„Ne pro mne, mon amie,“ odpověděla Eponine vřelým přátelským tónem. „Mám dost neřestí. A nikdy, nikdy bych nedokázala ovládnout něco, co by bylo skutečně lepší než sex.“
Kimberly Hendersonová se srdečně zasmála a dlouhé blonďaté kadeře jí přitom poskakovaly po ramenou. Bylo jí čtyřiadvacet, o rok méně než její francouzské kolegyni. Obě seděly v kuřácké místnosti vedle ženských sprch. Byla to malá čtvercová místnost se stranou ne větší než čtyři metry, v níž právě teď stálo nebo sedělo tucet žen a všechny kouřily cigarety.
„Tahle místnost mi připomíná zadní pokoj ve Willieho hostinci v Evergreenu, hned vedle Denveru,“ řekla Kimberly. „Zatímco sto, nebo možná víc kovbojů a farmářů tancovalo a pilo v baru, naše parta se vytratila do Willieho posvátné,kanceláře‘, jak to nazýval, a úplně jsme se zmrskali kokomo.“
Eponine hleděla skrz kouř na Kimberly. „Aspoň tady nás ti chlapi neobtěžují. Jsou úplně nemožní, ještě horší než chlápci ve vězeňské vesnici v Bourges. Ti tady snad myslí celý den jenom na sex.“
„To je jasný,“ odvětila Kimberly a zase se zasmála. „Poprvé za celý roky nejsou přísně hlídaní. Když Tošiovi muži zničili všechny skryté monitory, byli náhle všichni volní.“ Pohlédla letmo na Eponine. „Ale má to také negativní stránku. Dnes došlo ke dvěma dalším znásilněním, k jednomu ve společné rekreační ploše.“
Kimberly dokouřila jednu cigaretu a okamžitě si zapálila druhou. „Potřebuješ někoho, kdo tě bude chránit,“ pokračovala, „a já vím, že Walter by takovou práci rád měl. Kvůli Tošiovi se odsouzení většinou přestali o mě snažit. Teď mi nejvíc vadí hlídky MVS — myslí si, bůhví co nejsou. Jenom ten nádhernej italskej kus, nějakej Marcello, by za to stál. Včera mi řekl, že by mě donutil,sténat rozkoší‘, kdybych za ním zašla do jeho pokoje. Docela ráda bych to zkusila, ale všimla jsem si jednoho z Tošiových poskoků, jak z nás nespouští oči.“
Eponine si také zapálila další cigaretu. Věděla, že je směšné kouřit jednu po druhé, ale cestující na lodi Santa Maria měli každý den povoleny jen tři půlhodinové přestávky a v přecpaných obytných prostorách nebylo kouření dovoleno. Zatímco Kimberly věnovala momentálně pozornost hřmotné ženě kolem čtyřicítky, která se na ni obrátila s nějakou otázkou. Eponine přemýšlela o prvních několika dnech po tom, co opustili zemi. Náš třetí den na cestě, vzpomínala, za mnou Nakamura poslal svého prostředníka. Musel si mne vybrat jako první.
Obrovský Japonec, zápasník sumo a poté vymahač dluhů pro známý hráčský gang, se formálně uklonil, když za ní přišel do společné haly. „Slečno Eponine,“ řekl angličtinou s těžkým přízvukem, „můj přítel Nakamura-san mě požádal, abych vám řekl, že vás považuje za moc krásnou. Nabízí vám úplnou ochranu výměnou za vaši společnost a občasné potěšení.“
Nabídka byla svým způsobem přitažlivá, vybavovala si Eponine, a ne nepodobná tomu, co většina slušně vypadajících žen na lodi Santa Maria nakonec přijala. Věděla jsem tehdy, že Nakamura bude mít velkou moc. Ale nelíbila se mi jeho chladnost. A mylně jsem se domnívala, že můžu zůstat volná.
„Hotovo?“ opakovala Kimberly. Eponine se vytrhla ze svého rozjímání. Zamáčkla cigaretu a šla se svou přítelkyní do šatny. Když si odkládaly šaty a připravovaly se do sprchy, páslo se na jejich nádherných tělech aspoň tucet očí.
„Neotravuje tě,“ ptala se Eponine, když stály bok po boku ve sprše, „že tě ty lesby hltají očima?“
„Ne-e,“ odvětila Kimberly. „Svým způsobem z toho mám požitek. Je to přece lichotivý. Není tady moc žen, které vypadají jako my. Vzrušuje mne to, když na mne tak hladově čumí.“
Eponine si opláchla mýdlovou pěnu z plných, pevných ňader, naklonila se ke Kimberly a zeptala se: „Mělas někdy něco s jinou ženou?“
„Samozřejmě,“ odpověděla Kimberly a zasmála se. „Ty ne?“ Bez čekání na odpověď se pustila do jedné ze svých historek. „Má první dodavatelka drog v Denveru byla lesba. Bylo mi jenom osmnáct a byla jsem od hlavy až k patě absolutně perfektní. Když mě Loretta poprvé viděla nahou, myslela si, že umřela a přišla do nebe. Začala jsem právě chodit do školy pro ošetřovatelky a nemohla jsem si dovolit moc drog. Tak jsem s Lorettou udělala obchod. Mohla mě šukat, ale jen když mi bude dodávat kokain. Náš románek trval skoro šest měsíců. Potom už jsem sama prodávala a kromě toho jsem se zamilovala do Kouzelníka.
Chudáček Loretta,“ pokračovala Kimberly, když si s Eponine navzájem v záchodě u sprchy utíraly záda. „Úplně ji to zlomilo. Nabízela mi všechno, včetně seznamu svých klientů. Nakonec byla otravná, tak jsem ji podtrhla a přiměla Kouzelníka, aby ji vyhnal z Denveru.“
Kimberly si všimla letmého výrazu nesouhlasu na tváři své přítelkyně. „Ježíši,“ řekla, „už zase začínáš moralizovat. Jsi kruci nejměkčí vražedkyně, kterou jsem kdy potkala. Někdy mi připomínáš všechny ty dobráky v mý maturitní třídě.“
Když odcházely ze sprch, přišla za nimi maličká černoška s culíky. „Kimberly Hendersonová?“ zeptala se.
„Ano.“ přikývla Kimberly a otočila se. „Ale proč…“
„Je tvůj mužskej Král Japík Nakamura?“ přerušila ji dívka.
Kimberly neodpověděla. „Jestli jo, potřebuju tvou pomoc,“ pokračovala černoška.
„Co chceš?“ zeptala se Kimberly neutrálně.
Dívka náhle začala plakat. „Ten můj, Reuben, tím nic nemyslel. Byl zlitej z tý sračky, co prodává stráž. Nevěděl, že mluví s Králem Japíkem.“
Kimberly počkala, až si dívka osuší slzy, a zašeptala: „Co máš?“
„Tři nože a dvě žvára dynamitovýho kokomo,“ odpověděla černoška také šeptem.
„Přines mi to,“ řekla Kimberly s úsměvem. „A já to domluvím, aby se tvůj Reuben mohl přijít panu Nakamurovi omluvit.“
„Ty nemáš rád Kimberly, že ne?“ ptala se Eponine Waltera Brackeena. Byl to obrovitý americký černoch s měkkýma očima a dokonale kouzelnickými prsty na klaviatuře. Hrál lehkou džezovou směs a hleděl na svou krásnou dámu, když jeho tři spolubydlící po dohodě odešli do společných místností.
„Ne, nemám,“ odpověděl Walter pomalu. „Ona není jako my. Dokáže být moc legrační, ale myslím, že pod tím je doopravdy zlá.“
„Co tím myslíš?“
Walter přešel na měkkou baladu s lehčí melodií a hrál skoro minutu, než odpověděl. „V oku zákona jsme všichni stejní, vrazi. Ale v mých očích ne. Vymáčkl jsem život z chlapa, kterej prznil mýho malýho bráchu. Tys zabila bláznivýho bastarda, kterej ti ničil život.“ Walter se na chvilku odmlčel a zakoulel očima. „Ale ta tvoje kámoš-ka, Kimberly, ona a její přítel oddělali tři lidi, který ani neznali, jenom kvůli drogám a prachům.“
„Byla tehdy grogy.“
„Nehraje roli,“ řekl Walter. „Každej z nás pořád odpovídáme za svý chování. Když do sebe dám sračku, která ze mě dělá zvíře, je to moje chyba. Ale nemůžu se zbavit zodpovědnosti za svý jednání.“
„Ve vazbě se chovala perfektně. Všichni lékaři, kteří s ní pracovali, říkali, že je výborná ošetřovatelka.“
Walter přestal hrát a několik sekund upřeně na Eponine hleděl. „Nebudeme se už bavit o Kimberly,“ řekl. „Máme málo času… Přemýšlelas o mým návrhu?“