V bytě rodiny Watanabe se rozhostila chvilka ticha, když video náhle skončilo a na obrazovce se objevil text: DALŠÍ VIDEO ZA DVĚ MINUTY. „No, proklatě,“ byl jediný komentář, na nějž se Max Puckett zmohl.
7
V nahrávce seděla Nicole na obyčejné hnědé židli před nevýraznou stěnou. Byla oblečena v jedné z leteckých kombinéz MVS, které byly jejím obvyklým oblečením během Newtonovy mise. Nicole četla poselství z elektronického zápisníku, který držela v rukou.
„Mí drazí pozemšťané,“ začala, „jsem Newtonova kosmonautka Nicole des Jardinsová, mluvím k vám ze vzdálenosti miliard kilometrů. Jsem na palubě kosmické lodi Ráma, podobné dvěma velkým válcovým kosmickým lodím, které navštívily naši sluneční soustavu během dvou posledních století. Tato třetí loď Ráma směřuje také k naší nepatrné oblasti galaxie. Asi čtyři roky poté, co poprvé zachytíte tento videozáznam, Ráma tři vstoupí na orbitu kolem planety Mars.
Od doby, kdy jsem opustila Zemi, jsem zjistila, že dopravní prostředky třídy Ráma jsou budovány pokročilou mimozemskou inteligencí jako prvky rozsáhlého systému ke sběru informací, jehož konečným cílem je získání a katalogizace údajů o životě ve vesmíru. Návrat třetí kosmické lodi Ráma do blízkosti naší domovské planety je částí tohoto úkolu.
Uvnitř Rámy tři bylo vytvořeno prostředí podobné Zemi, které pojme dva tisíce lidských bytostí plus významné množství zvířat a rostlin z naší domovské planěly. Přesné specifikace týkající se biomasy a dalších charakteristik těchto zvířat a rostlin jsou obsaženy v první příloze této nahrávky: je však nutné zdůraznit, že rostliny, obzvláště ty, které jsou vysoce účinné při konverzi oxidu uhličitého na kyslík, tvoří klíčový rys základního návrhu zemského habitatu na palubě Rámy. Bez rostlin by byl život pro lidi v Rámovi závažně ztížen.
Jako výsledek tohoto přenosu se očekává, že Země pošle reprezentativní skupinu svých obyvatel — společně s dostatečnými zásobami specifikovanými podrobně v druhém dodatku — na setkání s Rámou tři na orbitě kolem Marsu. Cestující budou převzati do Rámy a pečlivě pozorováni, zatímco budou žít v habitatu, který reprodukuje podmínky životního prostředí na Zemi. Vzhledem k nepřátelské reakci vůči Rámovi dvě, která měla mimochodem za následek jen malé poškození mimozemské kosmické lodi, nepočítá základní plán mise tohoto dopravního prostředku Ráma s větším přiblížením Zemi než na orbitu kolem Marsu. Tento základní plán ovšem předpokládá, že výkonná moc na Zemi skutečně vyhoví požadavkům obsaženým v tomto přenosu. Nebudou-li žádné lidské bytosti na setkání s Rámou tři na orbitu kolem Marsu vyslány, nevím, jaká odezva byla kosmické lodi pro takový případ naprogramována. Ze svého vlastního pozorování však mohu říci, že mimozemská inteligence je schopna bez potíží získat požadované údaje jinými, méně mírnými metodami.
Co se týká lidských bytostí, které budou přepraveny na Mars, je samozřejmé, že vybraní jednotlivci by měli představovat široký průřez lidstva zahrnující obě pohlaví, všechna stáří a tolik kultur, kolik jen lze. Velká knihovna informací o Zemi, která se vyžaduje ve třetím dodatku videa, zajistí dodatečné údaje, které lze korelovat s pozorováními v Rámovi.
Já sama nevím, jak dlouho lidské bytosti uvnitř Rámy zůstanou, ani přesně, kam je kosmická loď vezme, dokonce ani proč nadřazená inteligence, která vytvořila plavidla Ráma, shromažďuje informace o životě ve vesmíru. Mohu však prohlásit, že divy, kterých jsem byla svědkem po opuštění naší sluneční soustavy, mi umožnily zcela nově pochopit naše místo ve vesmíru.“
Celková doba trvání videozáznamu, z něhož více než polovina byla věnována podrobným dodatkům, byla něco přes deset minut. Během přenosu se základní záběr neměnil. Nicolin přednes byl odměřený a rozvážný, zdůrazněný krátkými odmlkami, když pohybovala očima od kamery k zápisníku, který držela v rukou. Ačkoliv v jejím tónu byla jistá modulace, Nicolin naléhavý výraz v tváři se v podstatě neměnil. Pouze tehdy, když naznačila, že by Rámané mohli k získání svých údajů použít „jiných, méně mírných metod“, problesklo jí v temných očích silné pohnutí.
Kendži Watanabe sledoval první polovinu videozáznamu zcela soustředěně. Během dodatků však jeho mysl začala odbíhat a klást otázky. Kdo jsou ti mimozemšťané? ptal se. Odkud přišli? Proč nás chtějí pozorovat? A proč si vybrali Nicole des Jardinsovou za svou mluvčí?
Kendži se pro sebe zasmál, když si uvědomil, že takových naléhavých otázek je proud bez konce. Rozhodl se soustředit na snadnější otázky.
Kdyby byla Nicole dnes naživu, přemítal potom Kendži, pak by jí bylo jedenaosmdesát. Žena na televizní obrazovce měla nějaké šedivé vlasy a mnohem více vrásek, než měla kosmonautka des Jardinsová, když byla ze Země vyslána loď Newton, ale její věk na videu určitě nebyl blízko osmdesátky. Možná dvaapadesát, nebo nanejvýš třiapadesát, řekl si Kendži.
Natočila tedy tento videozáznam před třiceti roky? dumal. Nebo byl nějak zpomalen její proces stárnutí? Nenapadlo ho pochybovat o tom, že mluvčí byla opravdu Nicole. Kendži strávil dost času v archivech Newtona, aby okamžitě poznal mimiku její tváře. Natočila ho asi před čtyřmi roky, přemýšlel Kendži, pokud však… Pořád zápasil s tímto problémem, když Nicolino vystoupení skončilo a na monitoru se opět objevil ředitel MVS.
Doktor Koch rychle vysvětlil, že videozáznam bude přehrán dvakrát úplně celý na všech kanálech a potom bude k dispozici každému z cestujících a posádky, kdy se mu zachce.
„Co se tady skutečně děje?“ chtěl vědět Max Puckett, jakmile se Nicolina tvář objevila opět na monitoru. Svůj dotaz adresoval Kendžimu.
„Pokud jsem to správně pochopil.“ odpověděl Kendži po několika sekundách sledování obrazovky, „byli jsme MVS záměrně klamáni o jednom z hlavních účelů naší expedice. Zjevně dostali toto poselství před čtyřmi roky, v době, kdy financování Lowellovy kolonie bylo ještě nejisté, a tehdy se rozhodli — když všechno úsilí dokázat, že videozáznam je podvod, skončilo neúspěchem — že tajným úkolem našeho projektu bude prozkoumat Rámu tři.“
„Do prdele,“ ulevil si Max Puckett a rázně vrtěl hlavou. „Proč nám kruci neřekli pravdu?“
„Mysl se mi plaší před myšlenkou, že nějací supertvorové posílají takovou děsivou technologii jen proto, aby o nás shromáždili údaje,“ poznamenal soudce Myškin po krátkém mlčení. „Na druhé straně však alespoň teď chápu jisté zvláštnosti procesu výběru. Byl jsem ohromen, když asi před osmi měsíci byla ke kolonii přidána skupina amerických adolescentních bezdomovců. Teď vidím, že výběrová kritéria byla založena na,širokém průřezu‘ požadovaném madame des Jardinsovou: zda naše zvláštní směsice jednotlivců a zručností vytvoří sociologicky přijatelnou kolonii na Marsu, či nikoliv, muselo být vždy až sekundární.“
„Nenávidím lži a lháře,“ prohlásil nyní Max. Vstal ze židle a přecházel po pokoji. „Všichni ti politikové a vládní manažeři jsou stejní — bastardi, lžou bez výčitek svědomí.“
„Ale co mohli dělat, Maxi?“ odporoval soudce Myškin. „Téměř určitě nebrali videozáznam opravdu vážně. Alespoň do té doby, než se ukázala na orbitě kolem Marsu tato nová loď. A kdyby řekli od začátku pravdu, došlo by k celosvětové panice.“