V básni je slovo „vlny“ nejpoužívanějším ze všech a v textu je použito třináctkrát, přitom s velmi širokým spektrem nejrůznějších charakteristik: opuštěné, nové, hlasité, zlostné, děsivé, bouřlivé, jiné. Je ještě jedno poukázání(v „Úvodu“) na nějaký „nacionální“ odstín vln.
Вражду и плен старинный свой Nepřátelství a zajetí dávné své
Пусть волны финские забудут Ať vlny finské zapomenou
И тщетной злобою не будут A marným vztekem nebudou
Тревожить вечный сон Петра. Jitřit Petrův věčný sen.
Slovo „nacionální“ je v uvozovkách proto, že „v překladu z irštiny slovo „finn“ znamená „tajné vědění“, a v irských mýticko-epických tradicích je to hrdina, mudrc, prorok“, tj. v podstatě buď žrec, nebo znachar (v závislosti na tom, v čích zájmech koná: celé společnosti nebo nějakého klanu). Jinými slovy, aby se nenarušila celostnost vyprávění na úrovni druhé smyslové řady, pak v „Úvodu“ je řeč jinotajně o opozici znacharských davů, majících různé cíle ve vztahu k davům nacionálním.
Na konci „Druhé části“ básně se odkrývá obsahová stránka slova „vlny“ přes slovesný rým „tlačily se“:
Он узнал Poznal
И место, где потоп играл I místo, kde potopa hrála
Где волны хищные толпились Kde se vlny dravé tlačily злобно вкруг него. Zlobně okolo něj bouřily.
Бунтуя
Skutečně, dav není schopen smysluplných činů: může jen zlostně bouřit. Dále o příčinách strachu Jevgenije. Na úrovni první smyslové řady se bojí toho, že povodeň představuje nebezpečí pro Parašu, její matku a jejich obydlí.
Почти у самого залива — Téměř u samotné zátoky je
Забор некрашеный да ива Plot nenatřený a vrba
И ветхий домик: там оне, A domek vetchý: tam jsou ony,
Вдова и дочь, его Параша, Vdova a dcera, jeho Paraša,
Его мечта... Jeho sen…
Na úrovni druhé smyslové řady je Paraša obrazem ruských národů. Tehdy židovský sen (ovšem nevědomý, protože všechno se děje ve snu) je vstoupit do této rodiny, ale ne v roli „bohem vyvolených“, nýbrž rovnoprávného člena a tak se spojit s Parašou. Ale co tomu brání?
Za prvé je to „Vetchý domek“, který je „Běda! Blízko k vlnám“. Idealistický ateismus „Starého zákona“ (v ruštině: „Vetchý zákon“) se ke konci 19. století nejen přiblížil ruským národům přes první vydání Bible v ruském jazyce, ale brzy byl jimi i překonán.
Za druhé je to vdova. Dle běžného vědomí je to prostě Parašina matka. Odhalení jinotaje druhé smyslové řady je v „Úvodu“.
Темнозелеными садами Temně zelenými zahradami
Ее покрылись острова. Se pokryly ostrovy.
И перед младшею столицей A před mladším hlavním městem
Померкла старая Москва, Vybledla stará Moskva,
Как перед новою царицей Jako před novou carevnou
Порфироносная вдова. Vdova oděná v Purpuru.
O tom, že „ostrov“ je obraz řídící „elity“ se mluvilo výše. Slovo „ostrov“ se nerýmuje se slovem „vdova“ (v originálním znění básně – pozn. přek) jen tak. Na úrovni druhé smyslové řady je vdova obrazem monarchistické vlády ruské civilizace. Absence vdovina jména (na rozdíl od dcery) je zamlčeným poukázáním na to, že každá konceptuálně nesamostatná forma státního řízení je dočasná. Ačkoliv o vdovině muži v „měděném jezdci“ není ani slovo, ale obraz tohoto „nebožtíka“, zůstávajícího mimo záběr, se nezjevně vyskytuje. Pokud „vdova“ je obraz formy vládnutí, pak „vdovin muž“ je obraz vládnoucí třídy, po celou dobu potenciálního nebožtíka. O tom vdova hovoří v 51. oktávě „Domku v Kolomně“ přímo, poté, co ji Paraša přitlačila otázkou o „záhadném“ zmizení Mavruši:
Обедня кончилась; пришла Параша. Dopolední mše skončila: přišla Paraša.
—“Что маменька?” — “Ах, Пашенька моя! „Co je maminko?“ „Ach, Pašenko moje!
Маврушка...” — “Что, что с ней?” Mavruška…“ „Co, co je s ní?“
— “Кухарка наша... „Kuchařka naše…
За зеркальцем... вся в мыле...” — “Воля ваша, Za zrcátkem… celá v pěně…“ „Jak je libo,
Мне право ничего понять нельзя; nic správně nechápu;
Да где ж Мавруша?” — “Ах, она разбойник! A kde je Mavruša?“ — „Ach, ona je lupič!
Она здесь брилась!.. Точно мой покойник!” Oholila se tu!... Jako můj nebožtík!“
Ještě jednou vzpomeňme, že „Mavr“ je pseudonym německého žida Karla Marxe. V tomto smyslu je „Mavruša“ svérázný poetický palec ukazující na marxismus, jako exportní úpravu biblické koncepce řízení ruských národů, překonávajících na konci 19.století ve svém podvědomí idealistický biblický ateismus.
Palec ukazuje přesně (Ma-Vruša a lupič), protože už dávno je známo, že marxistická politická ekonomie byla postavena na smyšlených kategoriích, které nepodléhají praktickému měření v procesu hospodářské činnosti společnosti. Takovými jsou „nutná“ a „přidaná pracovní doba“, „jednoduchá“ a „složitá práce“, „nezbytný“ a „doplňkový produkt“ atp., plus je v tom chyba nebo trestuhodná lež (zlý úmysl) K. Marxe v otázce „Smithova dogmatu“.
Jednou z aforistických definic socialismu byla Leninova: „Socialismus je účetnictví a kontrola“. Ve vztahu k politické ekonomii to znamená, že jelikož v praktické hospodářské činnosti je měření kategorií marxistické polit-ekonomické vědy nemožné, tudíž není možné ani účetnictví a kontrola, a důsledek je, že není možný ani socialismus, ani přechod ke komunismu na základě marxismu.
Jinými slovy, marxismus vytváří svou propagandou pravdě-podobný (ale nikoliv pravdivý) popis procesů společensko-ekonomické činnosti a její popis je marxisty příjímán na víru, bez pochopení, protože zdravým rozumem není člověk schopen spojit smyšlené kategorie marxistického učení s životní realitou. Přitom při střetu s marxismem může každý jedinec udělat dva naprosto vylučující se závěry:
• Buď přiznat svou omezenost a sklonit se před vykladači života na marxistickém základě, připouštěje, že překonali to, co on sám nemohl překonat;
37
Kdysi na tom místě, kde nyní stojí pod kameným sarkofágem Domek Petra I, rostla borovice. Borovice byla místními finskými kmeny považována za svatou, protože před záplavymi se na jejich větvích objevovaly Eliášovy ohně. Začínaje se stavbou hlavního města, Petr nenašel nic lepšího, jak zničit místní svatyni. Borovici porazili, a setnuli zde tři místní čaroděje. Před popravou stihli vydat některá proroctví ve vzahu k dynastii Romanovců, ale také i slib pádu Peterburgu, což svým způsobem vyjadřuje boj národních znacharských klanů. „Nechť vlny finské zapomenou a zbytečnou zlobou nebudou“, je odrazem svérázného Puškinova pochopení opozice těchto klanů na emocionální úrovni.
38
„Mytologický slovník“ vydaný E.M. Meletinským. Vědecké vydavatelství „Velká Ruská encyklopedie“, „Lada – Makom“, Moskva, r. 1992.