Všichni představitelé lidstva, jako systému v Zemské biosféře, kteří nejsou schopni včas zareagovat na změnu poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času, jsou odsouzeni k zavržení Zemskou biosférou, přecházející do jiného režimu svého bytí pod vlivem lidské činnosti posledních několika tisíc let.
A všechny praktické psychologické testy, vytvořené na základě vzhledů klasických psychologických škol, neberou v úvahu tuto objektivní změnu frekvenčních charakteristik informačních procesů v současné civilizaci, která proběhla ve druhé polovině 20. století, v důsledku čehož společnost získala nové vlastnosti. Podle všeho se takovéto psychologické testy ukazují jako necitlivé na mnohé psychologické jevy, a na jejich základě se vydávají chybná doporučení, především v oblasti výběru a umísťování kádrů.
Hlava 2. Svoboda zániku
Po takovém vyjasnění můžeme hovořit o příčinách Jevgeniova neštěstí. Je dobře známo, že židovstvu je vlastní zvláštní přizpůsobivost ke změnám okolního prostředí.Protože pro židovstvo jsou všichni ostatní lidé jen prvky tohoto prostředí, pak je nezbytné vyznat se v příčinách jeho neobyčejných mimiker/krytí. Pak je možné pochopit i všechny překvapující, tak dlouhodobou stabilitu při směně generací této odlišné od všeho ostatního lidstva společnosti. Příčina spočívá v jejich zvláštní dispozici k abstraktně-logickému samostatnému myšlení, které je spojeno s převahou činnosti levé hemisféry nad pravou, odpovídající za předmětno-obraznou procesní činnost člověka. Tato jejich zvláštní vlastnost jim dávala svého času i určité výhody před ostatními národy, protože dovolovala v rámci biblické logiky sociálního chování s větší, než jiní, pohotovostí modelovat nové informační situace, vznikající v globálním historickém procesu, a nacházet optimální řešení k adaptaci na ně.
Revoluce r. 1917 v Rusku začala během období změny poměrů etalonových frekvencí biologického a sociálního času. Levák Jevgenij během období, předcházejícího povodni se nacházel na levém břehu. Něva, jako obraz řeky času začala plynout zpět, tj. levý břeh se stal pravým a Jevgenij, invalida na pravou hemisféru, se samozřejmě zaměřil na levý břeh. A ne náhodou právě v tomto období sdělovacími prostředky, plně podřízenými židovstvu, usilovně probíhala záměna kódu obrazu pravoty všech jevů sociálního života (pravda, spravedlnost, správnosti, řízení) na kód levoty. Jinými slovy, vše levé se prohlašovalo za pokrokové, a pravé za konzervativní. Tak se v lidských myslích usadila smyslová absurdita, protože „leví“ byli v podstatě donuceni bojovat za pravou věc, dokud J.V. Stalin ke konci tohoto šíleného období záměny pojmů, připadajícího na začátek druhé světové a Velké vlastenecké války, nepostavil vše na místo: „Naše dílo je pravé, vítězství bude za námi!“ (Наше дело правое, победа будет за нами!)
Tak rychlá změna pojmů, dokonaná s aktivní účastí židovstva, stála Rusko nemalou cenu. Ale nepřinesla štěstí ani samotnému židovstvu:
Несчастный Nešťastný
Знакомой улицей бежит běží známou ulicí
В места знакомые. Na známá místa.
Jevgenij „dosáhl“ s obtížemi nikoliv pravého břehu: dostal se na pravý břeh ostrova, jenž se v současnosti nazývá Vasiljevský. Ostrov, jak bylo ukázáno při dešifrování první části básně, je přirozený obraz vrcholku davově-„elitární“ pyramidy. Jinými slovy, Jevgenijův sen nebyl úplně nezištný: projevovala se v něm především snaha židovstva začlenit se do řídící „elity“, do které byli mnozí představitelé zapojeni dlouho před revolucí, nehledě na zákon o tzv. črtě osídlení. Odtud „běží na známá místa“. Je známo, že během revoluce a občanské války snaha židovstva zaujmout klíčové posty ve sféře vládního řízení bývalého Ruska byla realizována, ale za jakou cenu? Mnozí z nich nejsou dodnes schopni „uznat“ plody svých řídících skutků. V básni přece jevgenij:
Глядит, Hledí,
Узнать не может. Вид ужасный! Poznat nemůže. Hrozný pohled!
Все перед ним завалено, vše je před ním zavaleno,
Что сброшено, что снесено; to sraženo, to odneseno;
Скривились домики, другие skřivily se domky, jiné
Совсем обрушились, иные se úplně rozpadly, další
Волнами сдвинуты; кругом vlny postrčily; kolem
Как будто в поле боевом, jakoby na bojovém poli,
Тела валяются. se válí těla.
„Veliké království“ bylo do základů zničeno, ale nezahynulo, jak o tom spěchali informovat všechny zasvěcené sakrálním nápisem na zdi Ipaťjevova domu podněcovatelé mystické akce na zničení jednoho ze třech symbolů ruské státnosti – monarchie. Ničíce prostřednictvím „na nic si nepamatujícího“ židovstva tento symbol. Hospodář-Převozník sebevědomě předpokládal, že v souladu se staroegyptskými kánony zničí tím samým i majestátní budovu ruské státnosti.
Евгений Jevgenij,
Стремглав, не помня ничего, střemhlav, nepamatuje ničeho,
Изнемогая от мучений, vysiluje se utrpením,
Бежит туда, где ждет его běží tam, kde ho čeká
Судьба с неведомым известьем, osud s neznámou zprávou,
Как с запечатанным письмом. Jak zapečetěným dopisem.
Jinými slovy, konečný cíl bezmyšlenkovité ničivé aktivity je židovstvu neznámý. Tak tomu bylo na počátku 20. století po Říjnu 1917; to samé je možné pozorovat také na jeho konci, po Srpnu 1991. Vnitřní zákazy, uložené Tórou a Talmudem, zakryly schopnost vidět a rozumět vývoji možných variant budoucnosti především pro samotné židovstvo. Zrušení těch zákazů(tabu) a porozumění jejich podstatě znamená ve své podstatě ztrátu rozumu a Jevgenijovu zkázu. V tom je základ smyslu druhé části básně. A zatím:
И вот бежит уж он предместьем, A běží on už předměstím
И вот залив, и близок дом... hle záliv, a dům nedaleko…
45
To se také vztahuje na většinu analytických prací z oboru historicko-společenských analýz.