Přitom je také třeba chápat, že v té době drtivá většina členů strany, nemluvě už o milionech nestraníků, neměla nejmenší podezření o tom, že zednářstvo, marxismus, bolševismus – to jsou tři „rozdíly“, tj. tři různé podstaty: zednářství ve vědomí většiny buď vůbec neexistovalo, nebo bylo prázdným slovem, a bolševismus byl ztotožňován se skutečným marxismem.
Ale to určovalo i vnímání vůdců strany a státu (L.D.“Trockého“, V.I.Lenina, J.V.Stalina a dalších) prostými straníky i nestraníky, v důsledku čehož byly jejich různé postoje a roztržky vnímány ne jako systémové, podmíněné principy různých mravně-etických systémů, ale jako osobní.
Přitom L.D.Bronštejn byl jak skutečným marxistou, tak i nositelem nějakého esoterismu. V.I.Lenin byl marxistou, soudě podle některých jeho výroků v jeho pracích, nezasvěceným do toho esoterismu, do kterého byl zasvěcen Bronštejn. Přitom Lenin během všech let své stranické činnosti měl sklony k bolševismu, což bylo doprovázeno deformací marxismu z jeho strany ve formě osvětlování některých otázek v jeho pracích, o kterých skuteční marxisté raději mlčeli. A toto regulérní odpadlictví V.I.Lenina od marxismu vyvolávalo námitky a dokonce hněv skutečných marxistů. J.V.Stalin byl bolševikem, kterému se v životě povedlo vejít v marxistické hnutí a použít marxismus ke svému bolševickému vnímání světa; povedlo se mu stát se učněm živého klasika ruského marxismu V.I.Lenina a dále tvůrčím způsobem „rozvíjet“ marxismus, což i udělal – až do plného odmítání jeho vědecké adekvátnosti v práci „Ekonomické problémy socialismu v SSSR“.
V čem spočívaly politické cíle bolševismu řekl J.V.Stalin přímo a jasně už na počátku století. Uvedeme úryvek z jeho relativně pozdní práce na to téma (1907) proto, že právě v jejím názvu vyjádřil podstatu věci: „Samoděržaví kadetů nebo samoděržaví lidu?“. Píše v ní:
„Kdo by měl vzít do rukou moc během revoluce, jaké třídy jsou dlužny stát u kormidla společensko-politického života? - Lid, proletariát a rolníci! - odpovídali a odpovídají i nyní bolševici. Podle jejich názoru, vítězství revoluje je diktatura (samoděržaví) proletariátu a rolníků v cílech vybojování osmihodinového pracovního dne, konfiskace veškeré panské země a zavedení demokratických pořádků. Menševici odmítají samoděržaví lidu a dodnes nedali přímou odpověď na otázku, kdo by měl uchopit moc do svých rukou.“ (J.V.Stalin, „Samoděržaví kadetů nebo samoděržaví lidu?“, Sebrané spisy sv.2 str.20, publikováno v novinách „Dro“ (čas) 13.3.1907, překlad z gruzínštiny).
Pokud hodnotíme tento text z pozic esoteristů, konajících pod rouškou marxismu, pak je to kvalitní politikaření, řešící úkol shromáždit stádo, které bude věřit vůdcům, jehož úkolem bude podporovat politickou činnost marxistické strany ve společnosti. Takovým ve své podstatě má být hlavní účel všech řečí vůdců: vybojovat si pozornost a přesvědčit o pravosti své věci co nejvíce představitelů prostého lidu a „elity“, což je základem pro podřízení milionů lidí, nic nechápajících ani v globální politice ani v řízení státu, straně.
Pokud hodnotíme ten text z pozic jedince, který uvěřil v adekvátnost marxismu a nepodezřívá ho z přítomnosti nějakého esoterismu pod rouškou marxismu, pak žádné otázky nevznikají, v důsledku čehož se řadový marxista dostává do moci autority toho či onoho vůdce, provádějícího ten či onen politický kurs a vysvětlující ho na základě marxistické terminologie.
Pokud hodnotíme ten text z pozic bolševismu, pak jsou v něm ohlášeny skutečné cíle politiky bolševismu, včetně integrálního cíle – samoděržaví (suverenity) lidu.
Ale za ohlášením cíle – zavést a podporovat stabilní samoděržaví a svobodu národa – následuje množství otázek, jejichž podstaty je možné rozdělit na tři:
• je objektivně možné to udělat, nebo je to neuskutečnitelná utopie?
• na základě jaké sociologické teorie to společnost jako celek může udělat?
• a jak to udělat?
Ve vědomí bolševika tyto otázky vyžadují konkrétní odpovědi, které mohou být srovnány s životní praxí. Pokud ve vědomí člověka neprobíhá srovnání podobného druhu slov s realitou, pak není bolševikem. Pokud si ne-bolševik přisvojil slova, pak se jedná o bludaře. A mnozí skuteční marxisté z řad nezasvěcených do esoterismu byli právě takovými bludaři. Tento rozdíl bolševiků-marxistů od marxistů-bludařů je také třeba chápat pro chápání epochy Stalina.
Odpověď na první otázku může být získána jedním ze dvou způsobů: buď praktickým vybudováním odpovídající společnosti a demonstrací jejího reálného života skeptikům, což především vyžaduje překonání skepticismu v samotné společnosti a úspěšné završení procesu; nebo intuitivně.
Ale intuitivní odpověď je podmíněna mravností jedince a strukturou jeho psychiky, v důsledku čehož není jednoznačná a může být jak pozitivní (ano je to možné) nebo negativní (ne, je to utopie). Poslední okolnost přesunuje odpověď na tuto otázku do oblasti osobní víry, osobního předsvědčení a měřítek společnosti – do oblasti věrouky, včetně historicky zformovaných věroučení, jejichž tradice nejsou vždy a ve všem adekvátní Odhalením – prvozdrojům, ačkoli něco z prvozdroje obsahují.
Odhalení říkají, že bolševismus je ve svých cílech pravý:
„Ale Ježíš si je zavolal a řekclass="underline" „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné za mnohé.“ Matouš 20:25-28
Ale historicky zformované křesťanství, včetně „pravoslaví“ v Rusku, nahrazuje Boží přikázání (Matouš, 20:25-28) tradicemi „církevních otců“, ospravedlňuje moc císařů, knížat a velmožů a není vnímavé k varováním Evangelia o nahrazení slova Božího tradicemi otců: Matouš 15:1-11. V důsledku toho jsou církve jména Kristova od Boha dále, než ÚV KSSS od komunismu.
O tomtéž je v Koránu, ale jinými slovy:
„Řekni: „Ó majitelé písma! Přicházejte ke slovu, stejnému pro nás i pro vás, abychom se neklaněli nikomu kromě Boha, a nepřidávali mu pomocníky, a aby si jedni z nás nedělali pány z druhých, kromě Boha.“ (Korán 3:57). „A nechť je mezi vámi společenství, které vyzývá k dobru, přikazuje chvályhodné a zdržuje od nechvályhodného. To jsou šťastlivci!“ (Korán 3:100)
A v podobě světské literatury jedno z nejlepších vyjádření přesvědčení o uskutečnitelnosti bolševického ideálu života lidí bez parazitismu, tím více bez organizovaného systémového parazitismu menšiny na většině, nacházíme u M.J.Lermontova:
Přesto nezávisle na námitkách, podobným námitkám bulgagovského Piláta, jsou lidé, kterými v průběhu celé historie hýbala víra a přesvědčení o uskutečnitelnosti na Zemi, a ne někde v posmrtném ráji, ideálu života společnosti bez parasitismu – ideálu stejně tak skutečně křesťanského, skutečně muslimského a bolševického.
56
Ale Ježíš si je zavolal a řekclass="underline"
„Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují.
Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem.
Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
57
Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli: