To je kulminující, 50. oktáva „Domku v Kolomně“, na kterou Puškin dvakrát soustředil čtenářovu pozornost: vytvořil ji ze sedmi řádků (všechny ostatní oktávy básně mají řádků osm) a vybavil jí vlastnoruční ilustrací, obsahově doplňující text. Smysl obrazného doplňku: dát budoucímu čtenáři, nelenivému a zvědavému, tu informaci, kterou v Puškinově době ještě nebylo možné vyjádřit slovy. Jinými slovy, řeč je o vnělexikálních formách jednotlivých uměleckých obrazů, které vznikají v podvědomí na úrovni dohadů.
Skutečná Jevgeniova tvář je v „Domku v Kolomně“ pro „smetánku a mluvu“ zatím ještě zakrytá „Parašiným zrcátkem“, televizním vysíláním, které také Puškin předpověděl dlouho před jeho objevením se, v roli věna zlého génia.
Věnem jí bylo dáno
Je možné stručněji a věcněji popsat vzájemný vztah židovstva se současným televizním vysíláním, než to udělal Puškin v „Pohádce o mrtvé carevně a sedmi bohatýrech“?
Doposud židovský génius infomuje světovou společnost a jako dosud nemohou „Parašina zrcátka“ sdělit všechny pravdy, jelikož jsou prvotně, stejně jako všechny další masové sdělovací prostředky, majetkem „dívčiny“, která, zamilovaná do svého odrazu v „Parašině zrcátku“, dokonce, i když se „otřáslo celé hlavní město“, se stále jako dříve lehkomyslně a bezstarostně chechtá, jako Šamachaňská carevna:
Hlava 3. Postavím si sobě…
Pokračujíce linii „Domku v Kolomně“, v „Měděném jezdci“ Puškin, pouze svým vlastním systémem obrazů, popsal první pokus židovstva „uklidnit Parašu“:
To je originální text. A tak vypadá text všem známý, kánonický, přítomný ve všech předrevolučních a sovětských publikacích:
Je potřeba být velmi vnímavý ke všem detailům puškinovského textu, včetně interpunkcí, aby se čtenáři otevřela druhá, a zejména třetí smyslová rovina. Čtyři postupně stojící otazníky v originálním textu, konkrétně poslední (A ve skutečnosti?), nesou určitý smyslový náklad. Aby se svázalo manželskými pouty s ruským národem, bylo pro židovstvo skutečně nezbytné stát se národem, tj. odmítnout nároky na zvláštní místo ve všech formách řídící činnosti, neboť všechny národy Ruska a, ruský především, vztah typu „postavím si (sobě)“ nikdy nepřijmou, stejně jako nepřijmou biblickou logiku sociálního chování, která je nejjasněji a nejotevřeněji vysvětlena ve druhé hlavě „Knihy Kazatel“:
„Učinil jsem velká díla: postavil si domy, zasadil si vinohrady, vybudoval si sady a hájky, a vysadil v nich všelijaké plodící stromy… získal jsem sluhy a služky, a měl jsem i spolubydlící; také hovězího i malého skotu jsem měl více, než všichni přede mnou v Jeruzalémě; nahromadil jsem si stříbro a zlato a poklady od králů a z provincií; přivezl jsem SI pěvce a pěvkyně a rozkoše synů lidských, různé hudební nástroje. A JÁ jsem se stal velkým a bohatším než všichni, co byli přede mnou v Jeruzalémě; a má moudrost byla se mnou. Mohl jsem mít všechno, co jsem si přál, neodepřel jsem srdci jakékoliv veselí, protože srdce mé se radovalo ze všech mých prací, a to byl můj podíl ze vší mé práce. A JÁ jsem se podíval na všechna má díla, která vybudovaly ruce mé, a na práci, se kterou jsem se JÁ dřel, dělaje jí: a hle, všechno je marnost a trápení ducha, a není z nich nic užitečného pod slunce,“ (Verše 4 – 11).