváři.“
„Můj Jacky!“
„Musíte se s tím vyrovnat, pane Fergusone. Je to tím bolestnější, že ho k tomu činu dohnala zvrácená láska, přepjatá láska k vám a patrně i k jeho zesnulé matce. Až do hloubi duše ho sžírá nenávist k vašemu překrásnému dítěti, které na rozdíl od jeho vlastních fyzických nedostatků překypuje zdravím a krásou.“
„Bože na nebesích! To je neuvěřitelné!“
„Vyložil jsem to podle pravdy, milostivá?“
Dáma vzlykala s tváří zabořenou do polštáře. Teď se obrátila k manželovi.
„Jak bych ti to byla mohla říci, Bobe? Věděla jsem, jak bolestně tě to zraní. Bylo lépe vyčkat, až se to dozvíš z jiných úst než z mých. Když mi tento pán, který se zdá být nadán zázračnou jasnozřivostí, napsal, že všechno ví, měla jsem radost.“
„Myslím, že bych mladému panu Jackymu předepsal roční cestu po moři,“ řekl Holmes a vstal. „Jen jedna věc mi není ještě zcela jasná, milostivá paní. Plně chápu, proč jste podvakrát zbila Jackyho. Trpělivost každé matky má své meze. Ale jak to, že jste se odvážila pustit po dva dny dítě z očí?“
„Svěřila jsem se paní Masonové. Věděla vše.“
„Správně. Myslel jsem si to.“
Ferguson stál u lůžka neschopen slova a vztažené ruce se mu chvěly.
„Myslím, že nadešel čas, abychom se vytratili, Watsone,“ pošeptal mi Holmes. „Vezmete-li tu přeoddanou Dolores pod paží z jedné strany, vezmu já ji z druhé. Ano,“ dodal, když za sebou zavřel dveře, „soudím, že je můžeme směle zanechat, aby si všechno ostatní dopověděli sami mezi sebou.“
V záznamech tohoto případu zbývá ještě jeden dokument: kopie dopisu, který Holmes nakonec napsal v odpověď na ten, jímž příběh začíná. Zní následovně:
Baker Street,
21. listopadu
věc: upíři
Vážený pane,
odvoláváme se na Váš dopis z 19. t. m. a dovoluji si vám sdělit, že jsem se zabýval případem Vašeho klienta pana Roberta Fergusona s firmy Ferguson a Muirhead, makléři na plodinové burze, z Mincing Lane, a že záležitost byla dovedena k uspokojivému závěru. Děkuji Vám za Vaše laskavé doporučení a znamenám se