„Říkal jste horu lebek?“
„Ano. Ano, myslím si, že jsem skutečně řekl něco takového,“ přikývl výběrčí. Podíval se nervózně na Mrakoplaše a pana Čabajku, kteří bezradně pokrčili rameny.
Šepty, šepty, so řiká…
„Promiňte?“
„Ano?“
„A jak asi velká hora? Lebky hrozně špatně držej na sobě.“
„Já nevím, jak velká hora. Spousta lebek!“
„Jen si to ověřuju.“
Jak se zdálo, došli příslušníci hordy k rozhodnutí. Obrátili se k ostatním.
„Budeme bojovat,“ řekl Cohen.
„To se ví, měls nám to o tom moři a lebkách říct hned!“ přidal se k němu Bleskový Podrs.
„My vám úkazem, zas je toho loket a estli smě mrtví nebo so!“ vřísknul Bláznivý Humoš.
Pan Čabajka zavrtěl hlavou.
„Myslím, že jste dobře nerozuměli. Přesila je sto tisíc na jednoho!“ upozornil hordu.
„No, to by mohlo lidem dokázat, že jsme pořád ještě naživu,“ liboval si Caleb Rozparovač.
„Ano, ale smysl mého plánu spočíval v tom, že jsem chtěl dokázat, že se nahoru můžete dostat i jinak, než abyste si tam museli cestu vybojovat,“ řekl pan Čabajka. „A v takovéhle zakonzervované společnosti je to docela dobře možné. Ale jestli se pustíte do boje s pěti sty tisíci muži, zemřete.“
A pak k vlastnímu úžasu slyšel sám sebe, jak dodává: „Pravděpodobně.“
Horda se na něj usmívala.
„Velká přesila nás neděsí,“ sdělil mu Bleskový Podrs.
„My máme přesily rádi,“ přikývl Caleb Rozparovač.
„Hele, Profi, přesila tisíc na jednoho není o nic horší než přesila deset na jednoho,“ řekl Cohen. „To je tím, že —“ začal počítat na prstech,,“tak za prvé, obyčejnej voják, kterej bojuje za peníze, a ne o život, nebude nijak riskovat, když je kolem bůhví kolik dalších, který to můžou udělat za něj. Tak. Za druhý, kolik myslíš, že se jich k nám najednou dostane? Jenom pár. A to se budou ještě strkat a hádat mezi sebou, no a za…“ Cohen se podíval na vlastní prsty s výrazem napjatého soustředění.
„…za třetí…“ napověděl mu pan Čabajka, který byl jeho logikou doslova hypnotizován.
„…za třetí, správně… v tom chumlu polovinou úderů zasáhnou některýho ze svejch vlastních parťáků a tak ušetřej práci nám, chápeš?“
„No ale i kdyby bylo všechno, co říkáš, pravda, bude to platit jen chvíli,“ protestoval pan Čabajka. „I kdybyste jich zabili třeba dvě stě, budete unavení, zatímco na vás budou neustále útočit noví vojáci.“
„Hahá, ty budou taky unavený,“ odpověděl mu Cohen spokojeně.
„Jak to?“
„Protože jestli se k nám budou v ty době chtít dostat, budou už musel lézt do pěknýho kopce.“
„Do kopce?“ podíval se na něj nechápavě pan Čabajka.
„Jasně. Mrtvol.“
„To je logický, ne?“ podporoval Cohenovy vývody Bleskový Podrs.
Cohen poplácal otřeseného učitele po zádech.
„Nelam si tím hlavu,“ řekl. „Jestli jsme císařství ukradli podle tvýho plánu, tak podle našeho plánu ho udržíme. Tys nám ukázal civilizaci, my ti na revanš úkazem barbarismus.“
Popošel pár kroků k trůnu, ale pak se se zlým zábleskem v oku otočil. „Barbarismus? Fuj! Když zabíjíme lidi my, uděláme to rovnou na místě, díváme se jim při tom do očí a na onom světě si s nima rádi dáme nějakou tu pintu, odpusťme si, co jsme si. V životě jsem nepoznal barbara, kterej by člověka pomalu rozřezával v nějaký podzemní kobce, nebo mučil ženský, aby vypadaly podle jeho blbýho gusta, nebo sypal lidem do jídla jed. Civilizace? Jestli je tohle civilizace, tak si ji můžete strčit tam, kam slunce nesvítí!“
„So? So řiká?“
„On řekl, STRČTE SI TO TAM, KAM SLUNCE NESVÍTÍ, Humoši.“
„Ale di? Sem tam byl.“
„Ale civilizace je mnohem víc než jen tohle!“ zvolal pan Čabajka. „Co třeba… hudba, literatura, systém soudnictví a ideály —“
Bambusové dveře se odsunuly. Horda s tasenými zbraněmi se za skřípění a praskání kloubů jako jeden muž otočila.
Muži ve dveřích byli vyšší a bohatěji oděni než většina obyčejných lidí a pohybovali se způsobem někoho, kdo je zvyklý, že mu nikdo nestojí v cestě. Před nimi se neochotně ploužil roztřesený venkovan s rudou vlajkou na tyči. Jeden z mužů ho zezadu postrkoval hrotem meče.
„Rudá vlajka?“ zašeptal tázavě Cohen.
„To znamená, že chtějí vyjednávat,“ vysvětloval Šest blahodárných větrů.
„To je jako naše bílá vlajka, kterou vztyčujeme, když se vzdáváme,“ podotkl pan Čabajka.
„O tom jsem nikdy neslyšel,“ zavrtěl Cohen hlavou.
„To znamená, že nesmíš nikoho zabít, dokud nebudou připraveni.“
Pan Čabajka se snažil neslyšet šeptané poznámky, které se mu ozývaly za zády.
„Proč je všechny nepozveme na hostinu, neopijeme a pak nezmasakrujeme?“
„Slyšel jsi toho chlapa. Je jich sedm set tisíc.“
„Jo todle, myslíš? No tak by se uvařilo něco jednoduchýho, nějaký špagety, nebo tak.“
Dva náčelníci přešli do středu místnosti. Cohen a pan Čabajka jim vykročili vstříc.
„A ty taky,“ prohlásil Cohen a chytil Mrakoplaše za rukáv přesně v okamžiku, kdy se mág snažil zmizet za zády hordy. „Jseš jako lasička a v nouzi vždycky najdeš ty správný slova.“
Lord Hong je pozoroval s výrazem člověka, jehož předkové mu odkázali schopnost dívat se na všechno jen shora.
„Jmenuji se lord Hong. Jsem císařův velkovezír. Přikazuji vám, abyste okamžitě opustili tyhle místnosti a podřídili se soudu.“
Pan Čabajka se obrátil ke Cohenovi.
„Nikam nejdem,“ odpověděl Cohen.
Pan,Čabajka se hluboce zamyslel.
„Hm. Jak bych to tak… Čingis Cohen, náčelník Stříbrné hordy, zdraví lorda Honga, ale —“
„Řekni mu, ať sejde vycpat,“ dodal Cohen.
„Předpokládám, lorde Hongu, že jste pravděpodobně pochopil všeobecný názor, který tady převládá,“ řekl pan Čabajka.
„Kde je zbytek vašich barbarů, cháme?“ zeptal se ho lord Hong.
Mrakoplaš pozoroval pana Čabajku. Jak se zdálo, tentokrát starý učitel nenalézal slov.
Mág by byl nejraději utekl. Ale Cohen měl pravdu. I když to znělo šíleně, ale nejbezpečnější místo bylo pravděpodobně skutečně co nejblíž Cohenovi. Kdyby se dal Mrakoplaš na útěk, byl by se dříve či později dostal blíže k lordu Hongovi.
Který věřil, že někde existují ještě další barbaři.
„Řeknu vám jenom jedno jediné,“ ozval se lord Hong. „Jestliže okamžitě opustíte Zakázané město, bude vaše smrt alespoň rychlá. Pak budeme vaše hlavy a důležité části nosit po městech říše, aby se lidé dozvěděli, jak strašlivý byl trest.“
„Trest?“ podivil se Profi.
„Za vraždu císaře.“
„My žádnýho císaře nezabili,“ ohradil se Cohen. „Já teda nemám nic proti zabíjení korunovanejch hlav, ale tohodle jsme nezabili.“
„Byl zabit ve svém loži zhruba před hodinou,“ oznámil lord Hong.
„Ale my to nebyli,“ hájil hordu pan Čabajka.
„Zabil jste ho vy,“ ozval se najednou Mrakoplaš. „Jenže protože je to proti zákonům, zabít císaře, chtěl jste, aby to vypadalo, že to udělala Rudá armáda.“
Lord Hong se na něj podíval, jako kdyby ho viděl poprvé a nebyl z toho nijak šťastný.