„Jménem policie vám vyslovuji díky. Zdá se to jasný případ, jak pravíte, a objevit mrtvá těla nebude tak těžké.
„Ukáži vám jeden malý hrůzný důkaz,“ řekl Holmes. „Jsem si jist, že jej nepostřehl ani sám Amberley. Člověk se obvykle dopracuje žádoucích výsledků, inspektore, když se vmyslí do situace toho druhého a představí si, co by na jeho místě udělal. Chce to trochu fantazie, ale vyplatí se to. Předpokládejme tedy, že byste byl zavřen v této místnůstce, nezbývaly by vám ani dvě minuty života, a přitom byste se chtěl vypořádat s tím zloduchem, který se vám pravděpodobně za dveřmi pošklebuje. Co byste udělal?“
„Zanechal po sobě vzkaz.“
„Správně. Pokusil byste se zanechat zprávu, jak jste přišel o život. Nemělo by cenu psát na papír. Ten by viděl. Když to napíšete na stěnu, snad to někomu padne do očí. A teď se podívejte sem! Přímo nad lištou je načrtnuto fialovou inkoustovou tužkou: ‚Zav –’Víc nic.“
„A co z toho usuzujete?“
„Je to pouze stopu nad zemí. Ten chudák ležel na zemi a zápasil se smrtí. Ztratil vědomí, než to mohl dopsat.“
„Chtěl napsat: ‚Zavraždil nás Amberley. ‚„
„Tak to chápu já. Najdete-li u mrtvého inkoustovou tužku –“
„Budeme ji hledat, to vás ujišťuji. Ale co ty cenné papíry? Zřejmě k žádné loupeži nedošlo. Ale on ty akcie vlastnil. To jsme si ověřili.“
„Spolehněte se, že je někde bezpečně ukryl. Až by se na útěk milenců pozapomnělo, najednou by je objevil a oznámil by, že se provinilci káli a vrátili mu kořist anebo že ji cestou pohodili.“
„Vyřešil jste všechny problémy,“ řekl inspektor. „Nám to ovšem musel hlásit, ale proč se obrátil ještě na vás, to nechápu.“
„Z furiantství!“ odvětil Holmes. „Měl takovou důvěru ve svůj důvtip a byl tak klidný, že nepovažoval za možné, aby ho někdo prohlédl. Mohl by pak říci kterémukoli podezíravému sousedovi: Jen se podívejte, co všechno jsem učinil. Obrátil jsem se nejen na policii, ale dokonce i na Sherlocka Holmese.“
Inspektor se zasmál.
„Musíme vám prominout to ‚dokonce i‘, pane Holmesi,“ řekl. „Odvedl jste tak dokonalou práci, jakou jsem ještě neviděl.“
Pár dní nato mi přítel přisunul výtisk čtrnáctideníku North Surrey Observer. Pod řadou křiklavých titulků, které začínaly „Útočištěm hrůzy“ a končily „Skvěle rozehranou policejní akcí“, se tísnily sloupečky tisku, poprvé líčící celý případ. Závěrečný odstavec byl charakteristický pro celou reportáž. Zněl takto:
Inspektor MacKinnon se zapsal do dějin boje proti zločinu jako zářný příklad vynikajících schopností mezi našimi kriminalisty z povolání, když s pronikavým důvtipem usoudil, se pach barvy může zakrývat jiný pach, například plynu, odvážně vydedukoval, že nedobytná místnost mohla také sehrát úlohu popravčí komory, a dalším pátráním odhalil mrtvá těla v nepoužívané studni.
„Ale co, MacKinnon je hodný člověk,“ usmál se Holmes shovívavě. „Založte to do našeho archívu, Watsone. Jednoho dne třeba zveřejníme, jak to bylo doopravdy.“