„Podívejte se, soudce,“ řekl Max zklamaně, „myslel jsem, že mne sakra najali jako farmáře do kolonie na Marsu. Nevím nic o tvorech typu ET a zcela upřímně řečeno, nechci nic vědět. Stačí mi, když se musím namáhat s kuřaty, prasaty a lidmi.“
„Obzvláště s lidmi,“ řekl soudce Myškin a usmíval se na svého přítele. Volky nevolky se Max zachichotal.
Po několika minutách se soudce Myškin a Max rozloučili a nechali manžele o samotě. Brzy potom zazvonil u nich v bytě videofon. „Watanabe?“ slyšeli hlas Iana Macmillana.
„Ano, pane,“ odpověděl Kendži.
„Omlouvám se, že vyrušuji, Watanabe,“ řekl velitel. „Ale mám první úkol pro někoho jiného než pro mé lidi. Mezi úkoly přidělené vám patří povinnost seznámit v devatenáct nula nula podrobně celou osádku lodi Pinta s Newtonovou expedicí, Rámany a kosmonautkou des Jardinsovou. Myslel jsem si, že byste mohl chtít začít s přípravou.“
„… Všechny sdělovací prostředky v roce 2200 uvedly, že Ráma dvě byl úplně zničen, odpařen mnohonásobnými jadernými bombami, které vybuchly v jeho blízkosti. Chybějící kosmonauti, des Jardinsová, O'Toole, Takagiši a Wakefield byli samozřejmě považováni za mrtvé. Podle oficiálních dokumentů Newtonovy mise i podle velmi úspěšných knih a televizního seriálu rozšiřovaných Hagenestem a Schmidtem vlastně Nicole des Jardinsová pravděpodobně zemřela někde v New Yorku, ostrovním městě uprostřed Válcového moře, týdny předtím, než vědecká loď Newton opustila Rámu a vrátila se na Zemi.“
Kendži se odmlčel, aby se podíval na své posluchače. I když kapitán Macmillan vysvětlil cestujícím i posádce, že videozáznam Kendžiho přednášky bude ihned k dispozici, mnozí z posluchačů si dělali poznámky. Kendži vychutnával svůj okamžik ve středu všeobecného zájmu. Letmo pohlédl na Nai a usmál se, než pokračoval.
„Kosmonautka Francesca Sabatiniová, nejslavnější z těch, kteří přežili nešťastnou Newtonovu expedici, tvrdila ve svých pamětech, že se doktorka des Jardinsová mohla setkat s nepřátelským biotem, nebo snad někam spadnout v jedné z temných oblastí New Yorku. Protože obě ženy byly většinu dne spolu — hledaly japonského vědce jménem Sigeru Takagiši, který záhadně zmizel noc před tím z tábora Beta — signora Sabatiniová dobře věděla, jaké množství jídla a vody si kosmonautka des Jardinsová nesla.,I s její dokonalou znalostí lidského těla,‘ psala Sabatiniová.,Nicole nemohla přežít déle než týden. A kdyby se ve stavu deliria snažila získat vodu z ledu jedovatého Válcového moře, zemřela by dokonce dříve.‘
Z šestice kosmonautů expedice Newton, kteří se nevrátili ze setkání s Rámou dvě, je to Nicole des Jardinsová, která vždy přitahovala nejvíce zájmu. Dokonce před tím, než brilantní statistik Roberto Lopez před sedmi lety vyslovil na základě evropských informací o genomech uchovávaných v Haagu správnou domněnku, že zemřelý anglický král Henry XI. byl otcem Nicoliny dcery Genevievy, se stala doktorka des Jardinsová legendární. Nedávno značně vzrostla návštěvnost jejího památníku poblíž vily její rodiny v Beauvois ve Francii, obzvláště mezi mladými ženami. Lidé se tam shromažďují nejen k uctění památky kosmonautky des Jardinsové a ke shlédnutí mnoha fotografií a videozáznamů připomínajících její vynikající osobnost, nýbrž i proto, aby uviděli dvě nádherné bronzové sochy, které vytvořil řecký sochař Theo Pappas. Jedna z nich zobrazuje mladičkou Nicole ve sportovním tričku a trenkách se zlatou olympijskou medailí kolem krku; na druhé je jako dospělá žena oblečená v letecké kombinéze MVS podobné té, kterou jste viděli na videu.“
Kendži ukázal v malé posluchárně kosmické lodi Pinta dozadu a světla zhasla. Chvilku potom se na jedné ze dvou obrazovek za ním začaly promítat diapozitivy. „Toto je několik fotografií Nicole des Jardinsové, které byly uloženy v našem archivu na lodi. Referenční databáze udává, že mnoho dalších obrázků a historických filmových sekvencí je k dispozici v záložní knihovně v nákladní části lodi, ale ty údaje nelze získat během cesty, vzhledem k omezením počítačové sítě za letu. Další data nejsou však třeba, protože z těchto fotografií je jasné, že jedinec, který dnes odpoledne vystupoval v přenosu, je buď Nicole des Jardinsová, nebo její absolutně perfektní kopie.“
Blízký záběr z odpoledního videozáznamu byl zastaven na levé obrazovce a vedle něj se objevila fotografie hlavy Nicole z oslavy příchodu Nového roku ve vile Adriáni blízko Říma. Nebylo o tom pochyb. Dva obrázky určitě ukazovaly stejnou ženu. Když se Kendži ve svém vystoupení odmlčel, rozlehlo se mezi diváky souhlasné mručení.
„Nicole des Jardinsová se narodila,“ pokračoval Kendži poněkud tišším hlasem. „6. ledna 2164. Mělo by jí tudíž být, pokud videozáznam, který jsme odpoledne sledovali, byl skutečně natočen před čtyřmi roky, v té době sedmasedmdesát. Všichni víme, že doktorka des Jardinsová byla ve špičkové fyzické kondici a že pravidelně cvičila, pokud však bylo ženě, kterou jsme odpoledne viděli, sedmasedmdesát, potom mimozemšťané, kteří vybudovali Rámu, museli také objevit pramen mládí.“
Ačkoliv bylo pozdě v noci a Kendži byl velmi unaven, nemohl usnout. Události toho dne se mu neustále vracely a opět ho vzrušovaly. Nai Buatong Watanabe ležící vedle něj na malé dvojité posteli si byla velmi dobře vědoma, že její muž nespí.
„Jsi si absolutně jist, že jsme viděli opravdovou Nicole des Jardinsovou, drahý, že ano?“ řekla Nai tiše. když se Kendži posté obrátil na posteli.
„Ano,“ přisvědčil Kendži. „Ale Macmillan není. Požadoval, abych udělal to prohlášení o možnosti perfektní kopie. Myslí si, že je vše podvod…“
„Po našem dnešním odpoledním rozhovoru,“ pokračovala Nai po krátké pauze, „jsem si vzpomněla na ten velký rozruch o Nicole a králi Henrym před sedmi roky. Bylo to ve většině časopisů zabývajících se významnými osobnostmi. Ale něco jsem zapomněla. Jak nepochybně zjistili, že Henry byl otcem Genevievy? Nebyl už král mrtev? A neuchovává královská rodina v Anglii informace o svých genomech v soukromí a v tajnosti?“
„Lopez použil genomy, které patřily rodičům a dětem lidí, kteří se do královské rodiny dostali sňatkem. Potom, použitím postupu korelace dat, který sám vyvinul, doktor Lopez dokázal, že Henry, který byl během olympiády v roce 2184 ještě princem z Walesu, byl s více než trojnásobnou pravděpodobností otcem Nicolina dítěte, než kterýkoliv jiný muž přítomný v té době v Los Angeles. Když Darren Higgins na smrtelné posteli připustil, že Henry a Nicole spolu během olympiády strávili jednu noc, královská rodina povolila genetickému specialistovi přístup do její genomové databáze. Expert dospěl k závěru, že Henry byl nepochybně otcem Genevievy.“
„Jaká úžasná žena,“ prohlásila Nai.
„Opravdu byla.“ souhlasil Kendži, „ale co tě vedlo k té poznámce právě teď?“
„Jako žena obdivuji více než kterékoliv jiné její činy to, že chránila své tajemství a vychovala svou princeznu sama.“
8
Eponine našla Kimberly v koutě zakouřené místnosti a přisedla si k ní. Vzala si cigaretu, kterou jí přítelkyně nabídla, zapálila si a hluboce vdechla kouř.
„To je požitek,“ řekla Eponine potichu, když vypouštěla kouř v malých kroužcích a pozorovala je, jak pomalu stoupají k ventilátorům.
„I když máš moc ráda tabák a nikotin,“ zašeptala jí Kimberly, „vím, že bys absolutně zbožňovala kokomo.“ Američanka potáhla ze své cigarety. „Vím. že mi nevěříš, Eponine, ale je to fakticky lepší než sex.“