A chce-li kníže do komnaty jiné,tu jenom žezlem komořímu kynea řekne na příklad: Sál holdovací!Hned hejno sluhů stěn se chopí kolem,je odnáší a s jinými se vrací,otáčí, strká, buší horem dolema za chvilku jak proutkem čarodějesál žádaný se kolem krále skvěje.Tak, aniž potřeba mu hnouti nohou,král vystřídati může síni mnohoua nevíš, která krásnější je v řadě,jak dlel bys v báji na zakletém hradě.
I šatna knížete je přebohatá:on každou chvíli oblíká a svlíkátu středověký ornát z perel, zlata,tu šaty patnáctého Ludovíka,tu Bonaparta známý oděv prostý,tu španělským se strojí generálem —tak za den šestkrát mění šat a skvosty,jsa ve všech velebný, chlup každý králem.Když hostinu svým hodnostářům dává,tu na tabuli spousta drahých krmí,dort rozmanitý, paštika též z páva,a prostřed váza vzácných květů strmí.A hosté vznešení kol sedí slavně,nůž, vidličku též drží zcela správněa krájejí, až radost patřit na to,ryb útvar lahodný, jenž z mísy kyne,a vzácné ptáky pečené jak zlato;ač na oko jen semtam nůž se šine,neb ani opům nejde pod vous asichuť obarvené papírové masy —než kdo by v osvíceném státě sytchtěl od hostiny dvorní odstoupit!
I vkusný park má kníže při paláci.Houšť palem, úponek a květů žárných,tropické Flory dítek lepotvárnýchtam opi vymýtili krušnou prací,a nyní přendavky a kulisysemo tamo postaveny baví hledkřů, květin barvitými obrysy;i starožitný fontán uprostředproud vody malované metá vzhůru.V tom sadě plátěném náš Hanumanrád prochází se, vážně zadumán,na čele panovnických péčí chmuru,a někdy v taji, za barvitým křemstarosti plaší mrštným kozelcem.
Poddanstvo arci skrovněji se nesloa zvláště o nábytek byla nouze:tu jednomu se dostal divan pouzea druhému zas rytířské jen křeslo;a proto zákon dobrého byl tónu,svou židli s sebou přinést do salonu.
Než zato šatů bylo víc než dosti,že mohl říše populaci všeckukrál ošatit si řádně po člověckua že tu našel všechny příslušnostiku všelikému povolání, stavu,z nichž buduje se osvícený stát.I nezbylo než návod opům dát,jak chovati se mají ve svém hávu,jak upravit má každý tvář i zor,jak v pohybu i v posunku si vésti,by ve všem dostihl svůj lidský vzor.A knížeti v tom přálo plné štěstí.
Říš jeho ve všem lidské měla řády,i dobrodiní konstituční vlády;dal opům právo, po evropských vzorechmít krásné řeči ve zvolených sborech.Tu poslancové klidně přemýšlelio nových daních, říše rozkvětu,ba někteří též oponovat smělia všichni správně brali dietu.
O různých zákonech se usnášelia snesení svá králi přednášeli,jenž v plné slávě, sedě na svém tróně– toť velkolepé bylo divadlo —vždy snesení ta vyslech blahosklonněa potom dělal, co mu napadlo.Stát spravovali četní úřadníci.Ti sedávali, pero za uchem,za kupou fascikulů s hněvným výbuchem,když občan smělý vyrušil je z píle.A časem ve fraku a pásce bílé,křivíce záda téměř k úpadu,šli představit se hlavě úřadu.
I právníci tu měli vděčné pole.Ti dávali si pohled zchytralýa sporné spisy – herecké to role —bez únavy a konce střídali,i stání odkládali, lhůty brali,na léta vlekli spory sumárnía na palmových listech posílalisvým stranám dlouhé účty palmární.
Kdo z lékařství zas vykonali zkoušku,ti velmi učeně se tvářili,poltivky očkovali do papoušků,kukátkem počítali bacily,puls studovali z rána ku večerui sluchem střehli vnitřní úkonya předpisovali – líp našich věru —svým chorým divadelní bonbony.
Dav byl tu také profesorův opských,na nosích brejle zasazené v zlatě,pedanti suší od hlavy až k patě,že stěží rozeznat je od evropských.Ti knihami se obírali stále,jež vylovili z lodi ztroskotalé:na kusy mnohou roztrhali knihua z kusů novou sestavili v mihu.Leč slyším ostrý profesorský hlas:«Meť raděj před svým prahem, nedouku,sic posvítíme řádně na ocas,jímž prý op indický se chápe suků,též o tvém hindostanském pralesea jiném leccos mohli bychom říci —jsou věci, jichž ni bajka nesnese – —»Již mlčím zkroušeně, nach studu v líci.
Též bohoslovci s oblou, lesklou tvářízde slonili se v nadpozemské záři —by zbožní kritici se nebouřili,dím výslovně, že Bramu opi ctili.Ti opští bramanové v řízách řásnýchvzdor postům divně tučněli a kvetlia do politiky, věd, uměn krásnýcha zkrátka do všeho své védy pletli.
A rozumí se: vědám záštitatéž opí byla universita.Tu profesoři pilnou měli snahu,by v každém kroku, mrknutí a tahutak tvářili se navlas docela,jak v Lipsku, Halle učenci se tváří,a všechny v Němcích zastínila záříhůl skvostná opičího pedela.
Též umění zde rozkvétalo valně:tu s chlupy zcuchanými nad hlavoua s rukou v ňadrech pěvci geniálnělíc nesli v odiv bolně dumavou,po velkých vzorech jedli, pili, spalia opičími Byrony se zvali.Malíři pyšnili se v sametua klobouk šírostřechý měli v týlea znali božsky držet paletua popleskali barvou plátna míle.A když se sešli opi hudebníci,ten v buben hlomozil, ten v činely,ten hlučil do pozounu vzdulou lícía jiní smyčcem vztekle vrtěli:tu mněl jsi věru slyšet skladby lidskéve slohu vážné hudby dramatické.