ANO. ZDÁ SE, ŽE BUDE VÝJIMEČNĚ — KRÁTKÁ.
„A kdo vyhraje?“
podívej, dobře VÍŠ, že bych ti to neřekl, ani KDYBYCH TO VĚDĚL.
„Ani kdybys to věděl?“ pozvedl hlas Mrakoplaš. „Já myslel, že ty víš všechno.“
Smrť pozvedl prst. Něco se sneslo z noční temnoty. Mrakoplaš si myslel, že je to můra, i když to mělo světlejší barvy a podivný skvrnitý vzor na křídlech. Na okamžik to usedlo na natažený článek kostnatého prstu, ale pak se to znovu vzneslo a zmizelo.
V NOCI, JAKO JE TAHLE, řekl Smrť, JE NEJISTOTA JEDINÁ JISTOTA, KTEROU MÁME. OTŘEPANÉ, VÍM, ALE PRAVDIVÉ.
Někde na obzoru zaduněl hrom.
„No, tak já bych… é… jaksi to… é… zase šel,“ prohlásil Mrakoplaš.
JEN SE NETVAŘ, ŽE SE NEZNÁME, zabručel Smrť, když mág spěšně zmizel.
„Divný chlap,“ řekl Válka.
KDYŽ JE TADY ON, TAK JE NEJISTÁ I NEJISTOTA. A NEJSEM SI JISTÝ ANI TÍM.
Válka vytáhl ze sedlové brašny velký balík zabalený v papíře. „Tak co to tady máme… hned se mrknu… Vajíčka s řeřichou… kuřecí kousky… a zralý sýr s chřupavou nakládanou zeleninou, jak to vypadá.“
dneska dokážou s těmi obloženými chleby pravé divy.
„Aha… a Šunkové překvapení.“
opravdu? čím tě může překvapit nějaká šunka?
„Co já vím. Ale třeba tím myslí ten šok, který z toho vždycky má to prase.“
Výsměšek bojoval dlouhý zápas sám se sebou a nakonec zvítězil.
„Přivoláme ho zpět,“ prohlásil. „Už to trvá čtyři dny. A jim v tom případě můžeme vrátit tu jejich zatracenou rouru. Běhá mi z ní mráz po zádech.“
Starší mágové se rozhlédli jeden po druhém. Ani jeden nijak netoužil po univerzitě, jejímž fyzicky přítomným členem by byl Mrakoplaš, ale i jim ze železného psa běhal mráz po zádech. Ani jeden z nich se k němu nechtěl přiblížit. Narovnali kolem něj pár stolů a předstírali, že tam není.
„Dobrá,“ přikývl děkan. „Ale Ctibum mluvil o tom, že by vyměňované věci měly mít zhruba stejnou váhu. Neznamená to, že až se tady Mrakoplaš objeví, přiletí velkou rychlostí?“
„Pan Ctibum mi řekl, že pracují na speciálním zaklínadle. V nejhorším případě můžeme narovnat na konec chodby nějaké matrace a tak.“
Kvestor zvedl ruku.
„Copak, kvestore?“ dodával mu arcikancléř odvahu.
„Hej, hospodo, pintu vašeho nejlepšího ležáku!“ podotkl kvestor.
„Výborně,“ přikývl arcikancléř, „takže to by bylo dohodnuto. Už jsem požádal pana Ctibuma, aby začal hledat…“
„Na tom jejich pekelném zařízení?“
„Ano.“
„Pak se tedy jistě nemůže stát nic nepředvídaného,“ ušklíbl se zatrpkle děkan.
„A pár humrů, buďte tak laskav.“
„Kvestor taky souhlasí.“
Náčelníci rodů se sešli v místnostech lorda Honga. Jako dlouholetí nepřátelé, kteří právě vytvořili zárodek té nejnejistější aliance, opatrně udržovali odstup jeden od druhého. Jakmile se jednou vypořádají s barbary, jejich boj bude pokračovat. Ale teď si potřebovali vyjasnit jednu zásadní otázku.
„Ne!“ prohlásil lord Hong popuzeně. „Byl bych rád, abychom v téhle věci měli absolutně jasno! Žádná armáda neviditelných duchů-upírů neexistuje, rozumíte?“ Lidé za Velkou zdí jsou právě takoví jako my — až na to, že jsou ve všech směrech pochopitelně mnohokrát primitivnější. Ale jsou viditelní.“
Dva z přítomných náčelníků nevypadali příliš přesvědčeně.
„A co všechny ty řeči o Rudé armádě?“ zeptal se jeden z nich.
„Rudá armáda, lorde Tangu, je neukázněná lůza, která musí být rozhodným úderem zničena.“
„Vy víte, o které Rudé armádě venkovani mluví,“ zavrtěl hlavou lord Tang. „Říkají, že před tisícem let —“
„Říkají, že před tisíci lety mág, který neexistoval, vzal hlínu a blesky a vyrobil z nich vojáky, kteří nemohli zemřít,“ vskočil mu do řeči lord Hong. „Ano. To je ale pověst, lorde Tangu. Pověst stvořená chudáky, kteří nechápou, co se doopravdy stalo. Armáda Odrazu jednoho slunce prostě měla jen —“ lord Hong neurčitě mávl rukou, „— jen lepší výzbroj a vyšší kázeň. Duchů se nebojím a v žádném případě se nebojím armády, kterou si někdo vymyslel.“
„Ano, ale —“
„Jasnovidec!“ štěkl lord Hong. Jasnovidec, který nebyl připravený, sebou vyděšeně trhl.
„Ano, můj pane?“
„Jak to vypadá s těmi vnitřnostmi?“
„No… už jsou skoro připravené, můj pane.“
Jasnovidec měl velké starosti. Musel to být úplně špatný pták, myslel si. Protože vnitřnosti mu prakticky říkaly jen jednu jedinou věc. Že jestli se on, jasnovidec, z celé téhle pohromy dostane živý, může si dát k večeři kuře. Ale lord Hong mluvil jako člověk, jehož netrpělivost je velmi nebezpečná.
„A co ti říkají?“
Kuřecí vnitřnosti takhle nikdy nevypadaly. Na okamžik měl dojem, že se hýbou.
„Ehm… no, je to trochu nejasné,“ odvážil se.
„Tak to hezky rychle vyjasni,“ podíval se na něj lord Hong. „Kdo ráno vyhraje?“
Nad stolem se zamíhaly stíny.
Něco se zatřepetalo kolem světla.
Vypadalo to jako nevýrazně žlutá můra s černým vzorkem na křídlech.
Jasnovidcovy věštecké schopnosti, které byly podstatně pronikavější, než si myslel, mu řekly: Dnešní den není dobrý na věštbu.
Na druhé straně, na ošklivou smrt není dobrý žádný den, takže…
„Není ani stín pochybnosti o tom,“ prohlásil nakonec, „že nepřítel bude velmi oduševněle poražen.“
„Jak si můžeš být tak jistý?“ zeptal se lord McSweeney.
Vykladač se zasmušil.
„Vidíte tady ten klikatý kus hned vedle ledvin? Chcete se přít s tady tou zelenou slizkou věcí? Najednou víte všechno o játrech? Je to tak?“
„Takže tady to máte,“ řekl lord Hong. „Osud se na nás usmívá.“
„Ale přesto —“ začal lord Tang. „Muži jsou velmi —“
„Mužům můžete říci —“ začal lord Hong. Najednou se zarazil. Pak se usmál. „Mužům můžete říci,“ pokračoval pak spokojeně, „že armáda neviditelných duchů-upírů existuje.“
„Cože?“
„Přesně tak!“ Lord Hong začal chodit po místnosti sem a tam a luskal si prsty. „Ano, ano, existuje strašlivá armáda cizích duchů. A to tak rozzuřilo naše duchy… ano, tisíce generací našich předků, kteří vyskočili do sedla větrů, aby zastavili tuhle barbarskou invazi! Duchové říše povstali. Jsou jich miliony milionů! Tahle troufalost popudila dokonce i naše démony! Sestoupí v podobě mlhy utkané z drápů a zubů, aby — ano, lorde Sungu?“
Náčelníci vrhali jeden na druhého nervózní pohledy.
„Jste si tím jistý, lorde Hongu?“ Oči lorda Honga za tenkými brýlemi pronikavě zablýskaly.
„Učiňte v tomto smyslu nezbytné prohlášení k mužům,“ řekl.
„Ale vždyť teprve před několika hodinami jsme mužstvu řekli, že žádní —“
„Tak teď jim řeknete něco jiného!“
„Ale uvěří nám, když řekneme, že existuje —“
„Budou věřit tomu, co se jim řekne!“ vykřikl lord Hong. „Jestliže si nepřítel myslí, že jeho síla spočívá v klamu, pak ten jeho klam obrátíme proti němu. Řekněte mužům, že za zády jim budou stát miliony duchů říše!“